Polská politická scéna zažila další zemětřesení. V těsném souboji o prezidentský úřad, který rozděloval zemi až do poslední chvíle, zvítězil Karol Nawrocki – kandidát podporovaný nacionalistickou stranou Právo a spravedlnost (PiS) a spojencem amerického prezidenta Donalda Trumpa. Tento historik a konzervativní intelektuál porazil varšavského primátora a zástupce liberálního proudu Rafała Trzaskowského rozdílem necelých dvou procentních bodů. Výsledek volby však není jen běžnou změnou v nejvyšší funkci státu – signalizuje hluboký ideový střet, který se může během Nawrockého mandátu ještě více prohloubit.
Karol Nawrocki se narodil v roce 1983 v Gdaňsku, městě s dramatickou historií odporu proti komunistickému režimu. Jako mladý muž se rozhodl studovat historii na tamní univerzitě, kde se brzy zaměřil na období pozdního komunismu a přechod k demokracii. Už během studií dával najevo silně konzervativní hodnotovou orientaci a hluboký respekt k národnímu narativu o polském utrpení a hrdinství. Jeho doktorská práce se věnovala protikomunistickému odboji v letech 1976–1989, a tím si vytvořil ideologický rámec, kterým se dodnes řídí – historii chápe nejen jako vědu, ale jako zbraň v kulturním a politickém zápase o národní identitu.
V roce 2017 se Nawrocki stal ředitelem Muzea druhé světové války v Gdaňsku. Do této funkce ho jmenovala vláda PiS, která už tehdy kladla důraz na „vlastenecký“ výklad historie. Nawrocki ihned vyvolal bouři, když přikročil ke změnám v hlavní expozici muzea. Kritizoval ji jako příliš mezinárodní, příliš „kosmopolitní“, podle něj totiž nedostatečně zdůrazňovala polské oběti a hrdiny. Z jeho pohledu nebyl problém v historické nepřesnosti, ale v hodnotovém rámci – vadilo mu, že muzejní výklad nebyl dostatečně „národní“ a neodpovídal étosu oběti a vítězství, jak jej chápe konzervativní pravice.
Jeho zásahy vzbudily nevoli řady historiků a odborníků, ale v očích pravicových voličů si vybudoval pověst muže, který „neuhýbá“, bojuje proti levicovým elitám a hájí „pravdu o Polsku“. Tato pověst se jen posílila, když se v roce 2021 stal prezidentem Institutu národní paměti (IPN) – organizace, která je silně napojená na stát, disponuje archivními materiály a má vliv i na školní výuku a soudní řízení týkající se zločinů totalitních režimů. Nawrocki zde opět razil tvrdou národní linii a prezentoval IPN jako baštu paměti, která čelí nejen komunistickým lžím, ale nově také „neomarxistickým“ snahám o přepis dějin.
Přestože se veřejně profiluje jako morální obránce národních hodnot, během prezidentské kampaně se objevila celá řada znepokojivých informací o jeho minulosti. Média odhalila jeho dřívější kontakty s prostředím fotbalových ultras, účast na rvačkách a dokonce podezření, že v mládí spolupracoval se skupinou, která zajišťovala prostitutky pro hosty v luxusním hotelu, kde pracoval jako noční hlídač. Do popředí se dostal i případ, kdy údajně za nejasných okolností získal byt od osamělé seniorky, která později zemřela. Tyto případy nikdy nebyly soudně uzavřeny, ale sloužily jako munice pro jeho oponenty.
Nawrocki se ale odmítl omlouvat nebo vysvětlovat – reagoval útokem. Označil tato obvinění za cílenou kampaň liberálních médií a důkaz, že systém se ho bojí. Tato strategie zabrala – jeho příznivci ho vnímali jako muže, který čelí perzekuci establishmentu, a to jen posílilo jeho image bojovníka proti „elitám“.
Nawrocki svou kandidaturu stavěl na slibu návratu k „normálnosti“. Tato normalita však v jeho podání neznamená kompromis, ale návrat ke konzervativním hodnotám – k tradiční rodině, národní suverenitě, křesťanským kořenům a ostré opozici vůči progresivním společenským trendům. Otevřeně prohlásil, že bude vetovat jakékoli zákony, které budou podle něj ohrožovat morální řád – například rozšíření práv LGBTQ+ osob, změny v potratové legislativě nebo plány na zavedení genderové rovnosti ve školství.
Velmi ostře se staví i proti politice EU, zejména v otázkách klimatu, energetiky a migrace. Bruselské instituce podle něj „odtržené od reality“ vnucují státům ideologii, která není slučitelná s národní suverenitou. Během kampaně také prohlásil, že nebude podporovat vstup Ukrajiny do NATO, dokud se Kyjev jasně nevyrovná s historickými zločiny proti Polákům – čímž narazil na citlivou kapitolu vzájemných vztahů, především na volyňský masakr z roku 1943.
Polský prezident sice nemá výkonnou moc, ale disponuje právem veta a možností posílat zákony k Ústavnímu soudu. Vzhledem k tomu, že současná liberální vláda Donalda Tuska nemá v Sejmu potřebnou třípětinovou většinu k přehlasování veta, bude Nawrocki v pozici silného „negativního hráče“. V praxi to znamená, že Tuskova vláda bude čelit neustálým blokacím a zpomalování legislativního procesu.
Nawrocki sám dal najevo, že se nehodlá stát „ceremoniálním prezidentem“ – chce být aktivním obráncem konzervativních hodnot a národních zájmů. Politologové očekávají, že jeho zvolení odstartuje dlouhodobou institucionální krizi, jejímž cílem může být i pokus o vyvolání předčasných parlamentních voleb. Pokud by se PiS podařilo znovu získat většinu v Sejmu, stal by se Nawrocki klíčovou součástí nové, tvrdě pravicové ofenzivy.
Zvolení Karola Nawrockého není jen vítězstvím jedné osoby nebo strany. Je symbolem hluboké kulturní války, která Polskem zmítá už roky. Těsný výsledek volby ukazuje rozdělení země na dvě části – na liberální, otevřená města a konzervativní, tradičně smýšlející venkov. Tato dělící linie je nejen politická, ale také generační, kulturní a ekonomická.
Karol Nawrocki se v tomto rozdělení staví na stranu těch, kdo se cítí být zapomenuti, marginalizováni, a kdo hledají jistotu v tradici, národě a náboženství. Jejich hlas teď zní z prezidentského paláce. Ať už se člověk na jeho vítězství dívá s nadějí nebo s obavami, jedno je jisté: Polsko vstoupilo do nové, ostře ideologické etapy, kde prezident nebude jen symbolem jednoty, ale i aktivním hráčem v kulturním konfliktu, který zdaleka nekončí.
Spojené státy vyvíjejí silný diplomatický nátlak na palestinské vedení, aby stáhlo svou kandidaturu na funkci místopředsedy Valného shromáždění OSN. Washington se obává, že by tato pozice umožnila Palestincům řídit významné debaty o Blízkém východě, zejména během ostře sledovaného týdne summitů na vysoké úrovni v New Yorku. Podle interního dokumentu ministerstva zahraničí dostalo americké velvyslanectví v Jeruzalémě pokyn předat Palestinské autonomii oficiální protest. Diplomatická depeše výslovně varuje, že pokud palestinská strana kandidaturu do stanoveného termínu nestáhne, budou následovat blíže nespecifikované důsledky.
Námořnictvo íránských Revolučních gard oznámilo, že během uplynulých 24 hodin umožnilo proplout více než 25 plavidlům včetně ropných tankerů skrze strategický Hormuzský průliv. Podle oficiálních údajů Teheránu trasou úspěšně prošlo celkem 26 lodí. Tato zpráva přichází v době, kdy Írán otevřeně varoval, že pokud Spojené státy a Izrael obnoví své útoky na islámskou republiku, stávající konflikt se rozšíří i daleko mimo oblast Blízkého východu.
Během snahy svrhnout současné vedení v Íránu se objevila nová tvrzení, podle kterých měly Spojené státy a Izrael v úmyslu dosadit do čela země populistu Mahmúda Ahmadínežáda. Bývalý íránský prezident, jenž vládl v letech 2005 až 2013, byl v minulosti známý svými ostrými výpady vůči Izraeli. Později se však dostal do konfliktů s nejvyšším vůdcem Alím Chameneím, načež změnil svou rétoriku, začal režim kritizovat a prezentoval se jako ochránce chudých.
Letní prázdniny jsou už za rohem, přesto zprávy kolem letecké dopravy nepůsobí pro turisty zrovna uklidňujícím dojmem. Dovolenkáři po celé Evropě se letos musí přizpůsobovat dražší ropě, rostoucím cenám leteckého paliva i nejistotě spojené s konfliktem na Blízkém východě.
Léto v Česku sice ještě nezačalo, ale na počasí typické pro nejteplejší část roku už došlo. A podle předpovědi ho přinese i probíhající týden. Víkend totiž nabídne maxima vyšší než 25 stupňů, vyplývá z informací Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ).
Organizace pro výživu a zemědělství ve středu varovala, že uzavření Hormuzského průlivu by mohlo během šesti až dvanácti měsíců vyvolat vážnou celosvětovou krizi cen potravin, pokud vlády nezačnou rychle jednat.
Světová zdravotnická organizace ve středu potvrdila, že bilance nynější epidemie eboly ve střední Africe dosáhla šesti set podezřelých případů a sto třiceti devíti úmrtí. Šéf organizace Tedros Adhanom Ghebreyesus na tiskové konferenci v Ženevě varoval, že kvůli dlouhému časovému úseku, který uplynul do samotného odhalení viru, budou tato čísla i nadále stoupat. Laboratoře dosud potvrdily padesát jedna případů v Demokratické republice Kongo a dva v sousední Ugandě. Podle odhadů odborníků nákaza v regionu skrytě kolovala pravděpodobně již před několika měsíci, než byla poprvé oficiálně zaznamenána.
Evropští lídři ve středu ráno neskrývali triumfální náladu poté, co Evropská unie dospěla k dohodě o zavedení dlouho odkládané obchodní smlouvy se Spojenými státy. Tento krok přichází po měsících celních hrozeb a transatlantického napětí.
Podle vyjádření amerického prezidenta Donalda Trumpa chyběla v pondělí pouhá hodina k vydání rozkazu k zahájení nové vlny leteckých úderů na Írán. Šéf Bílého domu však na poslední chvíli prostřednictvím sociálních sítí oznámil, že poskytne více času diplomatickému vyjednávání. O den později Trump potvrdil, že americká flotila válečných lodí v regionu je plně připravena k okamžité akci. Skutečný rozsah bezprostředního nebezpečí obnovení bojů však zůstává nejasný, neboť představitelé některých států v Perském zálivu uvedli, že o žádné chystané vojenské operaci neměli informace.
Ruský prezident Vladimir Putin během své středeční státní návštěvy v Pekingu prohlásil, že vztahy mezi Ruskem a Čínou dosáhly bezprecedentně vysoké úrovně. Při jednání se svým protějškem Si Ťin-pchingem se zaměřil především na rozvoj širší hospodářské spolupráce a řešení aktuálních mezinárodních otázek. Ruský vůdce oslovil čínského prezidenta jako drahého přítele a poukázal na dlouhodobou kontinuitu jejich obchodních vztahů, přičemž zmínil, že vzájemný obchodní obrat se za posledních pětadvacet let zvýšil více než třicetkrát.
Ruský prezident Vladimir Putin a čínský vůdce Si Ťin-pching během svého nynějšího vrcholného setkání v Pekingu obnovili plány na výstavbu plynovodu Síla Sibiře 2. Ačkoliv obě strany dospěly k obecnému porozumění ohledně tohoto strategického projektu, podrobnosti o samotné stavbě nebo konkrétní časový harmonogram jejího dokončení nebyly zveřejněny. Tento ambiciózní energetický projekt, který má přepravovat až padesát miliard metrů krychlových zemního plynu ročně, byl v uplynulých letech opakovaně zablokován, zejména kvůli vleklým neshodám obou zemí ohledně výsledné ceny suroviny.
Britský premiér Keir Starmer čelí ostré kritice poté, co Spojené království v tichosti zmírnilo přísné sankce na ruskou ropu. Londýn dříve deklaroval, že zcela zablokuje dovoz ruské ropy zpracované ve třetích zemích, což mělo za cíl co nejvíce omezit finanční toky směřující do Kremlu. V důsledku eskalující války v Íránu a s ní spojeného prudkého růstu cen paliv však britská vláda změnila postoj. Nově tak umožní import leteckého paliva a nafty, které byly z ruské ropy rafinovány v jiných státech.
