Vzestup Vladimira Putina k moci na přelomu tisíciletí byl zpočátku doprovázen snahou o navazování přátelství na světové scéně. Tehdy nově zvolený ruský prezident se usmíval na fotografiích ze summitů G8 a byl vůbec prvním zahraničním lídrem, který po útocích z 11. září 2001 volal Georgi W. Bushovi, aby mu nabídl podporu v boji proti terorismu. James Rodgers, odborník na mezinárodní žurnalistiku z londýnské City St George's, se ve své nové knize The Return of Russia zamýšlí nad tím, co přesně způsobilo tak radikální obrat k agresi.
Klíčem k pochopení současného ruského pohledu na svět a jeho neutuchající útočnosti vůči Ukrajině je podle Rodgerse psychika národa a jeho vůdce. Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 sice Západ věřil ve vítězství liberální demokracie a volného trhu, Rusové však namísto prosperity zažili ekonomický volný pád a rozsáhlou chudobu. Pro mnohé občany toto období znamenalo nejen ztrátu zaměstnání, ale především hluboký pocit „národního ponížení“ a ztrátu statusu velmoci.
James Rodgers zdůrazňuje, že Putin na ekonomickou bolest a ponížení 90. let nikdy nezapomněl. Na rozdíl od západních politiků velmi dobře pochopil politický potenciál těchto emocí u svých voličů. Uvědomil si, že pocit ublíženosti a touha po návratu ztracené prestiže mohou být silným tmelem pro jeho režim „tvrdé ruky“. Tato frustrace se postupně proměnila v rozhodnutí Ruska otočit se k Západu zády.
Zásadní zlom v mezinárodních vztazích přinesla válka v Iráku. Ačkoliv Putin po 11. září sliboval Západu podporu, invaze do Iráku v roce 2003 začala tyto vazby drolit. Rodgers na základě rozhovorů s bývalými vysokými představiteli Západu uvádí, že ruská rozvědka věděla, že Saddám Husajn nevlastní zbraně hromadného ničení. Moskva byla přesvědčena, že CIA a další západní agentury disponovaly stejnými informacemi.
Rusko z této situace vyvodilo závěr, že Západ jednal v nekalé víře a skutečným důvodem války v Iráku nebyla bezpečnost, ale svržení režimu. Tato zkušenost u Putina vyvolala hluboké podezření vůči motivům západní zahraniční politiky. Začal uvažovat o tom, že pokud mohl Západ takto naložit se Saddámem Husajnem, může se jednoho dne pokusit o podobnou změnu režimu i v jeho případě.
Právě tento pocit ohrožení a nedůvěry v kombinaci s živeným pocitem historické křivdy dovedl Rusko až k současné vojenské agresi. Snaha napravit „národní ponížení“ z postsovětské éry se tak stala hnacím motorem politiky, která vnímá jakékoli sblížení sousedních zemí se Západem jako přímý útok na ruské zájmy.
Šéf íránské fotbalové asociace oznámil, že Mezinárodní federace fotbalových asociací (FIFA) schválila přesun tréninkové základny národního týmu pro nadcházející mistrovství světa ze Spojených států do Mexika. Mehdi Tádž uvedl, že novým útočištěm reprezentace se stane mexické příhraniční město Tijuana. Samotná federace FIFA však tuto změnu zatím oficiálně nepotvrdila.
Mezi Washingtonem a Havanou v posledních dnech výrazně stouplo napětí. Americký prezident Donald Trump novinářům naznačil, že by mohl být prvním šéfem Bílého domu po několika desítkách let, který vůči komunistickému režimu na Kubě podnikne přímé kroky. Uvedl přitom, že zatímco předchozí prezidenti se touto otázkou zabývali padesát nebo šedesát let, on bude zřejmě tím, kdo situaci definitivně vyřeší.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj oficiálně odmítl německý návrh, podle kterého by měla být Ukrajina zařazena do struktury Evropské unie pouze jako přidružený člen. Tento krok zdůvodnil tím, že takový polovičatý status by pro Kyjev znamenal fungování uvnitř bloku bez možnosti jakkoli spolurozhodovat a hlasovat o unijních záležitostech. Podle slov ukrajinského vůdce nemůže žádný evropský projekt existovat v kompletní podobě bez účasti jeho země a pozice Ukrajiny v tomto společenství musí být plnohodnotná, rovnocenná a zcela stoprocentní.
Politické elity v nejbližším okolí ruského prezidenta Vladimira Putina vyjadřují stále větší nespokojenost. V situaci, kdy Rusko již déle než čtyři roky vede nákladnou válku proti Ukrajině, ukazují rozhovory s několika osobami z prezidentova okruhu na rychlou ztrátu iluzí tamní smetánky, a to jak kvůli neúspěchům na frontě, tak kvůli zhoršující se hospodářské situaci v zemi. Mezi vlivnými lidmi sílí pocit, že hlava státu svými nesmyslnými rozhodnutími izolovala sama sebe a že se země nezadržitelně blíží k vážné katastrofě.
Evropa s největší pravděpodobností nebude v nadcházejících týdnech čelit krizi v dodávkách leteckého paliva ani masivnímu rušení letů, což představuje zásadní obrat oproti varovným scénářům z předchozího období. Hlavním důvodem tohoto pozitivního posunu je prudký nárůst cen, který motivoval rafinérie a obchodníky k přesměrování nákladů s palivem přímo na evropský trh. Tento krok pomohl kompenzovat výpadek dodávek z Perského zálivu mnohem rychleji, než unijní politici původně předpokládali.
Ozbrojený muž byl zastřelen poté, co se přiblížil k bezpečnostnímu stanovišti u Bílého domu a zahájil palbu na přítomné strážce zákona. Celý incident se odehrál v sobotu krátce po osmnácté hodině místního času u brány nedaleko křižovatky 17. ulice a Pennsylvania Avenue NW. Podezřelý zde vytáhl pistoli a začal střílet, na což agenti Tajné služby odpověděli opětovnou palbou. Útočník utrpěl střelná zranění, kterým po převozu do nemocnice podlehl.
Evropa se v současnosti potýká s obrovským množstvím vyplýtvaných potravin, a to v době, kdy miliony lidí po celém světě trpí hladem. Situaci navíc komplikují válečné konflikty na Ukrajině a na Blízkém východě, které výrazně ochromily dodavatelské řetězce. Krize životních nákladů sice dotlačila řadu rodin na samotnou hranici finančních možností, avšak domácnosti i přesto dál vyhazují obrovské množství poživatelného jídla, což představuje ztracené kalorie, vyhozené peníze a rostoucí ekologický problém.
Bývalá žalobkyně Mezinárodního trestního soudu (ICC) vyzvala k zavedení celounijního právního předpisu, který by zablokoval americké sankce uvalené na členy tohoto soudu. Tyto sankce označila za projev hrubého nátlaku a šikany, jejichž cílem je poslat celou instituci v zapomnění. Reagovala tak na krok Spojených států z února 2025, kdy Washington uvalil sankce na jedenáct představitelů soudu, včetně devíti soudců a nejvyššího žalobce, a také na tři palestinské organizace.
Technologický gigant Google přistoupil k zásadním změnám svého vyhledávače, který bez výraznějších proměn fungoval desítky let. Hlavním důvodem pro tento krok je skutečnost, že uživatelé začínají zadávat stále složitější a komplexnější dotazy. Podle Robbyho Steina, viceprezidenta pro produkt ve společnosti Google Search, lidé v dnešní době pokládají mnohem delší a náročnější otázky, na které již nelze na internetu najít jednu jednoznačnou odpověď.
Americký prezident Donald Trump oznámil, že dohoda s Íránem je již do značné míry vyjednaná a její podrobnosti budou brzy zveřejněny. Podle jeho sobotního vyjádření bude součástí této chystané dohody také znovuotevření strategického Hormuzského průlivu. Žádné další konkrétní detaily ohledně bodů dohody však šéf Bílého domu prozatím neuvedl, zdůraznil pouze, že jakékoliv ujednání bude absolutní zárukou toho, že Írán nezíská jadernou zbraň.
Americký ministr zahraničí Marco Rubio během své páteční návštěvy ve Švédsku připustil, že mírová jednání ohledně konfliktu na Ukrajině uvízla na mrtvém bodě. Washington je podle jeho slov připraven i nadále plnit roli prostředníka, avšak pouze za předpokladu, že rozhovory získají konstruktivní a produktivní charakter. Šéf americké diplomacie zároveň důrazně odmítl spekulace, že by Spojené státy vyvíjely na ukrajinskou stranu nátlak nebo ji nutily k přijetí konkrétních vyjednávacích pozic, a označil podobné zprávy za nepravdivé.
Diplomatický zástupce takzvané Rady míru (Board of Peace) obvinil palestinské hnutí Hamás ze zablokování implementace příměří v Pásmu Gazy. Kritici však varují, že jednostranný přístup této rady, kterou v lednu založil americký prezident Donald Trump, nadržuje Izraeli a riskuje brzký návrat k otevřenému válečnému konfliktu. Zvláštní představitel pro Gazu Nickolay Mladenov totiž před Radou bezpečnosti OSN označil Hamás za hlavní překážku míru, protože hnutí údajně odmítá ověřitelné odzbrojení, nechce se vzdát mocenské kontroly a blokuje hladký přechod k civilní správě.