Po dvou po sobě následujících nocích smrtících ruských leteckých útoků — nejprve proti Kyjevu 23. dubna a následně proti východoukrajinskému městu Pavlohrad 24. dubna — se možnost příměří na Ukrajině zdá být vzdálenější než kdy dřív. Ruský závazek k jakékoli dohodě je evidentně slabý, což celou situaci dále komplikuje přístup amerického prezidenta Donalda Trumpa.
Trump totiž nedokáže jasně určit, koho by nakonec vinit za případný neúspěch svých snah dojednat příměří. Před útoky na Kyjev obviňoval ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, že brzdí mírové rozhovory tím, že odmítá uznat Krym jako součást Ruska. Hned následující den však kritizoval Vladimira Putina za útoky a vyzval jej, aby okamžitě přestal.
Hlavní překážkou dosažení příměří zůstává podle webu The Conversation otázka, jak by měla finální mírová dohoda vypadat a jaké ústupky by Kyjev a jeho evropští spojenci byli ochotni přijmout. Ukrajina a Evropa v tomto zůstávají jednotné: žádné uznání nelegální ruské anexe ukrajinských území.
Postoj veřejnosti v Ukrajině podporuje tuto linii. Průzkumy veřejného mínění ukazují, že podpora i jen dočasných ústupků Rusku je minimální. Starosta Kyjeva Vitalij Kličko sice naznačil, že dočasné vzdání se části území „může být řešením“, avšak obecně zůstává odpor vůči ústupkům silný.
Dohoda, kterou údajně vyjednal Trumpův zmocněnec Steve Witkoff během tří kol jednání v Rusku, byla jednoznačně odmítnuta jak Ukrajinou, tak hlavními evropskými mocnostmi — Británií, Francií a Německem. Tyto země vedou tzv. „koalici ochotných“ podporující Ukrajinu.
Po odmítnutí návrhu Witkoff a americký ministr zahraničí Marco Rubio zrušili plánované návazné rozhovory v Londýně 24. dubna. Ty skončily nicneříkajícím prohlášením o „úzké koordinaci a dalším jednání v blízké budoucnosti“.
Šance na reálné pokračování mírových rozhovorů se však rozplývají. Současně s Witkoffovou čtvrtou návštěvou Moskvy byly zveřejněny ukrajinské a evropské protinávrhy, které většinu amerických podmínek odmítají, případně jejich řešení odkládají až po dosažení příměří.
Důvody selhání těchto snah nejsou překvapivé. Washington předložil návrh, který obsahoval uznání Krymu jako součásti Ruska, příslib, že Ukrajina nevstoupí do NATO, akceptaci ruské kontroly nad východními okupovanými oblastmi a zrušení všech sankcí vůči Moskvě.
Jinými slovy: Ukrajina by se vzdala velké části svého území, nedostala by žádné bezpečnostní záruky a Rusko by bylo odměněno návratem do světové ekonomiky. Taková dohoda by byla nejen v rozporu se základními zásadami mezinárodního práva, ale i neudržitelná v dlouhodobém horizontu.
Podobně kontroverzní byl i návrh dalšího Trumpova poradce Keitha Kellogga, který navrhoval rozdělení Ukrajiny podobně jako Německa po roce 1945. Ač později upřesnil, že nemá na mysli formální rozdělení, důsledkem jeho návrhu by bylo faktické rozdělení země.
Kelloggův plán by znamenal zavedení evropské mírové mise západně od Dněpru, přičemž obrana zbytku ukrajinského území by zůstala na ukrajinské armádě. Takové řešení by však bylo pouze dočasné a zřejmě by vedlo k neustálému porušování příměří, jak tomu bylo po dohodách z Minsku v letech 2014 a 2015.
Na rozdíl od situace v Koreji či na Kypru by zde chyběl důvěryhodný odstrašující prvek. Trump odmítl vyslání amerických vojáků a možnost mírové mise OSN je vzhledem k postoji Ruska krajně nepravděpodobná.
Přirovnávání k rozdělení Německa po druhé světové válce je navíc zavádějící. Německo kapitulovalo bezpodmínečně a rozdělení bylo schváleno všemi vítěznými mocnostmi. Dnešní situace na Ukrajině se od toho zásadně liší.
Trumpova administrativa se domnívá, že postupuje podle lekcí z Postupimi. Ve skutečnosti však spíše opakuje chyby Mnichovské dohody z roku 1938, kdy appeasement neukojil agresora, ale naopak povzbudil k dalším útokům.
Putin považuje rozpad Sovětského svazu za „největší geopolitickou katastrofu století“ a jeho cílem je obnovit ruský vliv. Uznání jeho dobyvačných územních zisků by tak pouze připravilo půdu pro další agresi.
Evropa i Ukrajina si jsou této reality vědomy a odmítají opakovat chyby minulosti. Pokud Trump nedokáže nabídnout reálnou a spravedlivou cestu k míru, jeho snahy neuspějí — a svět se může připravit na pokračování konfliktu.
První měsíc meteorologického jara je v polovině. Odborníci už tuší, jak v Česku bude až téměř do poloviny dubna. Teploty mají růst nahoru a dostanou se až nad 15 °C. Vyplývá to z měsíčního výhledu Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ).
Předseda slovenské vlády Robert Fico (Smer-SD) pokračuje v boji za obnovení dodávek ruské ropy na Slovensko. V dnešním rozhovoru s předsedou Evropské rady Antóniem Costou řekl, že Evropská unie nesmí upřednostňovat zájmy Ukrajiny před zájmy členských zemí.
Dara Rolins pořádně překvapila české i slovenské příznivce, protože zničehonic oznámila uměleckou pauzu. Důvodem je především stavba pražské rezidence, ale není to jediný důvod. Popová hvězda prozradila,
Česká kinematografie má na kontě další oscarový počin. Tuzemští producenti se totiž podíleli na vzniku dokumentárního filmu Pan Nikdo proti Putinovi, který obdržel Oscara. Na snímek se mohou těšit televizní diváci, v květnu jej odvysílá Česká televize.
Americký prezident Donald Trump vyvolal vlnu kritiky a rozpaků poté, co během nedělního letu prezidentským speciálem Air Force One zpochybnil smysl americké vojenské přítomnosti v Hormuzském průlivu. Přestože v posledních dnech stupňuje tlak na spojence, aby USA pomohli tuto klíčovou cestu zabezpečit, novinářům sdělil, že Spojené státy by v oblasti „možná vůbec neměly být“.
Německá vláda v pondělí odmítla požadavky amerického prezidenta Donalda Trumpa a vzkázala do Washingtonu, že konflikt na Blízkém východě nepovažuje za záležitost Severoatlantické aliance. Berlín oficiálně nevyhoví žádosti o poskytnutí vojenské podpory pro zajištění bezpečnosti v Hormuzském průlivu. Podle německého stanoviska nemá NATO v této válce své místo.
Irák se v posledních týdnech stal novou a velmi nebezpečnou frontou probíhající války s Íránem. Teherán se cíleně snaží do konfliktu zatáhnout i svého souseda a využít k tomu síť jím podporovaných milic. Od americko-izraelských náletů na Írán z konce února se Irák potýká s lavinou útoků, které mají za cíl vyčerpat americké síly v regionu a destabilizovat iráckou vládu.
Prezident Donald Trump v nedávném rozhovoru pro stanici Fox News rezolutně odmítl spekulace o tom, že by Spojené státy využívaly ukrajinskou pomoc při obraně proti dronům na Blízkém východě. Podle šéfa Bílého domu disponuje Amerika nejvyspělejšími technologiemi na světě a v otázkách bezpilotních letounů má větší přehled než kdokoli jiný. Trump tak přímo popřel tvrzení Kyjeva, že by o takovou podporu Washington sám žádal.
Současné válečné tažení na Blízkém východě, do kterého Spojené státy investují závratných 890 milionů dolarů každý den, tvrdě dopadá na nejzranitelnější regiony Asie. Zatímco mocnosti financují nákladné vojenské operace, miliony obyvatel v tisíce kilometrů vzdálených zemích bojují s kritickým nedostatkem základních životních potřeb.
Sliby administrativy Donalda Trumpa o bleskovém ukončení konfliktu s Íránem narážejí na tvrdou realitu energetického trhu. Zatímco Bílý dům se snaží mírnit paniku tvrzením, že drastické zdražování pohonných hmot je pouze krátkodobým výkyvem v řádu týdnů, experti citovaní serverem Politico vykreslují mnohem temnější scénář. Podle nich existuje pět zásadních bariér, které udrží ceny benzínu na rekordních úrovních po velmi dlouhou dobu.
Podle informací stanice CNN čelí administrativa Donalda Trumpa ostré kritice za to, že při plánování úderů na Írán hrubě podcenila riziko uzavření Hormuzského průlivu. Ukazuje se, že Pentagon i Rada pro národní bezpečnost odsunuly varovné analýzy ekonomických expertů na druhou kolej. Rozhodování v úzkém kruhu prezidentových poradců vedlo k tomu, že Washington nebyl připraven na scénář, který nyní diplomaté i námořní dopravci označují za katastrofální.
Válka v Íránu a s ní spojený drastický nárůst cen ropy a plynu rozpoutaly v Bruselu ostrou debatu o budoucnosti klimatické politiky. Energetický šok, který následoval po útocích USA a Izraele na Teherán z konce února, rozdělil Evropskou unii na dva nesmiřitelné tábory. Zatímco jedna strana volá po oslabení zelených ambicí v zájmu přežití ekonomiky, druhá v krizi vidí pádný důvod pro urychlení odklodu od fosilních paliv.
