V srpnu 2011 se devatenáctiletá Kanaďanka Ashley King vydala na vysněnou cestu do jihovýchodní Asie. Společně s nejlepší kamarádkou Kristou z Calgary se po ukončení střední školy rozhodly procestovat svět. Jejich dobrodružství však skončilo tragédií – v jednom z barů v turisticky oblíbeném městě Kuta na Bali dostala koktejl, který obsahoval smrtelně nebezpečný metanol. Ještě druhý den nic netušila. Až když dorazila na Nový Zéland, začala chápat, že něco není v pořádku.
Při kontrole na letišti v Christchurch byla zmatená a nedokázala mluvit souvisle. Myslela si, že jde o únavu po náročném letu. Její stav se ale rychle zhoršoval – cítila se dezorientovaná, bylo jí zle a začala ztrácet zrak. Myslela si, že v hostelu v noci zhasli světla, ale byla pravé poledne. A její iPod nebyl vybitý – jen ho už nedokázala vidět.
Když se snažila dojít na recepci, dusila se. Myslela, že prožívá první astmatický záchvat. Až poté, co ji personál dovedl k lékaři, bylo jasné, že nejde o obyčejné vyčerpání. Krevní testy odhalily vysoké množství metanolu – levného, ale vysoce toxického alkoholu, který bývá přimícháván do nelegálních nápojů. Pouhá kapka může poškodit nervový systém, vést k oslepnutí, selhání orgánů i smrti.
Lékaři v nemocnici byli v šoku, že se vůbec probudila. Jednou z mála látek, která zpomaluje metabolizaci metanolu, je paradoxně obyčejný alkohol. A tak dostávala jednu vodku s džusem za druhou. „Byla to ta nejabsurdnější pijácká hra v mém životě,“ vzpomíná pro The Guardian King. Po převozu na jednotku intenzivní péče následovala dialýza. Lékaři zavolali její matce do Kanady s tím, že dcera možná nepřežije.
Po příletu její matky jí oznámili, že oslepla – a zrak se jí pravděpodobně nikdy nevrátí. „Tři dny předtím jsem měla celý život před sebou,“ říká King, „a najednou mi řekli, že jsem slepá.“ Zpočátku se jí díky steroidům na chvíli vrátil částečný zrak, ale brzy opět začal mizet. Lékaři přiznali, že už jí víc pomoct nemohou.
Po návratu domů do Calgary se musela usadit ve sklepě rodičů – její pokoj byl pronajatý. Ztratila nezávislost, sebedůvěru i přátele. Když její známí plánovali výlet do Mexika, nepozvali ji. „Byla jsem zlá, naštvaná a měla pocit, že mi někdo ukradl život.“ Prvních několik měsíců popírala realitu. Pokoušela se žít jako dřív, ale skončila pod koly auta – neviděla ho.
Navzdory diagnóze se rozhodla nepřestat žít. S minimálním zrakem – asi dvě procenta – cestovala, snowboardovala, pokoušela se líčit i vařit. Vytrhávala si obočí, i když často až příliš, protože nevěděla, jak vypadá. Dnes má technologie, které jí pomáhají – tehdy měla jen ruční lupu. Její mobilní telefon jí teď umožňuje fungovat mnohem samostatněji.
Postupně si uvědomila, jak málo lidé rozumí životu s postižením. „Ani já jsem předtím neznala nikoho nevidomého. Myslela jsem, že slepý člověk musí mít hůl nebo psa. Nechtěla jsem být součástí komunity nevidomých.“ Dodává, že společnost často přehlíží neviditelné formy postižení.
Po čase se rozhodla, že o své zkušenosti začne mluvit veřejně. Vydala se na cestu po Jižní Americe, kde navštívila sedm zemí, lezla na sopky a plavala s žraloky. Studovala žurnalistiku, odjela na výměnný pobyt do Velké Británie, navštívila Indii, a dokonce zvažovala experimentální léčbu kmenovými buňkami. Nakonec se rozhodla neriskovat – i těch pár procent zraku pro ni znamená obrovský rozdíl.
V Indii však našla něco jiného: lidi, kteří ji přijali takovou, jaká je. Po návratu domů začala pracovat v divadelní společnosti, která podporuje umělce s postižením. Napsala hru Static: A Party Girl’s Memoir, inspirovanou vlastní zkušeností, a hraje v ní hlavní roli. Nechce však, aby její příběh působil přehnaně inspirativně. „Jsem stejně nedokonalá jako každý jiný člověk – jen některé věci mám složitější.“
Dnes King říká, že stále existuje část jejího já, která nechce přijmout, že je slepá. Ale nikdy se nevzdala. „Nic jsem si neodepřela jen proto, že bych se bála.“ Její partner ji při snowboardingu naviguje dolů po svahu, v Maroku si vyzkoušela jízdu po písku. To všechno dokazuje, že i navzdory obrovskému traumatu si dokázala splnit své sny.
Před čtrnácti lety odjížděla na cestu plnou očekávání. Dnes žije život, který si tehdy vysnila – jen v jiné podobě. „Ano, jsou věci, které nemohu dělat, třeba řídit auto. Ale to, na čem mi skutečně záleží, jsem si dokázala vybojovat.“
Klid zbraní mezi Spojenými státy a Íránem skončil po obnovené výměně vojenských úderů na Blízkém východě. Americká armáda zasáhla íránské vojenské cíle, na což Teherán reagoval útoky na území Jordánska, Bahrajnu a Kuvajtu. K této odvetě došlo navzdory varování amerického prezidenta Donalda Trumpa, že jakýkoliv úder vyvolá ještě tvrdší reakci. Poslední střety však zůstaly rozsahem omezené, což podle odborníků oslovených webem CNN naznačuje neochotu obou stran vstoupit do přímé a plnohodnotné války.
V Evropě prudce roste počet sabotážních akcí zaměřených na vojenskou a obrannou infrastrukturu, přičemž z jejich organizace je podezřelé Rusko. Německé úřady nedávno prohlásily Moskvu za odpovědnou za incident na letišti v Lipsku, kde byly v blízkosti ukrajinských nákladních letadel objeveny drony s výbušninami. Ruský prezident Vladimir Putin jakoukoli vinu odmítá a označuje podobná obvinění za nepodložená. Polské i německé ministerstvo vnitra však varují, že Moskva mění svou strategii a zásadně stupňuje své hybridní operace v evropských zemích.
Americký prezident Donald Trump vyzval Ukrajinu, aby přestala útočit na ruské ropné rafinérie kvůli celosvětovému růstu cen motorové nafty. Své prohlášení učinil během dvoudenní návštěvy Irska, kde navštívil své golfové hřiště v hrabství Clare. Šéf Bílého domu odmítl tvrzení, že by za prudkým nárůstem cen paliv stála válka, kterou jeho administrativa vede proti Íránu. Podle jeho slov je hlavním důvodem nynějšího nedostatku nafty právě ukrajinská strategie zaměřená na ruskou energetiku.
Zahraniční politika prezidenta Donalda Trumpa je od počátku postavena na předpokladu, že síla a velikost Spojených států přinutí spojence i protivníky podvolit se vůli Washingtonu. Tento přístup, vzdalující se tradiční americké diplomatické doktríně, popsal pro CNN poradce Stephen Miller jako svět řízený neúprosnými zákony síly a moci. Současná krize však ukazuje, že tato teorie naráží na své limity. USA se totiž dostaly do hlubokého střetu na dvou frontách zároveň, a to s Íránem a Kanadou.
Populismus se stává celosvětovým fenoménem, který získává stále větší podporu napříč různými politickými systémy. Tímto pojmem jsou dnes označovány výrazné osobnosti pravice i levice, mezi něž patří například brazilský politik Jair Bolsonaro, indický premiér Nárendra Módí nebo americký senátor Bernie Sanders. Přestože se akademické definice populismu v mnoha ohledech rozcházejí, všechny staví na stejném základním principu. Rozdělují totiž společnost na dvě nesmiřitelné skupiny, kterými jsou čistý lid a korumpované elity.
Nová zpráva Organizace spojených národů varuje, že svět již není schopen dodržet hranici globálního oteplení o 1,5 stupně Celsia. Podle zveřejněného dokumentu Programu OSN pro životní prostředí překročí lidstvo tuto kritickou hranici pravděpodobně již kolem roku 2030. Současný růst teploty představuje vážnou hrozbu zejména pro ostrovní státy v Tichém oceánu, které čelí rychlému vzestupu mořské hladiny. Zástupci těchto zranitelných regionů zdůrazňují, že pouhé výzvy k vyšším závazkům už nestačí a je nutná okamžitá politická vůle i masivní investice.
Obyvatelé ruské Kurské oblasti podle BBC stále marně pátrají po svých příbuzných, kteří zmizeli po ukrajinském přeshraničním útoku. Jednou z nich je i žena jménem Ljubov, jež ztratila kontakt se svou matkou den po začátku invaze ukrajinských sil. Zatímco dříve chovala ke své vlasti naprostou důvěru, dnes pociťuje vůči ruskému státu silnou zášť. Podle místního guvernéra zůstává v regionu nezvěstných více než tři sta lidí, přesné číslo však nikdo nezná.
Ruské ozbrojené síly během jednoho týdne vyslaly proti Ukrajině přibližně 2 100 útočných bezpilotních letounů, 78 raket různých typů a téměř 1 700 řízených leteckých pum. V neděli 13. září o rozsáhlých vzdušných útocích informoval ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Podle jeho vyjádření tvořily podstatnou část nasazených strojů proudové bezpilotní prostředky Šáhed. Moskva tyto zbraně využívá k systematickému ničení ukrajinské ekonomiky, klíčové infrastruktury i běžného života obyvatel.
Francouzské úřady během letošního léta zadržely 514 osob podezřelých ze zakládání lesních požárů, mezi nimiž figuruje i 198 mladistvých. K zatčeným patří například patnáctiletý chlapec, který odhodil hořící cigaretu v lese u Bordeaux, nebo padesátiletá žena podezřelá ze založení sedmnácti požárů. Dalším případem je šestatřicetiletý muž, jenž zapálil papírovou tašku s odpadky v porostu poblíž Perpignanu. V průběhu letošního rekordního léta lehl popelem rozsáhlý porost o celkové rozloze 115 tisíc hektarů lesů a křovin.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj vyjádřil ochotu setkat se s ruským lídrem Vladimirem Putinem na nadcházejícím summitu skupiny G20 v Miami a jednat o ukončení války. Moskevský Kreml však tuto možnost okamžitě odmítl a označil ji za zcela nemožnou. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov zopakoval požadavek, že k jakémukoli osobnímu jednání obou představitelů může dojít výhradně v ruské metropoli. Vrcholná schůzka lídrů největších světových ekonomik se má v USA uskutečnit v polovině prosince, přičemž Putinova účast zatím nebyla oficiálně potvrzena.
Americký ministr energetiky Chris Wright prohlásil, že Spojené státy možná nedosáhnou s Íránem jaderné dohody, která by zemi zabránila v získání jaderných zbraní. Vyjednávání mezi oběma státy v současnosti stagnuje, zatímco vojenský konflikt v regionu nadále pokračuje. Podle ministra zůstává otevřená možnost dalšího vojenského zásahu, který by definitivně zničil íránské kapacity na výrobu a rozvinutí těchto zbraní. Druhou variantou je podle něj čekání na případnou novou íránskou vládu.
Spoluzakladatel výzkumné společnosti Anthropic vyzval k úmyslnému zpomalení vývoje nejmodernějších modelů umělé inteligence. Ve své nejnovější eseji zveřejněné na jeho webu zdůrazňuje, že pokrok v oblasti schopností umělé inteligence v posledních měsících výrazně předbíhá možnosti jejího výzkumu bezpečnosti a kontroly. Autor se vývoji technologií věnuje již dvanáct let a nadále věří v jejich obrovský přínos pro lidstvo, včetně léčby závažných onemocnění nebo ekonomického růstu. Podle jeho názoru je však nezbytné dát výzkumníkům dostatek času na to, aby dokázali rizika účinně eliminovat.