Od nástupu Donalda Trumpa k moci na začátku roku 2025 došlo k radikálnímu narušení mezinárodního pořádku, jaký svět znal po druhé světové válce. Během několika málo měsíců byla osmdesátiletá architektura globální stability a spolupráce narušena, přičemž Spojené státy se samy vědomě marginalizují v jinak stále více globalizovaném světě. Server National Interest přináší dvě možné vize světa v roce 2029 v důsledku současné zahraničněpolitické linie USA.
Při slyšení v Senátu budoucí ministr zahraničí Marco Rubio prohlásil, že „poválečný globální řád není jen zastaralý, ale slouží jako zbraň proti Spojeným státům“. Tento pohled se stal základem Trumpovy zahraniční politiky, jejímž cílem je vytvořit jakousi izolovanou pevnost chráněnou oceány, zdmi a protiraketovým deštníkem.
Jedním z nejviditelnějších projevů této změny jsou obchodní tarify. I když byly některé z nich zmírněny, například vůči Mexiku nebo Jižní Koreji, zůstává v platnosti desetiprocentní clo na širokou škálu výrobků, včetně oceli, hliníku, automobilů a dokonce i léčiv. Tyto kroky zpochybňují multilaterální obchodní systém, který USA samy vybudovaly.
Spojené státy se zároveň stahují z mezinárodních organizací, jako je Světová zdravotnická organizace nebo Pařížská dohoda o klimatu. Administrativa projevuje silnou nedůvěru vůči OSN a jiným multilaterálním strukturám. Tento vývoj vzbuzuje zásadní otázky o budoucnosti světového řádu bez angažovaných Spojených států.
Scénář první: Jalta 2.0
V této alternativě se svět vrací ke konceptu sfér vlivu velmocí. USA se soustředí na západní polokouli, uznávají sféru vlivu Ruska ve východní Evropě a nezasahují proti čínské dominanci v Asii. Tím dochází k redukci americké role na regionální mocnost, která má kontrolu především nad Mexikem, Karibikem a Střední Amerikou.
Čína v tomto scénáři významně posiluje svůj vliv v Latinské Americe, kde buduje strategická partnerství skrze investice a obchod, zejména v oblasti elektromobilů a obnovitelných technologií. Současně USA ztrácejí technologické prvenství kvůli nedostatku výzkumu, odlivu talentů a přísným imigračním pravidlům.
Americká dohoda s Ruskem, přirovnávaná k „obrácenému Kissingerovi“, selhává. Trump opouští Ukrajinu, která se mění v zamrzlý konflikt. NATO je postupně nahrazeno evropským obranným blokem, včetně jaderného odstrašení pod vedením Francie a Británie.
Dolar přestává být dominantní měnou. Mezinárodní měnový fond a Světová banka se přesouvají do Šanghaje. Vzniká rozpočtová krize USA kvůli klesající poptávce po amerických státních dluhopisech. Svět bez amerického vedení čelí chaosu: klimatické změny se zrychlují, konflikty narůstají a technologie jako umělá inteligence či syntetická biologie se rozvíjejí bez regulací.
Scénář druhý: Svět bez Spojených států
Druhý scénář popisuje svět, kde Spojené státy již nehrají vůbec žádnou vedoucí roli. Na místo USA nastupuje Čína ve spolupráci s Evropskou unií. Tyto dvě mocnosti, ač rozdílné v hodnotách, nacházejí společný zájem v ochraně globálního obchodu a klimatu.
EU a Čína například zavádějí minimální ceny pro čínské elektromobily místo cel, jaké Brusel původně zavedl. Mezi čínskými a evropskými firmami vznikají společné podniky. Čína zároveň investuje do obnovy Ukrajiny na územích, která nebyla obsazena Ruskem.
Odchod USA z institucí, jako jsou MMF, WTO nebo OSN, uvolňuje prostor pro přepsání pravidel světového obchodu. Kanada se připojuje k Evropskému hospodářskému prostoru. Brazílie, Indie a další střední mocnosti získávají na vlivu.
Ve Spojených státech dochází ke stagnaci. Přes nástup demokratického prezidenta v roce 2028 nelze rychle obnovit důvěru investorů ani mezinárodní prestiž. Zboží vyráběné v USA je nekonkurenceschopné, růst HDP je slabý, inflace přetrvává a dluh narůstá. Snížení obranných výdajů a omezení sociálních programů nedokážou stabilizovat situaci.
Důsledky de-dolarizace a přechod k multipolaritě
Dolar ztrácí pozici hlavní světové měny. Euro začíná dominovat v Evropě a digitální jüan se stává běžným prostředkem pro mezinárodní transakce, především v energetice. Saúdská Arábie začíná prodávat ropu za jüany, což dále podkopává americkou měnovou hegemonii.
Multipolární svět bez dominantního hegemona přináší větší reprezentaci středně velkým mocnostem. Pomoc nejchudším zemím zajišťují převážně EU, Čína a nově vzniklé aliance rozvojových zemí. Přesto se množí lokální konflikty, které nikdo nedokáže efektivně řešit. Blízký východ zůstává nestabilní, chybí zde silná role USA jako prostředníka mezi Izraelem a jeho sousedy.
Historie ukazuje, že rovnováha sil a diplomacie může nahradit hegemonii a přinést určitou stabilitu – jak tomu bylo například po Vídeňském kongresu v roce 1815. Autoři článku uzavírají, že svět možná opět směřuje k systému vyvažování sil bez Spojených států, s potenciálem pro koexistenci i nové konflikty. Dlouhodobý výsledek zůstává nejistý.
Trumpova politika tak podle tohoto hodnocení nezpůsobila jen krátkodobé turbulence, ale potenciálně redefinovala celý globální řád – a svět si nyní musí poradit bez amerického vedení, které ho po desetiletí formovalo.
Spojené státy vyvíjejí silný diplomatický nátlak na palestinské vedení, aby stáhlo svou kandidaturu na funkci místopředsedy Valného shromáždění OSN. Washington se obává, že by tato pozice umožnila Palestincům řídit významné debaty o Blízkém východě, zejména během ostře sledovaného týdne summitů na vysoké úrovni v New Yorku. Podle interního dokumentu ministerstva zahraničí dostalo americké velvyslanectví v Jeruzalémě pokyn předat Palestinské autonomii oficiální protest. Diplomatická depeše výslovně varuje, že pokud palestinská strana kandidaturu do stanoveného termínu nestáhne, budou následovat blíže nespecifikované důsledky.
Námořnictvo íránských Revolučních gard oznámilo, že během uplynulých 24 hodin umožnilo proplout více než 25 plavidlům včetně ropných tankerů skrze strategický Hormuzský průliv. Podle oficiálních údajů Teheránu trasou úspěšně prošlo celkem 26 lodí. Tato zpráva přichází v době, kdy Írán otevřeně varoval, že pokud Spojené státy a Izrael obnoví své útoky na islámskou republiku, stávající konflikt se rozšíří i daleko mimo oblast Blízkého východu.
Během snahy svrhnout současné vedení v Íránu se objevila nová tvrzení, podle kterých měly Spojené státy a Izrael v úmyslu dosadit do čela země populistu Mahmúda Ahmadínežáda. Bývalý íránský prezident, jenž vládl v letech 2005 až 2013, byl v minulosti známý svými ostrými výpady vůči Izraeli. Později se však dostal do konfliktů s nejvyšším vůdcem Alím Chameneím, načež změnil svou rétoriku, začal režim kritizovat a prezentoval se jako ochránce chudých.
Letní prázdniny jsou už za rohem, přesto zprávy kolem letecké dopravy nepůsobí pro turisty zrovna uklidňujícím dojmem. Dovolenkáři po celé Evropě se letos musí přizpůsobovat dražší ropě, rostoucím cenám leteckého paliva i nejistotě spojené s konfliktem na Blízkém východě.
Léto v Česku sice ještě nezačalo, ale na počasí typické pro nejteplejší část roku už došlo. A podle předpovědi ho přinese i probíhající týden. Víkend totiž nabídne maxima vyšší než 25 stupňů, vyplývá z informací Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ).
Organizace pro výživu a zemědělství ve středu varovala, že uzavření Hormuzského průlivu by mohlo během šesti až dvanácti měsíců vyvolat vážnou celosvětovou krizi cen potravin, pokud vlády nezačnou rychle jednat.
Světová zdravotnická organizace ve středu potvrdila, že bilance nynější epidemie eboly ve střední Africe dosáhla šesti set podezřelých případů a sto třiceti devíti úmrtí. Šéf organizace Tedros Adhanom Ghebreyesus na tiskové konferenci v Ženevě varoval, že kvůli dlouhému časovému úseku, který uplynul do samotného odhalení viru, budou tato čísla i nadále stoupat. Laboratoře dosud potvrdily padesát jedna případů v Demokratické republice Kongo a dva v sousední Ugandě. Podle odhadů odborníků nákaza v regionu skrytě kolovala pravděpodobně již před několika měsíci, než byla poprvé oficiálně zaznamenána.
Evropští lídři ve středu ráno neskrývali triumfální náladu poté, co Evropská unie dospěla k dohodě o zavedení dlouho odkládané obchodní smlouvy se Spojenými státy. Tento krok přichází po měsících celních hrozeb a transatlantického napětí.
Podle vyjádření amerického prezidenta Donalda Trumpa chyběla v pondělí pouhá hodina k vydání rozkazu k zahájení nové vlny leteckých úderů na Írán. Šéf Bílého domu však na poslední chvíli prostřednictvím sociálních sítí oznámil, že poskytne více času diplomatickému vyjednávání. O den později Trump potvrdil, že americká flotila válečných lodí v regionu je plně připravena k okamžité akci. Skutečný rozsah bezprostředního nebezpečí obnovení bojů však zůstává nejasný, neboť představitelé některých států v Perském zálivu uvedli, že o žádné chystané vojenské operaci neměli informace.
Ruský prezident Vladimir Putin během své středeční státní návštěvy v Pekingu prohlásil, že vztahy mezi Ruskem a Čínou dosáhly bezprecedentně vysoké úrovně. Při jednání se svým protějškem Si Ťin-pchingem se zaměřil především na rozvoj širší hospodářské spolupráce a řešení aktuálních mezinárodních otázek. Ruský vůdce oslovil čínského prezidenta jako drahého přítele a poukázal na dlouhodobou kontinuitu jejich obchodních vztahů, přičemž zmínil, že vzájemný obchodní obrat se za posledních pětadvacet let zvýšil více než třicetkrát.
Ruský prezident Vladimir Putin a čínský vůdce Si Ťin-pching během svého nynějšího vrcholného setkání v Pekingu obnovili plány na výstavbu plynovodu Síla Sibiře 2. Ačkoliv obě strany dospěly k obecnému porozumění ohledně tohoto strategického projektu, podrobnosti o samotné stavbě nebo konkrétní časový harmonogram jejího dokončení nebyly zveřejněny. Tento ambiciózní energetický projekt, který má přepravovat až padesát miliard metrů krychlových zemního plynu ročně, byl v uplynulých letech opakovaně zablokován, zejména kvůli vleklým neshodám obou zemí ohledně výsledné ceny suroviny.
Britský premiér Keir Starmer čelí ostré kritice poté, co Spojené království v tichosti zmírnilo přísné sankce na ruskou ropu. Londýn dříve deklaroval, že zcela zablokuje dovoz ruské ropy zpracované ve třetích zemích, což mělo za cíl co nejvíce omezit finanční toky směřující do Kremlu. V důsledku eskalující války v Íránu a s ní spojeného prudkého růstu cen paliv však britská vláda změnila postoj. Nově tak umožní import leteckého paliva a nafty, které byly z ruské ropy rafinovány v jiných státech.
