Můžeme válčit neomezeně dlouho, slibují USA Íránu. Opak je pravdou, spojencům dochází čas

Zásoby klíčových obranných prvků, jako jsou interceptory THAAD, systémy Patriot nebo námořní střely rodiny SM, jsou v posledních letech pod extrémním tlakem. Velká část těchto munic byla poskytnuta Ukrajině pro boj s Ruskem, další jsou nasazeny v Rudém moři proti Hútíům nebo rozmístěny v Tichomoří k obraně Tchaj-wanu a Jižní Koreje. Americké sklady jsou tak v současnosti na nebezpečně nízké úrovni.

Dvanáctidenní válka, kterou USA a Izrael vedly s Íránem v červnu 2025, odčerpala podle odhadů čtvrtinu celosvětových zásob systému THAAD. Pokud se zásoby vyčerpají, vojenští stratégové budou nuceni činit krutá rozhodnutí o tom, které cíle chránit. To obvykle znamená upřednostnění strategických vojenských instalací před civilními oblastmi, což je volba, kterou Izrael musel učinit již během loňského konfliktu.

V největším ohrožení jsou nyní státy v Perském zálivu, které jsou v dosahu nejen íránských raket dlouhého doletu, ale i levných útočných dronů Šáhed. Írán disponuje odhadovanou zásobou 80 000 těchto strojů, které lze vypustit během několika minut. Problémem arabských zemí je jejich taktika; na rozdíl od Ukrajiny, která k ničení dronů používá i levné kulomety, státy Zálivu často plýtvají drahými střelami Patriot (jedna stojí 4 miliony dolarů) na likvidaci dronů v hodnotě pouhých 20 000 dolarů.

Situace není příznivá ani pro americké síly v regionu, které jsou v dosahu íránského arzenálu. Pokud nedojde k rychlému uklidnění, budou USA nuceny stáhnout systémy protivzdušné obrany z jiných koutů světa. Podle jihokorejských médií již probíhají diskuse o přesunu tamních baterií na Blízký východ, což by ovšem dramaticky snížilo vojenskou připravenost USA v Asii a mohlo by vybídnout tamní agresory k otevření další fronty.

Otazníkem zůstávají skutečné kapacity Íránu. Zatímco u raket dlouhého doletu lze očekávat postupné snižování schopností vlivem spojeneckých náletů, u dronů a střel krátkého doletu je situace jiná. Tyto zbraně nevyžadují velké odpalovací platformy, které jsou pro americké letectvo snadným cílem, a lze je tedy vypouštět skrytě po velmi dlouhou dobu.

Pokud dojde k výraznému oslabení protivzdušné obrany v Perském zálivu, Írán získá možnost zasahovat vysoce citlivé cíle, od ropné a plynové infrastruktury až po námořní dopravu. To by nevyhnutelně vedlo k chaosu v regionu a drastickému nárůstu cen energií po celém světě. Ukazuje se, že zastavit tyto útoky nebude vůbec snadné.

Odpověď na otázku, jak připraveny jsou Spojené státy a jejich spojenci na vleklý konflikt, je tedy znepokojivá. Zdá se, že západní spojenectví není na dlouhou opotřebovávací válku v tomto regionu připraveno dostatečně. I bez raket dlouhého doletu může Írán pokračovat v útocích drony velmi dlouho, což stačí k vyvolání globální ekonomické i bezpečnostní nestability.