Svět se začíná ptát: Co bude, až extrémní počasí připraví o zemi celé národy?

Tato otázka je podle webu The Conversation velmi důležitá, jelikož ztráta státnosti by znamenala nejen zánik domovů a kultury, ale také ztrátu kontroly nad přírodními zdroji a členství v mezinárodních organizacích, jako je OSN.

Tradiční mezinárodní právo definuje existenci státu na základě čtyř prvků: populace, území, účinná a nezávislá vláda a schopnost navazovat mezinárodní vztahy. Pro potápějící se ostrovní státy představují stoupající moře ohrožení všech těchto klíčových prvků. I přes to mezinárodní právo uznává, že jakmile je stát založen, pokračuje v existenci, i když jsou některé z prvků ohroženy, jako je tomu například u takzvaných "neúspěšných států", jako je Somálsko, kde chybí efektivní vláda.

Hrozby, kterým ostrovní státy čelí, jsou ale bezprecedentní a pravděpodobně trvalé. To vyvolává nejasnosti ohledně toho, zda mezinárodní právo dokáže být tak flexibilní, aby se přizpůsobilo situaci, kdy stát zcela zmizí. Mezinárodní soudní dvůr (ICJ) nedávno vydal stanovisko týkající se povinností států v souvislosti s klimatickými změnami, ve kterém se k této otázce vyjádřil. Soud uznal, že klimatické změny mohou ohrozit existenci malých ostrovních států.

Nicméně stanovisko soudu není zcela jednoznačné. ICJ uvedl, že „jakmile je stát založen, zmizení jedné z jeho základních složek by nemuselo nutně znamenat ztrátu státnosti“. Toto prohlášení je do jisté míry uklidňující, protože zdánlivě potvrzuje tradiční flexibilitu mezinárodního práva. Nicméně, když se věta čte pozorněji, nezdá se, že by soud výslovně potvrdil, že by se tato flexibilita mohla vztahovat i na situaci, kdy by stát byl zcela pod vodou.

ICJ se totiž vyjádřil pouze k „jednomu“ chybějícímu prvku, zatímco u potápějících se států by pravděpodobně došlo ke ztrátě všech klíčových prvků: populace, území, vlády a schopnosti navazovat mezinárodní vztahy. Právní budoucnost potápějících se ostrovních států tak i nadále zůstává nejistá. Stanovisko sice naznačuje určitou flexibilitu, ale nepodalo definitivní prohlášení, v které ohrožené státy doufaly.

V reakci na tuto hrozbu se některé státy již snaží aktivně jednat. Tuvalu podepsalo smlouvu s Austrálií, která zaručuje, že si Tuvalu zachová svou státnost a suverenitu bez ohledu na stoupající hladinu moře. Austrálie se navíc zavázala přijmout občany Tuvalu, kteří budou muset kvůli změnám emigrovat. Tuvalu také začalo s digitalizací svých vládních služeb a kulturního dědictví, aby mohlo existovat jako „první digitální národ“ i po zániku svého území.

Maledivy testují inženýrská řešení, jako je umělé navyšování ostrovů. Jiné iniciativy se snaží ochránit suverenitu tichomořských ostrovních států před hrozbami klimatických změn. Všechny tyto snahy ukazují na snahu zranitelných národů zajistit si právní existenci, i když jejich pevnina zmizí.