Navzdory současnému klidu zbraní mezi Izraelem a Íránem zůstává otázka: bylo celé riziko ozbrojené eskalace ospravedlnitelné? A co když se Írán v budoucnu rozhodne znovu intenzivně usilovat o jadernou zbraň? Odpověď na základní otázku – můžeme žít s jaderně vyzbrojeným Íránem? – podle odborníků zní: ano, i když s nelibostí.
V západním světě panuje přesvědčení, že by jaderný Írán představoval existenční hrozbu pro Izrael a možná i pro Spojené státy. Tento názor opakují světoví lídři, například izraelský premiér Benjamin Netanjahu či mluvčí Bílého domu Karoline Leavittová.
Je však třeba připomenout, že Írán při nedávných izraelských a amerických úderech ještě jadernou zbraň neměl. Tyto útoky měly pouze zabránit tomu, aby ji v budoucnu získal. Co by se ale stalo, kdyby ji Írán skutečně postavil?
Podle odborníka Benjamina Zaly z Monash University by to neznamenalo existenční ohrožení. Důvod? Jaderné odstrašení funguje.
Pokud by měl jadernou zbraň jen Írán, bylo by to jiné. Ale realita je jiná: Izrael má vlastní, utajovaný jaderný arzenál, čítající podle odhadů asi 90 hlavic. Přestože to izraelská vláda oficiálně nepotvrzuje, díky únikům a nezávislým analýzám je jeho existence považována za jistou. Izrael navíc nikdy nepodepsal Smlouvu o nešíření jaderných zbraní (NPT), právě kvůli své jaderné výzbroji.
Spojené státy vlastní jaderné zbraně od roku 1945 a udržují tisíce hlavic. Kromě vlastní ochrany poskytují tzv. rozšířenou jadernou ochranu desítkám spojenců po celém světě – například zemím NATO, Japonsku nebo Jižní Koreji. V případě Izraele to není potřeba, protože ten má svůj vlastní arzenál.
Historie ukazuje, že vzájemné odstrašení funguje – od studené války mezi USA a SSSR až po současné vztahy mezi Indií a Pákistánem, Severní Koreou a USA. Nikdo si nedovolí jaderný úder, pokud ví, že bude následovat zaručená odplata.
Íránští vůdci sice dlouhodobě hovoří o zničení Izraele, ale i za nejagresivnější rétorikou platí jednoduchá logika: žádný stát vědomě nespáchá sebevraždu. Ani teokratický a represivní režim v Teheránu by si nedovolil podniknout jaderný útok, pokud by věděl, že to povede ke zničení celého Íránu.
Autoritářské režimy mají navíc jednu společnou prioritu – zůstat u moci. A to není možné, pokud by jejich země po jaderném konfliktu přestala existovat.
To neznamená, že by svět měl nad jaderně vyzbrojeným Íránem mávnout rukou. Každý nový jaderný stát zvyšuje riziko omylu, nehod a regionálních krizí. Dále oslabuje už tak křehký režim nešíření jaderných zbraní.
Eticky je jaderné odstrašení také sporné a dlouhodobě neudržitelné. Přítomnost více než 12 000 jaderných zbraní ve světě je sama o sobě hrozbou pro celé lidstvo.
Ale tvrzení, že právě Írán by byl speciální hrozbou, neobstojí. Pokud svět dokázal žít s jaderně vyzbrojenou Severní Koreou, Pákistánem a Izraelem, dokáže – i s odporem – žít i s jaderným Íránem.
Bez ohledu na to, zda příměří mezi Izraelem a Íránem vydrží, byla izraelská a americká vojenská operace mimořádně nebezpečná a zřejmě i zbytečná. Pokud byla hlavním argumentem prevence „existenční hrozby“, pak neobstála.
Režim v Teheránu si bezesporu zaslouží kritiku – je represivní, antisemitský a nedemokratický. Ale není šílený. A jaderný útok by byl jeho vlastní koncem.
Donald Trump v nedávném rozhovoru pro televizi CNBC odmítl možnost, že by Spojené státy prodloužily stávající příměří s Íránem. Podle prezidenta je Washington nyní v natolik silné vyjednávací pozici, že nemá čas na další odklady a potřebuje dosáhnout definitivní dohody. Trump argumentuje, že prodlužování klidu zbraní by pouze nahrálo Íránu, který by jej využil k přeskupení svých vojenských sil. Prezident tvrdí, že během příměří se podařilo zlikvidovat většinu íránských raket, přestože se Teherán snaží zbytek svého arzenálu neustále přesouvat a skrývat před dalšími útoky.
Britský premiér Keir Starmer čelí vlně kritiky a sílícím výzvám k rezignaci. Důvodem je kontroverzní jmenování Petera Mandelsona do funkce velvyslance ve Spojených státech. Starmer důrazně odmítá tvrzení, že by úmyslně uvedl zákonodárce v omyl ohledně toho, jak k tomuto personálnímu kroku došlo. Během pondělního zasedání v parlamentu sice připustil, že k poslancům měly dorazit jiné informace, ale trval na své nevině v otázce záměrného klamání dolní sněmovny.
Aspirin je jedním z nejstarších a nejpoužívanějších léčiv, jehož kořeny sahají až do mezopotámského města Nippur před 4 400 lety. Tehdy lidé využívali vrbovou kůru, která obsahuje salicin, tedy látku velmi blízkou dnešní kyselině acetylsalicylové. Ačkoliv byla tato přírodní medicína dráždivější pro žaludek, položila základy pro moderní tlumení bolesti. Dnes vědci odhalují, že tato známá pilulka možná dokáže mnohem víc než jen tišit bolest.
Írán se stále potýká s téměř úplným výpadkem internetového připojení, který začal v únoru s vypuknutím válečného konfliktu. Přestože oficiální místa jako důvod uvádějí snahu o ochranu kybernetického prostoru, ani po vyhlášení příměří nebyly tyto restrikce odvolány. Vnitrostátní webové stránky a komunikační aplikace sice fungují, uživatelé však opakovaně narážejí na technické problémy a výpadky.
Válka s Íránem poškozuje vliv Spojených států ve světě a prohlubuje napětí s mnoha zeměmi, které již dříve pociťovaly důsledky nepředvídatelné politiky prezidenta Donalda Trumpa. Tento úpadek americké moci může být v budoucnu velmi obtížné zvrátit, zejména ve chvíli, kdy jej využívají soupeři jako Čína. Prezidentovy chaotické kroky a neustálé změny v cílech operací vyvolávají u spojenců čím dál větší nejistotu, píše magazín Politico.
Výsledek voleb v Maďarsku, ve kterých po šestnácti letech skončila vláda Viktora Orbána, vyvolal mezi evropskými ministry značnou úlevu. Litevský ministr zahraničí Kęstutis Budrys označil tuto změnu za skvělý vývoj pro Evropu a metaforicky dodal, že v unijním „hradu“ již nebude přítomen žádný „trojský kůň“. Zároveň však zdůraznil, že minulost by neměla být zapomenuta, a vyzval EU, aby pokračovala ve vyšetřování aktivit odcházejícího maďarského ministra zahraničí Pétera Szijjártóa a jeho údajného sdílení informací s Ruskem.
Současné příměří mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem je křehké a rozhovory o vyřešení komplexních problémů války zatím nepřinášejí výrazný pokrok. Jako nejpravděpodobnější scénář se jeví takzvaný zmrazený konflikt. Ten není statický, ale představuje neukončenou válku, která pokračuje na nízké úrovni pod hranicí totálního vojenského střetu.
Černobylská havárie před 40 lety vedla k vytvoření uzavřené zóny o rozloze 2600 kilometrů čtverečních. Z místa nejhorší civilní jaderné katastrofy se však postupem času stala nechtěná přírodní rezervace. Absence lidí, zemědělství a komerčních aktivit umožnila přírodě, aby se na území vrátila. Oblast se tak stala rozsáhlou laboratoří pro znovudivokou přírodu.
Viceprezident JD Vance by měl v úterý odcestovat do Islámábádu v čele americké delegace, pokud Írán skutečně potvrdí svou účast na dalším kole mírových rozhovorů. Cesta se uskuteční v napjaté atmosféře, neboť se rychle blíží termín vypršení současného dvoutýdenního příměří. Spolu s viceprezidentem budou na cestě také zvláštní vyslanec Steve Witkoff a prezidentův zeť Jared Kushner.
Kanadský premiér Mark Carney ve svém desetiminutovém videoprojevu varoval, že dosud silné ekonomické vazby na Spojené státy představují pro zemi slabinu, kterou je nutné napravit. Podle něj se svět stal nebezpečnějším a rozdělenějším místem. Carney konstatoval, že USA zásadně změnily svůj přístup k obchodu a zavedly tarify na úrovni, jakou nebylo možné vidět od doby Velké hospodářské krize.
Evropské vlády se postupně odklánějí od využívání populárních aplikací pro zasílání zpráv, jako jsou WhatsApp a Signal. Státy včetně Francie, Německa, Polska, Nizozemska, Lucemburska a Belgie začaly zavádět vlastní, interní komunikační systémy určené pro vládní úředníky. Cílem je zamezit sdílení citlivých informací přes platformy, které nemají pod kontrolou. Podobnou cestou se vydává také NATO a Evropská komise plánuje přechod na zabezpečené vlastní řešení ještě do konce letošního roku.
Írán zvažuje svou účast na potenciálních mírových rozhovorech s USA, definitivní rozhodnutí však zatím nepadlo. Podle nejmenovaného vysoce postaveného íránského představitele je postoj Teheránu k těmto jednáním pozitivní. Americká delegace by měla brzy zamířit do Pákistánu na další kolo rozhovorů, ačkoliv íránská strana dosud svou účast nepotvrdila.