Putin a Si Ťin-pching v Pekingu obnovili plány na výstavbu sibiřského plynovodu

Podle vyjádření prezidentského mluvčího Dmitrije Peskova pro státní tiskové agentury panuje shoda ohledně plánované trasy, která má vést z plynových polí na ruském poloostrově Jamal přes území Mongolska až do Číny. Peskov potvrdil, že k finálnímu podpisu je sice ještě potřeba doladit některé technické detaily a nuance, klíčové porozumění však již existuje. Pro ruskou ekonomiku, která se nachází pod silným tlakem západních sankcí kvůli válce na Ukrajině, má tento projekt zásadní význam. Pokud bude plynovod dokončen, dodávky pokryjí přibližně dvanáct procent celkové čínské spotřeby plynu.

Rozhovory o energetice doprovázelo podepsání více než dvaceti dvoustranných dohod pokrývajících oblasti technologií, obchodu nebo vědeckého výzkumu. Státníci rovněž podepsali rozsáhlé společné prohlášení o budování multipolárního světového řádu a nového typu mezinárodních vztahů. Přestože dokument sice obsahuje zmínky o dodávkách ruského plynu do Číny, odborníci poukazují na to, že text jinak neukazuje na žádný zásadní průlom ve vztazích mezi Moskvou a Pekingem. Celá deklarace spíše odráží snahu obou zemí společně formovat globální záležitosti v době, kdy mají obavy z mezinárodního chaosu po návratu Donalda Trumpa do úřadu amerického prezidenta.

Ekonomická závislost Moskvy na Pekingu je v současnosti natolik výrazná, že bez čínských finančních prostředků a moderních technologií by byla ohrožena samotná existence současného ruského režimu. Čína je pro Rusko největším obchodním partnerem a klíčovým odběratelem ropy a plynu. Navzdory této asymetrii však čínský prezident volí ve svých veřejných vyjádřeních velmi opatrný jazyk. Si Ťin-pching se snaží demonstrovat blízkost k Moskvě, zároveň si však udržuje odstup, aby neohrozil vztahy s evropskými partnery, kteří dlouhodobě tlačí na ukončení čínské hospodářské podpory Ruska.

Vztahy obou mocností se projevují i v dalších diplomatických rovinách, přičemž čínský vůdce čelí na mezinárodní scéně složité situaci. Si Ťin-pching během jednání prohlásil, že úplné ukončení probíhající války v Íránu je záležitostí nejvyšší naléhavosti, což ho staví do komplikované pozice vzhledem k tomu, že k ruské invazi na Ukrajinu z roku 2022 zaujímá Peking neutrální postoj. Čína si sice nepřeje porážku svého ruského spojence, protože se obává destabilizace na své severní hranici, blízkovýchodní konflikt však přímo poškozuje čínské ekonomické zájmy. Přes Hormuzský průliv, který je kvůli krizi zablokován, totiž prochází přibližně čtyřicet pět procent veškerého čínského dovozu ropy, zatímco Rusko zajišťuje pro čínský trh zhruba osmnáct procent těchto dodávek.

Tento selektivní přístup, kdy Čína volá po okamžitém ukončení jednoho konfliktu a u druhého zůstává pasivní, může poškodit její důvěryhodnost při snaze hrát roli globálního mírotvorce. Analytici připomínají, že Peking a Moskva fungují spíše jako flexibilní strategičtí partneři než jako klasičtí alianční spojenci, což znamená, že ani jedna země nemusí bezvýhradně následovat politiku té druhé. Tento svazek je dlouhodobě odolný i proto, že na rozdíl od západních států ani jedna strana nekritizuje druhou za porušování lidských práv nebo potlačování opozice. Otázky spojené se situací v čínské oblasti Sin-ťiang nebo úmrtí ruského opozičního lídra Alexeje Navalného tak zůstávají v bilaterálních vztazích zcela ignorovány.

Ekonomická realita nicméně ukazuje, že partnerství obou zemí není rovnocenné, což je dáno i tím, že čínské hospodářství je téměř osmkrát větší a technologicky mnohem pokročilejší než ruské. Rozdíly v tom, co obě země mohou nabídnout, jsou patrné i na probíhající průmyslové výstavbě v čínském Charbinu, kde Rusko prezentuje převážně potravinářské produkty jako med a kraby, zatímco čínská strana vystavuje pokročilé drony a roboty. Tato technologická propast vyvolává u některých ruských představitelů i občanů pocity frustrace a vědomí, že Peking dokáže pro rozvoj regionů zajistit více prostředků než samotná Moskva.

Kromě oficiálních jednání delegací přinesl středeční program také méně formální momenty. Prezident Putin se v Pekingu po letech setkal s čínským inženýrem, se kterým se poprvé osobně seznámil před šestadvaceti lety během své vůbec první prezidentské návštěvy Číny v roce 2000. Tehdy ho ruský vůdce v pekingském parku Beihai vyfotografoval a nynější setkání doprovázelo osobní objetí a pozvání k další návštěvě Ruska. Tento osobní rozměr diplomacie podtrhuje dlouhodobou kontinuitu vztahů mezi oběma státníky.

Hlavní politická témata však přišla na řadu během odpoledního soukromého setkání u čaje v prostorách vládního komplexu Čung-nan-chaj. Podle informací z diplomatických kruhů byla tato neformální schůzka bez přítomnosti širokých delegací vyhrazena pro debatu o nejcitlivějších mezinárodních otázkách. Státníci se během ní zaměřili na detailní hodnocení vývoje války na Ukrajině, situaci kolem Íránu a také na budoucí strategické vztahy se Spojenými státy.

Návštěva ruské delegace v Číně se uskutečnila v atmosféře zvýšeného mezinárodního dohledu, který zesílil právě kvůli těsnému časovému odstupu od předchozí státní návštěvy amerického prezidenta Donalda Trumpa v Pekingu. Symbolika a protokoly, které čínská strana pro jednotlivé státníky volí, jsou vnímány jako indikátor politických preferencí čínského vedení. Kreml se nicméně snažil srovnávání obou návštěv bagatelizovat s tím, že nejdůležitější je samotný obsah dohodnutých dokumentů, nikoliv ceremoniální úroveň.

Zatímco Putin jednal v Pekingu o energetických projektech, čínské úřady učinily významný krok směrem k Washingtonu, když potvrdily obří nákup dvou set amerických letadel Boeing. Tento krok, společně se snahou o prodloužení loňské obchodní dohody s USA, ukazuje na snahu Číny udržovat vyvážené vztahy s oběma globálními rivaly. Intenzivní diplomatická aktivita v regionu bude pokračovat i v dalších měsících, přičemž ruská strana nevylučuje, že by v listopadu mohlo dojít k osobnímu setkání mezi Vladimirem Putinem a Donaldem Trumpem na nadcházejícím summitu APEC v Číně.