Na třetím pilíři českého penzijního systému nadstandardně vydělávají finanční instituce, nikoliv budoucí důchodci, míní vláda a hodlá penězovod k bankám a penzijním společnostem notně přiškrtit. Ministryně financí Alena Schillerová dnes představila zásadní zásah do poplatkové politiky bank a penzijních společností.
Záměr snížit podíl poplatků na celkovém spoření za 35 let z poměrně vysokých 56 procent na pouhých 16 procent a zastropovat správní poplatek na úrovni 0,5 procenta sice vyvolává v bankovních domech rozhořčení, z pohledu českého střadatele jde však o ekonomickou smysluplnost a motivující faktor. Pokud má třetí pilíř plnit svou roli, vskutku zásah potřebuje. Vodítkem může být třeba poměrně čerstvá zkušenost z Estonska.
Současný stav doplňkového penzijního spoření v ČR je obtížně udržitelný. Za Fialovy vlády odešel ze třetího pilíře půl milion klientů a mladá generace do 30 let produkt zhusta ignoruje – spoří jich pouhých 430 tisíc. Důvod je prostý: kombinace nízké výkonnosti, inflace a poměrně výrazných poplatků způsobuje, že lidé v penzijních fondech paběrkují. Stát sice ročně podporuje systém 18 miliardami korun z rozpočtu, ale podstatná část těchto veřejných peněz končí v čistých ziscích bankovních skupin. Skutečnost, že po 35 letech spoření dnes klient odevzdá více než polovinu naspořené částky na poplatcích, je těžko obhajitelná.
Navíc není třeba úplně vymýšlet kolo. Zmíněné Estonsko v letech 2017 až 2019 provedlo reformu, která je dnes v ekonomickém světě považována za dobrý příklad toho, jak stát může legislativní silou zlomit odpor bankovní lobby a razantně zlevnit penzijní systém pro své občany. Pobaltský stát měl v rámci zemí OECD dlouhodobě jedny z nejvyšších poplatků a zároveň nejhorší reálné výnosy. Místní banky argumentovaly úplně stejně jako ty české: tvrdily, že správa peněz je drahá, distribuce nákladná a jakékoliv politické zásahy trh zničí a uvrhnou penzijní společnosti do ztrát.
Estonský stát přesto zakročil. Klíčovým nástrojem se stalo zavedení takzvaného degresivního zákonného stropu na poplatky za správu. Estonský parlament schválil mechanismus, podle kterého platí jednoduché pravidlo: čím více peněz daný fond celkově spravuje, tím nižší procentuální poplatek smí od koncových klientů vybírat. Plošný zákonný strop byl okamžitě sražen z původních dvou procent na 1,2 procenta, ale díky objemovým koeficientům spadly reálné poplatky největších fondů na trhu bleskově na úroveň mezi 0,2 % až 0,4 %. Během jediného měsíce od účinnosti zákona klesl průměrný poplatek na estonském trhu o třetinu.
Druhým pilířem estonského úspěchu bylo vynucené otevření trhu nízkonákladové konkurenci. Stát legislativně zjednodušil vznik pasivních indexových fondů, které peníze neinvestují prostřednictvím drahých aktivních manažerů, ale automaticky kopírují globální akciové trhy (např. index MSCI World). Když na trh vstoupily dravé nízkonákladové platformy, jako byl projekt Tuleva založený samotnými střadateli, a nabídly správu za pouhých 0,34 procenta, tradiční velké bankovní domy jako Swedbank nebo SEB musely pod tlakem masivního odlivu klientů okamžitě zlevnit i své stávající produkty. Estonský trh to bez problémů přežil, banky nezkrachovaly, pouze musely digitalizovat procesy a snížit své marže.
Český reformní záměr se evidentně i právě estonskou zkušeností inspiruje. Zrušení výkonnostního poplatku u transformovaných fondů a sražení správního poplatku na 0,5 procenta je podobným impulsem, který prospěl Estonsku. Argumentace penzijních společností, že bez poplatku alespoň 0,8 procenta upadnou do ztráty, těžko obstojí v kontextu digitalizace a odbourávání byrokracie. Sám vládní návrh počítá se zrušením povinných investičních dotazníků, které se neosvědčily a bankám zvyšovaly administrativní náklady. Pokud navíc stát umožní mladým lidem flexibilitu v podobě jednorázového výběru třetiny peněz do 36 let věku na bydlení či podnikání, atraktivita systému dále stoupne.
Estonská zkušenost však přináší i jedno zásadní varování pro české zákonodárce. Když tamní populistická vláda v roce 2021 podlehla tlaku a udělala penzijní fondy zcela dobrovolnými s možností peníze okamžitě vybrat, třetina lidí úspory vybrala a obratem je projedla nebo jimi splatila spotřebitelské dluhy. To je cesta do pekla, která v Estonsku dlouhodobě ohrozila sociální stabilitu seniorů. Česká reforma by proto měla jít cestou regulace poplatků a modernizace fondů (včetně podpory alternativních investic do infrastruktury a startupů), ale musí zachovat jasný dlouhodobý účel těchto peněz – tedy zajištění na stáří.
Snížení poplatků na úroveň kolem půl procenta přinese občanům hmatatelný benefit. Podle propočtů si člověk po 35 letech spoření odnese do důchodu místo dnešních 600 tisíc korun zhruba 1,6 milionu korun. Pro penzijní společnosti to sice znamená omezení zisků, ale díky přílivu odhadem půl milionu nových klientů a možnostem cross-selingu jiných bankovních produktů budou během několika let opět na svém. Státní rozpočet sice tato reforma bude stát 1,2 miliardy korun navíc, především kvůli masivní podpoře dětského spoření, ale jde o investici, která v budoucnu sníží tlak na státní průběžný důchodový systém. Estonsko ukázalo, že to jde.
Americký prezident Donald Trump oslaví v neděli své osmdesáté narozeniny, čímž se stává nejstarší zvolenou hlavou státu v historii USA. V uplynulém roce se u něj objevila řada viditelných tělesných projevů typických pro pokročilý věk, mezi které patří rozsáhlé modřiny na rukou, oteklé kotníky a dolní končetiny či občasné usínání během důležitých schůzek a veřejných akcí. Zdravotní experti však upozorňují, že spíše než tyto běžné fyzické příznaky by veřejnost mělo znepokojovat samotné chování a jednání staronového velitele ozbrojených sil.
Donald Trump a Benjamin Netanjahu byli skálopevně přesvědčeni, že porážka Íránu odstartuje novou éru Blízkého východu. Region se sice skutečně mění, ale zcela jiným směrem, než oba lídři plánovali, protože islámskou republiku se zlomit nepodařilo. Současná situace tak hrozí přerůst v permanentní opotřebovávací krizi, která bude opakovaně přecházet v otevřené ozbrojené střety. Íránský režim se ukázal být mnohem odolnější, což vedlo k tomu, že Washington a Tel Aviv ztratily kontrolu nad dalším vývojem.
Vztah Evropanů k bezpečnostním zárukám ze strany Spojených států zasáhla hluboká krize důvěry, která se ocitla na nejnižším bodě v historii. Nová data, jež představil think-tank Evropská rada pro mezinárodní vztahy (ECFR) krátce před vrcholnými schůzkami aliance NATO a skupiny G7 v Turecku a Francii, ukazují zásadní posun v evropském veřejném mínění.
Rozpad ambiciózního zbrojního programu stíhacího letounu nové generace FCAS, od kterého Německo definitivně odstoupilo, představuje tvrdou ránu pro evropskou obrannou spolupráci. Společný projekt Francie, Německa a Španělska, který měl během příštích desetiletí zajistit vývoj špičkového bojového letounu šesté generace, ztroskotal na vleklých sporech o politické vedení, rozdělení průmyslových zakázek a vlastnictví duševního vlastnictví. Tento neúspěch však v kontextu evropské vojenské historie není výjimečný, neboť společné letecké projekty na kontinentu pravidelně narážely na střety národních zájmů.
Elon Musk se díky vstupu společnosti SpaceX na burzu stává prvním papírovým dolarovým tributářem v historii. Jeho celkové jmění, tvořené převážně akciemi firem Tesla a SpaceX, dosahuje odhadované výše 1,11 bilionu dolarů. Samotné číslo 1 bilion představuje milion milionů a pro běžného člověka je tato částka v podstatě nepředstavitelná.
Pokročilé modely umělé inteligence, jako je nově představený systém Mythos od společnosti Anthropic, mohou v rukou kyberzločinců posloužit ke zničení globálního finančního systému. Během tiskové konference v Bruselu před tímto rizikem varovala šéfka Mezinárodního měnového fondu Kristalina Georgievová. Finanční regulátoři a bezpečnostní experti jsou v nejvyšším stupni pohotovosti od dubna, kdy byl tento vysoce výkonný model s pokročilými kybernetickými schopnostmi spuštěn. Podle Georgievové je navíc současný systém teprve začátkem a v blízké budoucnosti ho budou následovat další podobné technologie.
Rozsáhlá oblast v Severním Atlantiku, která se nachází jižně od Grónska a Islandu, vykazuje velmi neobvyklé chování. Zatímco zbytek světového oceánu se otepluje, tato specifická zóna soustavně chladne. Nová vědecká studie tvrdí, že pro tuto záhadu nalezla vysvětlení. Výsledky výzkumu jsou však považovány za zlověstné znamení, které naznačuje, že lidstvo směřuje k jednomu z nejvíce znepokojujících bodů zvratu v globálním klimatu.
Ukrajina požaduje od svých spojenců dodatečných 20 miliard dolarů, aby upevnila svou současnou dočasnou převahu na bojišti a zabránila Rusku v opětovném převzetí iniciativy. Vysoce postavený představitel ukrajinského ministerstva obrany uvedl, že země potřebuje finance na to, aby mohla ještě zintenzivnit ničivé útoky na ruské území. Tento finanční požadavek Kyjev oficiálně předloží na nadcházejícím zasedání Kontaktní skupiny pro obranu Ukrajiny v takzvaném Ramsteinském formátu. O záležitosti již dříve jednal ukrajinský ministr obrany Mychajlo Fedorov se zástupci Švédska, Norska, Německa a Kanady.
Čína zatkla amerického akademika a badatele zkoumajícího čínskou zahraniční politiku a situaci v Myanmaru kvůli podezření ze špionáže. Mluvčí čínského ministerstva zahraničních věcí Lin Ťien v pátek oznámil, že Min Zin je podezřelý z provádění špionážních aktivit, které ohrožují národní bezpečnost země. Zadržení občana Spojených států z důvodů ohrožení národní bezpečnosti je ze strany Pekingu neobvyklým krokem.
Dosažení trvalého míru na Ukrajině je podle penzionovaného kanadského generálporučíka Christophera Coatese nepravděpodobné, dokud bude u moci ruský prezident Vladimir Putin. Bývalý velitel kanadského Velitelství společných operací, který v pozici ředitele pro zahraniční politiku Institutu Macdonalda-Lauriera nedávno navštívil Ukrajinu, podle webu Kyiv Post prohlásil, že skutečnou stabilitu může zajistit pouze ukrajinské vojenské vítězství, nebo Putinova smrt. Podle jeho názoru by jakékoli územní ústupky vedly nanejvýš k dočasnému přerušení bojů, přičemž imperiální ambice Moskvy by se po obnovení jejích sil projevily znovu.
Evakuace ukrajinských sirotků a dětí z ústavní péče do Itálie na počátku ruské invaze v roce 2022 měla být dočasným záchranným opatřením. Po čtyřech letech se však z humanitární pomoci stal komplikovaný mezinárodní právní spor. Ukrajinské úřady se nyní snaží získat zpět desítky dětí, jejichž návrat domů zablokovaly italské soudy. Napětí mezi Kyjevem a Římem eskalovalo poté, co byla v Itálii schválena adopce patnáctiletého ukrajinského chlapce Saši místní pěstounskou rodinou, přestože jeho biologická matka na Ukrajině usiluje o jeho návrat.
Válečný konflikt na Ukrajině délkou svého trvání překonal první světovou válku. Přestože srovnání těchto dvou střetů není ve všech ohledech dokonalé, podobnosti mezi nimi jsou stále zřetelnější a je obtížné je přehlížet.