Svět se nadále potýká s klimatickou krizí, ale klíčová otázka zní: jak přesvědčit autoritářské režimy, aby se do boje proti změně klimatu zapojily? Většina světových emisí skleníkových plynů dnes totiž pochází z nedemokratických zemí – a právě tyto státy, mezi které patří například Čína, Rusko, Írán nebo Saúdská Arábie, často zároveň patří mezi největší vývozce ropy a plynu.
Z celosvětových emisí, které v roce 2023 pocházely z dvaceti největších fosilních firem, měly 52 % na svědomí státní podniky, z nichž drtivá většina sídlí v autokratických zemích. Podle odborníků jde o obrovský problém, protože tyto společnosti jsou odpovědné pouze svým vládám – a ty často nečelí žádnému veřejnému tlaku.
Zatímco v minulosti se při klimatických jednáních moc nehledělo na to, jaký politický systém má daná země, dnes se to začíná měnit. Například bývalá šéfka OSN pro klima Christiana Figueres upozorňuje, že státní energetické firmy ignorují potřeby obyvatel a odmítají omezit těžbu ropy a plynu. Přestože mají státy závazky z pařížské dohody, většina z nich je neplní.
Podle ředitelky letošní klimatické konference v Brazílii Anny Toni je ale právě různorodost politických systémů realitou, se kterou je třeba pracovat. Všechny země – demokratické i autokratické – musí být zapojeny, protože klimatická změna nezná hranice.
Některé autokracie už však přestaly předstírat, že jim na klimatu záleží. Rusko například šíří klimatickou dezinformaci a Saúdská Arábie aktivně oslabuje závazky přijaté na klimatických summitech. Jejich závislost na fosilních surovinách je natolik silná, že nejsou ochotny ustoupit.
Zároveň však někteří experti, jako například Francis Fukuyama, tvrdí, že právě autoritářské režimy by teoreticky mohly prosazovat klimatická opatření rychleji – pokud se pro ně rozhodnou. Příkladem je Čína, která je dnes největším producentem obnovitelné energie na světě a masivně vyváží elektromobily a solární panely.
To ale neznamená, že autokracie jsou efektivnější. Podle odborníků často selhávají při realizaci opatření kvůli chybné zpětné vazbě, korupci nebo tomu, že vláda nemá dostatek informací z terénu. Navíc chybí veřejná kontrola a protesty, které jsou v demokraciích zásadní hybnou silou změny – jak ukázaly například první protesty na Den Země v USA v roce 1970.
Ekonom Thomas Piketty proto zdůrazňuje, že jen formální demokracie nestačí – je třeba rovné zastoupení, masová mobilizace a silné občanské organizace, které dokážou oponovat silným ekonomickým zájmům.
V mnoha autoritářských zemích však právě tyto zájmy dominují – ropný a plynový sektor je základním pilířem ekonomiky, a bez možnosti protestu zde neexistuje žádná protiváha. Rusko má jedny z nejhorších emisí metanu na světě, přesto proti nim nic nepodniká, ačkoliv by se mu to ekonomicky vyplatilo.
Důležitou roli hraje také neprůhlednost rozhodování. V Číně například i přes sliby omezení uhlí stále roste výstavba uhelných elektráren. Ačkoliv země slibuje nový plán na omezení emisí před klimatickým summitem Cop30, zatím se o jeho podobě mlčí. Mnozí experti se obávají, že se Peking může rozhodnout pod tlakem uhlobaronských zájmů zcela opačně.
Externí tlak je proto obtížný – kvůli absenci transparentnosti není často jasné, co země skutečně plánují. EU se snaží zavádět uhlíková cla, která by penalizovala dovoz zboží vyráběného se silnými emisemi, ale rozvojové státy se proti tomu staví a obávají se, že na to doplatí.
Přesto existují příklady diplomatického úspěchu – například úzké vztahy mezi bývalým americkým zmocněncem pro klima Johnem Kerrym a jeho čínským protějškem pomohly navázat spolupráci navzdory rozdílným režimům. S odchodem Bidena a návratem Donalda Trumpa do Bílého domu ale podobné vztahy mizí.
A i v samotných demokraciích není situace růžová. Spojené státy odstoupily od pařížské dohody a ruší klimatické zákony. Kanada, Austrálie nebo Velká Británie i přes volební sliby pokračují v rozšiřování těžby fosilních paliv.
Jak shrnuje indická ekonomka Jayati Ghoshová: „Demokracie jsou často pokrytecké. Moc peněz v nich často přebíjí jakýkoliv jiný hlas.“ A kamerunská ekonomka Vera Songweová dodává, že klíčem je přesvědčit všechny státy, že zelený růst je možný – a že to není jen ekologická nutnost, ale i ekonomická příležitost.
Čína se podle webu The Guardian stala jediným asijským vítězem krize v Hormuzském průlivu, kterou vyvolal konflikt na Blízkém východě, uvádí zpráva think-tanku Asia Group. Vodní cesta, kterou před zablokováním směřovalo do Asie přibližně 80 procent světové ropy a téměř 90 procent zkapalněného zemního plynu (LNG), byla fakticky uzavřena po společných úderech Spojených států a Izraele z 28. února.
Plán na odklonění lodní dopravy do alternativního koridoru u ománského pobřeží, který měl plavidla ochránit před hrozbou námořních min v Hormuzském průlivu, se ocitl pod tlakem po dvou nedávných útocích na plavidla.
Velitelství NATO pro transformaci (SACT) společně s ukrajinským ministerstvem obrany vyhlásilo veřejnou výzvu s názvem Persistent Airfield Denial, jejímž cílem je najít inovativní technologická řešení pro dlouhodobé ochromení ruských vojenských letišť.
Australská komise pro hospodářskou soutěž a ochranu spotřebitele (ACCC) zažalovala společnost Amazon u tamního federálního soudu kvůli zavedení reklam do streamovací služby Prime Video. Regulační orgán obviňuje australskou pobočku Amazonu z porušení spotřebitelského zákona, kterého se měla dopustit prováděním negativních změn v podmínkách předplatného.
Ruská protivzdušná obrana podle vyjádření ministerstva obrany v Moskvě zneškodnila v noci na úterý celkem 419 ukrajinských bezpilotních letounů. Útoky zasáhly osmnáct ruských oblastí a také okupovaný poloostrov Krym.
Indický levicový aktivista Umar Chálid, který patřil k nejvýraznějším tvářím protestů proti vládě premiéra Naréndry Módího v roce 2019, poskytl z věznice Tihár v Dillí svůj první rozhovor od zatčení v září 2020. Osmatřicetiletý muslimský aktivista, mezinárodně považovaný za jednoho z nejvýznamnějších politických vězňů v zemi, strávil za mřížemi bez soudu téměř šest let.
Spojené státy vysílají do katarského Dauhá vysoké představitele s cílem zahájit mírové rozhovory, ačkoli Írán jakákoli plánovaná jednání s americkou stranou popírá. USA budou reprezentovat ministr zahraničí Marco Rubio a zvláštní zmocněnec Steve Witkoff.
Ukrajinské útoky na ruské ropné rafinérie v poslední době vyřadily z provozu 20 až 40 procent jejich kapacity, což v Rusku vyvolává vážný nedostatek pohonných hmot a nutí obyvatele prchat z okupovaného Krymu.
Generální tajemník NATO Mark Rutte vyjádřil přesvědčení, že Andy Burnham, který by se měl stát příštím britským premiérem, dodrží dlouhodobé závazky země v oblasti obranných výdajů. Rutte během své návštěvy Londýna uvedl, že zbrojení může posílit hospodářský růst.
Ruská armáda pokračuje v pozvolném postupu na východě Ukrajiny v Doněcké oblasti, kde koncentrovala většinu svých jednotek s cílem obklíčit klíčová centra Kosťantynivka a Lyman. Nezávislí experti oslovení stanicí CNN i samotní ukrajinští vojáci nicméně upozorňují, že tvrzení Moskvy o zásadních úspěších jsou nadsazená.
Britské zemědělství prochází po odchodu země z Evropské unie hlubokou krizí. Nové obchodní dohody a ztráta unijních dotací tvrdě dopadají na tamní farmáře, což podle některých z nich může vést až k tomu, že se domácí potraviny stanou v supermarketech luxusním zbožím pro bohaté. Například chovatelka dobytka Liz Websterová z Wiltshire uvádí, že kvůli přílivu levnějšího masa z Austrálie klesla cena za jeden kus jejího hovězího zhruba o 400 liber. Zatímco ceny v obchodech zůstávají stejné, příjmy britských zemědělců prudce klesají a v běžné síti supermarketů nedokážou konkurovat levnému dovozu.
Evropská komise označila současnou vlnu veder, která způsobuje chaos po celém kontinentu, za dramatické varování přírody před změnami klimatického systému. Výkonná místopředsedkyně Evropské komise pro čistou, spravedlivou a konkurenceschopnou transformaci Teresa Riberová v rozhovoru ostře kritizovala popírače klimatických změn a ty, kteří místo vědců a vlastních občanů naslouchají zájmům fosilního průmyslu.
