V srpnu 2011 se devatenáctiletá Kanaďanka Ashley King vydala na vysněnou cestu do jihovýchodní Asie. Společně s nejlepší kamarádkou Kristou z Calgary se po ukončení střední školy rozhodly procestovat svět. Jejich dobrodružství však skončilo tragédií – v jednom z barů v turisticky oblíbeném městě Kuta na Bali dostala koktejl, který obsahoval smrtelně nebezpečný metanol. Ještě druhý den nic netušila. Až když dorazila na Nový Zéland, začala chápat, že něco není v pořádku.
Při kontrole na letišti v Christchurch byla zmatená a nedokázala mluvit souvisle. Myslela si, že jde o únavu po náročném letu. Její stav se ale rychle zhoršoval – cítila se dezorientovaná, bylo jí zle a začala ztrácet zrak. Myslela si, že v hostelu v noci zhasli světla, ale byla pravé poledne. A její iPod nebyl vybitý – jen ho už nedokázala vidět.
Když se snažila dojít na recepci, dusila se. Myslela, že prožívá první astmatický záchvat. Až poté, co ji personál dovedl k lékaři, bylo jasné, že nejde o obyčejné vyčerpání. Krevní testy odhalily vysoké množství metanolu – levného, ale vysoce toxického alkoholu, který bývá přimícháván do nelegálních nápojů. Pouhá kapka může poškodit nervový systém, vést k oslepnutí, selhání orgánů i smrti.
Lékaři v nemocnici byli v šoku, že se vůbec probudila. Jednou z mála látek, která zpomaluje metabolizaci metanolu, je paradoxně obyčejný alkohol. A tak dostávala jednu vodku s džusem za druhou. „Byla to ta nejabsurdnější pijácká hra v mém životě,“ vzpomíná pro The Guardian King. Po převozu na jednotku intenzivní péče následovala dialýza. Lékaři zavolali její matce do Kanady s tím, že dcera možná nepřežije.
Po příletu její matky jí oznámili, že oslepla – a zrak se jí pravděpodobně nikdy nevrátí. „Tři dny předtím jsem měla celý život před sebou,“ říká King, „a najednou mi řekli, že jsem slepá.“ Zpočátku se jí díky steroidům na chvíli vrátil částečný zrak, ale brzy opět začal mizet. Lékaři přiznali, že už jí víc pomoct nemohou.
Po návratu domů do Calgary se musela usadit ve sklepě rodičů – její pokoj byl pronajatý. Ztratila nezávislost, sebedůvěru i přátele. Když její známí plánovali výlet do Mexika, nepozvali ji. „Byla jsem zlá, naštvaná a měla pocit, že mi někdo ukradl život.“ Prvních několik měsíců popírala realitu. Pokoušela se žít jako dřív, ale skončila pod koly auta – neviděla ho.
Navzdory diagnóze se rozhodla nepřestat žít. S minimálním zrakem – asi dvě procenta – cestovala, snowboardovala, pokoušela se líčit i vařit. Vytrhávala si obočí, i když často až příliš, protože nevěděla, jak vypadá. Dnes má technologie, které jí pomáhají – tehdy měla jen ruční lupu. Její mobilní telefon jí teď umožňuje fungovat mnohem samostatněji.
Postupně si uvědomila, jak málo lidé rozumí životu s postižením. „Ani já jsem předtím neznala nikoho nevidomého. Myslela jsem, že slepý člověk musí mít hůl nebo psa. Nechtěla jsem být součástí komunity nevidomých.“ Dodává, že společnost často přehlíží neviditelné formy postižení.
Po čase se rozhodla, že o své zkušenosti začne mluvit veřejně. Vydala se na cestu po Jižní Americe, kde navštívila sedm zemí, lezla na sopky a plavala s žraloky. Studovala žurnalistiku, odjela na výměnný pobyt do Velké Británie, navštívila Indii, a dokonce zvažovala experimentální léčbu kmenovými buňkami. Nakonec se rozhodla neriskovat – i těch pár procent zraku pro ni znamená obrovský rozdíl.
V Indii však našla něco jiného: lidi, kteří ji přijali takovou, jaká je. Po návratu domů začala pracovat v divadelní společnosti, která podporuje umělce s postižením. Napsala hru Static: A Party Girl’s Memoir, inspirovanou vlastní zkušeností, a hraje v ní hlavní roli. Nechce však, aby její příběh působil přehnaně inspirativně. „Jsem stejně nedokonalá jako každý jiný člověk – jen některé věci mám složitější.“
Dnes King říká, že stále existuje část jejího já, která nechce přijmout, že je slepá. Ale nikdy se nevzdala. „Nic jsem si neodepřela jen proto, že bych se bála.“ Její partner ji při snowboardingu naviguje dolů po svahu, v Maroku si vyzkoušela jízdu po písku. To všechno dokazuje, že i navzdory obrovskému traumatu si dokázala splnit své sny.
Před čtrnácti lety odjížděla na cestu plnou očekávání. Dnes žije život, který si tehdy vysnila – jen v jiné podobě. „Ano, jsou věci, které nemohu dělat, třeba řídit auto. Ale to, na čem mi skutečně záleží, jsem si dokázala vybojovat.“
Lucie Vondráčková je známá i tím, že je neustále zvědavá. Možná i z toho důvodu se podrobila speciálnímu testu, díky kterému zjistila zajímavé věci o svém původu.
Americký prezident Donald Trump prozradil, že se již po mítinku na Aljašce znovu spojil s ruským protějškem Vladimirem Putinem. Šéf Kremlu podle Trumpa nadále projevuje vůli se dohodnout na ukončení konfliktu na Ukrajině. Obě hlavy státu společně řešily i otázku jaderného odzbrojení.
V září začne nejprve meteorologický a následně i astronomický podzim. Léto se každopádně chýlí ke konci, což vyplývá i z dlouhodobého výhledu Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ). Teploty totiž budou týden od týdne pozvolna klesat.
Česko na den přesně před třemi lety zasáhla velmi smutná zpráva. Po vleklých zdravotních problémech zemřela Hana Zagorová, bylo jí 75 let. Legendární zpěvačce byl do poslední chvíle oporou její manžel Štefan Margita, který si ji stále připomíná.
Německý kancléř Friedrich Merz oznámil, že se Německo nepřipojí k iniciativě některých západních spojenců, kteří plánují uznat palestinský stát na nadcházejícím Valném shromáždění OSN. Merz svůj postoj zdůvodnil tím, že nebyly splněny nezbytné podmínky pro takový krok. Vyjádřil se tak na společné tiskové konferenci s kanadským premiérem Markem Carneym, jehož země se stane třetí zemí G7, která palestinský stát uzná.
Od ledna letošního roku, kdy se Donald Trump znovu ujal prezidentského úřadu, se mezinárodní diplomacie ocitla v novém a nepředvídatelném režimu. Nový nájemník Bílého domu se rozhodl, že jeho hlavní prioritou v oblasti zahraniční politiky bude ukončení války na Ukrajině – nikoli však kvůli obětem konfliktu, ale kvůli vlastní touze po zisku Nobelovy ceny za mír. Trump, který nikdy neprojevil hlubší porozumění mezinárodní diplomacii, k ní přistupuje jako k realitní transakci, a to i přesto, že jeho vlastní obchodní impérium prošlo opakovanými bankroty.
V projevu, ve kterém Donald Trump popřel, že by toužil po moci diktátora, prohlásil, že mnoho lidí by si takového vůdce vlastně přálo. A jak se ukazuje, má do jisté míry pravdu. Analýzy a průzkumy naznačují, že jeho voliči jsou stále více otevření myšlence autoritářského stylu vládnutí. I když to neříkají přímo, jejich názory se tímto směrem posouvají.
Společnost Fire Point vyvinula novou střelu s plochou dráhou letu, která by mohla změnit rovnováhu sil. Jmenuje se Flamingo a její dolet tři tisíce kilometrů pokrývá celé evropské území Ruska. Podle Iryny Terekh, výkonné a technické ředitelky firmy, je zbraň schopna nést více než tunovou hlavici. Celý vývoj od prvního nápadu po úspěšné testy trval méně než devět měsíců. Terekh uvedla, že je raketa zcela ukrajinské výroby.
Pravidelná setkání mezi Jižní Koreou a Spojenými státy oživují známou debatu o tom, jak přistupovat k Severní Koreji. Jihokorejský prezident Lee Jae-myung měl na summitu s prezidentem Donaldem Trumpem prosazovat smíření s Pchjongjangem jako cestu k míru. Tento postoj, který se opírá o myšlenku dialogu a hospodářské spolupráce, je však podle některých analytiků naivní a nebezpečný. Severní Korea totiž opakovaně využívá "dialog" jako zástěrku pro provokace.
Americký prezident Donald Trump vyhrožuje zavedením „podstatných dodatečných cel“ a ukončením prodeje technologií zemím, které mají digitální pravidla diskriminující americké společnosti.
V posledních letech se vitamín D dostal do centra pozornosti, protože jeho nedostatek je spojován s celou řadou onemocnění a protože jeho nedostatek je poměrně rozšířený. Již od roku 1930, kdy byla poprvé objevena jeho chemická struktura, došlo ve výzkumu funkcí tohoto vitaminu v lidském těle k významným pokrokům.
V únoru 2022, když Rusové postupovali na Kyjev, si Oleksandr Dmitriev uvědomil, že ví, jak zastavit jejich postup. Navrhl vyhodit do povětří hráz, která zadržovala řeku Irpiň severovýchodně od hlavního města, a obnovit tak dávno vysušené záplavové území. Dmitriev, který se před válkou věnoval pořádání offroadových závodů v této oblasti, dobře znal místní terén. Byl si jistý, že zaplavení povodí řeky – rozlehlé oblasti močálů a rašelinišť, která byla odvodněna ještě za sovětských dob – by zcela znemožnilo pohyb ruské vojenské techniky.