Polská politická scéna zažila další zemětřesení. V těsném souboji o prezidentský úřad, který rozděloval zemi až do poslední chvíle, zvítězil Karol Nawrocki – kandidát podporovaný nacionalistickou stranou Právo a spravedlnost (PiS) a spojencem amerického prezidenta Donalda Trumpa. Tento historik a konzervativní intelektuál porazil varšavského primátora a zástupce liberálního proudu Rafała Trzaskowského rozdílem necelých dvou procentních bodů. Výsledek volby však není jen běžnou změnou v nejvyšší funkci státu – signalizuje hluboký ideový střet, který se může během Nawrockého mandátu ještě více prohloubit.
Karol Nawrocki se narodil v roce 1983 v Gdaňsku, městě s dramatickou historií odporu proti komunistickému režimu. Jako mladý muž se rozhodl studovat historii na tamní univerzitě, kde se brzy zaměřil na období pozdního komunismu a přechod k demokracii. Už během studií dával najevo silně konzervativní hodnotovou orientaci a hluboký respekt k národnímu narativu o polském utrpení a hrdinství. Jeho doktorská práce se věnovala protikomunistickému odboji v letech 1976–1989, a tím si vytvořil ideologický rámec, kterým se dodnes řídí – historii chápe nejen jako vědu, ale jako zbraň v kulturním a politickém zápase o národní identitu.
V roce 2017 se Nawrocki stal ředitelem Muzea druhé světové války v Gdaňsku. Do této funkce ho jmenovala vláda PiS, která už tehdy kladla důraz na „vlastenecký“ výklad historie. Nawrocki ihned vyvolal bouři, když přikročil ke změnám v hlavní expozici muzea. Kritizoval ji jako příliš mezinárodní, příliš „kosmopolitní“, podle něj totiž nedostatečně zdůrazňovala polské oběti a hrdiny. Z jeho pohledu nebyl problém v historické nepřesnosti, ale v hodnotovém rámci – vadilo mu, že muzejní výklad nebyl dostatečně „národní“ a neodpovídal étosu oběti a vítězství, jak jej chápe konzervativní pravice.
Jeho zásahy vzbudily nevoli řady historiků a odborníků, ale v očích pravicových voličů si vybudoval pověst muže, který „neuhýbá“, bojuje proti levicovým elitám a hájí „pravdu o Polsku“. Tato pověst se jen posílila, když se v roce 2021 stal prezidentem Institutu národní paměti (IPN) – organizace, která je silně napojená na stát, disponuje archivními materiály a má vliv i na školní výuku a soudní řízení týkající se zločinů totalitních režimů. Nawrocki zde opět razil tvrdou národní linii a prezentoval IPN jako baštu paměti, která čelí nejen komunistickým lžím, ale nově také „neomarxistickým“ snahám o přepis dějin.
Přestože se veřejně profiluje jako morální obránce národních hodnot, během prezidentské kampaně se objevila celá řada znepokojivých informací o jeho minulosti. Média odhalila jeho dřívější kontakty s prostředím fotbalových ultras, účast na rvačkách a dokonce podezření, že v mládí spolupracoval se skupinou, která zajišťovala prostitutky pro hosty v luxusním hotelu, kde pracoval jako noční hlídač. Do popředí se dostal i případ, kdy údajně za nejasných okolností získal byt od osamělé seniorky, která později zemřela. Tyto případy nikdy nebyly soudně uzavřeny, ale sloužily jako munice pro jeho oponenty.
Nawrocki se ale odmítl omlouvat nebo vysvětlovat – reagoval útokem. Označil tato obvinění za cílenou kampaň liberálních médií a důkaz, že systém se ho bojí. Tato strategie zabrala – jeho příznivci ho vnímali jako muže, který čelí perzekuci establishmentu, a to jen posílilo jeho image bojovníka proti „elitám“.
Nawrocki svou kandidaturu stavěl na slibu návratu k „normálnosti“. Tato normalita však v jeho podání neznamená kompromis, ale návrat ke konzervativním hodnotám – k tradiční rodině, národní suverenitě, křesťanským kořenům a ostré opozici vůči progresivním společenským trendům. Otevřeně prohlásil, že bude vetovat jakékoli zákony, které budou podle něj ohrožovat morální řád – například rozšíření práv LGBTQ+ osob, změny v potratové legislativě nebo plány na zavedení genderové rovnosti ve školství.
Velmi ostře se staví i proti politice EU, zejména v otázkách klimatu, energetiky a migrace. Bruselské instituce podle něj „odtržené od reality“ vnucují státům ideologii, která není slučitelná s národní suverenitou. Během kampaně také prohlásil, že nebude podporovat vstup Ukrajiny do NATO, dokud se Kyjev jasně nevyrovná s historickými zločiny proti Polákům – čímž narazil na citlivou kapitolu vzájemných vztahů, především na volyňský masakr z roku 1943.
Polský prezident sice nemá výkonnou moc, ale disponuje právem veta a možností posílat zákony k Ústavnímu soudu. Vzhledem k tomu, že současná liberální vláda Donalda Tuska nemá v Sejmu potřebnou třípětinovou většinu k přehlasování veta, bude Nawrocki v pozici silného „negativního hráče“. V praxi to znamená, že Tuskova vláda bude čelit neustálým blokacím a zpomalování legislativního procesu.
Nawrocki sám dal najevo, že se nehodlá stát „ceremoniálním prezidentem“ – chce být aktivním obráncem konzervativních hodnot a národních zájmů. Politologové očekávají, že jeho zvolení odstartuje dlouhodobou institucionální krizi, jejímž cílem může být i pokus o vyvolání předčasných parlamentních voleb. Pokud by se PiS podařilo znovu získat většinu v Sejmu, stal by se Nawrocki klíčovou součástí nové, tvrdě pravicové ofenzivy.
Zvolení Karola Nawrockého není jen vítězstvím jedné osoby nebo strany. Je symbolem hluboké kulturní války, která Polskem zmítá už roky. Těsný výsledek volby ukazuje rozdělení země na dvě části – na liberální, otevřená města a konzervativní, tradičně smýšlející venkov. Tato dělící linie je nejen politická, ale také generační, kulturní a ekonomická.
Karol Nawrocki se v tomto rozdělení staví na stranu těch, kdo se cítí být zapomenuti, marginalizováni, a kdo hledají jistotu v tradici, národě a náboženství. Jejich hlas teď zní z prezidentského paláce. Ať už se člověk na jeho vítězství dívá s nadějí nebo s obavami, jedno je jisté: Polsko vstoupilo do nové, ostře ideologické etapy, kde prezident nebude jen symbolem jednoty, ale i aktivním hráčem v kulturním konfliktu, který zdaleka nekončí.
Testy protisatelitních zbraní (ASAT) trvají sice jen vteřiny, ale kosmické smetí, které generují, ohrožuje satelity, astronauty a celosvětovou kosmickou ekonomiku o objemu 1,8 bilionu dolarů na desítky let dopředu. Dne 4. listopadu 2025 se kus kosmického smetí srazil s čínskou kosmickou lodí Shenzhou-20. Tato událost donutila Čínu odložit návrat tří astronautů, dokud inženýři neposoudí rozsah poškození plavidla. I když přesná povaha střetu a rozsah škod nejsou známy, je možné, že útočící kus kosmického odpadu nebyl větší než několik milimetrů. Při oběžných rychlostech se však trosky mohou srážet s objekty ve vesmíru rychlostí téměř desetkrát vyšší než rychlost střely.
Pobaltské země se snaží oslabit dohodu o globální minimální dani poté, co americký prezident Donald Trump stáhl svou podporu. Kritika této iniciativy, která má podkopat daňové ráje po celém světě, vyvrcholila během setkání ministrů financí Evropské unie v Bruselu. Několik malých zemí z východní Evropy, včetně Maďarska, Slovenska a pobaltských států, vyjádřilo obavy, že nová pravidla zvýší byrokracii a naruší konkurenceschopnost Evropy ve srovnání s USA.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj navštíví v pondělí Paříž, kde bude jednat s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem, oznámil Elysejský palác. Návštěva se uskuteční v době, kdy je Zelenskyjho vláda zasažena poškozujícím korupčním skandálem.
Ve španělském městečku Taradell v Katalánsku začala ambiciózní iniciativa, která měla místním lidem poskytnout komunitní zahrady pro pěstování vlastních potravin. Čtyři aktivisté se spojili s cílem podpořit environmentální praxi v zemědělství a podnikání a zároveň zajistit obnovitelné zdroje energie. Z projektu, který přerostl zahradničení, nakonec vzniklo družstvo Taradell Sostenible, které má nyní 111 členů a dodává energii více než 100 domácnostem. Mezi nimi jsou i ti nejzranitelnější obyvatelé oblasti.
Před šestnácti lety na klimatickém summitu v Kodani se bohaté a znečišťující země zavázaly, že do roku 2020 poskytnou chudším národům 100 miliard dolarů ročně. Tyto prostředky měly sloužit na snižování emisí a adaptaci na teplejší svět. V loňském roce si stanovily nový cíl, a to 300 miliard dolarů ročně do roku 2035. Sledování toho, co se za klimatické finance skutečně počítá, je však dlouhodobě složité, přičemž někteří odborníci tento systém označují za „divoký západ“ kvůli nejasným definicím, pochybným projektům a nadhodnocenému účetnictví.
Pokud prezident Donald Trump skutečně nemá co skrývat ve spojitosti s Jeffreym Epsteinem, pak zvolil poněkud zvláštní způsob, jak to demonstrovat. Přestože Trump nebyl obviněn z žádného protiprávního jednání ve spojitosti s odsouzeným sexuálním delikventem, jeho kroky nyní vyvolávají dojem, že je podezřelý. Tato optika sama o sobě může představovat politický problém, a to nezávisle na tom, co nakonec vyplyne z obsahu Epsteinových spisů.
I když se v současné době zdají být rozhovory o kontrole zbrojení s Ruskem nepravděpodobné, právě to je důvod, proč jsou tak naléhavě potřeba. Prezident Donald Trump sice pociťuje frustraci z rozhodnutí Vladimira Putina nesetkat se v říjnu v Budapešti ohledně války na Ukrajině, ale měl by mít na paměti, že Putin navrhl prodloužení smlouvy Nový START o strategické jaderné kontrole zbrojení o další rok. Tento krok je klíčový, protože pokud nebude dohoda prodloužena vzájemnou shodou mezi Washingtonem a Moskvou, automaticky vyprší v únoru 2026. Smlouva Nový START je, kromě Smlouvy o částečném zákazu jaderných zkoušek, poslední zbývající bilaterální dohodou mezi USA a Ruskem o kontrole jaderných zbraní.
Rozsáhlý průzkum veřejného mínění, který provedla agentura Ipsos na vzorku téměř 10 000 voličů v devíti západních zemích, odhaluje široké znepokojení nad stavem demokracie. Zhruba polovina dotázaných voličů napříč sedmi členskými státy Evropské unie, Spojeným královstvím a Spojenými státy americkými vyjádřila nespokojenost se způsobem, jakým demokracie funguje. S výjimkou Švédska, kde většina lidí hodnotí demokratickou politiku jako funkční, panuje ve všech ostatních zemích jasná většina obav ohledně rizika pro jejich systémy samosprávy v příštích pěti letech.
Analýza, kterou společně provedly deník The Guardian a organizace Carbon Brief, ukázala, že země jako Čína a bohaté ropné státy včetně Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů dostávají značné finanční prostředky určené na boj proti změně klimatu. Výzkum zkoumal dosud nezveřejněné materiály předložené OSN a data od Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), které ilustrují, jak jsou miliardy dolarů z veřejných zdrojů investovány do snah o zmírnění globálního oteplování. Vyšetřování obecně potvrdilo funkční systém, který přesouvá finanční kapitál od bohatých znečišťovatelů k zranitelným zemím. Tento systém má rozvíjejícím se ekonomikám pomáhat s ekologickou transformací a adaptací na teplejší klima.
Extrémní projevy počasí zesilují a planeta se rychle mění. Stále častější vlny veder, záplavy a dlouhotrvající sucha ukazují, že klimatická krize už není hrozbou budoucnosti, ale realitou současnosti. Země vysychá nejen kvůli menším srážkám, ale i rostoucí „žízni“ atmosféry, která odebírá půdě vlhkost rychleji, než ji dokáže doplnit. Nedostatek vody tak spouští dominový efekt – ohrožuje ekonomiku, přírodu i bezpečnost. A svět se možná blíží době, kdy se místo o ropu bude bojovat o vodu.
Realita klimatické krize se dramaticky liší podle místa, kde člověk žije. Jedním z extrémních příkladů je příběh Saúla Luciana Lliuyi, kečuánsky mluvícího farmáře z peruánské Andy. Jeho svědectví o proměně horské krajiny bylo letos představeno u německého soudu, kde žaluje energetický gigant kvůli hrozbě tání ledovců.
Dnes se v Číně vyrábí více než tři čtvrtiny celosvětové produkce lithium-iontových článků a země hostí šest z deseti největších světových výrobců baterií. Přitom ještě v roce 2005 měla Čína pouze dva výrobce baterií pro elektromobily. Tento meteorický vzestup je výsledkem kombinace strategické vládní podpory a zdatnosti čínských společností v hromadné výrobě a řízení nákladů.
