V Číně se v souvislosti s energetickou krizí děje něco velmi neobvyklého, varují experti

Navzdory historicky největšímu šoku v dodávkách energií, skutečnosti, že Čína dováží 70 % své ropy, a jejímu postavení největšího íránského zákazníka, je tamní situace stabilní. Země dosáhla tohoto poklesu poptávky nikoli vládními nařízeními na povinné šetření palivem, nýbrž bleskovou proměnou spotřebitelského chování. Čínští řidiči hromadně vyměnili automobily se spalovacími motory za elektromobily a městskou hromadnou dopravu, přičemž mezinárodní letecké cesty nahradili cestováním do bližších regionálních destinací. Podobné trendy se začínají projevovat i v jiných částech světa, což naznačuje, že lidstvo již možná dosáhlo takzvaného ropného vrcholu (peak oil) – bodu, od kterého spotřeba ropy začne trvale klesat.

Čína se dokázala izolovat od nedostatku paliv a přídělových systémů, které postihly sousední státy, především díky svým obrovským strategickým zásobám surové ropy, jež si vláda prozíravě vytvořila ještě před vypuknutím válečného konfliktu. Toto nahromadění zásob však představuje pouze dočasné řešení, zatímco mnohem významnější změnou je trvalý přechod spotřebitelů k elektromilitě v reakci na drahý benzin. Během pětidenních svátků na začátku května vzrostlo nabíjení elektromobilů na čínských dálnicích meziročně o 55,6 % a elektrická auta tvořila téměř čtvrtinu všech vozidel na tamních dálnicích. Ve stejném období klesla letecká doprava o 5,7 % kvůli úbytku dálkových letů, zatímco regionální lety posílily o 3,5 % a železniční doprava vzrostla o 4,6 %.

Obdobný vývoj jako v Číně nastal také v Evropě, kde jsou registrace nových automobilů na sedmiletém maximu, což táhne kupředu zejména prodej hybridních vozidel. Elektromobily se na evropském trhu staly ještě dostupnějšími díky klesajícím cenám elektřiny, které jsou výsledkem masivních investic do větrné a solární energie v uplynulé dekádě. Zcela odlišná situace ovšem panuje ve Spojených státech, kde prodeje elektrických aut nijak výrazně nestouply poté, co republikáni v Kongresu s podporou prezidenta Donalda Trumpa zrušili státem garantované dotace na jejich nákup. Podle komoditních stratégů z JPMorgan však trvalý pokles spotřeby ropy v klíčových sektorech dvou největších ekonomik světa může snížit globální poptávku natolik, že se již nikdy plně nezotaví.

Historické zkušenosti ukazují, že minulé ropné šoky, jako bylo například arabské ropné embargo z roku 1973, vedly k trvalým změnám v energetickém sektoru. Státy tehdy založily Mezinárodní energetickou agenturu, aby koordinovaly snižování závislosti na ropě, což v průběhu následujícího desetiletí vedlo k prudkému rozvoji jaderných elektráren, posílení veřejné dopravy a zavedení nových standardů pro efektivitu automobilů a izolaci domů. Spojené státy v té době vytvořily své strategické ropné rezervy, založily ministerstvo energetiky a snížily celostátní rychlostní limit na 55 mil za hodinu, což znamenalo největší redukci poptávky po fosilních palivech v historii USA. Podobně trvalé změny přinesla i pandemie koronaviru, která zavedením práce z domova snížila potřebu kanceláří a dojíždění, nebo ruská invaze na Ukrajinu v roce 2022, jež přiměla Evropskou unii drasticky omezit závislost na zemním plynu ve prospěch obnovitelných zdrojů.

Současná válka s Íránem již způsobila masivní výpadek v globální poptávce po ropě, která v březnu klesla o 2,8 milionu barelů denně, v dubnu o 4,3 milionu a v květnu dokonce o 5,6 milionu barelů denně. Ačkoliv se tato čísla zatím stoprocentně nevyrovnají desetimilionovému dennímu propadu z období pandemie, trvalé následky budou citelné. Mezinárodní energetická agentura odhaduje, že do konce roku bude globální poptávka po ropě a rafinovaných produktech trvale nižší v průměru o 418 000 barelů denně. Z celkového objemu 180 000 barelů benzinu denně, které zmizely z čínského trhu, se podle predikcí JPMorgan celých 70 % již nikdy nevrátí, protože jakmile spotřebitelé jednou přejdou na elektromobily, jejich rozhodnutí bývá trvalé.

Otevření strategického Hormuzského průlivu zůstává v nedohlednu a ekonomové upozorňují, že čím déle bude tato námořní cesta uzavřena, tím hlubší a trvalejší strukturální změny v chování domácností i firem nastanou. Přesto nelze celosvětovou touhu po ropě podceňovat, neboť továrny, elektrárny a výrobci plastů se bez surové ropy neobejdou, kvůli čemuž je poptávka v krátkodobém horizontu velmi neelastická. Jakmile se průliv znovu zprovozní, průmyslová zařízení závislá na fosilních palivech budou muset být opět zásobována. Část trvalého poklesu poptávky navíc v následujících letech vymaže snaha jednotlivých států o opětovné doplnění svých strategických rezerv, což do roku 2028 zvýší poptávku o více než milion barelů denně. Spotřebitelské změny a strukturální úbytek zájmu o ropu se tak v makroekonomických datech mohou plně projevit až v příštím desetiletí.