Rozhodnutí prezidenta Donalda Trumpa bombardovat íránská jaderná zařízení bylo tvrdým vojenským zásahem proti Teheránu — a zároveň potupou pro evropskou diplomacii. Zatímco klíčové evropské státy vyzývaly k umírněnosti, Washington jednal bez ohledu na své tradiční spojence. Evropa se tak probudila do reality své rostoucí mezinárodní bezvýznamnosti.
Nejvíce znepokojující je podle webu Politico podezření, že Trump evropské spojence nejen ignoroval, ale přímo využil jejich diplomatickou aktivitu jako kouřovou clonu — aby Írán uvěřil, že útok ještě není na pořadu dne.
EU mezitím investuje miliardy eur do humanitární pomoci Palestincům a řeší hluboké rozpory v domácí politice, které konflikt mezi Izraelem a Íránem dále prohloubil. Význam Evropy v oblasti je přitom podle analytiků „slábnoucí, ne-li zcela okrajový“.
Trump přitom krátce před útokem naznačil, že dává přednost diplomacii a rozhodnutí o vojenské akci odloží o dva týdny. Pro evropské diplomaty to byl důvod k opatrnému optimismu. Francie, Německo, Británie a EU (tzv. E3) naplánovaly naléhavé jednání s íránským ministrem zahraničí. Zatímco se v Ženevě jednalo, jen pár hodin po skončení schůzky Trump vydal rozkaz ke startu bombardérů B-2, které zaútočily na tři jaderné lokality v Íránu.
Ministři evropských států následně přiznali, že o útoku nic nevěděli. Německý ministr zahraničí Johann Wadephul uvedl, že ho Spojené státy o bombardování informovaly až dodatečně. Britská vláda tvrdila, že „měla informace“, přesto to byl pro premiéra Keira Starmera bolestivý debakl — veřejně předvídal, že USA útok neprovedou.
Italská premiérka Giorgia Meloni, považovaná za Trumpovu spojenkyni, byla stejně zaskočena jako ostatní. Podle některých zpráv z Bílého domu Trumpovo oznámení o „diplomatické šanci“ bylo od počátku klamem — promyšlenou taktikou, jak Írán uchlácholit, zatímco se připravoval útok.
„Evropské snahy o zprostředkování byly víceméně dekorativní,“ uvedla odbornice na Blízký východ Sanam Vakil z think-tanku Chatham House. Evropské státy podle ní neměly co nabídnout a nebyly u žádných klíčových rozhodnutí.
Francouzský prezident Emmanuel Macron se pokusil zvrátit dojem, že Evropa selhala. „Když se rozhodneme neútočit, ale držet se strategické konzistence, v dlouhodobém horizontu vítězíme,“ tvrdil. Realita ale ukazuje, že Evropa už není u stolu, kde se rozhoduje.
Ani jinde Evropa mnoho nezmůže. Pokusy o vliv na izraelskou politiku — včetně silné kritiky blokády Gazy — selhávají. Předsedkyně evropské diplomacie Kaja Kallas označila izraelské chování vůči civilistům za porušení lidskoprávních ustanovení dohody s EU. Jeruzalém to označil za „neslýchané“ a „nevhodné“.
I když je EU hlavním dárcem humanitární pomoci Gaze a konflikt silně rezonuje v evropské politice, Izrael o názorech z Bruselu nechce slyšet. Premiér Benjamin Netanjahu komunikuje převážně s Trumpem — a i toho neposlouchá vždy.
Evropská unie trvá na tom, že má svůj hlas. Švédská ministryně Jessica Rosencrantzová tvrdí, že společné stanovisko 27 států „má váhu“. Ale sama dodává, že „v regionu působí i jiní významní hráči“.
Skutečnost je však neúprosná. Na Blízkém východě už se s Evropou moc nepočítá.
Aspirin je jedním z nejstarších a nejpoužívanějších léčiv, jehož kořeny sahají až do mezopotámského města Nippur před 4 400 lety. Tehdy lidé využívali vrbovou kůru, která obsahuje salicin, tedy látku velmi blízkou dnešní kyselině acetylsalicylové. Ačkoliv byla tato přírodní medicína dráždivější pro žaludek, položila základy pro moderní tlumení bolesti. Dnes vědci odhalují, že tato známá pilulka možná dokáže mnohem víc než jen tišit bolest.
Írán se stále potýká s téměř úplným výpadkem internetového připojení, který začal v únoru s vypuknutím válečného konfliktu. Přestože oficiální místa jako důvod uvádějí snahu o ochranu kybernetického prostoru, ani po vyhlášení příměří nebyly tyto restrikce odvolány. Vnitrostátní webové stránky a komunikační aplikace sice fungují, uživatelé však opakovaně narážejí na technické problémy a výpadky.
Válka s Íránem poškozuje vliv Spojených států ve světě a prohlubuje napětí s mnoha zeměmi, které již dříve pociťovaly důsledky nepředvídatelné politiky prezidenta Donalda Trumpa. Tento úpadek americké moci může být v budoucnu velmi obtížné zvrátit, zejména ve chvíli, kdy jej využívají soupeři jako Čína. Prezidentovy chaotické kroky a neustálé změny v cílech operací vyvolávají u spojenců čím dál větší nejistotu, píše magazín Politico.
Výsledek voleb v Maďarsku, ve kterých po šestnácti letech skončila vláda Viktora Orbána, vyvolal mezi evropskými ministry značnou úlevu. Litevský ministr zahraničí Kęstutis Budrys označil tuto změnu za skvělý vývoj pro Evropu a metaforicky dodal, že v unijním „hradu“ již nebude přítomen žádný „trojský kůň“. Zároveň však zdůraznil, že minulost by neměla být zapomenuta, a vyzval EU, aby pokračovala ve vyšetřování aktivit odcházejícího maďarského ministra zahraničí Pétera Szijjártóa a jeho údajného sdílení informací s Ruskem.
Současné příměří mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem je křehké a rozhovory o vyřešení komplexních problémů války zatím nepřinášejí výrazný pokrok. Jako nejpravděpodobnější scénář se jeví takzvaný zmrazený konflikt. Ten není statický, ale představuje neukončenou válku, která pokračuje na nízké úrovni pod hranicí totálního vojenského střetu.
Černobylská havárie před 40 lety vedla k vytvoření uzavřené zóny o rozloze 2600 kilometrů čtverečních. Z místa nejhorší civilní jaderné katastrofy se však postupem času stala nechtěná přírodní rezervace. Absence lidí, zemědělství a komerčních aktivit umožnila přírodě, aby se na území vrátila. Oblast se tak stala rozsáhlou laboratoří pro znovudivokou přírodu.
Viceprezident JD Vance by měl v úterý odcestovat do Islámábádu v čele americké delegace, pokud Írán skutečně potvrdí svou účast na dalším kole mírových rozhovorů. Cesta se uskuteční v napjaté atmosféře, neboť se rychle blíží termín vypršení současného dvoutýdenního příměří. Spolu s viceprezidentem budou na cestě také zvláštní vyslanec Steve Witkoff a prezidentův zeť Jared Kushner.
Kanadský premiér Mark Carney ve svém desetiminutovém videoprojevu varoval, že dosud silné ekonomické vazby na Spojené státy představují pro zemi slabinu, kterou je nutné napravit. Podle něj se svět stal nebezpečnějším a rozdělenějším místem. Carney konstatoval, že USA zásadně změnily svůj přístup k obchodu a zavedly tarify na úrovni, jakou nebylo možné vidět od doby Velké hospodářské krize.
Evropské vlády se postupně odklánějí od využívání populárních aplikací pro zasílání zpráv, jako jsou WhatsApp a Signal. Státy včetně Francie, Německa, Polska, Nizozemska, Lucemburska a Belgie začaly zavádět vlastní, interní komunikační systémy určené pro vládní úředníky. Cílem je zamezit sdílení citlivých informací přes platformy, které nemají pod kontrolou. Podobnou cestou se vydává také NATO a Evropská komise plánuje přechod na zabezpečené vlastní řešení ještě do konce letošního roku.
Írán zvažuje svou účast na potenciálních mírových rozhovorech s USA, definitivní rozhodnutí však zatím nepadlo. Podle nejmenovaného vysoce postaveného íránského představitele je postoj Teheránu k těmto jednáním pozitivní. Americká delegace by měla brzy zamířit do Pákistánu na další kolo rozhovorů, ačkoliv íránská strana dosud svou účast nepotvrdila.
Politická změna v Maďarsku, kde ve volbách zvítězil Péter Magyar, přináší zásadní obrat v evropském přístupu k Izraeli. Odchod Viktora Orbána z premiérského křesla znamená pro izraelskou vládu ztrátu jednoho z nejspolehlivějších spojenců v rámci Evropské unie. Orbán opakovaně využíval právo veta, aby Benjamina Netanjahua chránil před tlakem ostatních členských států. Tato diplomatická izolace přichází v době, kdy v evropských metropolích sílí kritika vůči izraelským krokům a sílí snahy o omezení vzájemných vztahů.
Válečný konflikt v Íránu, který trvá již 44 dní, přinesl prudký nárůst cen ropy a plynu a stal se pro mnoho států bolestnou připomínkou zranitelnosti jejich ekonomik závislých na fosilních palivech. Od Evropské unie přes Spojené království až po Filipíny a Jižní Koreu sílí volání po rychlém přechodu k elektrifikaci a budování infrastruktury pro čistou energii. Vlády vnímají obnovitelné a jaderné zdroje jako dlouhodobé řešení, které má jejich ekonomiky ochránit před výkyvy globálních trhů s fosilními palivy. Tento proces však naráží na nepříjemnou skutečnost, že cesta k energetické nezávislosti vede přímo do náruče Číny, která ovládá drtivou většinu trhu s technologiemi pro čistou energii a kritickými minerály.