Politico: Nikdo už neví, čemu u Trumpa věřit. Válka s Íránem poškodila už tak pošramocenou pověst USA

Od Bangladéše po Slovinsko trápí mnohé státy přídělový systém paliv a narušení dopravy, což frustruje lídry čelící následkům konfliktu, který si sami nepřáli. Ani tradiční spojenci v NATO neposkytují Washingtonu takovou podporu, jakou by si administrativa zřejmě představovala. Některé země navíc otevřeně kritizují skutečnost, že s nimi Bílý dům o zahájení bojů vůbec nekonzultoval.

Kanadský premiér Mark Carney nedávno označil ekonomické vazby své země na Spojené státy za slabinu, kterou je třeba napravit. Podle něj se Kanada nemůže spoléhat na jediného zahraničního partnera a musí se postarat sama o sebe, protože nedokáže ovlivnit narušení přicházející od sousedů. Carney je vůči prezidentu Trumpovi čím dál kritičtější, mimo jiné kvůli jeho předchozím výhrůžkám vůči Grónsku.

Bývalý představitel Národní rady pro bezpečnost Thomas Wright podotýká, že spojenci nevědí, čemu mají věřit, a soupeři zase nevědí, čeho se obávat. Dokonce ani členové americké vlády prý často neznají skutečnou strategii nebo záměry svého prezidenta. Pokud bude tato nekoncepčnost pokračovat, vyvstává otázka, jakým způsobem toho v příštích letech využijí mocnosti jako Čína, Rusko či Severní Korea.

Bílý dům však jakoukoliv kritiku odmítá a trvá na tom, že přístup „Amerika na prvním místě“ vede k lepším obchodním dohodám a posílení obrany spojenců. Mluvčí Anna Kellyová zdůraznila, že světoví lídři hrozbu Íránu ignorovali 47 let, zatímco současná administrativa má odvahu ji řešit. Cílem je podle ní úplná eliminace íránské jaderné hrozby, což má v konečném důsledku zajistit bezpečnější a stabilnější svět.

Od zahájení války koncem února čelí globální energetika uzavření Hormuzského průlivu a útokům na infrastrukturu na Blízkém východě. Přestože Spojené státy jako největší producent ropy a plynu krátkodobě posílily svůj vliv, mnoho zemí nyní zrychluje přechod na obnovitelné zdroje. Snaha vyhnout se závislosti na jediném dodavateli a výkyvům cen pohání zájem o solární energii, baterie a elektromobily.

Země, které se obávají stagflace a rostoucích nákladů, se v rámci energetické transformace čím dál častěji obracejí k Číně. Peking ovládá naprostou většinu dodavatelského řetězce pro solární energii, vyrábí levné elektromobily a kontroluje většinu klíčových nerostných surovin. Pro mnohé státy se tak snaha o energetickou nezávislost na USA paradoxně stává cestou k větší závislosti na čínské ekonomice.

Napětí v amerických vojenských spojenectvích je nepřehlédnutelné a projevuje se i v praktických krocích. Velká Británie a Francie svolaly řadu jednání s desítkami spojenců bez účasti USA, aby naplánovaly udržení průchodnosti Hormuzského průlivu po skončení války. Evropská unie se zároveň snaží posílit své vlastní mechanismy kolektivní obrany, což je vnímáno jako reakce na hrozby Trumpovy administrativy vůči evropským územím.

Válka s Íránem výrazně poškodila reputaci Spojených států i v zemích, kde se dříve snažily posilovat své vztahy. Diplomatické depeše z Tádžikistánu, Bahrajnu, Indonésie či Ázerbájdžánu varují před šířením silných protiamerických narativů v tamních médiích. Konkurenti Spojených států využívají tento prostor k upevnění vlastního vlivu v regionech, které leží na křižovatce zájmů globálních mocností.