Minulý měsíc podepsal americký prezident Donald Trump s Íránem memorandum o porozumění a dohodu o příměří během večeře v Zrcadlovém sále ve Versailles. Volba tohoto místa, kterou inicioval francouzský prezident Emmanuel Macron s cílem zapůsobit na Trumpa dříve, než změní názor, okamžitě vyvolala historické srovnání s rozsáhlou Versailleskou smlouvou z roku 1919.
Zatímco tehdejší dokument po první světové válce drasticky překreslil mapu Evropy a ponížením Německa zasel semínka pro další globální konflikt, současná stručná dohoda o rozsahu pouhé jedné a půl strany vzbuzuje otázky, zda nebude mít pro Blízký východ stejně osudové následky. Křehké příměří sice po třech týdnech víceméně platí, avšak po několika potyčkách v Hormuzském průlivu a bez vyřešení základních příčin konfliktu zůstává situace v regionu extrémně nestabilní.
Írán v těchto dnech prochází hlubokou vnitřní proměnou, která se projevuje i během probíhajícího týdenního pohřebního procesí za bývalého nejvyššího vůdce ajatolláha Alího Chameneího. Ten byl zabit před více než čtyřmi měsíci při masivních americko-izraelských náletech, které zahájily válku a zlikvidovaly podstatnou část teheránského vedení.
Tento moment podle BBC symbolizuje definitivní předání moci z rukou staré gardy nové generaci politiků. Spojené státy a Izrael sice poslaly tehdejší vůdce do předčasných hrobů, vyvstává však otázka, zda je na šachovnici blízkovýchodní geopolitiky nenahradili protivníci, kteří jsou pro Západ ještě mnohem nebezpečnější a tvrdší.
Podle profesora Valiho Nasra z Johns Hopkins University je tato válka mnohem zásadnější, než se dosud zdálo, a jejím výsledkem bude kompletní přerovnání sil v celém regionu. Ještě v lednu přitom Íránem zmítaly masové lidové protesty, u nichž Donald Trump i izraelský premiér Benjamin Netanjahu předpovídali, že povedou ke kolapsu islámské republiky.
Země byla ekonomicky zdevastovaná dekádami sankcí a vyčerpaná předchozím dvanáctidenním vojenským střetem. Íránský jaderný program sice nebyl zcela zničen, jak Trump prohlašoval, ale utrpěl těžké škody a zásoby uranu skončily z velké části pohřbeny pod troskami jaderného komplexu v Isfahánu.
Zásadní rány utrpěla v té době také íránská síť regionálních spojenců, označovaná jako Osa odporu. V Sýrii padl režim Bašára Asada, v Libanonu Izrael zlikvidoval vedení Hizballáhu pomocí explodujících pagerů a vysílaček, a podobný osud potkal i palestinský Hamás v Gaze po jeho teroristických útocích z října 2023.
Když na podporu Gazy začali jemenští Hútíové odpalovat rakety na Izrael a napadat lodní dopravu v Rudém moři, čelili okamžitým odvetným úderům ze strany USA, Velké Británie a Izraele. Zpravodajské služby tehdy shodně hlásily, že Írán je nejzranitelnější od islámské revoluce v roce 1979 a představa, že by mohl vzdorovat americko-izraelské přesile, se zdála nereálná.
Islámská republika však tento tlak ustála, a to především díky své schopnosti zablokovat strategický Hormuzský průliv a ochromit tak globální ekonomiku. Trump sice rád prohlašuje, že v Íránu dosáhl změny režimu, podle expertů to však paradoxně posloužilo zájmům Teheránu. K moci se dostala nová krev, která není tvořena náboženskými fanatiky, ale pragmatickými vůdci zaměřenými na nekompromisní přežití státu.
Novému nejvyššímu vůdci Modžtabovi Chameneímu je 56 let, což je o třicet let méně, než bylo jeho fyzicky slabému otci. Prezident Masúd Pezeškiján je sice starší, ale klíčové posty jako předseda parlamentu Mohammad Báger Gálibáf nebo velitel Revolučních gard Ahmad Vahídí drží šedesátníci s úzkými vazbami na armádní elitu.
Sanam Vakilová z londýnského institutu Chatham House upozorňuje, že z vedení zmizel hlavní brzdný prvek systému, kterým byl opatrný Alí Chameneí prosazující strategii ani války, ani míru. Jeho nástupci se ukázali jako daleko agresivnější a odvážnější hráči. Když Trump v roce 2020 nařídil atentát na Kásema Solejmáního, Írán reagoval pouze formálním a předem avizovaným útokem na americké základny v Iráku, při němž nikdo nezemřel.
Letos však Teherán nespustil žádné varování a bez váhání zaútočil drony a střelami na řadu amerických základen v regionu, včetně velitelství Páté flotily v Bahrajnu a základny al-Udeid v Kataru, přičemž v Kuvajtu zahynulo šest amerických vojáků a stovky dalších byly zraněny.
Tato íránská ochota tvrdě útočit na spojence USA v Perském zálivu a ohrožovat námořní trasy Bílý dům zaskočila a donutila arabské státy pochybovat o spolehlivosti amerického bezpečnostního deštníku. Většina zemí v Zálivu proto začala opatrně navazovat diplomatické kontakty s Teheránem a Saúdská Arábie dokonce připravuje usmiřovací summit.
Podle odborníků však tyto státy zůstávají na vojenské pomoci Washingtonu příliš závislé, než aby spojenectví zcela přetrhaly, a spíše se snaží manévrovat v nové politické realitě, která se vyznačuje dosud nevídanou mírou realismu na všech stranách.
Co se týče samotných obyvatel Íránu, Trumpovy lednové sliby, že pomoc je na cestě a lidé mají svrhnout svou vládu, se ukázaly jako liché. Nová generace vládců sice přináší pragmatismus, ale nikoliv svobodu nebo prosperitu.
Analytici podle BBC očekávají, že režim si udrží tvrdou kontrolu nad děním na ulici, ačkoliv v zájmu obnovení důvěry v autoritu státu již začal tiše tolerovat porušování některých starých tabu, jako je vynucování hidžábu mimo státní instituce nebo dostupnost alkoholu v restauracích. Pro běžné Íránce byla válka matoucí zkušeností, kdy se počáteční odpor k domácí brutalitě změnil v děs z amerických a izraelských bomb, které zabíjely civilisty a zničily základní školu v Minábu.
Nové vedení se nyní nachází v momentu, který připomíná Čínu po smrti Mao Ce-tunga, kdy si celý systém uvědomuje nutnost reformy a nové společenské smlouvy. Zda se to podaří, je otázkou, neboť zemi fakticky ovládají elity Revolučních gard a vzdělaná mládež stále truchlí za přátele zabité při lednových protestech.
Letošní úroda chmele v Česku bude zlá, nikoli však bezprecedentně. Chmelaři nyní očekávají až o čtvrtinu nižší výnos proti dlouhodobému průměru. Ještě před zahájením sklizně přitom počítali s propadem zhruba o pětinu. Problémem není jen množství, ale také kvalita. U nejrozšířenějšího Žateckého poloraného červeňáku se obsah alfa hořkých látek, důležitých pro hořkost piva, běžně pohybuje kolem 3,3 procenta, zatímco letos první rozbory ukazují hodnoty jen lehce nad dvěma procenty. Za slabou úrodou stojí především nedostatek vláhy a mimořádná vedra, která na konci června přesahovala 40 stupňů.
Nová sankční kampaň Spojených států nazvaná Operace Ekonomický vyvrhel prohlubuje již tak závažnou hospodářskou krizi v Íránu. Obyvatelé země se potýkají s prudkým růstem cen základních potravin, nedostatkem pohonných hmot a neustálým propadem hodnoty národní měny. Mnoho Íránců považuje nové americké sankce za reakci na situaci, která byla neúnosná ještě před jejich vyhlášením. Politická reprezentace se obává, že drastické zhoršení životních podmínek povede k rozsáhlým sociálním nepokojům.
Výbor OSN pro odstranění rasové diskriminace dospěl k závěru, že jednotlivé státy mají právní povinnost zabývat se reparacemi za transatlantický obchod s otroky. Podle nově zveřejněného doporučení musejí vlády přijmout rozsáhlá opatření k řešení přetrvávajících následků rasové diskriminace. Tento krok představuje podle výboru zásadní posun v dosavadním nahlížení na historickou odpovědnost jednotlivých zemí. Stávající dopady historického zotročování totiž nelze v dnešní společnosti nadále přehlížet.
Při izraelském leteckém úderu v Pásmu Gazy zahynuli dva lidé a několik dalších utrpělo zranění. Útok zasáhl dav lidí nacházející se v blízkosti městského parku v Gaze. Zasažená oblast byla v té době hustě zalidněna rodinami, které musely kvůli vojenským operacím opustit své domovy. Zdravotníci na místě poskytli pomoc zraněným a transportovali je do nemocnic.
Zahraniční politika prezidenta Donalda Trumpa je od počátku postavena na předpokladu, že síla a velikost Spojených států přinutí spojence i protivníky podvolit se vůli Washingtonu. Tento přístup, vzdalující se tradiční americké diplomatické doktríně, popsal pro CNN poradce Stephen Miller jako svět řízený neúprosnými zákony síly a moci. Současná krize však ukazuje, že tato teorie naráží na své limity. USA se totiž dostaly do hlubokého střetu na dvou frontách zároveň, a to s Íránem a Kanadou.
Španělský premiér Pedro Sánchez prohlásil, že neexistují žádné důkazy o zapojení marocké vlády do nedávného masivního překročení hranic v severoafrické enklávě Ceuta. Podle předsedy vlády nevycházejí žádná podezření ze zpráv zpravodajských služeb, které by naznačovaly odpovědnost oficiálních míst v Rabatu.
Turkmenistán začal opravovat rozsáhlé úniky metanu, které dlouhodobě unikaly ze starých ropných a plynových zařízení na jeho území. Vyplývá to z nejnovějších dat Organizace spojených národů, která tento krok označila za významný průlom. Autoritářský stát k nápravě přistoupil poté, co mezinárodní odhalení poukázala na extrémní míru znečištění v zemi. Místní úřady navázaly spolupráci se zahraničními partnery a zahájily opravy poškozené infrastruktury.
Německá politická scéna čelí výraznému tlaku před nadcházejícími zemskými volbami v Sasku-Anhaltsku, kde má šanci na historický úspěch krajně pravicová strana Alternativa pro Německo. Týdeník Der Spiegel označil lídra tamní kandidátky Ulricha Siegmunda za nejnebezpečnějšího muže v zemi. Reakce jeho příznivců na sebe nenechala dlouho čekat a výtisky časopisu ve velkém skupovali, aby jim je politik mohl osobním podpisem potvrdit. Nadcházející hlasování v této spolkové zemi přitom může mít zásadní dopad nejen na celostátní politiku, ale i na širší evropský region.
Americký prezident Donald Trump prohlásil, že Spojené státy neplánují žádná jednání s Íránem, a zároveň zdůraznil, že Hormuzský průliv zůstává otevřený a funkční. Reagoval tak na situaci v klíčové námořní cestě, kde v posledních dnech výrazně poklesl provoz a došlo k dalším vojenským incidentům. Šéf Bílého domu trvá na tom, že americká blokáda íránských přístavů zůstává v plné platnosti a účinnosti. Všechny námořní miny byly podle jeho slov z mezinárodních vod úspěšně odstraněny, díky čemuž je námořní doprava volná.
Vztahy mezi Ukrajinou a Izraelem vstupují do období opatrného sbližování. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu oslovil přímo ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského v dopise u příležitosti ukrajinského Dne nezávislosti. V textu ocenil odhodlání Ukrajinců a označil Írán za společnou hrozbu pro obě země. Kyjev tento krok přivítal a vyjádřil naději v produktivní bezpečnostní spolupráci.
Americké síly podnikly útok na íránská odpalovací zařízení v Hormuzském průlivu, což vyvolalo okamžitou odvetu Teheránu proti vojenským základnám v Jordánsku a Spojených arabských emirátech. Jedná se o první otevřené vojenské střety mezi oběma stranami po více než měsíci relativního klidu. Americká strana uvedla, že operace na ostrově Lárak měla zabránit nakládání a zaminování klíčové námořní trasy. Situace v regionu se tím opět prudce vyostřila a hrozí dalším rozšířením bojových operací.
Skupina izraelských osadníků vnikla do palestinské vesnice Kusra na okupovaném Západním břehu a obsadila obytný dům i s jeho majitelem uvnitř. Přestože armáda na místě zaznamenala desítky výtržníků, úřady do nedělního večera neoznámily žádná zatčení. Útok v Kusře představuje další ze série výpadů, které v této oblasti v posledním období eskalují. K incidentu došlo v odpoledních hodinách, kdy dav osadníků začal obkličovat soukromé pozemky.