Jak může Čína ve 21. století přežít? Experti upozornili, co Západu dodnes uniká

Čína
Čína, foto: Pixabay
Klára Marková 14. května 2026 14:51
Sdílej:

Západní vnímání Číny je často omezeno na optiku „čínské hrozby“ nebo kritiku tamního politického systému. Přestože média podrobně analyzují každý krok Pekingu, stále nám uniká podstata toho, jak Čína vysvětluje a ospravedlňuje své kroky. Nový výzkum, zveřejněný v souvislosti s aktuálním summitem Donalda Trumpa a Si Ťin-pchinga, naznačuje, že klíč k pochopení čínské strategie neleží v suchých datech, ale v umění vyprávění příběhů.

Geopolitika se v posledních letech mění v souboj narativů, kde státy vyprávějí příběhy o sobě i o svých rivalech. Analýza projevů čínského vůdce z let 2021–2023 odhaluje, že Peking využívá klasické literární zápletky, které lidstvo provázejí tisíce let. Nejde o náhodu; tyto příběhy mají za cíl vyvolat emoce, posílit důvěryhodnost mluvčího a vytvořit pocit sdíleného účelu.

Jedním z ústředních motivů je „dobrodružství“. V projevech k výročí komunistické strany Si Ťin-pching vykresluje Čínu jako národ na dlouhé a náročné cestě k prosperitě. Tato cesta je plná překážek a průlomů, což v posluchačích vyvolává vzpomínky na historické útrapy i hrdost na dosažené úspěchy. Čína zde nevystupuje jako agresor, ale jako odhodlaný poutník, který se nenechá zastavit.

Dalším silným prvkem je „hledání“ (quest). Si zdůrazňuje, že pro čínský národ neexistuje žádný hotový návod k použití, který by převzal od jiných. Tento narativ o hledání vlastní, unikátní cesty k národnímu obrození slouží k upevnění vlastenectví a jednoty. Naznačuje, že každé rozhodnutí strany je součástí vyššího poslání, kterému musí rozumět především čínský lid, nikoliv západní pozorovatelé.

Příběh o „transformaci“ pak vysvětluje vzestup Číny nikoliv jako náhlý výkyv, ale jako přirozenou evoluci. Od postavení se na vlastní nohy přes bohatnutí až k dnešní síle – tento narativ prezentuje čínskou dominanci jako historickou nevyhnutelnost postavenou na desetiletích reforem a obětí. Tímto způsobem Peking legitimizuje svou současnou mocenskou pozici na světové scéně.

V projevech se však objevuje i téma „rivality“. Si Ťin-pching často připomíná minulé „ponižování“ ze strany cizích mocností a varuje před současnými snahami o vydírání nebo blokádu Číny. Jakýkoliv pokus o konfrontaci narazí podle jeho slov na „ocelovou zeď“ tvořenou 1,4 miliardou lidí. Tento příběh udržuje veřejnost v ostražitosti a sjednocuje ji proti vnějšímu tlaku.

Zajímavým, i když pro Západ nezvyklým prvkem, je motiv „lásky“. V politickém kontextu Si Ťin-pching nemluví o romanci, ale o hluboké oddanosti, loajalitě a vděčnosti příznivcům strany i přátelům Číny po celém světě. Tento narativ má za úkol polidštit obraz strany a vytvořit emocionální pouto mezi vedením a obyvatelstvem.

Dopad tohoto vyprávění je v Číně obrovský, neboť je neustále posilován státními médii a vlasteneckou výchovou. Kontrast mezi minulým utrpením a současnou silou vede veřejnost k tomu, aby vnímala Čínu jako mírového, ale neústupného globálního aktéra. To vysvětluje například i tvrdý postoj k otázce Tchaj-wanu, který je vnímán jako obrana národní suverenity, nikoliv jako pouhá územní expanze.

Porozumění těmto příběhům je pro zbytek světa zásadní. I když vyprávění samo o sobě nevysvětlí všechny složité ekonomické a vojenské kalkulace, poskytuje nám vzácný pohled do mysli čínského vedení. V politickém systému, který je pro vnějšího pozorovatele často neprůhledný, jsou právě tyto příběhy nejdůležitějším vodítkem k pochopení budoucích kroků globální mocnosti.

Témata:
Stalo se