V sobotu pozdě večer amerického času Spojené státy provedly koordinovaný útok na tři íránská jaderná zařízení – Fordo, Natanz a Isfahán. Šlo o bezprecedentní přímý zásah USA do konfliktu mezi Íránem a Izraelem. Podle oficiálního vyjádření americké administrativy byly vypáleny desítky střel z ponorek a na dvě lokality dopadlo více než tucet tzv. „bunker busterů“ – extrémně ničivých bomb určených k ničení hluboko ukrytých cílů.
Tyto zbraně jsou formálně označovány jako GBU-57 Massive Ordnance Penetrator (MOP) a váží přibližně 13,5 tuny. Jsou největšími konvenčními bombami v americkém arzenálu a mimo jaderné zbraně patří k tomu nejdestruktivnějšímu, co USA mohou nasadit, vysvětluje pro The Conversation vědecký expert James Dwyer.
„Bunker bustery“ jsou speciálně navržené bomby určené k ničení silně opevněných nebo hluboko pod zemí ukrytých zařízení. Běžné střely či konvenční bomby by v takových případech neuspěly – k dosažení cíle je nutné, aby výbušnina pronikla do země nebo skrz železobeton, kde následně exploduje.
Íránská jaderná infrastruktura, zejména zařízení ve Fordo a Natanzu, je známa svou odolností a hloubkou uložení. Fordo je odhadován až na 80 metrů pod zemí a chráněn několika vrstvami železobetonu a půdy. Právě proto padla volba na nasazení MOP, které jsou schopné proniknout až 60 metrů do podloží.
Spojené státy nasadily GBU-57 – největší známé bunker bustery na světě, určené výhradně pro bombardér B-2 Spirit. Tento stroj je jediný v americké flotile, který má technické kapacity nést a přesně svrhnout tyto kolosální pumy. Každý B-2 může nést maximálně dvě takové zbraně. Při útoku na Írán mělo být nasazeno zhruba sedm těchto strojů, což znamená, že útok mohl zahrnovat až 14 těchto zbraní – což představuje významnou část celkového počtu MOP v amerických zásobách.
Administrativa prezidenta Trumpa tvrdí, že Írán se nachází jen několik týdnů od získání jaderné zbraně – to je ale v rozporu s dosavadními zprávami amerických zpravodajských služeb. Podle analytiků USA reagovaly také na omezené schopnosti Izraele – jeho armáda nedisponuje zbraněmi, které by mohly proniknout do tak hlubokých a opevněných cílů. V tomto ohledu byl zásah Američanů vnímán jako klíčový.
Použití jaderných zbraní zůstalo nepřípustné, ale útok s pomocí MOP představoval nejsilnější konvenční alternativu. Útok měl podle vyjádření Pentagonu „zcela zničit“ cíle v Fordow a Natanzu – realitu tohoto tvrzení ale zatím nelze nezávisle ověřit.
Je možné, že Írán provozuje další, dosud neodhalené jaderné zařízení. Ani zničení známých lokalit tedy nemusí zcela eliminovat jeho schopnost vyrábět obohacený uran nebo pokračovat ve vývoji jaderné zbraně.
Zároveň se objevují spekulace, že útok USA může Írán ještě více motivovat k vývoji jaderné zbraně – jako záruky bezpečnosti před dalším zásahem. Historické zkušenosti z Ukrajiny, Iráku nebo Libye, kde státy bez jaderného arzenálu čelily vojenským intervencím, mohou posílit přesvědčení, že pouze jaderná výzbroj zajistí režimu přežití.
Zatímco USA podle dostupných informací zaslaly Íránu diplomatický vzkaz, že šlo o jednorázovou akci, nikoli o začátek změny režimu, není jasné, jak Teherán odpoví. Možnosti sahají od přímého útoku na Izrael nebo americké síly v regionu až po blokádu Hormuzského průlivu – kritické trasy pro světový obchod s ropou.
Připustit porážku nebo zastavení jaderného programu by ze strany íránského režimu mohlo být vnímáno jako slabost. Naopak by mohli využít situace jako důvod k urychlení vývoje vlastní zbraně – i v menším měřítku, podobně jako v případě Severní Koreje.
Útok USA na jadernou infrastrukturu Íránu otevírá novou fázi nestability v regionu. Ať už Írán odpoví jakkoli, samotná skutečnost, že režim nebyl schopen USA od útoku odradit, může sloužit jako motivace ke změně jeho strategických cílů.
V konečném důsledku může být největší lekcí této krize skutečnost, že absence jaderného arzenálu znamená pro mnohé státy zranitelnost. Pro Írán by právě to mohlo znamenat důvod k dokončení projektu, který se měl stát předmětem mezinárodních dohod, nikoli válečných útoků.
Vysoká představitelka Evropské unie pro zahraniční věci Kaja Kallasová vystoupila na výroční konferenci Evropské obranné agentury s velmi naléhavým projevem o budoucnosti evropské bezpečnosti. Podle jejího hodnocení se krize, kterým kontinent čelí, během posledního roku dramaticky prohloubily. Kallasová zdůraznila, že Evropa se musí urychleně přizpůsobit nové realitě, ve které již nepředstavuje hlavní mocenské těžiště pro Washington, a varovala, že tento posun ve vztazích se Spojenými státy je strukturální a trvalý, nikoliv pouze dočasný.
Mette Frederiksenová, předsedkyně dánské vlády, přednesla na pařížské univerzitě Sciences Po projev plný znepokojení nad vývojem globální stability. Prohlásila, že dosavadní mezinárodní uspořádání definitivně zaniklo a jeho obnova v původním formátu není reálná. Frederiksenová apelovala na nezbytnost úzké kooperace mezi Evropou a USA, jelikož jen společný postup může eliminovat rizika pramenící z ruské politiky.
V australském vnitrozemí, konkrétně v městečku Ouyen v oblasti Mallee, vrcholí vlna veder, která láme historické rekordy státu Victoria. Pro místní obyvatele nejsou horká léta ničím novým, ale současná situace dosahuje extrémů, které i u zkušených usedlíků vyvolávají otázky, zda se minulost dala s dneškem vůbec srovnávat.
Spojené státy americké zahájí v nejbližších dnech rozsáhlé letecké cvičení na Blízkém východě. Tento krok přichází v době eskalujícího napětí mezi Washingtonem a Teheránem, přičemž cílem manévrů je podle generálporučíka Dereka Franceho z velitelství CENTCOM prověřit schopnost letectva operovat a generovat bojové lety v náročných podmínkách. Cvičení má probíhat v úzké koordinaci s regionálními partnery a s důrazem na přesnost a bezpečnost v mezinárodním vzdušném prostoru.
V ruské rétorice ohledně probíhajících mírových hovorů v Abú Dhabí se začal objevovat nový pojem: „formule z Anchorage“. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov v pondělí uvedl, že územní otázky, které jsou součástí této formule, mají pro ruskou stranu zásadní význam. Také náměstek ministra zahraničí Sergej Rjabkov se nechal slyšet, že Moskva usiluje o dohodu, která by odpovídala základním ujednáním mezi Vladimirem Putinem a Donaldem Trumpem z jejich loňského srpnového summitu na Aljašce.
Itálie čelí vlně rozhořčení kvůli plánovanému nasazení agentů amerického úřadu ICE (Immigration and Customs Enforcement) na zimních olympijských hrách v Miláně. Místní politici i veřejnost ostře kritizují přítomnost těchto agentů, které mnozí vnímají jako kontroverzní jednotku s agresivními metodami. Italský premiérka Giorgia Meloniová je pod tlakem zákonodárců, aby zasáhla a zabránila jejich působení na italské půdě, zejména po nedávných incidentech v Minneapolis, kde během zásahů proti imigrantům došlo k úmrtí dvou osob.
Generální tajemník NATO Mark Rutte vyzval členské státy Evropské unie, aby se při nákupech zbraní pro Ukrajinu neomezovaly pravidlem „kupuj evropské“. Reagoval tak na schválený úvěrový balíček ve výši 90 miliard eur, který má podpořit ukrajinskou armádu. Rutte zdůraznil, že klíčovým kritériem musí být reálné potřeby ukrajinských vojáků na bojišti, nikoliv ochranářská opatření pro evropský obranný průmysl.
Evropská unie a Spojené státy připravují rozsáhlý „plán prosperity“ pro Ukrajinu, jehož hodnota má dosáhnout 800 miliard dolarů. Podrobnosti osmnáctistránkového návrhu zveřejnil server Politico s tím, že dokument počítá s desetiletým obdobím obnovy a výrazným urychlením cesty země do Evropské unie. Strategie financování je rozvržena až do roku 2040 a zahrnuje také úvodní stomidenní operativní plán pro zahájení celého projektu.
Ministr zahraničí Petr Macinka uspořádal tiskovou konferenci, na které se vyjádřil k obviněním z vydírání hlavy státu. Na brífink, kam nebyli vpuštěni někteří novináři, dorazil ministr s ironickou omluvou veřejnosti, že musí sledovat jeho spor místo nápadů opozice. Macinka rezolutně odmítl, že by jeho zprávy byly vydíráním, a označil je za standardní politické vyjednávání. Podle něj je snaha o ovlivnění postoje druhého politika, kterým se podle něj prezident už stal, naprostým základem politické práce.
Policie ČR potvrdila, že od Hradu převzala podnět k prošetření SMS zpráv, které odeslal ministr zahraničí Petr Macinka. Vyšetřovatelé nyní analyzují texty, aby zjistili, zda došlo k porušení zákona. Nejdříve musí určit, který konkrétní útvar se bude případem údajného nátlaku na prezidenta zabývat.
Reakce na zveřejněnou SMS komunikaci mezi ministrem zahraničí Petrem Macinkou a Hradem na sebe nenechala dlouho čekat. Premiér Andrej Babiš se pokusil napjatou atmosféru uklidnit, když označil ministrova slova za nešťastná a distancoval se od zvoleného stylu s tím, že on sám by takto určitě nekomunikoval. Zároveň se však Macinky zastal v otázce právní kvalifikace celého sporu; podle Babiše o vydírání jít nemůže, protože se jednalo o soukromou konverzaci s poradcem.
Zveřejněná textová komunikace mezi šéfem diplomacie Petrem Macinkou a prezidentovým poradcem Petrem Kolářem odhaluje hlubokou politickou roztržku provázenou nebývale útočným tónem. Ministr Macinka ve svých nočních zprávách otevřeně vyhrožuje totální destrukcí vztahů mezi ústavními institucemi, pokud nedojde ke jmenování Filipa Turka ministrem životního prostředí. Prezident Petr Pavel tuto nominaci dlouhodobě odmítá, což vedlo ministra k formulaci ultimáta, které vyprší tuto středu před jeho odletem na jednání do Bruselu.