Afrika si už na nehostinné počasí zvykla. Klimatická krize ale všechno mění

Burkina Faso
Burkina Faso, foto: Depositphotos
Klára Marková 15. srpna 2025 10:24
Sdílej:

V Burkině Faso, v oblasti známé svým kulturním bohatstvím, čelí jedinečné památky nečekané hrozbě. Globální klimatické změny přispívají k erozi a poškozování tradičních domů, které byly po staletí symbolem místní kultury. Tato situace ohrožuje nejen architektonické dědictví, ale i tradiční způsob života komunity.

Městečko Tiébélé na jihu Burkiny Faso je domovem královského dvora, jehož stavby s vlnitými stěnami a jedinečnými geometrickými malbami jsou známé po celém světě. Vznikly v 16. století a představují myšlenky, kulturu a náboženství místního etnika Kassena. Město je jedním ze čtyř míst v Burkině Faso, které jsou zapsány na seznamu světového dědictví UNESCO.

Dnes však tyto domy čelí zkáze a obyvatelé si všímají, že je jednodušší a praktičtější stavět z moderních materiálů, jako jsou plechové střechy a cement. Turismus, který po léta přinášel do oblasti finance, utrpěl silný úder kvůli džihádistickému násilí, které sužuje celou zemi od roku 2015. Jedna z hlavních přístupových cest do Tiébélé, most Nazinon, se dokonce stal terčem útoku a je dnes pod silnou vojenskou kontrolou. Neúspěšný puč v roce 2015 a následné nepokoje navíc způsobily trvalý pokles počtu návštěvníků.

Hlavní hrozbou pro křehké stavby jsou však klimatické změny. Malby na zdech se dají provádět pouze za sucha, ale kvůli změnám počasí je nyní déšť naprosto nepředvídatelný. „Už se stalo, že začalo pršet, zatímco jsme pracovali na restaurování,“ říká mladý obyvatel Abdou Anè, který dodává, že ani plastové plachty nedokážou malby dostatečně ochránit.

Dříve pršelo v březnu nebo dubnu jen jednou, dnes to může být i třikrát až čtyřikrát. Voda navíc přichází ve větším množství, než jsou lidé zvyklí. Zároveň podle Anèho přibývá suchých měsíců. Rostou tak obavy, že se budou muset opustit tradiční stavební postupy. Některé stromy, ze kterých se dříve získávaly materiály na stavbu domů, už přestaly plodit. Problém je i se slámou, která se dříve hojně používala na střechy.

V kultuře Kassena jsou za malování domů zodpovědné ženy. K tvorbě jedinečných geometrických vzorů používají přírodní pigmenty z lateritového kamene, jílu, čediče a dokonce i kravského trusu. Pro zafixování barev se používá lak z plodů stromu néré. Všechno toto vědění a dovednosti jsou uložené v hlavě osmdesátileté Kaye Tintamy, kterou UNESCO uznalo za „živoucí lidský poklad“. Je odpovědná za předávání tradičních technik a symboliky nových generacím.

Tradiční stavby z Tiébélé inspirovaly také oceňovaného architekta Francise Kéréa. Ten obdivuje, jak si Kassena po staletí dokázali poradit s intenzivním horkem a silnými dešti za pomoci přírodních materiálů. Způsob, jakým tato kultura budovala své domovy, je pro něj vzorem. Domy jsou navíc postaveny za pomoci celé komunity, což je podle Kéréa velmi inspirativní.

Tvar domů má hluboký symbolický význam. Například kulaté domy jsou určené pro svobodné muže, stavby ve tvaru osmičky pro starší ženy a neprovdané dcery a obdélníkové domy pro mladé páry. Domky mají malý vstup, který má odradit zvířata a zároveň donutit návštěvníka pokleknout, což ho staví do zranitelné pozice. Tím se chrání obyvatelé před případnými vetřelci.

Střechy domů jsou navržené tak, aby se na nich po sklizni sušily obilniny. Na zdech jsou zase reliéfy hadů, které symbolizují duchy babiček nebo strážného ducha Kassena, který se objevuje jednou do roka. V té době musí místní lidé zachovávat ticho a vyhnout se hudbě. Domy, které kdysi odolávaly času, dnes čelí zkáze a postupně je nahrazují moderní stavby z betonu a železa.

Na venkově, kde většina populace žije ze zemědělství, se klimatická krize projevuje zrychleně a bez dostatečných prostředků na řešení. Přestože země Sahelu přispívají k celosvětovým emisím skleníkových plynů pouze jedním procentem, patří mezi ty, které trpí jejich dopady nejvíce. Teploty zde rostou 1,5krát rychleji než celosvětový průměr, což má pro zemědělce katastrofální důsledky. 

Stalo se
Novinky
Donald Trump a Si Ťin-pching

Co se vlastně v Číně odehrálo? Trump si setkání s Ťin-pchingem pochvaluje, žádné dohody ale nikdo neoznámil

Dvoudenní ostře sledovaný summit amerického prezidenta Donalda Trumpa a čínského vůdce Si Ťin-pchinga v Pekingu skončil. Přestože Trump po odletu prohlásil, že dosáhl fantastických a pro obě země skvělých obchodních dohod, konkrétní detaily o tom, na čem se obě supervelmoci skutečně shodly, zatím chybí. Návštěvu doprovázela především vřelá rétorika a symbolika, přičemž Trump označil rozhovory za velmi úspěšné a Si Ťin-pching mluvil o historickém milníku. Bývalý šéf Bílého domu již svého čínského protějška pozval na další schůzku, která by se měla uskutečnit v září ve Washingtonu.

Novinky
Keir Starmer

Proč se Starmer drží úřadu zuby nehty a nerezignuje?

Britský premiér Sir Keir Starmer čelí nejvážnější krizi svého vůdcovství a bojuje o setrvání v Downing Street. Tlak na jeho osobu se dramaticky zvýšil po katastrofálních výsledcích Labouristické strany v minulých volbách. Vládu již opustili tři její členové, včetně vlivné náměstkyně ministryně vnitra Jess Phillipsové, a desítky vlastních poslanců jej otevřeně vyzývají k rezignaci.

Novinky
Ropný tanker

Evropu vynechali. Válka v Íránu upevňuje energetickou spolupráci mezi USA a Asií

Válka v Íránu dává nový impuls pro užší energetickou spolupráci mezi Spojenými státy, Jižní Koreou a Japonskem. Tyto tři země v současnosti zvažují možnost vytvoření sdílených strategických rezerv ropy a zkapalněného zemního plynu (LNG). Ačkoli Washington, Soul a Tokio v posledních letech aktivně diskutovali o propojení svých sil v oblasti jaderné energetiky nebo kritických minerálů, současná krize v Perském zálivu posunula ropný a plynárenský sektor na pozici nejvyšší priority.

Novinky
Ilustrační foto

Lidé si doma zdánlivě nevinnou činností devastují zdraví, zjistili vědci

Vytápění dřevem vrací do ovzduší obytných oblastí i domácností nebezpečné olovo. Zjistil to systematický výzkum vědců z Massachusettské univerzity v Amherstu (UMass Amherst). Olovo přitom bylo před více než 25 lety celosvětově zakázáno jako aditivum do benzínu, a to kvůli nezvratným důkazům o jeho neurotoxicitě, tedy schopnosti poškozovat nervovou soustavu.