Donald Trump i Vladimir Putin stále usilují o získávání nových území – přestože samotná půda dnes zdaleka nemá takovou hodnotu jako dříve. Přesto oba politici pokračují ve své strategii, jako by byl svět stále řízen logikou impérií 19. století.
Nedávný telefonát prezidenta Trumpa s Vladimirem Putinem vyvolal vlnu komentářů, že Kreml znovu přechytračil Bílý dům. Trump sice později otočil a obvinil Putina, že „zešílel“ a „hraje si s ohněm“, ale zároveň evropským lídrům přiznal, že ruský prezident stále nejeví známky ochoty k míru.
Podle expertů z webu National Interest si ale jen málokdo všímá zásadního faktu: Putin už válku prohrál.
Původní ruská invaze na Ukrajinu měla být bleskovou akcí, která během tří dnů ovládne Kyjev a svrhne ukrajinskou vládu. Místo toho se Moskva zapletla do vleklé a krvavé války, která trvá už přes tři roky. Putin místo vítězného puče zvolil pomalé rozšiřování území krok za krokem – takzvanou „salámovou taktiku“. Výsledkem je však jen obrovská ztráta lidských životů a zdrojů, zatímco ekonomický nebo strategický přínos je sporný.
Podobně i Trump vyjadřuje zájem o nové teritorium. Zmiňoval se o Kanadě, Grónsku či Panamském průplavu jako o možných cílech expanze Spojených států.
Podle politologa Erika Gartzkeho je touha po území přežitkem z minulosti. V moderním světě už vlastnictví půdy nepředstavuje automatický ekonomický přínos. Ukrajina je jednou z nejchudších evropských zemí, a části, o které Rusko usiluje, jsou demograficky a hospodářsky velmi slabé. Po letech války a stotisících mrtvých by Putin – v případě „vítězství“ – získal jen vyčerpané regiony s chátrající infrastrukturou a stárnoucí populací.
Stejně jako Putin, i Trump má kořeny v realitním byznysu, a možná proto oba sdílejí archaický pohled na hodnotu vlastnictví. Jenže dnešní realita je jiná. Nejhodnotnější území nejsou ta, kde je nejvíc orné půdy, ale tam, kde žijí kreativní a produktivní lidé – často v městech.
Zatímco Trump brojí proti imigraci, právě imigranti tvoří značnou část lidského kapitálu, který moderní ekonomiky pohání.
Putin a Trump se oba snaží své územní ambice ospravedlnit strategickými argumenty. Podle nich jsou Donbas, Grónsko nebo Panama důležité nikoliv pro to, co produkují, ale kde leží. Tento způsob uvažování však připomíná geopolitiku minulého století.
V realitě moderních konfliktů – od Iráku po Afghánistán – se ukazuje, že vlastnictví území bez podpory místního obyvatelstva přináší víc problémů než výhod. Náklady na okupaci rostou, jakmile se místní postaví na odpor. Naopak spolupráce a důvěra s lokálními partnery umožňují zachovat vliv bez nutnosti přímé kontroly.
Trumpův vlastní byznys využívá právě model, kdy nevlastní, ale pronajímá, licencuje nebo outsourcuje. Stejnou logiku by měly aplikovat i státy – v moderním světě není nutné území vlastnit, aby z něj mohly profitovat.
Putin se k současné strategii uchýlil ne proto, že by byla nejlepší, ale protože selhala jeho předchozí snaha o ovlivnění Ukrajiny bez války. Nyní je uvězněn v zastaralém způsobu myšlení, ve kterém je okupace důkazem síly. Ve skutečnosti je to důkaz slabosti a ztráty vlivu.
Závěrem Gartzke varuje: nesmíme zaměňovat ztrátu vlivu za strategii – ani v případě Ruska, ani u USA. Vlastnictví území už není klíčem k moci. Ovlivňovat dění z pozadí je v dnešním propojeném světě mnohem účinnější než dobývání. Putin i Trump však stále sní o impériích, která už patří minulosti.
Šéf české diplomacie Petr Macinka (AUTO) se den po vyhrocení sporu s prezidentem Petrem Pavlem setkal s generálním tajemníkem NATO Markem Ruttem. Podle svých slov se s ním nakonec nebavil o aktuálním napětí mezi sebou a hlavou státu. Zdůraznil také, že je zcela na Česku, koho pošle na summit aliance.
Jiřina Bohdalová byla hvězdou v divadle a stále je filmovou a televizní celebritou. Momentálně se chystá zazářit i v rádiu. Prsty v tom mají tvůrci nejslavnější rádiové show v České republice. Asi tušíte, o koho jde.
Mapy z období rané studené války zažívají nečekaný návrat do veřejného diskurzu. Profesor kartografie James Cheshire z UCL upozorňuje, že dramatická díla z přelomu 40. a 50. let minulého století, kdy kartografové v časopisech jako Time nebo Life vysvětlovali geopolitiku masám, mohou být klíčem k pochopení dnešního přístupu Donalda Trumpa k Arktidě. Tehdejší mapy nebyly jen ilustracemi, ale strategickými nástroji, které vykreslovaly svět jako soubor hrozeb a příležitostí, přičemž Arktida v nich figurovala jako hlavní „globální aréna“.
Konfrontace mezi USA a Íránem se nebezpečně vyostřuje po jasném vzkazu Donalda Trumpa, že prostor pro diplomatickou dohodu s Teheránem se uzavírá. Do regionu právě míří mohutná americká flotila v čele s letadlovou lodí USS Abraham Lincoln. Šéf Bílého domu na síti X konstatoval, že toto uskupení svou silou překonává i nedávnou misi ve Venezuele a je odhodláno prosadit americké zájmy s využitím značné síly.
Americká administrativa je připravena nasadit vojenskou sílu proti Venezuele v případě, že tamní prozatímní vedení nebude spolupracovat podle představ Washingtonu. Vyplývá to z připraveného projevu ministra zahraničí Marka Rubia, který má přednést před výborem pro zahraniční vztahy amerického Senátu. Rubio v něm zdůrazňuje, že ačkoliv Spojené státy nejsou s Venezuelou ve válce, po nedávném dopadení Nicoláse Madura nevylučují další ozbrojené akce k zajištění svých cílů.
Americký dolar se propadl na nejnižší úroveň za poslední čtyři roky poté, co prezident Donald Trump bagatelizoval obavy z jeho oslabování. Během návštěvy státu Iowa, kde propagoval své hospodářské výsledky, označil slabší měnu za skvělou zprávu a vyzdvihl objem obchodů, které USA realizují. Trhy však na jeho slova zareagovaly bleskovým výprodejem, kdy dolar během úterý ztratil 1,3 % vůči koši hlavních světových měn a v poklesu pokračoval i ve středu dopoledne.
Ruská armáda utrpěla od začátku invaze na Ukrajinu před téměř čtyřmi lety ztráty, které svou magnitudou nemají u světové mocnosti od konce druhé světové války obdoby. Nová zpráva uznávaného institutu Center for Strategic and International Studies (CSIS) uvádí, že počet zabitých, zraněných nebo pohřešovaných ruských vojáků dosáhl přibližně 1,2 milionu. Tento enormní lidský dar přitom přinesl Moskvě jen velmi omezené územní zisky, když od roku 2022 rozšířila kontrolované území o pouhých 12 %.
Italská vláda se v posledních dnech ocitla pod silným tlakem kvůli informaci, že agenti amerického Úřadu pro imigraci a cla (ICE) budou asistovat při zajištění bezpečnosti na únorových zimních olympijských hrách. Opozice i veřejnost reagovaly s rozhořčením, které pramení především z kontroverzí obklopujících tento úřad ve Spojených státech, kde jeho zásahy v Minneapolis nedávno vyústily v úmrtí dvou amerických občanů.
Grónský premiér Jens-Frederik Nielsen v Paříži jasně vymezil nepřekročitelné „červené linie“ pro nadcházející rozhovory se Spojenými státy. Během společného vystoupení s dánskou premiérkou Mette Frederiksenovou zdůraznil, že jakákoli budoucí dohoda o Arktidě musí striktně respektovat demokratické hodnoty a územní celistvost jeho země. Nielsen uvedl, že ačkoli je Grónsko připraveno hledat konstruktivní řešení, suverenita ostrova zůstává absolutní prioritou, o které se nevyjednává.
V Bruselu to vře. Generální tajemník NATO Mark Rutte se ocitl pod ostrou palbou kritiky ze strany svých evropských partnerů poté, co v Evropském parlamentu pronesl dosti nevybíravý projev. Rutte, který je často přezdíván jako „zaříkávač Trumpa“, v pondělí přímočaře vzkázal zákonodárcům, že jakékoli představy o tom, že by se Evropa dokázala ubránit bez Spojených států, jsou pouhým sněním. „Nemůžete to dokázat,“ prohlásil rezolutně, čímž vyvolal okamžitou a bouřlivou reakci.
Vysoká představitelka Evropské unie pro zahraniční věci Kaja Kallasová vystoupila na výroční konferenci Evropské obranné agentury s velmi naléhavým projevem o budoucnosti evropské bezpečnosti. Podle jejího hodnocení se krize, kterým kontinent čelí, během posledního roku dramaticky prohloubily. Kallasová zdůraznila, že Evropa se musí urychleně přizpůsobit nové realitě, ve které již nepředstavuje hlavní mocenské těžiště pro Washington, a varovala, že tento posun ve vztazích se Spojenými státy je strukturální a trvalý, nikoliv pouze dočasný.
Mette Frederiksenová, předsedkyně dánské vlády, přednesla na pařížské univerzitě Sciences Po projev plný znepokojení nad vývojem globální stability. Prohlásila, že dosavadní mezinárodní uspořádání definitivně zaniklo a jeho obnova v původním formátu není reálná. Frederiksenová apelovala na nezbytnost úzké kooperace mezi Evropou a USA, jelikož jen společný postup může eliminovat rizika pramenící z ruské politiky.
