Polská politická scéna zažila další zemětřesení. V těsném souboji o prezidentský úřad, který rozděloval zemi až do poslední chvíle, zvítězil Karol Nawrocki – kandidát podporovaný nacionalistickou stranou Právo a spravedlnost (PiS) a spojencem amerického prezidenta Donalda Trumpa. Tento historik a konzervativní intelektuál porazil varšavského primátora a zástupce liberálního proudu Rafała Trzaskowského rozdílem necelých dvou procentních bodů. Výsledek volby však není jen běžnou změnou v nejvyšší funkci státu – signalizuje hluboký ideový střet, který se může během Nawrockého mandátu ještě více prohloubit.
Karol Nawrocki se narodil v roce 1983 v Gdaňsku, městě s dramatickou historií odporu proti komunistickému režimu. Jako mladý muž se rozhodl studovat historii na tamní univerzitě, kde se brzy zaměřil na období pozdního komunismu a přechod k demokracii. Už během studií dával najevo silně konzervativní hodnotovou orientaci a hluboký respekt k národnímu narativu o polském utrpení a hrdinství. Jeho doktorská práce se věnovala protikomunistickému odboji v letech 1976–1989, a tím si vytvořil ideologický rámec, kterým se dodnes řídí – historii chápe nejen jako vědu, ale jako zbraň v kulturním a politickém zápase o národní identitu.
V roce 2017 se Nawrocki stal ředitelem Muzea druhé světové války v Gdaňsku. Do této funkce ho jmenovala vláda PiS, která už tehdy kladla důraz na „vlastenecký“ výklad historie. Nawrocki ihned vyvolal bouři, když přikročil ke změnám v hlavní expozici muzea. Kritizoval ji jako příliš mezinárodní, příliš „kosmopolitní“, podle něj totiž nedostatečně zdůrazňovala polské oběti a hrdiny. Z jeho pohledu nebyl problém v historické nepřesnosti, ale v hodnotovém rámci – vadilo mu, že muzejní výklad nebyl dostatečně „národní“ a neodpovídal étosu oběti a vítězství, jak jej chápe konzervativní pravice.
Jeho zásahy vzbudily nevoli řady historiků a odborníků, ale v očích pravicových voličů si vybudoval pověst muže, který „neuhýbá“, bojuje proti levicovým elitám a hájí „pravdu o Polsku“. Tato pověst se jen posílila, když se v roce 2021 stal prezidentem Institutu národní paměti (IPN) – organizace, která je silně napojená na stát, disponuje archivními materiály a má vliv i na školní výuku a soudní řízení týkající se zločinů totalitních režimů. Nawrocki zde opět razil tvrdou národní linii a prezentoval IPN jako baštu paměti, která čelí nejen komunistickým lžím, ale nově také „neomarxistickým“ snahám o přepis dějin.
Přestože se veřejně profiluje jako morální obránce národních hodnot, během prezidentské kampaně se objevila celá řada znepokojivých informací o jeho minulosti. Média odhalila jeho dřívější kontakty s prostředím fotbalových ultras, účast na rvačkách a dokonce podezření, že v mládí spolupracoval se skupinou, která zajišťovala prostitutky pro hosty v luxusním hotelu, kde pracoval jako noční hlídač. Do popředí se dostal i případ, kdy údajně za nejasných okolností získal byt od osamělé seniorky, která později zemřela. Tyto případy nikdy nebyly soudně uzavřeny, ale sloužily jako munice pro jeho oponenty.
Nawrocki se ale odmítl omlouvat nebo vysvětlovat – reagoval útokem. Označil tato obvinění za cílenou kampaň liberálních médií a důkaz, že systém se ho bojí. Tato strategie zabrala – jeho příznivci ho vnímali jako muže, který čelí perzekuci establishmentu, a to jen posílilo jeho image bojovníka proti „elitám“.
Nawrocki svou kandidaturu stavěl na slibu návratu k „normálnosti“. Tato normalita však v jeho podání neznamená kompromis, ale návrat ke konzervativním hodnotám – k tradiční rodině, národní suverenitě, křesťanským kořenům a ostré opozici vůči progresivním společenským trendům. Otevřeně prohlásil, že bude vetovat jakékoli zákony, které budou podle něj ohrožovat morální řád – například rozšíření práv LGBTQ+ osob, změny v potratové legislativě nebo plány na zavedení genderové rovnosti ve školství.
Velmi ostře se staví i proti politice EU, zejména v otázkách klimatu, energetiky a migrace. Bruselské instituce podle něj „odtržené od reality“ vnucují státům ideologii, která není slučitelná s národní suverenitou. Během kampaně také prohlásil, že nebude podporovat vstup Ukrajiny do NATO, dokud se Kyjev jasně nevyrovná s historickými zločiny proti Polákům – čímž narazil na citlivou kapitolu vzájemných vztahů, především na volyňský masakr z roku 1943.
Polský prezident sice nemá výkonnou moc, ale disponuje právem veta a možností posílat zákony k Ústavnímu soudu. Vzhledem k tomu, že současná liberální vláda Donalda Tuska nemá v Sejmu potřebnou třípětinovou většinu k přehlasování veta, bude Nawrocki v pozici silného „negativního hráče“. V praxi to znamená, že Tuskova vláda bude čelit neustálým blokacím a zpomalování legislativního procesu.
Nawrocki sám dal najevo, že se nehodlá stát „ceremoniálním prezidentem“ – chce být aktivním obráncem konzervativních hodnot a národních zájmů. Politologové očekávají, že jeho zvolení odstartuje dlouhodobou institucionální krizi, jejímž cílem může být i pokus o vyvolání předčasných parlamentních voleb. Pokud by se PiS podařilo znovu získat většinu v Sejmu, stal by se Nawrocki klíčovou součástí nové, tvrdě pravicové ofenzivy.
Zvolení Karola Nawrockého není jen vítězstvím jedné osoby nebo strany. Je symbolem hluboké kulturní války, která Polskem zmítá už roky. Těsný výsledek volby ukazuje rozdělení země na dvě části – na liberální, otevřená města a konzervativní, tradičně smýšlející venkov. Tato dělící linie je nejen politická, ale také generační, kulturní a ekonomická.
Karol Nawrocki se v tomto rozdělení staví na stranu těch, kdo se cítí být zapomenuti, marginalizováni, a kdo hledají jistotu v tradici, národě a náboženství. Jejich hlas teď zní z prezidentského paláce. Ať už se člověk na jeho vítězství dívá s nadějí nebo s obavami, jedno je jisté: Polsko vstoupilo do nové, ostře ideologické etapy, kde prezident nebude jen symbolem jednoty, ale i aktivním hráčem v kulturním konfliktu, který zdaleka nekončí.
Mírová jednání o ukončení války na Ukrajině se ocitla v ohrožení poté, co Moskva obvinila Kyjev z pokusu o útok na jednu z rezidencí prezidenta Vladimira Putina. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov prohlásil, že ukrajinská strana vyslala v noci na pondělí celkem 91 bezpilotních letounů na státní sídlo v Novgorodské oblasti. Podle Kremlu ruská obrana všechny drony zneškodnila a incident se obešel bez obětí i materiálních škod.
Debata o budoucím uspořádání míru na Ukrajině se koncem roku 2025 stále častěji upíná k pojmu bezpečnostních záruk. Andreas Umland, analytik Stockholmského centra pro východoevropská studia, však ve své aktuální analýze varuje před jedním konkrétním a často skloňovaným nástrojem: nasazením mezinárodních mírových sil pod hlavičkou OSN. Podle něj by takový krok nejenže nezajistil stabilitu, ale mohl by paradoxně legitimizovat ruské územní zisky.
V diplomacii se často říká, že i fakt, že se věci nezhoršily, je vlastně výhra. Po schůzce Donalda Trumpa a Volodymyra Zelenského v floridském Mar-a-Lago to platí dvojnásob. Přestože jednání nepřineslo žádný zásadní průlom, samotná skutečnost, že neskončilo veřejnou hádkou nebo vyhoštěním z místnosti – jako tomu bylo při neslavném únorovém setkání v Oválné pracovně –, je považována za mírný úspěch.
Dánsko se loučí s jednou ze svých nejstarších tradic. Státní poštovní úřad PostNord doručí 30. prosince 2025 své úplně poslední papírové dopisy, čímž uzavře éru doručování listovních zásilek, která trvala úctyhodných 401 let. Od 1. ledna 2026 se společnost bude soustředit výhradně na balíky a e-commerce.
Merkur je v mnoha ohledech anomálií, která nedává astronomům spát. Tato nejmenší planeta naší soustavy je jen o málo širší než Austrálie, a přesto je po Zemi nejhustším tělesem v okolí Slunce. Její složení je fascinující i matoucí zároveň – zatímco u Země či Marsu tvoří kovové jádro zhruba polovinu poloměru, u Merkuru je to neuvěřitelných 85 %. Podle současných modelů vzniku planet by takový svět na svém místě prostě neměl existovat.
Jednání mezi Volodymyrem Zelenským a Donaldem Trumpem na Floridě přinesla konkrétní obrysy budoucího bezpečnostního uspořádání Ukrajiny. Podle ukrajinského prezidenta aktuální návrh mírové dohody počítá s americkými bezpečnostními zárukami na dobu 15 let. Zelenskyj však v pondělí novinářům přiznal, že během osobního setkání v Mar-a-Lago tlačil na výrazné prodloužení tohoto závazku, a to až na 30, 40 nebo dokonce 50 let.
Evropské akciové trhy vstupují do závěru roku 2025 v rekordní formě. Panevropský index Stoxx 600 během dnešního dopoledne posunul své historické maximum, když mírně posílil o 0,1 %. Podobný vývoj zaznamenaly i hlavní trhy v Německu (DAX) a Francii (CAC 40), zatímco italský FTSE MiB lehce oslabil. Investoři sázejí na to, že americký Fed bude v příštím roce pokračovat ve snižování úrokových sazeb, což globálně podporuje chuť k riziku.
Konec roku 2025 připomíná 75. výročí jedné z nejpozoruhodnějších událostí moderních dějin – evakuaci z přístavu Hungnam. Tento příběh, který je v Jižní Koreji uctíván jako největší humanitární záchranná akce v čase války, stojí v přímém rozporu s desítkami let budovanou severokorejskou propagandou. Zatímco režim v Pchjongjangu vykresluje Američany jako krvelačné imperialisty, historická fakta z prosince 1950 ukazují na hrdinství vojáků i civilistů, kteří upřednostnili lidský život před vojenskou strategií.
Prudký nárůst optimismu, ale jen velmi málo důkazů o tom, že by byl skutečný mír na Ukrajině na dosah. Tak lze podle BBC shrnout ostře sledované setkání prezidentů Donalda Trumpa a Volodymyra Zelenského, které proběhlo koncem prosince 2025 v Trumpově floridském sídle Mar-a-Lago.
Rok 2025 se do dějin blízkovýchodního konfliktu zapsal jako rok velkých diplomatických gest, ale také hluboké nejistoty ohledně toho, co bude následovat. Poté, co Francie, Británie, Kanada a další západní mocnosti v září oficiálně uznaly stát Palestina, stojí mezinárodní společenství před otázkou: byla to jen symbolika, nebo začátek konce osmdesátiletého konfliktu?
Donald Trump po nedělním dvouhodinovém jednání s Volodymyrem Zelenským na Floridě prohlásil, že dohoda o ukončení války na Ukrajině je „blíže než kdykoli předtím“. Přestože oba lídři hovořili o značném pokroku, americký prezident připustil, že v otázce budoucího uspořádání Donbasu a územních nároků přetrvávají „trny“, které bude nutné teprve vyřešit. Podle Trumpa je pracovní verze dohody hotová z 95 procent a věří, že o mír stojí i Vladimir Putin.
Čína v pondělí zahájila rozsáhlé vojenské manévry v okolí Tchaj-wanu, které označuje za „vážné varování“ tamním separatistickým silám a zahraničním spojencům ostrova. Do cvičení s názvem „Mise spravedlnosti 2025“ se zapojily pozemní, námořní, vzdušné i raketové síly čínské armády. Peking tímto způsobem reaguje na nedávné oznámení historicky největšího zbrojního kontraktu mezi Spojenými státy a Tchaj-wanem.
