OECD nastínila, co by se stalo, kdyby válka s Íránem letos neskončila

Podle propočtů OECD by tento nepříznivý vývoj snížil růst globálního hrubého domácího produktu v letošním roce na pouhých 2,1 % z loňských 3,4 %. Takový propad by některé ekonomiky zatlačil do recese nebo na její samotnou hranici, přičemž nejcitelněji by byly zasaženy rozvojové trhy. Nedostatek ropy a zemního plynu by vedl k vynucenému přídělovému systému energií pro podniky. Kvůli omezeným dodávkám by zároveň vzrostly ceny hnojiv a dalších surovin klíčových pro průmyslové procesy, jako jsou síra a helium.

Tato situace by vystavila vážnému tlaku centrální bankéře a tvůrce hospodářských politik. Ti by totiž čelili hrozbě hluboké recese v případě, že by se snažili příliš rychle zvyšovat úrokové sazby s cílem utlumit inflaci vyvolanou prudkým nárůstem cen energií a potravin. Analýza navíc upozorňuje, že v ohrožení by se ocitl i dlouhodobý americký boom v oblasti umělé inteligence. Výrazné cenové šoky nebo výpadky dodávek energií by zvýšily provozní náklady datových center a omezily dostupnost klíčového hardwaru pro systémy AI.

Omezení dodávek technologických komponentů by snížilo kapacitu i motivaci k dalším investicím do umělé inteligence, což by vyústilo ve znatelně slabší hospodářský růst těch zemí, které v současnosti z těchto investic nejvíce profitují. Americký prezident Donald Trump sice v posledních týdnech opakovaně prohlašoval, že dohoda s Teheránem je na spadnutí, čímž pomáhal uklidnit situaci na trzích s ropou, nic konkrétního se však zatím nerealizovalo. Mírové rozhovory jsou momentálně přerušeny, neboť Írán odmítá vyjednávat, dokud Izrael pokračuje v útocích na libanonský Hizballáh.

Blokáda strategického Hormuzského průlivu přiškrcuje mezinárodní dodávky ropy již déle než tři měsíce, což vyhnalo ceny vzhůru a donutilo desítky zemí k zavedení nouzových opatření. Hlavní ekonom OECD Stefano Scarpetta v úvodu k této pravidelné pololetní zprávě označil íránský konflikt za dominantní sílu, která v současnosti formuje globální ekonomický výhled. V případě naplnění nejhoršího scénáře by podle něj byly důsledky celosvětové, avšak obzvláště tvrdě by dopadly na rozvojové země s omezenými energetickými rezervami, slabými sociálními sítěmi a křehkými měnami.

OECD nicméně představila i alternativní, méně katastrofický scénář, v němž by pokrok směrem k trvalé mírové dohodě umožnil pokles cen ropy v nadcházejících týdnech a měsících. Ekonomové organizace předpovídají, že i v tomto případě by se některé státy, zejména v Asii, potýkaly s dílčím nedostatkem energií, avšak globální růst HDP by dosáhl 2,8 %. To by sice stále znamenalo zpomalení oproti loňskému roku, ale výsledek by byl výrazně příznivější než při vleklém konfliktu a v příštím roce by mohl růst opět zrychlit na 3,1 %.

V obou zmiňovaných případech se však OECD obává, že v důsledku narušené důvěry trhů vzrostou náklady na korporátní úvěry. Zpráva poukazuje na to, že celkový dluh společností v zemích G20 dosáhl ve třetím čtvrtletí loňského roku výše 90 bilionů dolarů, přičemž čtvrtina z této částky je splatná v příštích třech letech, což by firmy nutilo refinancovat své závazky za podstatně vyšší úrokové sazby. Dokument rovněž varuje před riziky v netransparentním sektoru soukromých úvěrů, který se od finanční krize z roku 2008 stal významným věřitelem firem a jehož propojenost s finančním systémem by mohla v případě korekce vyvolat dominový efekt.

Závažnost dopadů tohoto nejnovějšího ropného šoku rozpoutaného íránským konfliktem podle OECD jasně podtrhuje, jak důležité je zbavit globální ekonomiku závislosti na fosilních palivech. Diverzifikace energetických zdrojů se stává klíčovým úkolem. V dlouhodobém horizontu jsou snižování závislosti na zahraničních dodávkách fosilních paliv a zvyšování energetické účinnosti domácích ekonomik hlavními prioritami, jejichž naléhavost se stupňuje s každým dalším dnem, kdy současné narušení globálních energetických trhů přetrvává.