Extrémní počasí dostalo svět na hranici únosnosti. Ohrožena je miliarda lidí, varují OSN a WMO

V regionech, které jsou již nyní vystaveny vysokým teplotám, jako je většina Indie, jižní Asie, tropická subsaharská Afrika či rozsáhlé oblasti Střední a Jižní Ameriky, by zemědělci mohli čelit nemožnosti bezpečně pracovat až 250 dní v roce. To představuje více než dvě třetiny času. Takový vývoj výrazně komplikuje udržení zemědělské produkce v oblastech, které jsou pro globální zásobování klíčové.

Život hospodářských zvířat je rovněž vystaven extrémnímu stresu, což vede k nárůstu úmrtnosti. U dojnic se vlivem horka snižuje dojivost i kvalita mléka z hlediska obsahu bílkovin a tuků. Prasata a drůbež, která se nedokážou potit, čelí při rostoucích teplotách vážným zdravotním komplikacím, jako je selhání orgánů nebo kardiovaskulární šok.

Výnosy většiny zemědělských plodin začínají klesat při teplotách nad 30 stupňů Celsia. Horko oslabuje buněčné stěny rostlin a vede k produkci toxinů. Například výnosy kukuřice v některých lokalitách již poklesly o desetinu a u pšenice je patrný podobný trend, který se pravděpodobně zhorší s dalším oteplováním nad úroveň 1,5 stupně Celsia oproti předindustriální éře.

Problém se netýká pouze pevniny, ale také oceánů. Mořské vlny veder způsobují úhyn ryb, protože zvyšující se teplota vody snižuje množství rozpuštěného kyslíku. Tento jev vede k masivnímu poklesu rybích populací, což dále destabilizuje globální zdroje obživy a potravinovou bezpečnost.

Podle nové zprávy existují možnosti, jak dopady veder zmírnit, zejména díky včasnému varování zemědělců. Předpovědi počasí a mobilní technologie by mohly farmáře včas informovat o hrozících extrémech. Richard Waite ze Světového institutu zdrojů zdůrazňuje, že je nutné investovat do adaptace a poskytnout pěstitelům potřebné nástroje a know-how, aby se na extrémní počasí připravili.

Waite varuje, že pokud nedojde k adaptaci, zemědělci budou nuceni zabírat více půdy, aby udrželi produkci, což povede k dalším emisím a zhoršení klimatické situace. Cílem by naopak mělo být prosazování řešení, která zvyšují produktivitu udržitelným způsobem. Je nutné přerušit tento nebezpečný koloběh, místo aby se dále prohluboval.

Morgan Ody z organizace La Via Campesina upozorňuje na zranitelnost malých zemědělců, žen a starších osob, kteří jsou přímo závislí na práci v terénu. Volá po zavedení pravidel pro bezpečnost práce, jako je povinné stínění, odpočinek a přístup k vodě. Dlouhodobě pak prosazuje odklon od průmyslového zemědělství k přírodě šetrnějším metodám a požaduje kompenzace za ztráty způsobené extrémním počasím.

Molly Andersonová z Middlebury College dodává, že moderní průmyslové systémy jsou příliš závislé na úzkém spektru plodin a specializovaných vstupech. Tato jednostrannost je činí zranitelnými vůči klimatickým šokům. Řešením by měla být větší diverzita potravinových systémů a návrat k praktikám, které farmám navracejí stromy a přirozené stínění.

Tim Lang z Londýnské univerzity zdůrazňuje, že následky nebudou pociťovat pouze horké země, ale i regiony s mírným klimatem včetně Britských ostrovů. Změny klimatu ovlivní zdroje potravin, dodavatelské řetězce i produktivitu, přičemž vodní závislosti budou vystaveny tlaku. Pěstební i spotřební vzorce se budou muset nevyhnutelně změnit a přesvědčení, že se nás klimatické změny netýkají, je mylné.