Zprostředkovatelé válečných konfliktů v Íránu i na Ukrajině dlouhodobě čelí velkým potížím při snaze dosáhnout trvalého klidu zbraní. Ačkoliv Spojené státy a Írán uzavřely 7. dubna počáteční dvoutýdenní příměří, které pomohl dojednat Pákistán, tato dohoda byla od samého začátku velmi křehká. Už 11. května americký prezident Donald Trump prohlásil, že příměří je v kritickém stavu, a opakovaně pohrozil obnovením vojenských akcí.
Podobný scénář se odehrává také na východě Evropy, kde poslední dočasné příměří mezi Ruskem a Ukrajinou z 9. až 11. května skončilo prakticky dříve, než stačilo plně začít. Kyjev obvinil Moskvu, že dohodnutou pauzu zprostředkovanou Spojenými státy po celé tři dny porušovala. Krátké období klidu zbraní nakonec definitivně uzavřely ruské útoky bezpilotních letounů, které cílily na ukrajinskou civilní a energetickou infrastrukturu.
Selhávání dočasných dohod často souvisí s tím, že ne každé příměří má ambici trvat věčně, přičemž zastavení bojů má někdy pouze udržet otevřené komunikační kanály a vytvořit prostor pro hlubší debatu. To byl i případ dubnové dohody mezi Washingtonem a Teheránem, která umožnila diplomatickým delegacím setkat se v Pákistánu a projednat mírový návrh týkající se íránských jaderných kapacit. Jednání sice nepřinesla zásadní průlom kvůli nezkušenosti amerického týmu a hluboké vzájemné nedůvěře, ale samotná existence příměří umožnila další výměnu mírových návrhů.
Výzkumy zaměřené na historické mírové dohody ukazují, že delší trvání vykazují ty dokumenty, které obsahují závazky směřující ke snižování kapacity pro násilí, jako je demobilizace ozbrojených skupin nebo vytváření demilitarizovaných zón. Dočasná ujednání na Ukrajině a v Íránu však podle dostupných informací silné kontrolní mechanismy ani dlouhodobé bezpečnostní záruky nezahrnovala. Trump při oznámení dubnového příměří sice zmínil dočasné pozastavení síly výměnou za otevření Hormuzského průlivu Íránem, ale už nespecifikoval, jak bude dodržování podmínek monitorováno třetí stranou.
Mnozí analytici v této souvislosti poukazují na Trumpovu preferenci pro rychlé a transakční dohody namísto udržitelných řešení, což podle nich degraduje příměří na pouhou performativní diplomacii. Vynucování dohod v obou konfliktech navíc komplikuje mezinárodní systém, kde Spojené státy i Rusko disponují právem veta v Radě bezpečnosti OSN, což jim umožňuje zablokovat například nasazení mezinárodních mírových sil. Stabilitu dubnového příměří v Perském zálivu tak paradoxně udrželo spíše odmítnutí arabských spojenců asistovat americké operaci na doprovod ropných tankerů, na kterou Írán hrozil reagovat masivní eskalací.
Složitost moderních konfliktů zvyšuje také vysoké množství zapojených ozbrojených skupin, což se projevilo na dubnovém příměří mezi Izraelem a Libanonem, jehož formální součástí nebylo hnutí Hizballáh. Izrael po květnovém prodloužení této dohody pokračoval v náletech s argumentem, že útočí na infrastrukturu Hizballáhu, který jako nestátní aktér odmítá výzvy k odzbrojení a není smluvní stranou. Celá situace je navíc propojena s Íránem, jehož režim výslovně podmínil dosažení mírové dohody s USA zavedením trvalého příměří právě v Libanonu.
Ruské ministerstvo zahraničí varovalo Spojené království před možnými údery na britské vojenské cíle na Ukrajině i mimo její území v reakci na podporu, kterou Londýn poskytuje Kyjevu.
Cesta šéfa CIA Johna Ratcliffa do Moskvy podle analýzy CNN poukázala na nečekanou strategickou paralelu mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a jeho ruským protějškem Vladimirem Putinem. Obě hlavy států se totiž ocitly v pasti vleklých vojenských konfliktů, které nedokážou rychle ukončit ani v nich dosáhnout svých původních cílů.
Francouzská pravicová politička Marine Le Penová čelí ostré kritice ze strany svých středopravicových rivalů kvůli nejasnému postoji její strany Národní sdružení k vojenské pomoci Ukrajině. Bývalí premiérové Édouard Philippe a Gabriel Attal ji obvinili z nahrávání do karet Rusku v souvislosti se spornými výroky místopředsedy strany. Středopravicoví kandidáti se snaží využít rozporů uvnitř Národního sdružení k oslabení pozice Le Penové před nadcházejícími prezidentskými volbami. Spor plně odhalil nedostatek jasnosti v zahraniční politice francouzské krajní pravice ohledně konfliktu ve východní Evropě.
Svět se připravuje na příchod jednoho z nejsilnějších klimatických jevů El Niño v historii, který podle Organizace spojených národů staví planetu do nebezpečné zóny extrémního počasí.
Nositelné elektronické doplňky schopné snímat mozkovou aktivitu se postupně stávají běžnou součástí spotřebitelského trhu. Na trhu se již objevují sluchátka vybavená elektroencefalografickými senzory, která dokáží sledovat míru únavy či předcházet syndromu vyhoření.
Ukrajinská vláda se snaží znovu otevřít debatu v Evropské unii o využití zmrazených ruských státních aktiv na pokrytí svých rostoucích rozpočtových schodků. Kyjev navrhuje možnost částečného uvolnění těchto finančních prostředků a poskytnutí širších záruk, které by mohly překonat dosavadní odpor Belgie.
Americký ministr obrany Pete Hegseth čelí rostoucí vlně kritiky za své působení v čele Pentagonu, přičemž výhrady zaznívají stále častěji i z řad jeho vlastní Republikánské strany. Pochybnosti o jeho schopnostech efektivně řídit resort obrany zesílily po nedávném odstoupení tajemníka armády Dana Driscolla. Tento krok zaměřil pozornost na Hegsethův styl vedení a jeho zaměření na takzvané kulturní války uvnitř ozbrojených sil. Vývoj vyvolal znepokojení mezi klíčovými zákonodárci, kteří upozorňují na nedostatek stability v celém ministerstvu.
Ceny motorové nafty ve Spojených státech amerických vzrostly na dosavadní historické maximum, když průměrná cena za jeden galon dosáhla hodnoty 5,85 dolaru. Tento nárůst bezprostředně zasahuje především komerční dopravu, neboť naftu v americkém hospodářství využívají hlavně nákladní automobily, vlaky, lodě, autobusy a těžká zemědělská či stavební technika. Pro srovnání, před rokem se průměrná cena jednoho galonu nafty pohybovala na úrovni 3,71 dolaru. Současné zdražení tak překonalo i předchozí rekordní hodnoty, které následovaly po rusko-ukrajinském konfliktu.
Vojenský konflikt mezi Spojenými státy a Íránem vstoupil do sedmého měsíce a vyhrocená rétorika spolu s novými údery vzdalují vidinu brzké dohody. Klíčová námořní trasa v Hormuzském průlivu zůstává zablokovaná, což vedlo americkou stranu k vyhlášení rozsáhlé ekonomické blokády zaměřené na Írán i jeho obchodní partnery. Vypršením červnového memoranda o porozumění, které mělo do šedesáti dnů přinést trvalé příměří, se otevřela otázka dalšího vývoje tohoto sporu. Zahraniční odborníci na Blízký východ proto pro BBC nabídli své pohledy na to, jakým způsobem by mohl rozsáhlý střet skončit.
Jižní Korea zvažuje možnost vyslání armády do Hormuzského průlivu v reakci na rostoucí tlak ze strany Spojených států. Informaci přinesla podle The Guardian domácí média s odkazem na nejmenované vládní a vojenské zdroje, podle nichž země připravuje žádost o souhlas parlamentu. Kancelář jihokorejského prezidenta však tato tvrzení mírní a označuje je za nepřesná. Podle oficiálního vyjádření administrativy dosud nebylo v této záležitosti přijato žádné definitivní rozhodnutí.
Německý spolkový kancléř Friedrich Merz čelí před nadcházejícími zemskými volbami v Sasku-Anhaltsku mimořádně složité politické situaci. Podle předvolebních průzkumů se očekává jasné vítězství pravicově populistické Alternativy pro Německo, která výrazně předstihuje Křesťanskodemokratickou unii. Výsledek hlasování tak může znamenat výrazné posílení krajní pravice v této východoněmecké spolkové zemi. Pro kancléře i jeho mateřskou stranu to představuje vyhrocený scénář bez ohledu na konečné rozložení mandátů.
Geneticky upravená ledvina z prasete udržela šestašedesátiletého muže ve Spojených státech naživu po rekordních devět měsíců. Orgán sloužil jako dočasný most, který pacientovi umožnil přečkat období čekání na lidského dárce. Jde o vůbec první případ na světě, kdy prasečí ledvina úspěšně plnila tuto přechodnou funkci. Tento historický úspěch přináší novou naději pro miliony lidí se selháním ledvin.
