Mario Draghi si v poklidném důchodu sotva zvykl na ticho, když mu v září 2023 zazvonil telefon. Volala kancelář Ursuly von der Leyenové. Evropská komise potřebovala pomoc s úkolem, který nelze označit jinak než za herkulovský: najít způsob, jak znovu učinit Evropu konkurenceschopnou. Draghi, bývalý premiér Itálie a bývalý šéf Evropské centrální banky, po pár dnech váhání kývl.
Nyní, v červenci 2025, se jeho návrhy vrací do centra evropské pozornosti. Von der Leyenová právě představuje návrh rozpočtu EU na období 2028–2034 – a ve světě, kde dominuje geopolitická síla Donalda Trumpa, Vladimira Putina a Si Ťin-pchinga, jde o zásadní moment jejího mandátu.
Rozpočet EU, známý jako Multiannual Financial Framework (MFF), čelí nebývalému tlaku. Má být zbraní proti obchodní válce s USA, skutečné válce s Ruskem, konkurenci z Číny, krizi na Blízkém východě, klimatickým změnám, migraci i sílícímu vlivu krajní pravice v Evropě.
„Pokud nezasáhneme, budeme nuceni obětovat buď naši prosperitu, životní prostředí, nebo svobodu,“ varoval Draghi.
Současný rozpočet EU se pohybuje kolem 1,2 bilionu eur, což je asi 1 % HDP celé unie – v kontrastu s 48 % HDP u německého rozpočtu a 57 % u francouzského. Draghi i mnozí analytici tvrdí, že veřejné investice na evropské úrovni zdaleka neodpovídají výzvám, kterým kontinent čelí.
Jak moc by tedy měl být rozpočet navýšen?
Ekonom Jan Stráský z OECD odhaduje, že i navýšení o 20–30 % (tedy zhruba na 1,3 % HDP) by mělo významný dopad. Jiní, například Zsolt Darvas z bruselského think-tanku Bruegel, jdou dál a volají po zdvojnásobení rozpočtu, což by ho dostalo na přibližně 2 % HDP. Jen tak lze podle něj financovat klimatickou transformaci i splácení covidových dluhů.
OECD ve svém červencovém reportu doporučuje nejen zvýšení rozpočtu, ale i jeho restrukturalizaci – přesměrování výdajů na obranu, integraci energetického trhu a přeshraniční infrastrukturu. Podobně Draghi doporučuje zjednodušení rozpočtu: sloučení Společné zemědělské politiky a Fondu soudržnosti do jednoho megafondu.
Plán von der Leyenové má tři hlavní pilíře. 1) Zjednodušený fond pro vnitřní politiku – sloučení hlavních výdajových položek, 2) Evropský fond konkurenceschopnosti – podpora klíčových odvětví a výzkumu a 3) Fond pro vnější akce – kombinace rozvojové pomoci a diplomatických nástrojů.
Očekává se, že tyto návrhy vyvolají silný odpor, zejména ze strany zemědělců a regionů závislých na strukturálních fondech.
Nejtěžší otázkou není, kolik utratit, ale kde vzít peníze. Diskuse o tzv. vlastních zdrojích EU – tedy nových formách příjmů – je politicky výbušná. Zatímco Komisař pro rozpočet Piotr Serafin připravuje „ambiciózní balíček“, některé státy, například Švédsko, se staví ostře proti jakýmkoli novým daním na úrovni EU.
„Nepotřebujeme nové vlastní zdroje, rozhodně ne evropské daně,“ řekla švédská ministryně Jessica Rosencrantzová. Podle ní je nutné spíš přehodnotit priority v rámci stávajícího rozpočtu.
Jednou z cest k úsporám by podle ní bylo odepřít prostředky státům, které porušují zásady právního státu – narážka především na Maďarsko. Jenže vzhledem k nutnosti jednomyslného schválení rozpočtu se i tento bod může stát předmětem politického vydírání.
V konečném důsledku je rozpočtová debata víc než jen hra s čísly. Jde o otázku identity: Co vlastně EU znamená? Kolik toho mají členské státy dělat společně – a kolik si mají nechat na národní úrovni?
Historie ukazuje, že změny v MFF bývají spíše kosmetické než systémové. A pokud bude muset být výsledek opět jednomyslně přijat všemi 27 členskými státy, šance na skutečnou transformaci nejsou velké.
„Vidíme obrovskou rigiditu,“ varuje Darvas z Bruegelu. „Obávám se, že ani tentokrát nedojde k žádným zásadním změnám.“
Policie již ve středu překvalifikovala případ násilného činu na Lounsku. Vážně zraněné dítě totiž podlehlo svým zraněním v nemocnici. Kriminalisté proto zahájili úkony trestního řízení pro podezření z vraždy.
Meteorologická zima je už několik dní minulostí. Pokud máte dojem, že byla chladná a bohatá na srážky, odborníci vás vyvedou z omylu. Podle Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) byla nadprůměrně teplá a srážkově chudá.
Vůdkyně francouzské krajní pravice Marine Le Penová prohlásila, že evropští spojenci Francie musí nakupovat francouzské vojenské vybavení, pokud chtějí těžit z ochrany pařížského jaderného odstrašení. Reagovala tak na nedávné oznámení prezidenta Emmanuela Macrona o zásadních změnách v jaderné doktríně země. Macron mimo jiné připustil možnost dočasného rozmístění stíhaček schopných nést jaderné zbraně u evropských partnerů.
Pátý den po vypuknutí války s Íránem čelí Spojené státy a jejich spojenci v Perském zálivu kritickému problému, který vojenští analytici nazývají „raketovou matematikou“. Podle zdrojů stanice CNN již nejméně jeden z klíčových arabských spojenců hlásí docházející zásoby interceptorů – drahých obranných raket používaných k sestřelování íránských střel a dronů. „Zatím to není panika, ale čím dříve dorazí nové zásoby, tím lépe,“ uvedl regionální zdroj.
Americký a izraelský nálet na Írán, který měl definitivně ukončit čtyřiadvacetiletý pat o tamní jaderný program, by mohl mít přesně opačný účinek. Experti na šíření jaderných zbraní varují, že masivní útok může režim dotlačit k tajné výrobě bomby nebo v případě chaosu umožnit extremistickým skupinám zmocnit se zásob obohaceného uranu.
Americký ministr obrany Pete Hegseth na ostře sledovaném brífinku v Pentagonu potvrdil, že námořnictvo Spojených států zasadilo íránským námořním silám zdrcující úder. Podle jeho slov americká ponorka potopila íránskou válečnou loď v Indickém oceánu. Hegseth prohlásil, že íránské námořnictvo je nyní „neefektivní, zdecimované a zničené“ a jeho zbytky „odpočívají na dně Perského zálivu“.
Vláda iráckého Kurdistánu (KRG) prožívá hluboké obavy z možnosti, že by se její území na severu Iráku mohlo stát nástupištěm pro pozemní útok kurdských milic na Írán. Podle vysokého představitele KRG, který promluvil pro stanici CNN, se region cítí být v kleštích mezi plány Spojených států a hrozbou odvety ze strany Teheránu. Situaci označil za velmi nebezpečnou, ale zároveň dodal, že se Kurdistán nemůže otevřeně postavit proti vůli Ameriky.
Během pouhých dvou měsíců se americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi podařilo odstranit dva z nejbližších spojenců Pekingu. Zatímco venezuelský prezident Nicolás Maduro skončil v poutech v newyorské vazební věznici po bleskové operaci speciálních jednotek v Caracasu, íránský nejvyšší vůdce Alí Chameneí zahynul při odvážném denním náletu v centru Teheránu. Přestože Čína reagovala hněvem a odsouzením těchto kroků, její faktická odpověď zůstává překvapivě vlažná.
Američtí vojenští velitelé podle stížností zaslaných dozorčí skupině využívají extremistickou křesťanskou rétoriku o biblickém „konci věků“, aby před svými vojáky ospravedlnili zapojení do války v Íránu. Nadace pro náboženskou svobodu v armádě (MRFF) uvedla, že obdržela již více než 200 podnětů od příslušníků všech složek ozbrojených sil, včetně námořní pěchoty, letectva a vesmírných sil.
Státní pohřeb íránského nejvyššího duchovního vůdce ajatolláha Alího Chameneího byl odložen, jak informovala íránská státní média. Původně plánovaný třídenní smuteční ceremoniál měl přitom začít již během dnešního dne. Na sociálních sítích se sice objevovaly záběry zachycující rozsáhlé přípravy a instalaci potřebného vybavení, organizátoři však nakonec museli plány změnit.
Evropská unie ostře reagovala na hrozby Donalda Trumpa, který pohrozil úplným zastavením obchodu se Španělskem. Americký prezident takto reagoval na rozhodnutí Madridu nepovolit Spojeným státům využívání jejich vojenských základen pro nálety v Íránu. Unie dala jasně najevo, že od šéfa Bílého domu očekává dodržování loňské dohody o clech, a naznačila možnost odvetných opatření, pokud by se Trump pokusil Španělsko v rámci msty izolovat.
Podle analýzy serveru The Guardian se cíle americko-izraelských útoků na Írán soustředí na likvidaci pilířů moci, zejména jaderného a raketového programu a Islámských revolučních gard. Prezident Donald Trump prezentuje tuto ofenzivu jako příležitost pro lidové povstání, které by po 47 letech svrhlo klerikální režim. Odborníci však varují, že absence poválečného plánu může vést k nepředvídatelným scénářům, které sahají od spořádané transformace až po krvavý chaos.