EU čelí vlastní bezvýznamnosti Trumpovo bombardování Íránu ponížilo Evropu

Nejvíce znepokojující je podle webu Politico podezření, že Trump evropské spojence nejen ignoroval, ale přímo využil jejich diplomatickou aktivitu jako kouřovou clonu — aby Írán uvěřil, že útok ještě není na pořadu dne.

EU mezitím investuje miliardy eur do humanitární pomoci Palestincům a řeší hluboké rozpory v domácí politice, které konflikt mezi Izraelem a Íránem dále prohloubil. Význam Evropy v oblasti je přitom podle analytiků „slábnoucí, ne-li zcela okrajový“.

Trump přitom krátce před útokem naznačil, že dává přednost diplomacii a rozhodnutí o vojenské akci odloží o dva týdny. Pro evropské diplomaty to byl důvod k opatrnému optimismu. Francie, Německo, Británie a EU (tzv. E3) naplánovaly naléhavé jednání s íránským ministrem zahraničí. Zatímco se v Ženevě jednalo, jen pár hodin po skončení schůzky Trump vydal rozkaz ke startu bombardérů B-2, které zaútočily na tři jaderné lokality v Íránu.

Ministři evropských států následně přiznali, že o útoku nic nevěděli. Německý ministr zahraničí Johann Wadephul uvedl, že ho Spojené státy o bombardování informovaly až dodatečně. Britská vláda tvrdila, že „měla informace“, přesto to byl pro premiéra Keira Starmera bolestivý debakl — veřejně předvídal, že USA útok neprovedou.

Italská premiérka Giorgia Meloni, považovaná za Trumpovu spojenkyni, byla stejně zaskočena jako ostatní. Podle některých zpráv z Bílého domu Trumpovo oznámení o „diplomatické šanci“ bylo od počátku klamem — promyšlenou taktikou, jak Írán uchlácholit, zatímco se připravoval útok.

„Evropské snahy o zprostředkování byly víceméně dekorativní,“ uvedla odbornice na Blízký východ Sanam Vakil z think-tanku Chatham House. Evropské státy podle ní neměly co nabídnout a nebyly u žádných klíčových rozhodnutí.

Francouzský prezident Emmanuel Macron se pokusil zvrátit dojem, že Evropa selhala. „Když se rozhodneme neútočit, ale držet se strategické konzistence, v dlouhodobém horizontu vítězíme,“ tvrdil. Realita ale ukazuje, že Evropa už není u stolu, kde se rozhoduje.

Ani jinde Evropa mnoho nezmůže. Pokusy o vliv na izraelskou politiku — včetně silné kritiky blokády Gazy — selhávají. Předsedkyně evropské diplomacie Kaja Kallas označila izraelské chování vůči civilistům za porušení lidskoprávních ustanovení dohody s EU. Jeruzalém to označil za „neslýchané“ a „nevhodné“.

I když je EU hlavním dárcem humanitární pomoci Gaze a konflikt silně rezonuje v evropské politice, Izrael o názorech z Bruselu nechce slyšet. Premiér Benjamin Netanjahu komunikuje převážně s Trumpem — a i toho neposlouchá vždy.

Evropská unie trvá na tom, že má svůj hlas. Švédská ministryně Jessica Rosencrantzová tvrdí, že společné stanovisko 27 států „má váhu“. Ale sama dodává, že „v regionu působí i jiní významní hráči“.

Skutečnost je však neúprosná. Na Blízkém východě už se s Evropou moc nepočítá.