Afrika si už na nehostinné počasí zvykla. Klimatická krize ale všechno mění

Městečko Tiébélé na jihu Burkiny Faso je domovem královského dvora, jehož stavby s vlnitými stěnami a jedinečnými geometrickými malbami jsou známé po celém světě. Vznikly v 16. století a představují myšlenky, kulturu a náboženství místního etnika Kassena. Město je jedním ze čtyř míst v Burkině Faso, které jsou zapsány na seznamu světového dědictví UNESCO.

Dnes však tyto domy čelí zkáze a obyvatelé si všímají, že je jednodušší a praktičtější stavět z moderních materiálů, jako jsou plechové střechy a cement. Turismus, který po léta přinášel do oblasti finance, utrpěl silný úder kvůli džihádistickému násilí, které sužuje celou zemi od roku 2015. Jedna z hlavních přístupových cest do Tiébélé, most Nazinon, se dokonce stal terčem útoku a je dnes pod silnou vojenskou kontrolou. Neúspěšný puč v roce 2015 a následné nepokoje navíc způsobily trvalý pokles počtu návštěvníků.

Hlavní hrozbou pro křehké stavby jsou však klimatické změny. Malby na zdech se dají provádět pouze za sucha, ale kvůli změnám počasí je nyní déšť naprosto nepředvídatelný. „Už se stalo, že začalo pršet, zatímco jsme pracovali na restaurování,“ říká mladý obyvatel Abdou Anè, který dodává, že ani plastové plachty nedokážou malby dostatečně ochránit.

Dříve pršelo v březnu nebo dubnu jen jednou, dnes to může být i třikrát až čtyřikrát. Voda navíc přichází ve větším množství, než jsou lidé zvyklí. Zároveň podle Anèho přibývá suchých měsíců. Rostou tak obavy, že se budou muset opustit tradiční stavební postupy. Některé stromy, ze kterých se dříve získávaly materiály na stavbu domů, už přestaly plodit. Problém je i se slámou, která se dříve hojně používala na střechy.

V kultuře Kassena jsou za malování domů zodpovědné ženy. K tvorbě jedinečných geometrických vzorů používají přírodní pigmenty z lateritového kamene, jílu, čediče a dokonce i kravského trusu. Pro zafixování barev se používá lak z plodů stromu néré. Všechno toto vědění a dovednosti jsou uložené v hlavě osmdesátileté Kaye Tintamy, kterou UNESCO uznalo za „živoucí lidský poklad“. Je odpovědná za předávání tradičních technik a symboliky nových generacím.

Tradiční stavby z Tiébélé inspirovaly také oceňovaného architekta Francise Kéréa. Ten obdivuje, jak si Kassena po staletí dokázali poradit s intenzivním horkem a silnými dešti za pomoci přírodních materiálů. Způsob, jakým tato kultura budovala své domovy, je pro něj vzorem. Domy jsou navíc postaveny za pomoci celé komunity, což je podle Kéréa velmi inspirativní.

Tvar domů má hluboký symbolický význam. Například kulaté domy jsou určené pro svobodné muže, stavby ve tvaru osmičky pro starší ženy a neprovdané dcery a obdélníkové domy pro mladé páry. Domky mají malý vstup, který má odradit zvířata a zároveň donutit návštěvníka pokleknout, což ho staví do zranitelné pozice. Tím se chrání obyvatelé před případnými vetřelci.

Střechy domů jsou navržené tak, aby se na nich po sklizni sušily obilniny. Na zdech jsou zase reliéfy hadů, které symbolizují duchy babiček nebo strážného ducha Kassena, který se objevuje jednou do roka. V té době musí místní lidé zachovávat ticho a vyhnout se hudbě. Domy, které kdysi odolávaly času, dnes čelí zkáze a postupně je nahrazují moderní stavby z betonu a železa.

Na venkově, kde většina populace žije ze zemědělství, se klimatická krize projevuje zrychleně a bez dostatečných prostředků na řešení. Přestože země Sahelu přispívají k celosvětovým emisím skleníkových plynů pouze jedním procentem, patří mezi ty, které trpí jejich dopady nejvíce. Teploty zde rostou 1,5krát rychleji než celosvětový průměr, což má pro zemědělce katastrofální důsledky.