V sobotu pozdě večer amerického času Spojené státy provedly koordinovaný útok na tři íránská jaderná zařízení – Fordo, Natanz a Isfahán. Šlo o bezprecedentní přímý zásah USA do konfliktu mezi Íránem a Izraelem. Podle oficiálního vyjádření americké administrativy byly vypáleny desítky střel z ponorek a na dvě lokality dopadlo více než tucet tzv. „bunker busterů“ – extrémně ničivých bomb určených k ničení hluboko ukrytých cílů.
Tyto zbraně jsou formálně označovány jako GBU-57 Massive Ordnance Penetrator (MOP) a váží přibližně 13,5 tuny. Jsou největšími konvenčními bombami v americkém arzenálu a mimo jaderné zbraně patří k tomu nejdestruktivnějšímu, co USA mohou nasadit, vysvětluje pro The Conversation vědecký expert James Dwyer.
„Bunker bustery“ jsou speciálně navržené bomby určené k ničení silně opevněných nebo hluboko pod zemí ukrytých zařízení. Běžné střely či konvenční bomby by v takových případech neuspěly – k dosažení cíle je nutné, aby výbušnina pronikla do země nebo skrz železobeton, kde následně exploduje.
Íránská jaderná infrastruktura, zejména zařízení ve Fordo a Natanzu, je známa svou odolností a hloubkou uložení. Fordo je odhadován až na 80 metrů pod zemí a chráněn několika vrstvami železobetonu a půdy. Právě proto padla volba na nasazení MOP, které jsou schopné proniknout až 60 metrů do podloží.
Spojené státy nasadily GBU-57 – největší známé bunker bustery na světě, určené výhradně pro bombardér B-2 Spirit. Tento stroj je jediný v americké flotile, který má technické kapacity nést a přesně svrhnout tyto kolosální pumy. Každý B-2 může nést maximálně dvě takové zbraně. Při útoku na Írán mělo být nasazeno zhruba sedm těchto strojů, což znamená, že útok mohl zahrnovat až 14 těchto zbraní – což představuje významnou část celkového počtu MOP v amerických zásobách.
Administrativa prezidenta Trumpa tvrdí, že Írán se nachází jen několik týdnů od získání jaderné zbraně – to je ale v rozporu s dosavadními zprávami amerických zpravodajských služeb. Podle analytiků USA reagovaly také na omezené schopnosti Izraele – jeho armáda nedisponuje zbraněmi, které by mohly proniknout do tak hlubokých a opevněných cílů. V tomto ohledu byl zásah Američanů vnímán jako klíčový.
Použití jaderných zbraní zůstalo nepřípustné, ale útok s pomocí MOP představoval nejsilnější konvenční alternativu. Útok měl podle vyjádření Pentagonu „zcela zničit“ cíle v Fordow a Natanzu – realitu tohoto tvrzení ale zatím nelze nezávisle ověřit.
Je možné, že Írán provozuje další, dosud neodhalené jaderné zařízení. Ani zničení známých lokalit tedy nemusí zcela eliminovat jeho schopnost vyrábět obohacený uran nebo pokračovat ve vývoji jaderné zbraně.
Zároveň se objevují spekulace, že útok USA může Írán ještě více motivovat k vývoji jaderné zbraně – jako záruky bezpečnosti před dalším zásahem. Historické zkušenosti z Ukrajiny, Iráku nebo Libye, kde státy bez jaderného arzenálu čelily vojenským intervencím, mohou posílit přesvědčení, že pouze jaderná výzbroj zajistí režimu přežití.
Zatímco USA podle dostupných informací zaslaly Íránu diplomatický vzkaz, že šlo o jednorázovou akci, nikoli o začátek změny režimu, není jasné, jak Teherán odpoví. Možnosti sahají od přímého útoku na Izrael nebo americké síly v regionu až po blokádu Hormuzského průlivu – kritické trasy pro světový obchod s ropou.
Připustit porážku nebo zastavení jaderného programu by ze strany íránského režimu mohlo být vnímáno jako slabost. Naopak by mohli využít situace jako důvod k urychlení vývoje vlastní zbraně – i v menším měřítku, podobně jako v případě Severní Koreje.
Útok USA na jadernou infrastrukturu Íránu otevírá novou fázi nestability v regionu. Ať už Írán odpoví jakkoli, samotná skutečnost, že režim nebyl schopen USA od útoku odradit, může sloužit jako motivace ke změně jeho strategických cílů.
V konečném důsledku může být největší lekcí této krize skutečnost, že absence jaderného arzenálu znamená pro mnohé státy zranitelnost. Pro Írán by právě to mohlo znamenat důvod k dokončení projektu, který se měl stát předmětem mezinárodních dohod, nikoli válečných útoků.
Hudební svět se loučí s jednou z nejikoničtějších postav rockové historie. Ozzy Osbourne, známý jako „princ temnoty“ a považovaný za duchovního otce heavy metalu, zemřel ve věku 76 let jen několik týdnů poté, co se naposledy objevil na pódiu po boku Black Sabbath při rozlučkovém koncertu ve svém rodném Birminghamu.
Vrchní velitel ukrajinských ozbrojených sil generál Oleksandr Syrskyj vyzval Spojené státy a prezidenta Donalda Trumpa, aby umožnily Ukrajině používat americké zbraně k útokům na vojenské cíle uvnitř Ruska. V exkluzivním rozhovoru pro The Washington Post Syrskyj uvedl, že pouze s dostatkem střel dlouhého doletu a bez omezení jejich použití může Kyjev čelit neustálému bombardování ze strany Moskvy.
Hollywoodská hvězda George Clooney se ocitla pod palbou nevybíravých slov ze strany Huntera Bidena, syna bývalého prezidenta Joea Bidena. Ten si ve dvou nedávných podcastech ostře stěžoval na to, že Clooney podle něj přispěl ke konci otcovy prezidentské kampaně. Clooney, který veřejně vyzval Bidena k odstoupení z voleb, na útoky zatím nereagoval.
Jednání o globální dohodě, která má omezit plastové znečištění, čelí podle účastníků zásadnímu narušení. Šest insiderů z prostředí vyjednávání, včetně vědců a právníků, varuje, že průmyslové zájmy zcela infiltrovaly proces. Obviňují zejména petrostáty v čele se Saúdskou Arábií a silné průmyslové lobbistické skupiny z toho, že záměrně blokují pokrok v dohodě, která by mohla významně omezit výrobu plastů.
Rok poté, co Joe Biden odstoupil z prezidentské kampaně 2024, se jeho syn Hunter Biden ostře pustil do veřejnosti i spolustraníků kvůli okolnostem, které podle něj vedly k otcovu politickému pádu. V obsáhlém tříhodinovém rozhovoru na YouTube s reportérem Andrewem Callaghanem mimo jiné tvrdí, že bývalý prezident byl před rozhodující televizní debatou pod vlivem prášku na spaní Ambien.
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen v úterý znovu apelovala na Izrael, aby umožnil humanitární pomoc do pásma Gazy. Učinila tak poté, co místní zdravotnické úřady oznámily, že hladem již zemřelo přes sto lidí – včetně více než 80 dětí.
Zatímco agresivní návrat Donalda Trumpa na politickou scénu ohrožuje transatlantické vazby, v Evropě paradoxně posiluje důvěru v Evropskou unii a oživuje debaty o její hlubší integraci. Mladí voliči, think tanky i někteří politici otevřeně volají po federalizaci EU, digitální kampaně šíří vizi jednotné Evropy a rostoucí počet občanů ji vnímá jako odpověď na americkou nespolehlivost. Místo rozkladu čelí EU nové výzvě: stát se skutečně politickým celkem.
Čtrnáctiletá Sofia Glynyana seděla 30. srpna 2024 na lavičce dětského hřiště v Charkově, když ruský nálet zasáhl město pěti přesně naváděnými bombami. Bez zjevného vojenského cíle exploze rozmetaly dům, sportoviště, sklad, bytový blok i Sofiino hřiště. Zemřela ona a dalších sedm civilistů, téměř stovka lidí utrpěla zranění, včetně dvou desítek dětí. „Jsou to parky, obytné ulice – masový teror proti civilistům,“ rozhořčil se tehdy gubernátor Oleh Synehubov na Telegramu.
Bývalý americký prezident Barack Obama přerušil mlčení a ostře se ohradil vůči tvrzením Donalda Trumpa, podle nichž měl být hlavním strůjcem údajného „převratu“ po Trumpově vítězství ve volbách v roce 2016. Obama tak mimořádně porušil nepsané pravidlo, že bývalí prezidenti veřejně nekomentují svého nástupce.
Spojené státy pod vedením prezidenta Donalda Trumpa znovu opouštějí UNESCO – organizaci, která po desetiletí chrání světové kulturní dědictví, podporuje vzdělávání a vědeckou spolupráci napříč kontinenty. Washington kritizuje její údajnou ideologizaci a postoj k Izraeli. Většina z 193 členských států však vnímá UNESCO jako klíčový nástroj mezinárodní spolupráce a míru.
Ruské úřady systematicky zapojují nezletilé do vývoje a testování vojenských dronů, které jsou následně nasazovány proti Ukrajině. Ukazuje to nová investigativní zpráva exilového ruského média The Insider. Celý systém podle odhalení začíná zdánlivě nevinnými soutěžemi založenými na počítačových hrách a končí náborem těch nejšikovnějších žáků do zbrojního průmyslu.
Severní Korea uspořádala soutěž ve vaření psího masa. Národní soutěž ve vaření psích pokrmů přilákala stovky kuchařů z celé země. Psí maso, tradičně považované za posilující, má v KLDR státní podporu. Přesto nejde o výlučnou specialitu Pchjongjangu – v mnoha částech Asie a Afriky zůstává psí maso běžnou součástí jídelníčku.