Současná série izraelských útoků na Írán se neomezuje pouze na jadernou infrastrukturu. Podle slov izraelského premiéra Benjamina Netanjahua může tento konflikt vést až ke změně režimu v Islámské republice. Netanjahuova vyjádření přichází poté, co měl být podle některých zpráv americkým prezidentem Donaldem Trumpem odmítnut izraelský plán na atentát na nejvyššího íránského vůdce Alího Chameneího.
I prezident USA Donald Trump naznačil možnost změny režimu v Íránu, jen několik dní po největším vojenském útoku USA na tuto zemi od počátku diplomatického napětí v roce 1979. Ačkoliv sám označil americké údery na tři íránské jaderné lokality za „monumentální“, jejich skutečný dopad zůstává zatím nejasný.
Izrael i někteří představitelé Spojených států se dlouhodobě netají přáním, aby současná íránská vláda padla. Otázkou však zůstává, co by se stalo poté. Představa, že by pád režimu automaticky vedl k nastolení demokracie přátelské Západu, je ale podle expertů webu The Conversation naivní a nerealistická.
Írán je komplikovaným politickým systémem, který kombinuje teokratické, autoritářské a demokratické prvky. Od islámské revoluce v roce 1979 je země řízena podle vize ajatolláha Rúholláha Chomejního, který zavedl systém vlády duchovních nad rámec existujících republikánských institucí. Írán má parlament (Majles) i prezidenta – tím současným je Masúd Pezeškján –, ale všechny volby a kandidáti jsou přísně kontrolováni Radou dohledu, jejíž členy jmenuje nejvyšší vůdce nebo schvaluje parlament.
Tento systém v praxi zajišťuje, že skutečná moc zůstává v rukou úzkého kruhu duchovních, především pak samotného Chameneího, který je v čele státu již od roku 1989. Kritici tvrdí, že íránský režim se stal uzavřeným systémem, který veřejnost stále méně akceptuje. Důkazem je rekordně nízká volební účast, která v loňských prezidentských volbách nepřesáhla 40 %, i přesto, že mezi kandidáty byl i reformista Pezeškján.
Dalším klíčovým hráčem je Islámské revoluční gardy (IRGC), elitní vojenská složka vytvořená pro ochranu režimu. Gardy dnes rivalizují se samotnou armádou a disponují obrovskou politickou, ekonomickou i vojenskou mocí. Jsou známé svou loajalitou k tvrdému jádru režimu a často zasahují i do civilní politiky. IRGC jsou také hluboce zakořeněny v íránské ekonomice, kde se podílejí na rozsáhlých státních zakázkách i na ilegálním obcházení sankcí. Mnozí je označují za kleptokratickou instituci.
Pokud by režim padl, je velmi pravděpodobné, že právě IRGC by se chopily moci. V mírových časech se sice soudí, že by gardy neměly dostatek prostředků k převratu, ale v případě války nebo chaosu po atentátu na Chameneího by situace mohla být jiná. Mohlo by dojít ke vzniku vojenské diktatury pod vedením IRGC, případně by gardy mohly dosadit vlastního kandidáta na post nového nejvyššího vůdce – podle některých spekulací například Chameneího syna.
V obou případech by však šlo o vývoj, který by vedl k ještě tvrdšímu a militantnějšímu režimu, nikoliv k demokracii otevřené Západu. Izraelská vláda možná doufá ve spontánní povstání íránského lidu, jak nedávno naznačil Netanjahu, ale realita je složitější. Přestože v Íránu opakovaně dochází k masovým protestům – například během vlny nepokojů v roce 2022 – vládní bezpečnostní složky vždy reagují s brutální tvrdostí.
Navíc nelze automaticky předpokládat, že by nový režim, ať už vzešlý z revoluce nebo puče, byl vstřícnější vůči Izraeli či Spojeným státům. Íránská společnost je dlouhodobě rozčarovaná nejen ze své vlády, ale i ze zahraničních zásahů, které často vnímají jako imperialistické. Mnozí Íránci se tak mohou stavět proti svým vládnoucím elitám, aniž by zároveň vítali vměšování Západu.
Změna režimu v Íránu by tak s velkou pravděpodobností neznamenala přechod k demokracii, ale spíše posílení militaristických složek, které by dále eskalovaly napětí v regionu. Konečným výsledkem by mohl být ještě represivnější a ideologičtější režim než ten současný.
Americký prezident Donald Trump označil novou ropnou dohodu s Venezuelou za největší ropný obchod v historii lidstva. Zjištění deníku The Guardian však ukazují, že tento projekt čelí řadě právních i logistických překážek a hrozí mu úplný kolaps. Americká administrativa sice tvrdí, že získá kontrolu nad obrovskými zásobami ropy, odborníci ale její prohlášení označují za zavádějící. Projekt navíc naráží na americké i venezuelské zákony a klíčové ropné společnosti se od něj distancují.
Ruské armádní síly se podle ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského záměrně zaměřují na civilní infrastrukturu a školy v Kyjevě. Cílem těchto intenzivních útoků je vytvořit na obyvatele hlavního města takový tlak, aby byli nuceni metropoli opustit. Ruská taktika se podle ukrajinské hlavy státu snaží vyvolat dojem síly a zároveň ochromit chod klíčových institucí. Moskva tímto postupem do značné míry navazuje na svou strategii z počátku plnohodnotné invaze, kdy se pokoušela ukrajinské centrum moci zásadním způsobem destabilizovat.
Kanadský ministerský předseda Mark Carney potvrdil, že jeho vláda prověřovala teoretickou možnost amerického vojenského zásahu proti Kanadě. V rozhovoru pro deník The New York Times označil tento scénář za extrémní riziko s nízkou pravděpodobností, avšak s potenciálně devastujícími dopady. Podle jeho slov je povinností každého lídra provádět důkladné řízení rizik a připravit se i na ty nejméně pravděpodobné události. Dodal, že by bylo neodpovědné podobnou možnost zcela ignorovat.
Evropské státy začínají podle webu Politico postupně spolupracovat s takzvanou Radou míru, kterou k řízení a obnově Pásma Gazy vytvořil Donald Trump. Ačkoliv evropské země tento orgán původně odmítaly, současné humanitární potřeby je nutí k účasti na společných projektech. Evropská komise přistupuje ke spolupráci opatrně, neboť ambiciózní plány na demilitarizaci a rekonstrukci enklávy zůstávají do značné míry pouze na papíře. I přes skepsi a nepokojenost však evropští diplomaté uznávají, že orgán představuje významnou politickou sílu úzce propojenou s klíčovými americkými spojenci.
Válka s Íránem se dostává do dalšího přelomového bodu v souvislosti se změnami v Hormuzském průlivu a blížícími se volbami ve Spojených státech. Přestože ropné tankery průlivem opět proplouvají ve stále větším množství a páka Teheránu se zmenšuje, jeho vliv na tuto klíčovou námořní tepnu zdaleka nezmizel. Íránští lídři se nacházejí před těžkým rozhodnutím, zda dál vojensky eskalovat situaci i přes hrozící odvetné údery, nebo nečinně přihlížet k postupnému kolapsu vlastního vývozu ropy. Mnozí západní analytici podle National Interest tvrdí, že omezené možnosti dohnaly Írán na pokraj kapitulace, tyto závěry však přehlížejí fakt, že nejpravděpodobnější cestou Teheránu zůstává další vyostření konfliktu.
Dánská vojenská zpravodajská služba zveřejnila novou hodnotící zprávu, ve které varuje před výrazným stupňováním hybridní války ze strany Ruska vůči zemím Severoatlantické aliance. Podle dánských analytiků hrozí v nadcházejících měsících častější a závažnější útoky, které mohou mít pro zasažené státy podstatně těžší následky než v minulosti. Zpráva poukazuje na to, že Moskva stále častěji využívá sabotáže, destruktivní kybernetické údery a útoky pomocí bezpilotních prostředků přímo na evropském území. Hlavním cílem těchto operací je narušit podporu směřující na Ukrajinu nebo jí úplně zabránit.
Britský premiér Andy Burnham ve svém vystoupení na Valném shromáždění Organizace spojených národů v New Yorku obvinil Rusko z vedení rozsáhlé fake news války. Podle šéfa britské vlády Moskva dlouhodobě zneužívá společenské štěpení po odchodu Spojeného království z Evropské unie k rozsévání pochybností a strachu. Během svého projevu světovým lídrům oznámil plán na zřízení nového Národního centra pro informační obranu. Tato specializovaná jednotka má za úkol čelit kybernetickým hrozbám a manipulacím s veřejným míněním ze strany nepřátelských států.
Podle španělského deníku El Mundo americká ústřední zpravodajská služba CIA varovala několik středomořských států před hrozbou bezprostředně hrozících ruských hybridních operací. Moskva podle těchto informací plánuje využít maskované obchodní lodě plující po Středozemním moři k vypouštění bezpilotních letounů směrem k pobřeží Španělska, Itálie a Francie.
Generální prokurátor Brazílie Jorge Messias důrazně prohlásil, že jakékoli zahraniční zasahování do brazilských institucí a demokratických procesů je absolutně nepřijatelné. Reagoval tak na zprávu deníku The Guardian, podle níž se kampaň Donalda Trumpa pokoušela nasměrovat americké státní prostředky na kampaň namířenou přímo proti brazilskému Nejvyššímu soudu.
Sbližování Španělska s Čínou vyvolává stále větší napětí uvnitř Evropské unie. Zatímco v ulicích Barcelony probíhaly velkolepé oslavy tradičního festivalu La Mercè, jehož čestným hostem se jako vůbec první asijská metropole stala Šanghaj, v diplomatických kuloárech Unie roste znepokojení. Španělský premiér Pedro Sánchez navštívil čínského prezidenta Si Ťin-pchinga již čtyřikrát během čtyř let a po opětovném zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem opakovaně vyzývá EU ke zlepšení vztahů s Pekingem. Tento přístup však naráží na odpor řady evropských partnerů, kteří Čínu považují za strategického rivala a geopolitickou hrozbu.
Ukrajinská armáda poprvé v bojových podmínkách použila novou taktickou balistickou střelu FP-7. Úspěšné nasazení zbraně potvrdil ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj na sociální síti Telegram, přičemž ocenil dosažené výsledky a zdůraznil nutnost zahájení sériové výroby. Výrobce zbraně, společnost Fire Point, uvedl, že raketa je vyvíjena jako balistický zachytávač v rámci evropského programu protiraketové obrany s názvem Freyja. Bližší podrobnosti o místě a způsobu prvního bojového nasazení prezidentská kancelář neposkytla.
Finanční situace Centra Johna F. Kennedyho pro múzická umění ve Washingtonu se výrazně zhoršila poté, co se jeho předsedou stal Donald Trump a orgány instituce rozhodly o umístění jeho jména na budovu. Vnitřní dokumenty a finanční výkazy získané novináři odhalují prudký pokles příspěvků i tržeb z prodeje vstupenek. Po hlasování správní rady o přejmenování centra klesly finanční dary o čtyřicet dva procent a přísliby nových darů propadly o více než sto procent. Výrazný propad příslibů byl způsoben tím, že dřívější dárci své příslíbené finanční prostředky stáhli zpět.
