Změny počasí tvrdě dopadají na rybáře. Roste zoufalství i počet nehod a úmrtí

Vlastník lodi Hong Suk-hui zažil tragédii, když se jeho loď převrátila po zásahu silnou vlnou, která vytvořila vír. Utopilo se pět z deseti členů posádky spících pod palubou. Pan Hong, který je také předsedou Asociace majitelů rybářských lodí na ostrově Čedžu, popsal, že moře je každým rokem větrnější a náhle se objevují nečekané víry. Rybáři jsou přesvědčeni, že za to mohou klimatické změny.

Jihokorejské moře se otepluje rychleji než celosvětový průměr – od roku 1968 vzrostla průměrná povrchová teplota o 1,58∘C, což je více než dvojnásobek globálního nárůstu 0,74∘C. Teplejší voda vytváří extrémní počasí a podmiňuje silnější tropické bouře, jako jsou tajfuny. Navíc podle Národního institutu pro vědu o rybolovu tato změna způsobuje migraci některých druhů ryb, čímž nutí rybáře plout dál od břehu a podstupovat větší rizika, aby si zajistili obživu.

Jihokorejská vláda spustila vyšetřování, jehož závěry označily klimatickou změnu za jednu z hlavních příčin nehod. Dále poukázaly na další problémy, jako je stárnoucí rybářská populace, nedostatečná bezpečnostní školení a rostoucí závislost na zahraničních pracovnících.

Vyšetřování vedené profesorem Gug Seung-giem zjistilo, že počet varování před mořským počasím – týkajících se vichřic, bouřlivého vzdutí a tajfunů – stoupl mezi lety 2020 a 2024 o 65 %. Nepředvídatelné počasí vede k převracení lodí, zejména menších plavidel, která jsou vytlačena do vzdálenějších a drsnějších vod, ale nejsou pro takové cesty konstruována.

Kapitán Park Hyung-il, který loví ančovičky více než čtvrt století, sdílel svou frustraci: dříve se sítě zaplnily úlovkem, dnes se v nich nachází více medúz a jiného smetí. Za posledních deset let klesl roční úlovek olihní v jihokorejských vodách o 92 % a ančoviček o 46 %. Úlovky mají nízkou kvalitu a stěží pokryjí náklady na palivo a mzdy posádky.

Se zánikem obživy mladí lidé nechtějí do odvětví vstupovat. V roce 2023 bylo téměř polovině rybářů přes 65 let, a tato stárnoucí pracovní síla je stále více závislá na migrujících pracovnících z Vietnamu a Indonésie. Tito námezdní zaměstnanci často nemají dostatečný výcvik a kvůli jazykové bariéře nemohou dobře komunikovat s kapitány, což rizika nehod dále zvyšuje. Kombinace extrémního počasí, nutnosti plout dále a spoléhání na netrénovanou zahraniční pracovní sílu vytváří tragický cyklus. 

Dcera jednoho ze zesnulých rybářů, Ean, je přesvědčena, že i když má špatné počasí v neštěstích svůj podíl, odpovědnost za bezpečné vyplutí a stav lodí nesou primárně jejich majitelé. Kritizuje fakt, že majitelé mají po potopení lodi pojištění, zatímco blízcí oběti jsou nenahraditelní.

Úřady si jsou vědomy, že nemohou ovládat počasí, a proto se zaměřují na zlepšení bezpečnosti. Vládní pracovní skupina doporučuje instalovat na lodě bezpečnostní žebříky, vyžadovat nošení záchranných vest a zavést povinný bezpečnostní výcvik pro všechny zahraniční členy posádky. Dalším cílem je zlepšit pátrací a záchranné operace a poskytovat rybářům přesnější lokalizované předpovědi počasí. Některé regiony také vyplácejí rybářům peníze za odchyt medúz ve snaze vyčistit moře a zavádí úvěry pro rybáře na olihně, aby je podpořily k odchodu do důchodu.

Prognóza OSN pro výživu a zemědělství je pochmurná: pokud budou emise a globální oteplování pokračovat současným tempem, celkový úlovek ryb v Jižní Koreji se do konce století sníží téměř o třetinu. Kapitán Park, rybář třetí generace, se obává, že bude poslední, kdo v rodinné tradici pokračuje. Říká, že dříve byla práce na moři romantická, dnes je to jen „opravdu těžké“.