Rozhodnutí prezidenta Donalda Trumpa bombardovat íránská jaderná zařízení bylo tvrdým vojenským zásahem proti Teheránu — a zároveň potupou pro evropskou diplomacii. Zatímco klíčové evropské státy vyzývaly k umírněnosti, Washington jednal bez ohledu na své tradiční spojence. Evropa se tak probudila do reality své rostoucí mezinárodní bezvýznamnosti.
Nejvíce znepokojující je podle webu Politico podezření, že Trump evropské spojence nejen ignoroval, ale přímo využil jejich diplomatickou aktivitu jako kouřovou clonu — aby Írán uvěřil, že útok ještě není na pořadu dne.
EU mezitím investuje miliardy eur do humanitární pomoci Palestincům a řeší hluboké rozpory v domácí politice, které konflikt mezi Izraelem a Íránem dále prohloubil. Význam Evropy v oblasti je přitom podle analytiků „slábnoucí, ne-li zcela okrajový“.
Trump přitom krátce před útokem naznačil, že dává přednost diplomacii a rozhodnutí o vojenské akci odloží o dva týdny. Pro evropské diplomaty to byl důvod k opatrnému optimismu. Francie, Německo, Británie a EU (tzv. E3) naplánovaly naléhavé jednání s íránským ministrem zahraničí. Zatímco se v Ženevě jednalo, jen pár hodin po skončení schůzky Trump vydal rozkaz ke startu bombardérů B-2, které zaútočily na tři jaderné lokality v Íránu.
Ministři evropských států následně přiznali, že o útoku nic nevěděli. Německý ministr zahraničí Johann Wadephul uvedl, že ho Spojené státy o bombardování informovaly až dodatečně. Britská vláda tvrdila, že „měla informace“, přesto to byl pro premiéra Keira Starmera bolestivý debakl — veřejně předvídal, že USA útok neprovedou.
Italská premiérka Giorgia Meloni, považovaná za Trumpovu spojenkyni, byla stejně zaskočena jako ostatní. Podle některých zpráv z Bílého domu Trumpovo oznámení o „diplomatické šanci“ bylo od počátku klamem — promyšlenou taktikou, jak Írán uchlácholit, zatímco se připravoval útok.
„Evropské snahy o zprostředkování byly víceméně dekorativní,“ uvedla odbornice na Blízký východ Sanam Vakil z think-tanku Chatham House. Evropské státy podle ní neměly co nabídnout a nebyly u žádných klíčových rozhodnutí.
Francouzský prezident Emmanuel Macron se pokusil zvrátit dojem, že Evropa selhala. „Když se rozhodneme neútočit, ale držet se strategické konzistence, v dlouhodobém horizontu vítězíme,“ tvrdil. Realita ale ukazuje, že Evropa už není u stolu, kde se rozhoduje.
Ani jinde Evropa mnoho nezmůže. Pokusy o vliv na izraelskou politiku — včetně silné kritiky blokády Gazy — selhávají. Předsedkyně evropské diplomacie Kaja Kallas označila izraelské chování vůči civilistům za porušení lidskoprávních ustanovení dohody s EU. Jeruzalém to označil za „neslýchané“ a „nevhodné“.
I když je EU hlavním dárcem humanitární pomoci Gaze a konflikt silně rezonuje v evropské politice, Izrael o názorech z Bruselu nechce slyšet. Premiér Benjamin Netanjahu komunikuje převážně s Trumpem — a i toho neposlouchá vždy.
Evropská unie trvá na tom, že má svůj hlas. Švédská ministryně Jessica Rosencrantzová tvrdí, že společné stanovisko 27 států „má váhu“. Ale sama dodává, že „v regionu působí i jiní významní hráči“.
Skutečnost je však neúprosná. Na Blízkém východě už se s Evropou moc nepočítá.
Téměř tři a půl roku po invazi na Ukrajinu se stále neobjevila na bojišti ruská chlouba – tank T-14 Armata. Nejnovější a údajně nejpokročilejší hlavní bojový tank ruské armády se na frontě objevil jen výjimečně a krátkodobě, což podle analytiků svědčí o tom, že jeho výkon v praxi nedosahuje očekávání.
Navzdory současnému klidu zbraní mezi Izraelem a Íránem zůstává otázka: bylo celé riziko ozbrojené eskalace ospravedlnitelné? A co když se Írán v budoucnu rozhodne znovu intenzivně usilovat o jadernou zbraň? Odpověď na základní otázku – můžeme žít s jaderně vyzbrojeným Íránem? – podle odborníků zní: ano, i když s nelibostí.
Střední a jižní Evropa čelí mimořádně silné vlně veder, která trvá už několik dní a způsobuje vážné dopady v Itálii, Francii i Španělsku. Teploty se pohybují nad hranicí 40 stupňů Celsia, což přináší nárůst pacientů v nemocnicích, vypuknutí požárů a celou řadu nouzových opatření ze strany státních i regionálních úřadů.
Nový výzkum odhalil znepokojivý trend: planeta Země zadržuje stále více tepla, a to tempem, které výrazně překonává předpovědi klimatických modelů. Míra tzv. energetické nerovnováhy – rozdílu mezi teplem přicházejícím od Slunce a teplem odcházejícím zpět do vesmíru – se za posledních 20 let více než zdvojnásobila. Vědci tak varují, že oteplování Země by mohlo v příštích letech výrazně zrychlit.
Velká část Evropy je dnes opět sevřena silnou vlnou veder, která sužuje zejména jižní státy. Teploty se pohybují mezi 35 a 42 °C a úřady v několika zemích vydaly zdravotní i ekologická varování. V Itálii bylo v neděli na nejvyšší stupeň pohotovosti kvůli vedru uvedeno 27 měst, ve Francii je na druhý nejvyšší „oranžový“ stupeň výstrahy více než 80 ze 96 departementů.
Severokorejský vůdce Kim Čong-un osobně přestřihl pásku u nového luxusního letoviska na pobřeží, které státní média označují za „turistické město národní hodnoty“. Tento rozsáhlý komplex v oblasti Wonsan-Kalma, postavený na východním pobřeží země, nabízí vodní parky, výškové hotely a kapacitu pro téměř 20 tisíc hostů.
Předpovídaná ruská letní ofenziva, která měla zásadně změnit situaci na východní frontě, zatím působí spíše rozpačitě. Přestože ruské síly zaznamenaly určitý postup a výrazně navýšily počet vojáků na vybraných úsecích fronty, zdaleka nejde o bleskový průlom, jaký se možná v Moskvě očekával.
Rozhodnutí prezidenta Donalda Trumpa bombardovat íránská jaderná zařízení bylo tvrdým vojenským zásahem proti Teheránu — a zároveň potupou pro evropskou diplomacii. Zatímco klíčové evropské státy vyzývaly k umírněnosti, Washington jednal bez ohledu na své tradiční spojence. Evropa se tak probudila do reality své rostoucí mezinárodní bezvýznamnosti.
Vlna veder, která zasáhla velkou část Evropy, nepolevuje. Nejhůře postiženým regionem je jih Španělska, kde byly zaznamenány teploty přesahující 45 stupňů Celsia. Ve městě El Granado padl v sobotu nový červnový teplotní rekord – 46 °C. Podle španělské meteorologické služby je velmi pravděpodobné, že letošní červen bude nejteplejším v historii měření.
Již příští týden začne letošní MFF Karlovy Vary. 59. ročník festivalu bude po mnoha letech prvním bez dlouholetého prezidenta Jiřího Bartošky, který na začátku května zemřel ve věku 78 let. Prakticky od té chvíle se řešilo, jak si ho organizátoři filmové přehlídky připomenou. Nyní už jsou detaily festivalové pocty známé.
Pozítří začne červenec, tedy měsíc, v němž si posledních několik připomínáme Karla Gotta. Spadají do něj totiž jeho nedožité narozeniny. Na podzim totiž uplyne již šest let od odchodu nejslavnějšího českého zpěváka na věčnost. Pokud si ale myslíte, že o Mistrovi již bylo řečeno všechno, jste na omylu.
Letošní ročník Formule 1 pokračoval v neděli závodem na Red Bull Ringu u našich sousedů v Rakousku. Domácí stáji se tentokrát hrubě nevydařil. Max Verstappen projel jen několik zatáček, Yuki Tsunoda dokončil na posledním místě. Nejlépe se vedlo jezdcům McLarenu. Vítězem se stal Lando Norris, který ustál útoky dotírajícího stájového kolegy Oscara Piastriho.