Příměří není mír. Trumpův návrh nic neřeší, Ukrajina jej musela odmítnout

Ani v případě, že by se podařilo překonat současné překážky, které stojí v cestě příměří, zůstává zásadní problém: žádný z hlavních aktérů konfliktu nemá jasnou představu o dohodě, která by byla přijatelná jak pro Kyjev, tak pro Moskvu.

Dřívější plány, například společná iniciativa Číny a Brazílie v květnu loňského roku, měly za cíl především dosažení příměří jako prvního kroku k jednáním o míru. I tyto návrhy však byly Ukrajinou a jejími západními spojenci odmítnuty jako příliš výhodné pro Rusko.

Odmítnutí bylo podle expertů z webu The Conversation z ukrajinské strany pochopitelné. Příměří by totiž pouze zakonzervovalo současné linie fronty, což by mohlo vést k jejich trvalému uznání, ať už by následovala mírová dohoda, či nikoliv.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj proto v prosinci 2022 předložil vlastní mírový plán, který ale již v době prvního „Summitu o míru na Ukrajině“ ve Švýcarsku v červnu 2024 byl prakticky mrtvý. Podporu vyjádřilo jen 84 ze 100 přítomných delegací a summit skončil bez dohody o dalším setkání.

Následně Ukrajina přešla k takzvanému „internímu plánu odolnosti“, který se zaměřuje na schopnost přežít dlouhodobou válku s Ruskem. Nejde tedy o mírovou iniciativu, ale o strategii zabránění bezpodmínečné kapitulaci před Moskvou.

Podobnou strategii nyní razí i evropská koalice ochotných států, která usiluje o udržení Ukrajiny v boji, zatímco sama posiluje své obranné kapacity v očekávání možného nového globálního rozdělení sfér vlivu mezi USA, Rusko a Čínu.

Spojené státy pod vedením prezidenta Donalda Trumpa mezitím prosazují příměří, které by umožnilo USA získat privilegovaný přístup k ukrajinským zdrojům. I když jednání o této dohodě zpočátku zkrachovala na dramatické tiskové konferenci ve Washingtonu, v současnosti se zdá, že se k určitému závěru opět přibližují.

Plán, který navrhl Trumpův zvláštní vyslanec Keith Kellogg, předpokládá rozdělení Ukrajiny na sféry vlivu, přičemž Rusku by připadlo přibližně 20 % území. Přesto i takto proruské návrhy zatím nedokázaly uspokojit nároky Kremlu.

Ruský prezident Vladimir Putin totiž nadále věří, že může na bojišti dosáhnout úplného vítězství. Trump zároveň odmítá na Moskvu vyvíjet jakýkoli skutečný tlak, což ruské straně jen nahrává v pokračování vojenské kampaně.

V Kremlu nyní pravděpodobně panuje přesvědčení, že i v případě, že by Trumpova moc po volbách v roce 2026 zeslábla, bude mít Moskva ještě dva roky na získání dalších ukrajinských území, než by se Washington mohl pokusit o nové vyjednávání příměří.

Ani pokud Trump neukončí současné rozhovory, ani pokud jeho zmocněnec Steve Witkoff dokáže dohodu dotáhnout, nebude výsledkem pravděpodobně mírová smlouva, ale pouze dočasné příměří.

Důvod je jednoduchý: stanoviska Ukrajiny a Ruska k tomu, co je přijatelný výsledek, se od počátku konfliktu zásadně nezměnila. Putin požaduje anexi celých čtyř ukrajinských regionů a trvání ruské kontroly nad Krymem, zatímco Zelenskyj jakékoli územní ústupky kategoricky odmítá.

Západ si mezitím bolestně uvědomuje, že dosažení mírové dohody za podmínek akceptovatelných pro všechny strany je prakticky nemožné. Společné úsilí Ukrajiny, USA a evropské koalice se tak soustřeďuje především na dosažení udržitelného příměří.

Na jednání ministrů zahraničí v Paříži dne 17. dubna se diskutovalo o tom, jak příměří učinit stabilním a dlouhodobým. Přestože konkrétní detaily zůstávají nejasné, vznik inkluzivnějšího vyjednávacího procesu je vnímán jako určitý pokrok.

Trvalé příměří by však vyžadovalo dohodu o klíčových bodech, jako je stažení vojsk, monitorovací mechanismy a záruky vynutitelnosti. To představuje nesmírně vysokou laťku – a dosažení skutečné mírové smlouvy je ještě náročnější úkol.

Navíc zkušenosti z minulosti, zejména z neúspěšného naplňování dohod z Minsku v letech 2014 a 2015, ukazují, že Rusko je ochotné příměří porušit, kdykoli se mu to bude hodit.

Proto se stále více zdá, že západní strategie vsadila vše na dosažení příměří – a riskuje tím, že tato snaha nakonec nejen nenaplní mírové ambice, ale ještě více zkomplikuje vyhlídky Ukrajiny na budoucí svobodu a nezávislost.