Jak dlouho potrvá válka v Íránu? Rozhodnou prosté počty

Geografický rozsah íránských odvetných útoků udělal z tohoto střetu nejrozsáhlejší konflikt v regionu od druhé světové války. Zatímco izraelské a americké letouny zasáhly stovky míst po celém Íránu, aniž by ztratily jediný stroj, jejich cílem zůstává zničení co největšího množství íránské infrastruktury a odpalovacích zařízení. Analytici popisují tuto situaci jako souboj salv, kdy se obě strany snaží přetlačit protivníka v počtu a přesnosti odpálených zbraní.

Klíčovou neznámou zůstává hloubka íránských skladových zásob. Přestože nad Jeruzalémem v úterý opět zněly sirény a výbuchy zneškodněných raket, frekvence útoků na Izrael se v posledních hodinách snížila. Odborníci se domnívají, že se Írán buď snaží šetřit své zbývající rezervy, nebo čelí organizačnímu chaosu způsobenému likvidací vysokých vojenských velitelů, což mu znemožňuje koordinovat rozsáhlejší akce.

Strategie Teheránu může spočívat v pokusu o postupné vyčerpání morálky občanů a zvyšování finančních nákladů na obranu protivníků. Podle expertů neexistuje stoprocentní ochrana a v opotřebovávací válce může být i jediný zásah nemocnice nebo elektrárny velmi nákladný. Zkušenosti z minulých střetů ukazují, že délka války byla často určena právě množstvím dostupných obranných střel, kterých není nikdy dostatek.

Státy zapojené do konfliktu se snaží uklidnit své obyvatelstvo prohlášeními o robustnosti svých zásob. Spojené arabské emiráty odmítly zprávy o docházející munici a uvedly, že si udržují strategické rezervy pro dlouhodobou obranu. Dosud se jim podařilo zneškodnit 161 ze 174 balistických raket a drtivou většinu z téměř sedmi set íránských dronů, i když některé útoky způsobily škody na civilní infrastruktuře.

Íránské údery se zaměřily také na americké vojenské i civilní cíle v Kataru, Abú Zabí, Kuvajtu, Iráku či Ománu. V Dubaji byly zasaženy mezinárodní hotely a satelitní snímky potvrdily požáry v blízkosti známého ostrova Palm Jumeirah. V Saúdské Arábii byla poškozena ropná infrastruktura a terčem dronů se stala i britská vojenská základna na Kypru, což podtrhuje rozsah zasažené oblasti.

Katar rovněž informoval o úspěšném zachycení většiny vzdušných cílů, včetně dvou íránských stíhaček a desítek balistických raket. Analytici však varují, že armády v Perském zálivu spotřebovávají svou munici velmi rychle a brzy budou muset činit těžká rozhodnutí o tom, které objekty upřednostnit při obraně. Íránci si jsou této situace vědomi a záměrně neposílají obří salvy, aby kampaň udrželi v chodu co nejdéle.

Značnou roli hraje také finanční a logistická stránka věci. Odhaduje se, že sestřelení jednoho dronu stojí pětkrát více než jeho výroba. Zásoby nejpokročilejších amerických zbraní jsou navíc velmi omezené a jejich doplňování je pomalé, protože po stejné munici je vysoká poptávka také na Ukrajině nebo na Taiwanu. Tento nepoměr v nákladech a dostupnosti hraje do karet útočníkovi.

Pokud by obranné systémy skutečně vyčerpaly své zásoby, mohlo by to donutit Izrael a USA k zastavení ofenzivních operací a k hledání diplomatického řešení. Zatímco USA by se ze zóny mohly stáhnout, Izrael tuto možnost nemá. Nejvíce však trpí státy Perského zálivu, které jsou vystaveny neustálému ostřelování a jejichž ekonomiky jsou pod obrovským tlakem.

V případě, že by rakety došly jako prvnímu Íránu, musel by pravděpodobně požádat o mír, aby zachoval samotnou existenci svého režimu. V takovém scénáři by se Teherán snažil přežít a postupem času obnovit své vojenské kapacity. Aktuální situace na bojišti tak připomíná závod s časem a logistikou, kde rozhodujícím faktorem není jen odvaha, ale především stav skladových zásob sofistikované techniky.