Debata o tom, zda by se Evropa měla v oblasti bezpečnosti spoléhat na Spojené státy, nebo se vydat vlastní cestou, staví kontinent před falešnou volbu. Snaha vnímat Ameriku a Evropu jako konkurenty namísto pilířů jedné aliance oslabuje obě strany. Během aktuální konference NATO o doplňování sil navíc vyšlo najevo, že Spojené státy pod vedením prezidenta Donalda Trumpa plánují urychlit stahování svých vojáků z Evropy, což posouvá teoretické diskuse o evropské soběstačnosti do naléhavé reality.
Snahy Evropské unie o strategickou autonomii mají sice dlouhou historii, ale více než 35 let po skončení studené války unijní ekonomika s kombinovaným výkonem 20 bilionů dolarů stále nedokáže samostatně čelit Rusku, jehož hospodářství je zhruba desetkrát menší. Polský premiér Donald Tusk na tento paradox upozornil prohlášením, že 500 milionů Evropanů žádá 300 milionů Američanů o obranu před 140 miliony Rusů. Zatímco Evropa spoléhala na americkou ochranu, řada jejích předních státníků navíc v minulosti působila jako placení obhájci ruských státních zájmů.
Evropské státy by sice při dlouhodobém úsilí dokázaly vybudovat většinu konvenčních kapacit potřebných pro obranu vlastního území, což potvrzuje i bývalý generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen, který nedávno vyzval k vytvoření nové evropské obranné aliance zahrnující i Ukrajinu. Rasmussen však zároveň připouští, že americký jaderný deštník zůstává pro kontinent naprosto nepostradatelný. Evropa totiž v dohledné době nedokáže nahradit globální strategické prvky, které USA poskytují, jako jsou satelitní systémy, globální logistické sítě nebo pokročilé systémy velení a protivzdušné obrany.
Představa, že by Evropa mohla v případě nespolehlivosti Washingtonu najít strategické partnery jinde, například v Číně, Indii nebo státech Perského zálivu, je podle odborníků naivní. Snahy některých evropských lídrů o sbližování s Pekingem vnímá Brusel jako snižování rizik v oblastech obchodu či klimatu, v praxi však z Číny dělá spíše diplomatický nástroj pro vyjednávání s USA než reálnou bezpečnostní záruku. Žádný z těchto alternativních partnerů nemá zájem ani kapacitu nahradit Spojené státy jako garanta evropské bezpečnosti.
Stejně nebezpečná je i taktika pouhého čekání na konec Trumpovy administrativy v naději na návrat ke starým pořádkům. Současný americký postoj totiž neodráží pouze Trumpovu politiku, ale hlubší unavenost Američanů z dlouhých válek a nutnost reagovat na vzestup Číny v indopacifickém regionu. Spojené státy už nemají kapacity ani domácí podporu pro roli světového policisty, což znamená, že Washington bude požadovat větší finanční i vojenskou odpovědnost od svých spojenců bez ohledu na to, kdo zrovna sedí v Bílém domě.
Podíl USA na globální ekonomice navíc od druhé světové války klesl na současnou přibližně jednu čtvrtinu, zatímco Čína výrazně posílila své hospodářské i vojenské pozice. Evropa tak musí začít jednat jako skutečný producent bezpečnosti, zvýšit obranné rozpočty a převzít hlavní odpovědnost za konvenční obranu na svém kontinentu.
Francouzský premiér Sébastien Lecornu požádal regionální úřady o zavedení částečných a lokálních zákazů vycházení v některých městech. Reagoval tak na vlnu násilných nepokojů, během nichž vláda otevřeně připustila, že policie ztratila v řadě míst nad situací kontrolu. Lecornu po pondělním krizovém zasedání kabinetu uvedl, že je odhodlán plně obnovit veřejný pořádek. Dodal však, že o celoplošném zákazu vycházení v metropoli se prozatím neuvažuje.
Vzájemné vztahy mezi Ukrajinou a Spojenými státy čelí v současné době vážnému napětí kvůli neshodám ohledně sdílení zpravodajských informací, sankcí a ukrajinských útoků na ruský energetický sektor. Mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a ukrajinským vůdcem Volodymyrem Zelenským panuje hluboká vzájemná nedůvěra. Situace v diplomatických kruzích je podle CNN označována za nejhorší od chvíle, kdy se oba státníci před osmnácti měsíci střetli v Bílém domě.
Íránská armáda a představitelé Revolučních gard signalizují, že se aktivně připravují na další kolo ozbrojeného konfliktu se Spojenými státy a jejich spojenci. Cílem těchto veřejných varování je odradit administrativu prezidenta Donalda Trumpa od obnovení vojenských operací, které vypukly v únoru. Teherán v posledním měsíci zintenzivnil rétoriku a tvrdí, že disponuje novými zásobami zbraní připravenými k nasazení.
Francouzské ministerstvo zahraničí a přední představitelé Evropské unie důrazně odsoudili útok maskovaných izraelských osadníků na evropské diplomaty a palestinské civilisty v okupovaném Předjordánsku. Incident se odehrál v křesťanském městě at-Tajba severně od Jeruzaléma v době, kdy mezinárodní delegace sledovala místní obyvatele při tradiční sklizni oliv. Skupina útočníků vyzbrojených kovovými tyčemi napadla diplomatický konvoj a fyzicky napadla několik přítomných osob včetně francouzského starosty.
Severoatlantická aliance zahajuje v Bruselu klíčová jednání o nových vojenských požadavcích a schopnostech, které budou členské země nezbytně potřebovat k obraně proti případnému ruskému útoku v horizontu roku 2029. Tyto rozhovory mají za cíl stanovit závazné a detailní cíle pro všechny členské státy v době, kdy evropský kontinent čelí nejvážnějším bezpečnostním obavám. Evropští představitelé opakovaně varují, že Ruská federace by mohla obnovit své vojenské kapacity a být připravena napadnout teritorium aliance již před koncem tohoto desetiletí.
Evropské země v posledních týdnech čelí vlně rozsáhlých demonstrací, za nimiž stojí hluboká nespokojenost občanů se stavem školství, stoupajícími náklady na bydlení a přetrvávající krizí životních nákladů. Mladí lidé i širší veřejnost vycházejí do ulic v zemích jako je Francie, Španělsko, Portugalsko, Itálie či Albánie, kde protesty přerůstají v zátěž pro tamní politické představitele a v některých případech vyústily v otevřené pouliční střety s pořádkovými silami.
Francouzský prezident Emmanuel Macron vystoupil s mimořádným projevem k národu, v němž prohlásil, že pro nespoutané násilí provázející víkendové protivládní demonstrace neexistuje žádné ospravedlnění. Reagoval tak na rozsáhlé nepokoje, které po celé zemi vypukly v reakci na rostoucí životní náklady a špatný stav školství. O víkendu se do ulic vydaly stovky tisíc lidí, přičemž protesty ve velkých městech přerostly v nejhorší městské násilí za poslední roky.
Blížící se listopadové doplňovací volby do Kongresu ve Spojených státech přinášejí pro prezidenta Donalda Trumpa a vládní Republikánskou stranu řadu varovných signálů a hlubokou politickou nejistotu.
Dva ruští muži tajně spolupracující s ukrajinskými zpravodajskými službami poskytli v rámci nového dokumentu britské stanice BBC vzácné svědectví o svých operacích uvnitř Ruska. Tyto tajné aktivity zahrnují sledování klíčových vojenských cílů, logistickou podporu i přímou pomoc při přípravě úderů na ruském území. Dokument nezávislého polského novináře Marcina Mamona poodkrývá fungování skryté sítě lidí, kteří se rozhodli bojovat proti Kremlu zevnitř.
Britský Institut pro výzkum veřejné politiky vydal novou zprávu, která varuje před rostoucími hrozbami ze strany Ruské federace a administrativy Donalda Trumpa. Dokument doporučuje premiéru Andymu Burnhamovi, aby usiloval o návrat k plnému členství v Evropské unii. Podle autorského týmu je tato účast nezbytná pro zajištění dlouhodobé prosperity, bezpečnosti a ochrany demokracie v celé zemi.
Obyvatelé odlehlého arktického městečka Longyearbyen v norském souostroví Špicberky dostali zákaz pít vodu z kohoutku kvůli kontaminaci těžkými kovy. Vědci tuto krizi přičítají probíhajícím změnám klimatu, konkrétně rychlému tání permafrostu v jedné z nejrychleji se oteplujících oblastí planety. Město získává hlavní zásoby pitné vody z přehrazeného jezera zvaného Isdammen, které bylo tímto geologickým jevem vážně zasaženo.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v nedělním rozhovoru pro americkou stanici NBC ostře odmítl srovnávání své osoby s ruským prezidentem Vladimirem Putinem ze strany Donalda Trumpa. Vzájemné vztahy mezi Kyjevem a Washingtonem se v posledních týdnech výrazně zhoršily kvůli sílící kritice ze strany americké administrativy. Zelenskyj varoval před jakýmikoliv ústupky Moskvě a důrazně obhajoval legitimitu ukrajinského válečného úsilí.