Dovedl Labouristy k drtivému vítězství, teď končí. Co zlomilo Starmerovi vaz?

Keir Starmer
Keir Starmer, foto: president.gov.ua
Klára Marková DNES 10:04
Sdílej:

Britský premiér Keir Starmer, který v červenci 2024 dovedl Labouristickou stranu k drtivému vítězství se silnou většinou v parlamentu, byl po necelých dvou letech nucen oznámit svou rezignaci. Ve svém projevu poukázal na řadu dosažených úspěchů, mezi něž patří zvýšení minimální mzdy, posílení práv zaměstnanců, zkrácení čekacích listin ve zdravotnictví či pokles imigrace. 

Navzdory těmto krokům a mírnému ekonomickému růstu však jeho popularita u veřejnosti prudce propadla a poslanci se na prahu svých voličů setkávali s otevřenou nespokojeností. Starmerova vláda sice disponovala velkým počtem křesel, její mandát však od počátku stál na slabém volebním zisku pouhých necelých 34 procent hlasů, což bylo zapříčiněno zejména masivní nepopularitou předchozích konzervativních kabinetů Borise Johnsona a Liz Trussové.

Kabinetu se nepodařilo představit jasnou a ucelenou vizi pro budoucnost země, přičemž sám premiér v minulosti prohlásil, že žádný specifický směr jako „starmerismus“ neexistuje. Tento ryze technokratický přístup bez silných ideologických základů oslabil pozici vlády v momentě, kdy se začala zvedat vlna populismu zprava i zleva v podobě stran Reform UK a Zelených.

Vláda navíc hned v úvodu ztratila důvěru voličů kontroverzním rozhodnutím omezit příspěvky na zimní vytápění pro důchodce a následnými plány na škrty v sociálních dávkách. Oba tyto kroky nakonec musel kabinet po vlně kritiky ponižujícím způsobem odvolat. Situaci výrazně zhoršilo také jmenování Petera Mandelsona velvyslancem ve Washingtonu, které skončilo skandálem po zveřejnění spisů týkajících se Jeffreyho Epsteina.

Hlavním problémem pro řadové občany však zůstaly vysoké životní náklady, kvůli kterým lidé nepociťovali žádnou faktickou změnu a měli pocit pokračujícího období úsporných opatření. Naplno se to projevilo v květnových místních volbách v Anglii, kde vládní strana získala pouhých 17 procent hlasů, zatímco opoziční Reform UK dosáhla na 26 procent.

Labouristé poprvé v historii ztratili kontrolu nad velšským parlamentem ve prospěch formace Plaid Cymru a tamní lídryně Eluned Morganová přišla o poslanecký mandát. Narůstající hrozba úspěchu pravicových populistů vedla k tomu, že labourističtí poslanci přestali Starmera podporovat. Naději na návrat voličů naopak vykázal Andy Burnham, který zvítězil v obvodu Makerfield, kde předtím v místních volbách bodovala právě Reform UK.

Vláda musela čelit také silnému tlaku ze strany britských médií, která často podněcovala nespokojenost veřejnosti vůči přistěhovalcům a politickým elitám. Starmerův snaha o komplexní a promyšlená řešení narážela na touhu voličů po okamžitých a viditelných výsledcích v každodenním životě. Část společnosti tak kvůli nedostatku informací žila v přesvědčení, že kriminalita i imigrace stoupají, ačkoliv reálná čísla ukazovala pravý opak.

Na mezinárodní scéně si premiér vedl o poznání lépe, když udržel pevnou podporu pro Ukrajinu, uznal palestinský stát a dokázal udržet Velkou Británii mimo konflikt Spojených států v Íránu. Budoucí hodnocení jeho éry bude záviset na tom, zda se labouristé dokážou u moci obrodit, nebo zda příští volby vyhraje Reform UK Nigela Farage. Keir Starmer sice od začátku deklaroval, že náprava země si vyžádá celou dekádu, v premiérském křesle však nakonec strávil pouhé dva roky.

Stalo se
Novinky
Mark Rutte

Uspokojit Trumpa, ale nenaštvat Evropu. Rutte má před sebou takřka nemožný úkol

Šéf Severoatlantické aliance Mark Rutte stojí před mimořádně náročným úkolem. Během svého nadcházejícího jednání ve Washingtonu musí ujistit amerického prezidenta Donalda Trumpa, že alianční partneři udělají více pro splnění jeho požadavků, avšak zároveň nesmí jménem ostatních spojenců slíbit nesplnitelné. Schůzka v Bílém domě má připravit půdu pro klíčový summit NATO, který se uskuteční za dva týdny v Turecku, a jejím cílem je předejít zásadním konfrontacím ještě předtím, než se lídři všech třiceti dvou členských států sejdou v Ankaře k nastavení cílů pro příští rok.

Novinky
Ilustrační foto

V USA ji má skoro každý. Proč je v Evropě klimatizace stále vzácností?

Brutální vlny veder zasahují Evropu stále častěji, což nutí miliony lidí přizpůsobovat se rekordním teplotám. Na rozdíl od Spojených států, kde má klimatizaci téměř 90 % domácností, je však v Evropě toto číslo podstatně nižší a pohybuje se kolem 20 %. Mnoho obyvatel tak horké dny přečkává pouze s pomocí elektrických ventilátorů, ledových obkladů či studených sprch. S tím, jak klimatické změny přinášejí dřívější, intenzivnější a delší vlny veder, se otevírají otázky, proč bohaté evropské státy s plošným zaváděním klimatizací tak dlouho otálejí.

Novinky
Ilustrační foto

Sezóna ničivých lesních požárů se blíží. Co je potřeba, abychom jim uměli předejít?

Vzhledem k celosvětově rostoucímu rozsahu škod způsobených lesními požáry roste potřeba zavádění takzvaných požárně inteligentních strategií pro hodnocení rizik. Nebezpečné požáry jsou stále intenzivnější a častější, což pohání jak klimatické změny, tak nezanedbatelná lidská činnost v krajině. Data o lesních požárech ukazují jasný trend, kdy čelíme stále ničivějším událostem s katastrofálními následky dosud nevídaných rozměrů. Podle Evropské environmentální agentury shoří v Evropské unii ročně v průměru 3 770 kilometrů čtverečních půdy, přičemž v letech 2008 až 2023 muselo být kvůli požárům vysídleno 45 000 lidí a roční škody se odhadují na 2,5 miliardy eur.

Novinky
Tchaj-wan

Historický obrat: Spojené státy se otevřeně odvrací od Tchaj-wanu

Nedávná cesta předsedkyně tchajwanské opoziční strany Kuomintang (KMT) Cheng Li-wun do Spojených států naplno ukázala, jak rigidní se stala americká politika vůči Tchaj-wanu. Většina amerických zahraničněpolitických kruhů přijala její návštěvu se skepticismem, což ostře kontrastovalo s vřelým uvítáním ze strany tamních tchajwanských expatriotů napojených na KMT. Americké publikum vnímalo političku po její dubnové schůzce s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem v Pekingu jako charismatickou, ale naivní, zejména kvůli její ochotě jednat s Čínou i přes agresivní postoj Pekingu vůči Tchaj-peji.