Obrana Tchaj-wanu má morální, strategický i historický význam. Představuje symbol naděje, svobody a demokracie v regionu, kde jsou tyto hodnoty pod silným tlakem. Zachování současného stavu napříč Tchajwanským průlivem není okrajový problém, který lze přehlížet. Ať už se nacházíte v New Yorku, Sydney, Tokiu nebo Tchaj-peji, na Tchaj-wanu záleží. Je to klíčový faktor pro regionální mír a stabilitu v Indo-Pacifiku a pro každý národ, který si cení své suverenity, bezpečnosti a svobody.
Západní tendence nezasahovat a „nedráždit draka“ je podle autora textu na webu National Interest, bývalého australského premiéra Scotta Morrisona, pouze ústupkem maskovaným za obezřetnost. Pokud by byl Tchaj-wan násilně pod kontrolou Čínské komunistické strany (ČKS), důsledky by se nezastavily na pobřeží ostrova. Masivně by zasáhly globální trhy, aliance a dodavatelské řetězce a přetvořily by rovnováhu sil na desítky let dopředu. Globální ekonomické ochromení, způsobené pandemií COVID-19, by se proti tomu jevilo jen jako malý neklid.
Zkušenosti z jeho působení ve funkci premiéra, kdy usiloval o posílení aliancí a budování partnerství jako AUKUS, vedly ke čtyřem závěrům. Za prvé, budoucnost Tchaj-wanu přímo ovlivňuje naši vlastní. Zachování současného stavu je zásadní pro kolektivní bezpečnost a prosperitu. V sázce je více než jen cena polovodičů nebo přežití demokracie 24 milionů lidí. Pokud by Tchaj-wan padl, strategická geometrie Indo-Pacifiku by se okamžitě změnila.
Byl by prolomen takzvaný první ostrovní řetězec, což by zatlačilo americké síly do druhého řetězce a oslabilo jejich schopnost působit jako efektivní regionální protiváha. Tchaj-wan pod kontrolou ČKS by umožnil čínské armádě projektovat sílu skrze Bašiský a Mijako průliv do Filipínského moře. Námořní a letecká doprava mezi Japonskem, Jižní Koreou a jihovýchodní Asií by procházela prostorem efektivně kontrolovaným Čínou.
Za druhé, konflikt o Tchaj-wan by zničil všechny, včetně Číny. Jakákoli invaze nebo blokáda, byť „úspěšná“, by způsobila Číně obrovské vojenské a ekonomické ztráty a ochromila její ekonomiku na roky dopředu. Představa, že by blokáda byla mírnější alternativou, je nebezpečnou iluzí, protože blokáda je válečný akt, který by pravděpodobně rychle eskaloval.
Za třetí, ani Washington, ani Peking nemají v tuto chvíli kapacitu pro velkou válku. Čínské vedení čelí obrovským vnitřním výzvám: kolapsu trhu s nemovitostmi, zmenšující se demografii a bolestivému přechodu od růstu taženého dluhem a výrobou k udržitelnosti založené na spotřebě. Zatímco střední třída trpí, Peking sází na nadměrnou produkci v době, kdy USA a Evropa zvedají obchodní bariéry a cla. Americká cla pod Trumpem nutí Čínu přesměrovávat export, ale tyto trhy již také podnikají anti-dumpingové kroky. Kapacita Číny financovat vnější agresi již není taková, jako dříve.
Za čtvrté, odolnost a odstrašení musí být zrychleny – a to vojensky, ekonomicky, technologicky a psychologicky. Tchaj-wan musí zdvojnásobit úsilí v asymetrickém popření, nikoliv usilovat o paritu s čínskými silami. To vyžaduje mnohem vyšší výdaje na obranu a bipartitní jednotu. Spolupráce s USA na raketách a dronech postupuje, ale objem, zásoby a domácí výrobní kapacity zůstávají nedostatečné.
Stejně důležitá je občanská odolnost. Tchaj-wan musí posílit energetickou infrastrukturu, vrátit se k jaderné energii a ochránit klíčové infrastrukturní uzly před kybernetickými a fyzickými útoky. Zásadní je také vyhrát informační válku. Tchaj-wan je dnes Západní Berlín a svobodný svět musí chápat, co je v sázce. Tchaj-wan by měl demonstrovat a komunikovat své odhodlání k obraně a spojenci by měli tento příběh šířit nejen ve Washingtonu a Tokiu, ale i po celém světě. I když je strategická nejednoznačnost politikou USA, strategické mlčení by nemělo být naším narativem.
V současnosti se strategický kalkul pro Peking ohledně blokády či invaze nevyplatí. To se však může rychle změnit. K zachování míru musíme budovat kapacity a koalici, abychom jej udrželi, a zajistit tak Pekingu pochopení, že cena za agresi by byla katastrofální nejen pro Tchaj-wan, ale i pro samotnou Čínu.
Do ulic dnes vyrazí Mikulášové, andělé a čerti, ale Veroniku Žilkovou v Česku nepotkají. Známá herečka totiž prozradila, že s jednou ze svých dcer vyrazila do jedné z evropských metropolí. Agáta Hanychová ale podle všeho zůstala doma.
Nepříjemná atmosféra v posledních dnech zavládla kolem porodnice v Litoměřicích, kde došlo k úmrtí dvou novorozenců. Další dvě děti se podařilo resuscitovat. Případem se začala zabývat policie.
Internet zaplavily v pátek večer reakce na nejsmutnější možnou zprávu. Ve věku 55 let nás totiž opustil moderátor Patrik Hezucký, který v posledních dnech bojoval s vážnou nemocí. Zdrceným blízkým i kamarádům zesnulého kondolují slavné osobnosti i politici.
Tak se Jiřina Bohdalová dočkala. Legendární herečka se stala prababičkou, zatímco její dcera Simona Stašová se dočkala prvního vnoučete. Simonin syn Vojta a jeho manželka totiž přivítali na svět prvorozeného potomka.
Česko v pátek večer zasáhla smutná zpráva. Ve věku 55 let zemřel populární moderátor Patrik Hezucký, jehož proslavily roky úspěšného vysílání ranní show na Evropě 2, na kterém se podílel s kolegou Leošem Marešem. Hezucký strávil poslední dny v benešovské nemocnici, kde bojoval s blíže nespecifikovanou vážnou nemocí.
Generál Alexus Grynkewich, vrchní velitel spojeneckých sil v Evropě (SACEUR), odmítl obavy z narušení evropské obrany v případě snížení počtu amerických vojáků na kontinentu. Generálova slova zazněla v belgickém Monsu, operačním velitelství Aliance, uprostřed obav evropských zemí o spolehlivost spojenectví se Spojenými státy. Generál Grynkewich vyjádřil důvěru v kapacity Evropy a Kanady a uvedl, že Aliance je „připravena čelit jakékoli krizi nebo nepředvídané události“ již dnes.
Administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa vydala novou, 33stránkovou Národní bezpečnostní strategii, která se zaměřuje na Evropu a varuje, že kontinent čelí hrozbě „civilizačního vymazání“. Prezident Trump popsal dokument jako „cestovní mapu“ pro zajištění toho, že Amerika zůstane „největším a nejúspěšnějším národem v lidské historii“. Strategie nastiňuje jeho vizi světa a způsob, jakým hodlá použít americkou vojenskou a ekonomickou sílu k jejímu dosažení.
Švédsko, jako stát ležící v bezprostřední blízkosti Ruska, uznává Moskvu jako reálnou hrozbu, před kterou je nutné se bránit. Švédská ministryně zahraničí Maria Malmer Stenergard komentovala nejnovější prohlášení kremelského vůdce Vladimira Putina o jeho připravenosti na válku s Evropou během ministerské schůzky NATO.
Pětihodinové rozhovory Vladimira Putina s americkými diplomatickými akrobaty nepřinesly nic, co by stálo za řeč, spíše jen odkryly míru, s jakou se americká diplomacie nechává vést ruským rámováním. Washington zcela vědomě přenechává iniciativu Kremlu a dobrovolně oslabuje vlastní autoritu v otázce Ukrajiny. Pokud Spojené státy nezačnou prosazovat jasné principy a realistickou strategii, jejich vliv bude dál erodovat.
Široká většina Američanů si přeje vítězství Ukrajiny nad Ruskem a podporuje posílání amerických zbraní Kyjevu pro dosažení tohoto cíle. Vyplývá to z nejnovějšího průzkumu Reagan National Defense Survey, jehož výsledky byly zveřejněny ve čtvrtek. Tato zjištění přichází v době, kdy administrativa prezidenta Trumpa tlačí na Ukrajinu, aby učinila závažné územní ústupky výměnou za mír.
Mírová jednání ohledně Ukrajiny podle expertů naznačují, že mezinárodní vztahy sklouzávají zpět k pouhé surové státní síle, kde principy mezinárodního práva ztrácejí na významu. Autor článku upozorňuje, že ať už se Ukrajina dohodne, nebo ne, nevyhnutelný kompromis pravděpodobně potvrdí možnost překreslování evropských hranic vojenskou silou i ve 21. století. Jakákoli mírová dohoda, kterou by Rusko přijalo, by téměř jistě vyžadovala vzdání se části ukrajinského území.
Více než 60 000 tučňáků v koloniích u pobřeží Jihoafrické republiky uhynulo hlady v důsledku kolapsu počtu sardinek. Tato zjištění přinesla nová studie publikovaná v odborném časopise Ostrich: Journal of African Ornithology. Výzkum odhalil, že klimatická krize a nadměrný rybolov přispěly k úbytku více než 95 % afrických tučňáků ve dvou nejdůležitějších hnízdních koloniích – na Dassen Island a Robben Island – mezi lety 2004 a 2012.