V srpnu 2011 se devatenáctiletá Kanaďanka Ashley King vydala na vysněnou cestu do jihovýchodní Asie. Společně s nejlepší kamarádkou Kristou z Calgary se po ukončení střední školy rozhodly procestovat svět. Jejich dobrodružství však skončilo tragédií – v jednom z barů v turisticky oblíbeném městě Kuta na Bali dostala koktejl, který obsahoval smrtelně nebezpečný metanol. Ještě druhý den nic netušila. Až když dorazila na Nový Zéland, začala chápat, že něco není v pořádku.
Při kontrole na letišti v Christchurch byla zmatená a nedokázala mluvit souvisle. Myslela si, že jde o únavu po náročném letu. Její stav se ale rychle zhoršoval – cítila se dezorientovaná, bylo jí zle a začala ztrácet zrak. Myslela si, že v hostelu v noci zhasli světla, ale byla pravé poledne. A její iPod nebyl vybitý – jen ho už nedokázala vidět.
Když se snažila dojít na recepci, dusila se. Myslela, že prožívá první astmatický záchvat. Až poté, co ji personál dovedl k lékaři, bylo jasné, že nejde o obyčejné vyčerpání. Krevní testy odhalily vysoké množství metanolu – levného, ale vysoce toxického alkoholu, který bývá přimícháván do nelegálních nápojů. Pouhá kapka může poškodit nervový systém, vést k oslepnutí, selhání orgánů i smrti.
Lékaři v nemocnici byli v šoku, že se vůbec probudila. Jednou z mála látek, která zpomaluje metabolizaci metanolu, je paradoxně obyčejný alkohol. A tak dostávala jednu vodku s džusem za druhou. „Byla to ta nejabsurdnější pijácká hra v mém životě,“ vzpomíná pro The Guardian King. Po převozu na jednotku intenzivní péče následovala dialýza. Lékaři zavolali její matce do Kanady s tím, že dcera možná nepřežije.
Po příletu její matky jí oznámili, že oslepla – a zrak se jí pravděpodobně nikdy nevrátí. „Tři dny předtím jsem měla celý život před sebou,“ říká King, „a najednou mi řekli, že jsem slepá.“ Zpočátku se jí díky steroidům na chvíli vrátil částečný zrak, ale brzy opět začal mizet. Lékaři přiznali, že už jí víc pomoct nemohou.
Po návratu domů do Calgary se musela usadit ve sklepě rodičů – její pokoj byl pronajatý. Ztratila nezávislost, sebedůvěru i přátele. Když její známí plánovali výlet do Mexika, nepozvali ji. „Byla jsem zlá, naštvaná a měla pocit, že mi někdo ukradl život.“ Prvních několik měsíců popírala realitu. Pokoušela se žít jako dřív, ale skončila pod koly auta – neviděla ho.
Navzdory diagnóze se rozhodla nepřestat žít. S minimálním zrakem – asi dvě procenta – cestovala, snowboardovala, pokoušela se líčit i vařit. Vytrhávala si obočí, i když často až příliš, protože nevěděla, jak vypadá. Dnes má technologie, které jí pomáhají – tehdy měla jen ruční lupu. Její mobilní telefon jí teď umožňuje fungovat mnohem samostatněji.
Postupně si uvědomila, jak málo lidé rozumí životu s postižením. „Ani já jsem předtím neznala nikoho nevidomého. Myslela jsem, že slepý člověk musí mít hůl nebo psa. Nechtěla jsem být součástí komunity nevidomých.“ Dodává, že společnost často přehlíží neviditelné formy postižení.
Po čase se rozhodla, že o své zkušenosti začne mluvit veřejně. Vydala se na cestu po Jižní Americe, kde navštívila sedm zemí, lezla na sopky a plavala s žraloky. Studovala žurnalistiku, odjela na výměnný pobyt do Velké Británie, navštívila Indii, a dokonce zvažovala experimentální léčbu kmenovými buňkami. Nakonec se rozhodla neriskovat – i těch pár procent zraku pro ni znamená obrovský rozdíl.
V Indii však našla něco jiného: lidi, kteří ji přijali takovou, jaká je. Po návratu domů začala pracovat v divadelní společnosti, která podporuje umělce s postižením. Napsala hru Static: A Party Girl’s Memoir, inspirovanou vlastní zkušeností, a hraje v ní hlavní roli. Nechce však, aby její příběh působil přehnaně inspirativně. „Jsem stejně nedokonalá jako každý jiný člověk – jen některé věci mám složitější.“
Dnes King říká, že stále existuje část jejího já, která nechce přijmout, že je slepá. Ale nikdy se nevzdala. „Nic jsem si neodepřela jen proto, že bych se bála.“ Její partner ji při snowboardingu naviguje dolů po svahu, v Maroku si vyzkoušela jízdu po písku. To všechno dokazuje, že i navzdory obrovskému traumatu si dokázala splnit své sny.
Před čtrnácti lety odjížděla na cestu plnou očekávání. Dnes žije život, který si tehdy vysnila – jen v jiné podobě. „Ano, jsou věci, které nemohu dělat, třeba řídit auto. Ale to, na čem mi skutečně záleží, jsem si dokázala vybojovat.“
Ministr obrany USA Pete Hegseth vystoupil na každoročním Reagan Defense Forum, kde ostře kritizoval zahraniční politiku Spojených států po studené válce. Jmenovitě napadl bývalé prezidenty i generály a prohlásil éru amerického „utopického idealismu“ za definitivně u konce.
Po nedávné tragické události v Karibském moři, při níž byli zabiti lidé na údajné drogové lodi, se objevuje složitá otázka odpovědnosti. Jedna osoba se však nemusí obávat následků – americký prezident Donald Trump. Ten má na základě loňského rozhodnutí Nejvyššího soudu širokou imunitu pro oficiální akty vykonané během jeho mandátu.
Norský ministr zahraničních věcí Espen Barth Eide prohlásil, že evropské členské státy NATO jsou pevně přesvědčeny o nepřípustnosti jakýchkoli schémat na rozdělení Evropy, podobných poválečným Jaltským dohodám z roku 1945.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu oznámil, že první fáze plánu na příměří v Gaze, který podpořila OSN, se blíží ke svému závěru. Podle jeho slov musí druhá fáze nutně zahrnovat odzbrojení Hamásu. Netanjahu uvedl, že o dalších krocích bude jednat koncem tohoto měsíce ve Washingtonu s Donaldem Trumpem, jehož návrhy pro Gazu byly kodifikovány v rezoluci Rady bezpečnosti OSN ze 17. listopadu.
I v roce 2025, který je poznamenaný eskalací globálních konfliktů, zpřísněnou ochranou hranic a obchodním napětím, zůstává mír vzácnou komoditou. Podle Globálního indexu míru (GPI) 2025, který sestavuje Institut pro ekonomiku a mír, dosáhl počet státních konfliktů nejvyšší úrovně od druhé světové války, přičemž jen letos propukly tři nové. Mnoho států reaguje zvýšenou militarizací.
Každý ví, že klíčem k dlouhému a zdravému životu je správná strava a dostatek pohybu. Ale co dělat, když jednoduše nemáte čas na hodiny v posilovně nebo na denní metu deseti tisíc kroků? Dobrou zprávou je, že zvýšením intenzity každodenních činností lze dosáhnout obrovských zdravotních přínosů. Mějte na mysli například rychlý výšlap schodů, rychlou chůzi po domě při vyřizování věcí nebo intenzivnější hraní si s dětmi či domácími mazlíčky.
Dva dny po skonu Patrika Hezuckého, oblíbeného hlasu z rádia Evropa 2, se jeho žena Nikola rozhodla sdílet veřejnosti detaily ohledně jeho zdravotního stavu. Zdravotní komplikace moderátora byly až doposud zahaleny přísným tajemstvím. Nikola na sociálních sítích popsala, jak se život jejich rodiny po náhlé diagnóze radikálně změnil.
Nepřátelské špionážní agentury se v současnosti zaměřují na pronikání do západních univerzit a soukromých společností stejně intenzivně, jako se zaměřují na vládní instituce. Toto varování zaznělo od Davida Vigneaulta, bývalého šéfa kanadské zpravodajské služby. Vigneault konkrétně upozornil na „průmyslově rozsáhlé“ pokusy Číny o krádež nových technologií, což podle něj vyžaduje zvýšenou ostražitost akademiků.
Prezident USA Donald Trump, který neustále tlačí na odstoupení venezuelského prezidenta Nicoláse Madura a vyhrožuje vojenskou akcí, opakovaně obviňuje jihoamerického vůdce ze dvou problémů: drog a migrantů. Trump sice tvrdí, že Venezuela „vyhodila do naší země statisíce lidí z vězení“, neexistují o však žádné důkazy.
V Asii se po sérii neobvyklých bouří a klimatickém chaosu dramaticky zvýšil počet obětí, který přesáhl 1 700 lidí. Když klimatolog Fredolin Tangang na svém počítači koncem listopadu pozoroval, jak se nad Asií formují hned tři tropické bouře současně, jeho myšlenky zabloudily k filmu Den poté. I když filmové události přesahují realitu, formace, kterou viděl na obrazovce, ho znepokojila.
Evropané by se měli přestat pouze táhnout za Donaldem Trumpem a místo toho by měli navrhnout vlastní mírový plán pro Ukrajinu. To je názor eurokomisaře pro obranu, Andriuse Kubiliuse, který ho sdělil serveru Politico. Evropská unie „musí být nezávislá nebo alespoň připravená být silná v geopolitickém vývoji,“ uvedl Kubilius. Dále dodal, že to zahrnuje také to, aby měla vlastní plány, jak dosáhnout míru na Ukrajině, a aby je mohla projednávat se svými transatlantickými partnery.
Útoky izraelských osadníků na Palestince na Západním břehu dosáhly historického maxima. Oběti, izraelští aktivisté a skupiny pro lidská práva tvrdí, že navzdory tvrzení Izraele, že jde pouze o činy několika radikálů, státem podporovaný systém chrání a umožňuje těmto pachatelům jednat.