Válka a extrémní počasí: Podle expertů spolu neodmyslitelně souvisí

Válka ze své podstaty poškozuje životní prostředí, ale v poslední době si uvědomujeme i její dopad na klima. Vědci a organizace se snaží vyhodnotit emise skleníkových plynů, které jsou spojeny s boji, nejčastěji na Ukrajině a v Gaze, ale také se snaží zaznamenat emise ze všech vojenských operací a poválečné obnovy.

Jedna ze studií tvrdí, že celková uhlíková stopa armád na celém světě je větší než uhlíková stopa Ruska, které je v současnosti čtvrtým největším znečišťovatelem na světě. Tyto studie se opírají o omezená data, která se doplňují vlastními výpočty. To je způsobeno tím, že některé armády, především v Číně a v Rusku, neposkytují údaje o svých emisích.

Pokud by americká armáda byla samostatnou zemí, byla by 47. největším producentem emisí skleníkových plynů na světě. Nacházela by se tak mezi Peru a Portugalskem. Americká armáda je považována za jednoho z největších znečišťovatelů v historii.

Navíc války ohrožují mezinárodní spolupráci v oblasti klimatu a přechodu na čistou energii. Od začátku konfliktu na Ukrajině se zhoršila vědecká spolupráce mezi Západem a Ruskem v Arktidě, což zabraňuje shromažďování důležitých klimatických dat. Kritici militarismu se domnívají, že uznání příspěvku války ke klimatické krizi by mělo vést k omezení vojenských výdajů. Někteří dokonce věří, že demilitarizace je jediným řešením klimatické katastrofy.

Předtím než se začaly řešit dopady války na klima, vědci diskutovali o tom, zda může klimatická krize fungovat jako „multiplikátor hrozeb“. Někteří se domnívali, že by změna klimatu mohla zintenzivnit riziko násilí v částech světa, kde již panuje nedostatek zdrojů, vnitřní napětí a spory. Některé konflikty na Blízkém východě a v Sahelu již byly označeny za „klimatické války“.

Další výzkumy ale poukazují na to, že taková tvrzení jsou sporná, protože rozhodnutí o zapojení se do války je vždy volbou lidí, a ne klimatu.

Nelze ovšem zpochybnit fakt, že klimatická krize vede k častějšímu nasazování armád při civilních katastrofách. Jedná se například o hašení lesních požárů, budování protipovodňových zábran, evakuace, záchranné operace a poskytování humanitární pomoci. Je ale nemožné předpovědět, zda klimatická krize povede v budoucnu k většímu násilí a ozbrojeným konfliktům.

Pokud by se tak stalo, vojenské síly by musely být nasazovány častěji, což by ale mohlo vést k tomu, že jejich zdroje budou přetíženy. Vlády by pak musely činit těžká rozhodnutí, zda upřednostnit armádní rozpočet před ostatními potřebami společnosti.

Vzhledem k rostoucímu geopolitickému napětí a zvyšujícímu se počtu konfliktů je nepravděpodobné, že by se demilitarizace brzy uskutečnila. To nutí vědce přemýšlet o tom, jak by vojenská síla mohla být používána ve světě, který se zároveň snaží přizpůsobit zrychlující se změně klimatu a vymanit se z hluboké závislosti na fosilních palivech.

Roste znepokojení nad tím, jak připravit vojenský personál, základny, vybavení a další infrastrukturu, aby fungovaly v extrémních klimatických podmínkách. Například v roce 2018 způsobily dva velké hurikány ve Spojených státech škody na vojenské infrastruktuře v hodnotě více než osmi miliard dolarů.

Někteří vojenští úředníci si uvědomují, že armády budou muset přejít na jiný druh energie. Armády totiž stojí před jasnou volbou. Mohou buď zůstat jedním z posledních velkých spotřebitelů fosilních paliv v budoucím světě s nízkými emisemi, nebo se stát součástí energetické transformace, která bude mít pravděpodobně zásadní dopad na to, jak je vojenská síla využívána.

Zvyšuje se povědomí o tom, že operační efektivita bude v budoucnu záviset na tom, jak si armády uvědomí důsledky změny klimatu pro budoucí operace. Také bude záležet na tom, jak efektivně přizpůsobí své kapacity, aby se vyrovnaly s extrémnějšími klimatickými podmínkami, a jak moc se jim podaří snížit svou závislost na fosilních palivech.

Jak uvedl pruský generál Carl von Clausewitz na počátku 19. století, povaha války se mění jen zřídka, zatímco její charakter se neustále vyvíjí. Uznání rozsahu a dosahu klimatické krize je zásadní, pokud máme pochopit, proč a jak budou v budoucnu vedeny války a jak lze některým z nich zabránit nebo je učinit méně destruktivními.