Paraziti, stafylokoky a chloraminový zápach: Jak (ne)bezpečné jsou veřejné bazény?

Podle statistik z posledních 25 let jsou právě bazény v Anglii a Walesu nejčastějším místem výskytu střevních infekcí přenášených vodou. Hlavním viníkem je parazit Cryptosporidium, který způsobuje nepříjemný průjem, bolesti břicha a zvracení, někdy s návratem příznaků i po odeznění akutní fáze. Infekce bývá zvládnutelná u zdravých lidí, ale rizikovou skupinou jsou děti, senioři a osoby s oslabenou imunitou.

Zdrojem infekce bývá fekální kontaminace – ať už "nehodou" v bazénu, nebo zbytky stolice na těle infikovaného člověka. Ačkoliv člověk může být bez příznaků, stále může parazita vylučovat.

Navíc se ukazuje, že spolykání vody v bazénu je běžnější, než se zdá. Studie z roku 2017 provedená v americkém Ohiu zjistila, že dospělí při hodinovém pobytu v bazénu spolykají průměrně 21 ml vody, děti až 49 ml.

Riziko nákazy roste s počtem návštěvníků – studie ze šesti bazénů v letní sezoně odhalila přítomnost kryptosporidií v 20 % vzorků vody, přičemž dvě třetiny pozitivních vzorků pocházely z období školních prázdnin, kdy byly bazény nejplnější.

Kromě kryptosporidií se v bazénech mohou vyskytovat také stafylokoky, které způsobují kožní infekce, a v šatnách hrozí i plísně, protože se zde drží teplo a vlhko. Známou nepříjemností je také tzv. plavecké ucho, infekce zvukovodu vznikající ze zbytkové vody v uchu.

Mezi vzácnější, ale závažné případy patří infekce očí způsobená parazitem acanthamoeba, která může vést až k oslepnutí. A voda může být nebezpečná i vdechnutím – bakterie legionella se v aerosolu z bazénu může dostat do plic a vyvolat legionářskou nemoc.

Přesto odborníci uklidňují – většina bazénů je dobře udržována a díky správné dezinfekci se většina patogenů nedostane k lidem v nebezpečném množství.

Ještě na počátku 20. století se voda v bazénech čistila výhradně mechanicky – filtrováním nebo jejím pravidelným vypouštěním a doplňováním. Dnes je standardem chlorování, které zabíjí většinu bakterií a virů.

Ale i zde jsou limity. Například norovirus, známý původce zvracení a průjmů, odolává běžné koncentraci chloru, zvláště pokud je hladina chemikálií v bazénu nízká nebo selže technika. Podobně je to právě s kryptosporidiemi, které jsou k chloru velmi rezistentní – vydrží v běžně ošetřené vodě i déle než týden.

Proto se bazény při větší kontaminaci musí podrobit tzv. superchloraci, kdy se dávka chloru několikanásobně zvýší, nebo se používají koagulanty a filtrace.

Známý "bazénový zápach", který cítíte hned po vstupu do haly, není čistý chlor. Jde o chloraminy – látky, které vznikají reakcí chloru s močovinou a potem, tedy především z moči a potu lidí ve vodě. Právě tyto chloraminy pak mohou dráždit oči, dýchací cesty a při dlouhodobém působení i přispět ke vzniku astmatu – zejména u plavčíků a instruktorů.

Někomu může připadat bezpečnější koupat se ve volné přírodě – v jezeře, řece nebo v moři. Ale i zde hrozí infekce. Mnohá přírodní koupaliště obsahují nezpracované splašky, případně mohou být kontaminována zvířecími exkrementy. Přímé riziko infekce zde bývá dokonce vyšší než v udržovaném bazénu.