Minulý měsíc podepsal americký prezident Donald Trump s Íránem memorandum o porozumění a dohodu o příměří během večeře v Zrcadlovém sále ve Versailles. Volba tohoto místa, kterou inicioval francouzský prezident Emmanuel Macron s cílem zapůsobit na Trumpa dříve, než změní názor, okamžitě vyvolala historické srovnání s rozsáhlou Versailleskou smlouvou z roku 1919.
Zatímco tehdejší dokument po první světové válce drasticky překreslil mapu Evropy a ponížením Německa zasel semínka pro další globální konflikt, současná stručná dohoda o rozsahu pouhé jedné a půl strany vzbuzuje otázky, zda nebude mít pro Blízký východ stejně osudové následky. Křehké příměří sice po třech týdnech víceméně platí, avšak po několika potyčkách v Hormuzském průlivu a bez vyřešení základních příčin konfliktu zůstává situace v regionu extrémně nestabilní.
Írán v těchto dnech prochází hlubokou vnitřní proměnou, která se projevuje i během probíhajícího týdenního pohřebního procesí za bývalého nejvyššího vůdce ajatolláha Alího Chameneího. Ten byl zabit před více než čtyřmi měsíci při masivních americko-izraelských náletech, které zahájily válku a zlikvidovaly podstatnou část teheránského vedení.
Tento moment podle BBC symbolizuje definitivní předání moci z rukou staré gardy nové generaci politiků. Spojené státy a Izrael sice poslaly tehdejší vůdce do předčasných hrobů, vyvstává však otázka, zda je na šachovnici blízkovýchodní geopolitiky nenahradili protivníci, kteří jsou pro Západ ještě mnohem nebezpečnější a tvrdší.
Podle profesora Valiho Nasra z Johns Hopkins University je tato válka mnohem zásadnější, než se dosud zdálo, a jejím výsledkem bude kompletní přerovnání sil v celém regionu. Ještě v lednu přitom Íránem zmítaly masové lidové protesty, u nichž Donald Trump i izraelský premiér Benjamin Netanjahu předpovídali, že povedou ke kolapsu islámské republiky.
Země byla ekonomicky zdevastovaná dekádami sankcí a vyčerpaná předchozím dvanáctidenním vojenským střetem. Íránský jaderný program sice nebyl zcela zničen, jak Trump prohlašoval, ale utrpěl těžké škody a zásoby uranu skončily z velké části pohřbeny pod troskami jaderného komplexu v Isfahánu.
Zásadní rány utrpěla v té době také íránská síť regionálních spojenců, označovaná jako Osa odporu. V Sýrii padl režim Bašára Asada, v Libanonu Izrael zlikvidoval vedení Hizballáhu pomocí explodujících pagerů a vysílaček, a podobný osud potkal i palestinský Hamás v Gaze po jeho teroristických útocích z října 2023.
Když na podporu Gazy začali jemenští Hútíové odpalovat rakety na Izrael a napadat lodní dopravu v Rudém moři, čelili okamžitým odvetným úderům ze strany USA, Velké Británie a Izraele. Zpravodajské služby tehdy shodně hlásily, že Írán je nejzranitelnější od islámské revoluce v roce 1979 a představa, že by mohl vzdorovat americko-izraelské přesile, se zdála nereálná.
Islámská republika však tento tlak ustála, a to především díky své schopnosti zablokovat strategický Hormuzský průliv a ochromit tak globální ekonomiku. Trump sice rád prohlašuje, že v Íránu dosáhl změny režimu, podle expertů to však paradoxně posloužilo zájmům Teheránu. K moci se dostala nová krev, která není tvořena náboženskými fanatiky, ale pragmatickými vůdci zaměřenými na nekompromisní přežití státu.
Novému nejvyššímu vůdci Modžtabovi Chameneímu je 56 let, což je o třicet let méně, než bylo jeho fyzicky slabému otci. Prezident Masúd Pezeškiján je sice starší, ale klíčové posty jako předseda parlamentu Mohammad Báger Gálibáf nebo velitel Revolučních gard Ahmad Vahídí drží šedesátníci s úzkými vazbami na armádní elitu.
Sanam Vakilová z londýnského institutu Chatham House upozorňuje, že z vedení zmizel hlavní brzdný prvek systému, kterým byl opatrný Alí Chameneí prosazující strategii ani války, ani míru. Jeho nástupci se ukázali jako daleko agresivnější a odvážnější hráči. Když Trump v roce 2020 nařídil atentát na Kásema Solejmáního, Írán reagoval pouze formálním a předem avizovaným útokem na americké základny v Iráku, při němž nikdo nezemřel.
Letos však Teherán nespustil žádné varování a bez váhání zaútočil drony a střelami na řadu amerických základen v regionu, včetně velitelství Páté flotily v Bahrajnu a základny al-Udeid v Kataru, přičemž v Kuvajtu zahynulo šest amerických vojáků a stovky dalších byly zraněny.
Tato íránská ochota tvrdě útočit na spojence USA v Perském zálivu a ohrožovat námořní trasy Bílý dům zaskočila a donutila arabské státy pochybovat o spolehlivosti amerického bezpečnostního deštníku. Většina zemí v Zálivu proto začala opatrně navazovat diplomatické kontakty s Teheránem a Saúdská Arábie dokonce připravuje usmiřovací summit.
Podle odborníků však tyto státy zůstávají na vojenské pomoci Washingtonu příliš závislé, než aby spojenectví zcela přetrhaly, a spíše se snaží manévrovat v nové politické realitě, která se vyznačuje dosud nevídanou mírou realismu na všech stranách.
Co se týče samotných obyvatel Íránu, Trumpovy lednové sliby, že pomoc je na cestě a lidé mají svrhnout svou vládu, se ukázaly jako liché. Nová generace vládců sice přináší pragmatismus, ale nikoliv svobodu nebo prosperitu.
Analytici podle BBC očekávají, že režim si udrží tvrdou kontrolu nad děním na ulici, ačkoliv v zájmu obnovení důvěry v autoritu státu již začal tiše tolerovat porušování některých starých tabu, jako je vynucování hidžábu mimo státní instituce nebo dostupnost alkoholu v restauracích. Pro běžné Íránce byla válka matoucí zkušeností, kdy se počáteční odpor k domácí brutalitě změnil v děs z amerických a izraelských bomb, které zabíjely civilisty a zničily základní školu v Minábu.
Nové vedení se nyní nachází v momentu, který připomíná Čínu po smrti Mao Ce-tunga, kdy si celý systém uvědomuje nutnost reformy a nové společenské smlouvy. Zda se to podaří, je otázkou, neboť zemi fakticky ovládají elity Revolučních gard a vzdělaná mládež stále truchlí za přátele zabité při lednových protestech.
Vliv Donalda Trumpa na jeho věrnou voličskou základnu patřil v uplynulém desetiletí k nejvýraznějším faktorům americké politické scény. Dlouhodobě totiž převládal názor, že i přes chybějící širokou popularitu disponuje tak intenzivní oddaností velké části svých stoupenců, která z něj neustále činí mimořádně silného hráče. Současná data však ukazují, že toto zažité přesvědčení již pravděpodobně neplatí. Nový průzkum veřejného mínění společností Washington Post a Ipsos přinesl další doklad o tom, že se prezidentovo tvrdé jádro nejen výrazně zmenšilo, ale z historického pohledu je aktuálně velmi malé.
Minulý měsíc podepsal americký prezident Donald Trump s Íránem memorandum o porozumění a dohodu o příměří během večeře v Zrcadlovém sále ve Versailles. Volba tohoto místa, kterou inicioval francouzský prezident Emmanuel Macron s cílem zapůsobit na Trumpa dříve, než změní názor, okamžitě vyvolala historické srovnání s rozsáhlou Versailleskou smlouvou z roku 1919.
Běžní obyvatelé Ruska začínají poprvé po čtyřech letech války pociťovat přímé dopady konfliktu prostřednictvím citelného nedostatku pohonných hmot, rostoucí inflace a celkového zpomalování ekonomiky. Zatímco v Moskvě se tvoří dlouhé fronty u čerpacích stanic a řidiči mohou natankovat maximálně dvacet litrů na auto, v odlehlejších regionech, jako je Krasnodar, Dagestán nebo Tuva, dochází k úplnému kolapsu zásobování a desítky kilometrů dlouhým zácpám. Kreml se v této situaci snaží balancovat mezi obrovskými finančními nároky na udržení armády a snahou zachovat sociální stabilitu, která byla dlouho jeho politickou vizitkou.
Ukrajinské síly bezpilotních prostředků pod vedením velitele Roberta Brovdiho, známého pod přezdívkou „Maďar“, provedly v noci na pátek rozsáhlý úder v Černém moři. Cílem této operace se stalo dvanáct plavidel patřících do ruské takzvané stínové flotily. Hlavním účelem útoku bylo ochromit zásobovací trasy, kterými Rusko dopravuje palivo na okupovaná území na východě Ukrajiny a na anektovaný poloostrov Krym. Kyjev se tímto způsobem snaží zamezit obcházení mezinárodních sankcí a paralyzovat ruskou logistiku.
Ruský protiválečný opoziční politik Boris Naděždin varuje před kurzem, kterým prezident Vladimir Putin vede zemi. Podle něj současné směřování Kremlu uvrhne Rusko do chaosu a potenciálně i do naprosté katastrofy. Třiašedesátiletý politik tato slova pronesl v době, kdy na něj úřady stupňují tlak před zářijovými parlamentními volbami, ve kterých plánuje kandidovat.
Evropská komise se chystá zveřejnit očekávanou zprávu zaměřenou na odstranění byrokratické zátěže v bankovním sektoru, jejímž cílem je posílit konkurenceschopnost evropských peněžních ústavů vůči jejich americkým rivalům.
Spojené státy plánují uvalit pětadvacetiprocentní cla na vybraný brazilský dovoz poté, co roční vyšetřování dospělo k závěru, že země uplatňuje nekalé obchodní praktiky. Americký obchodní zástupce Jamieson Greer oznámil tato opatření ve středu pozdě večer s tím, že brazilská politika v oblastech digitálního obchodu, nespravedlivých preferenčních cel či přístupu na trh s etanolem poškozuje zájmy Američanů.
Americký prezident Donald Trump, který kdysi usiloval o Nobelovu cenu za mír za ukončování konfliktů, začal vnímat vojenskou sílu jako běžný nástroj k donucení Íránu k diplomacii. Nasazení největší armády světa je přitom nejzávažnějším úkolem hlavy státu, i když Pentagon omezil informace o vlastních ztrátách a škodách. Od únorového obnovení úderů zahynuly desítky Íránců a tisíce dalších od počátku konfliktu. Normalizace násilí a jeho hrozby by však podle CNN neměly být redukovány na běžné poznámky novinářům.
V Česku se v pátek očekávají další silné bouřky, platí z toho důvodu příslušná výstraha. Podle meteorologů mohou první bouře udeřit už nad ránem. Naprosto vyloučen není ani výskyt supercel.
Epidemie smrtelně nebezpečné eboly v africké Demokratické republice Kongo řádí dál. Podle oficiálních údajů už se potvrdilo více než dva tisíce případů nemoci, ale experti se domnívají, že rozsah epidemie je reálně násobně větší.
Pohonné hmoty v Česku po nedělním ukončení vládní regulace zdraží, přičemž výraznější růst lze čekat u motorové nafty a na dálničních čerpacích stanicích. V celorepublikovém průměru by během prvního týdne mohla cena benzínu Natural 95 vzrůst přibližně o 0,50 až 1,20 koruny za litr, nejpravděpodobněji zhruba o 80 haléřů. Nafta může zdražit o 2,80 až 3,60 koruny, přičemž nejpravděpodobnější je růst kolem 3,20 koruny za litr.
Série varování ze strany tuzemských meteorologů pokračuje i ve čtvrtek. Meteorologové opět upozornili na nebezpečí bouřek, zároveň plošně upřesnili výstrahu na vysoké teploty. Beze změny zůstává varování před požáry, vyplývá z informací Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ).