The Guardian: Extrémní počasí je kriminalita v masovém měřítku. Proč se k ní nepřistupuje jako k vraždě?

V současné době mohou ekologické zločiny působit vzdáleně a abstraktně. Kdyby vám někdo vnikl do bytu, otrávil vodu, zapálil nábytek a zabil zvíře, měli byste pocit hrůzy, volali byste policii a chtěli byste spravedlnost. Bylo by vám naprosto zřejmé, že došlo ke spáchání trestného činu. Přitom ekologická kriminalita je ve své podstatě podobná, ale je dokonce horší, protože se odehrává ve velkém měřítku.

Problém je, že lidé to takto necítí. Pachatelé, kteří vypouštějí jedovaté plyny do vzduchu, nelegálně kácí chráněné lesy, znečišťují řeky nebo nezákonně loví ryby, nám reálně a konkrétně ubližují. Tím spíše, když vezmeme v úvahu širší dopady na biodiverzitu a klimatické změny. Část obtíží spočívá i v tom, že máme tendenci slučovat veškeré druhy environmentálních škod do jedné kategorie.

Lidé intuitivně chápou rozdíl mezi urážkou a vraždou, ačkoli se v obou případech jedná o agresi. U ekologické kriminality však máme tendenci hodit do stejného pytle lidi, kteří netřídí odpad či hodně cestují letadlem, s těmi, kteří páchají závažné činy poškozování přírody. Je nutné přestat dávat sobecké chování a neznalost na stejnou úroveň jako závažné ekologické zločiny a soustředit se na ekologické ekvivalenty sériových vrahů.

Environmentální zločin je definován jako porušení zákona – ať už nedbalostní, úmyslné nebo bezohledné – které vede k poškození životního prostředí. Může jít o porušení specifických zákonů, například vypouštění toxických látek, ničení chráněných rostlin nebo zabíjení ohrožených zvířat. Existují však i nepřímé zločiny, jako je podvod při získávání rybářských povolení, praní špinavých peněz z nelegální těžby nebo korupce při usnadňování obchodu s volně žijícími zvířaty.

Je snadné držet se stereotypu, že za tyto zločiny mohou jen zlé korporace, které bezohledně těží z přírody. I když je zneužívání korporacemi součástí problému, špinavou práci často provádějí organizované zločinecké syndikáty. Tyto skupiny se svou strukturou a nebezpečností podobají spíše drogovým kartelům než mužům v oblecích, kteří se jen rozhodují na základě chamtivosti.

Příkladem může být nelegální obchod s volně žijícími zvířaty, kde bossové z Číny najímají prostředníky v Mosambiku, kteří verbují zoufalé místní obyvatele pro pytláctví slonů či luskounů. Podplácení celníci pak zavírají oči nad pašováním slonoviny a doklady se falšují s cílem předstírat obchod s „plastovými peletami“ přes krycí společnosti. Podobné mafiánské struktury se uplatňují i v případě nelegálně těžených surovin, těžby dřeva z chráněných oblastí nebo toxicích odpadů.

Tyto operace lze snadněji vnímat jako vážné trestné činy než naši běžnou představu o ekologické kriminalitě. Motivací bývají sice peníze, ale není to jediný hnací motor, stejně jako u vražd to není jen „moc“. Pokud se zeptáme pachatelů na důvody, jejich odpovědi mohou odhalit šest hlavních psychologických faktorů: snadnost, beztrestnost, chamtivost, racionalizace, konformita a zoufalství.

Pokud se domníváte, že ekologické zločiny nejsou dílem jednotlivců, nýbrž „systému“, je nutné si uvědomit, že i sériový vrah žije ve společnosti a můžeme vinit společenské poměry za jeho těžkosti. Nicméně, kdyby v kriminální show bylo za motiv vraždy označen pouze „systém“, lidé by požadovali přesnější vysvětlení. Všichni chápeme, že jde o osobní volby a motivy. Totéž platí i pro ty, jejichž nezákonná činnost poškozuje životní prostředí – nejsou to jen oběti systému, ani je nemotivuje pouze chamtivost.

Na to, jak píšeme a mluvíme o environmentální kriminalitě, se vztahuje zvláštní dvojí standard, který ovlivňuje naše myšlení. Představme si svět, kde by se ekologickým zločinům věnovalo v médiích tolik prostoru jako vraždám a gangům. Zprávy by informovaly o rozsahu škod i o snahách chytit a potrestat pachatele. To by mělo mnoho výhod: působilo by to jako odstrašující prostředek, potlačilo by to eko-úzkost (pocit, že nikdo nic nedělá) a pomohlo by to nastavit nové společenské normy. Začleněním ekologické kriminality do stejné psychologické kategorie jako vražda bychom si mohli lépe uvědomit, co je skutečně v sázce.