Může EU nahradit USA na globální scéně? Ne, pokud nesplní jednu podmínku

Donald Trump rozvrátil globální ekonomiku tarifními válkami a poškodil transatlantické vztahy, ale právě to může být pro EU podnětem k větší soběstačnosti. Unie je prostřednictvím obchodních a rozvojových dohod napojená na více než 70 zemí světa. Má tedy potenciál stát se důležitým aktérem v multipolárním světě – ovšem jen tehdy, pokud se skutečně změní.

Ursula von der Leyen, šéfka Evropské komise, sice mluví o budování „nové EU“, která se dokáže přizpůsobit proměněnému světovému řádu, ale zatím zůstává u slov. Emmanuel Macron prosazuje koncept evropské strategické autonomie, zatímco nový německý kancléř Friedrich Merz sice zůstává věrný atlantickému partnerství, přesto volá po větší nezávislosti na Washingtonu.

Navzdory těmto deklaracím však některé země – jako Itálie, Maďarsko, Polsko nebo pobaltské státy – stále lpí na americké ochraně. A indický ministr zahraničí Subrahmanyam Jaishankar připomněl evropskou sebestřednost, když řekl: „Evropa si myslí, že její problémy jsou problémy celého světa, ale problémy světa nejsou problémy Evropy.“

Mnoho zemí globálního jihu vnímá postoj EU jako pokrytecký – například když Unie ostře vystupuje proti ruské agresi na Ukrajině, ale zároveň odmítá odsoudit izraelské krveprolití v Gaze. Podle jihoafrického akademika Carlose Lopese, autora nové knihy o vztazích mezi EU a Afrikou, přetrvává v Bruselu „koloniální pocit nadřazenosti“, který se projevuje blahosklonnou dobročinností.

Evropská unie má přitom stále silné ekonomické základy, stabilní vnitřní trh a respekt k právnímu státu. Právě nyní je příležitost přehodnotit pravidla spolupráce se zeměmi globálního jihu. Ale podmínkou je, že EU přestane diktovat a začne naslouchat.

Von der Leyen tvrdí, že svět hledá v Evropě bezpečné obchodní prostředí, zatímco Trump destabilizuje trhy. Jenže podle Shady Islam si evropská politika stále nese stigma rasismu, islamofobie, antisemitismu i útoků na ženská a menšinová práva. Soft power EU je podle ní v krizi.

Obchodní dohody s Indonésií, Malajsií, Thajskem či Indií sice slibují nový začátek, ale jen pokud Brusel přestane s paternalistickým přístupem typu „naše standardy jsou lepší než ty vaše“. Dohody o kritických surovinách s Rwandou, Namibií či Kongem hrozí sklouznutím do novodobého kolonialismu – a není divu, že některé státy, včetně Indonésie, se proti nim brání.

S ústupem americké zahraniční pomoci pod Trumpovým vedením se EU snaží udržet finanční podporu pro nejzranitelnější země světa. Ovšem škrty v rozvojových rozpočtech ve Francii, Německu a dalších státech tuto snahu podkopávají.

Bruselský přístup k migraci navíc prohlubuje rasové napětí – EU nadále uzavírá dohody s autoritářskými vůdci na svých hranicích, kteří mají zabránit přílivu migrantů. V severní Africe se přitom začíná ozývat nebezpečná xenofobní rétorika o „velké výměně obyvatelstva“, jak upozornila odbornice na vztahy EU a Maghrebu Yasmine Karimi.

Evropa by mohla v době Trumpova návratu na světovou scénu zaujmout principiálnější postoj k rovnosti, diverzitě a lidským právům. Ale zatímco komisařka Hadja Lahbib bojuje za ženská práva, důležitý antidiskriminační zákon byl nedávno zcela stažen.

Podle Shady Islam tak EU stojí na křižovatce. Může využít příležitost a zbavit se starých předsudků – a nabídnout světu alternativu k trumpovskému chaosu. Ale nestačí rétorika von der Leyenové. Potřebná je hluboká sebereflexe a ochota ke skutečné změně.