Nedávný summit skupiny BRICS, který se konal v brazilském Riu de Janeiru, proběhl bez dvou nejvýraznějších lídrů této mezinárodní platformy – prezidenta Ruska Vladimira Putina a čínského prezidenta Si Ťin-pchinga. Jejich absence vyvolala řadu otázek o budoucím směřování uskupení, které si původně kladlo za cíl představovat alternativu k západnímu světovému řádu.
Si Ťin-pching, který se pravidelně účastnil všech předchozích summitů BRICS, tentokrát oficiálně zůstal doma kvůli „kolizi v kalendáři“. Čínu tak v Riu zastupoval premiér Li Čchiang. Putin se neúčastnil kvůli obavám z mezinárodního zatykače, který na něj vydal Mezinárodní trestní soud za údajné únosy ukrajinských dětí. Brazílie, jako signatář římského statutu ICC, by totiž mohla být povinna ho zatknout.
Tato nepřítomnost dvou hlavních aktérů naznačuje, že BRICS jako celek se ocitá na rozcestí. Jeho nedávné rozšíření o šest nových členů – Indonésii, Írán, Egypt, Etiopii, Saúdskou Arábii a Spojené arabské emiráty – sice zvýšilo geografickou i ekonomickou váhu skupiny, zároveň však zvýšilo její vnitřní roztříštěnost. Rozdíly mezi jednotlivými členy v politickém zřízení, hospodářských prioritách i ve vztahu k Západu se dále prohlubují.
Zatímco Rusko a Čína razí tvrdou linii proti americké hegemonii a přiklánějí se k autoritářskému modelu řízení společnosti, státy jako Brazílie, Indie či Jižní Afrika zůstávají demokratické a jejich postoj ke geopolitickému soupeření je mnohem zdrženlivější. Noví členové, mezi nimiž převažují autokratické režimy, navíc tuto nerovnováhu prohlubují a mohou oslabit celkovou legitimitu a soudržnost BRICS jako alternativy k Západu.
Brazilská vláda v čele se prezidentem Lulou da Silvou se pokusila využít letošního summitu k prosazení konstruktivních návrhů – od podpory zelené transformace přes rovnější přístup k vakcínám až po reformu globálních institucí. Podle bývalého brazilského ministra zahraničí Antônia Patrioty se Západ, zejména Spojené státy, sám podílí na vzniku multipolárního světa svou nacionalistickou a unilateralistickou politikou.
Nicméně v pozadí summitu zůstávají zásadní rozpory. Indie například nadále odmítá návrhy na vytvoření společné měny BRICS, která by konkurovala americkému dolaru. Naopak Čína není ochotna podpořit indickou snahu o stálé členství v Radě bezpečnosti OSN. Klimatická agenda se navíc dostává do střetu se zájmy některých nových členů – zejména ropných velmocí jako Rusko, Saúdská Arábie či SAE.
Podle analytiků jako je Christopher Sabatini z Chatham House tak BRICS stále více připomíná volné sdružení s nejasným směřováním než jednotný blok. Jeho původní ambice působit jako protiváha Západu se rozplývá v řadě protichůdných zájmů, které členové nedokážou sladit ani při vrcholných diplomatických setkáních.
Podobně i odborník na globální správu Samir Puri upozorňuje, že konec americké dominance ve světě neznamená automaticky vznik nového řádu. Pokud se nikdo aktivně neujme iniciativy a nedokáže nabídnout životaschopnou alternativu, prázdné místo zůstane neobsazené.
To vše podtrhuje i letošní summit, který se nakonec více než demonstrací síly proměnil v přehlídku slabin. Přestože cíl vytvořit protiváhu západní hegemonii stále formálně platí, realita ukazuje, že BRICS k naplnění této ambice stále nemá dostatečně jasnou strategii ani jednotu.
V této souvislosti může být paradoxně absence Putina a Siho pro summit výhodou – odklon od ideologických proklamací otevřel prostor pro pragmatické návrhy a možná i větší akceschopnost. Zda se však podaří překonat hlubší rozpory mezi členy a dát skupině novou dynamiku, zůstává velmi nejisté.
Když loď MV Hondius vyplouvala 1. dubna z nejjižnějšího města světa, argentinské Ushuaii, obloha nad Ohňovou zemí se projasnila a osvětlila čerstvý sníh na vrcholcích hor. Na palubu polárního plavidla nastoupilo 88 cestujících a 61 členů posádky celkem 23 národností. Před sebou měli pětatřicetidenní „atlantickou expedici“, která je měla zavést přes odlehlé ostrovy až na Kapverdy.
Současný ozbrojený střet v Íránu zasahuje evropské hospodářství nebývalou silou a otřásá jeho finanční stabilitou. Prudké zdražování fosilních paliv vyčerpává rozpočet Evropské unie obrovským tempem, přičemž náklady na zvládnutí situace dosahují stovek milionů eur každým dnem. Napětí navíc stupňuje postoj Bílého domu, který zvažuje časově neomezenou izolaci íránského režimu, což by pro světovou energetiku znamenalo další hluboký propad.
Vztah mezi izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem a americkým prezidentem Donaldem Trumpem, který byl dlouhou dobu prezentován jako nerozbitné spojenectví dvou populistických lídrů, prochází hlubokou krizí. Ačkoliv se Netanjahu snaží v médiích vyvolat dojem „plné koordinace“ a tvrdí, že s Trumpem hovoří téměř denně, realita v zákulisí podle analytiků webu The Guarian vypadá mnohem dramatičtěji.
Generální ředitel Světové zdravotnické organizace (WHO) Tedros Adhanom Ghebreyesus vydal mimořádné prohlášení adresované obyvatelům ostrova Tenerife. Snaží se tak uklidnit veřejnost před nedělním ranním zakotvením výletní lodi MV Hondius, na jejíž palubě vypukla nákaza hantavirem. Šéf WHO zdůraznil, že riziko pro místní obyvatele je velmi nízké a situace se nijak nepodobá pandemii covidu.
Ruský prezident Vladimir Putin využil tradiční vojenskou přehlídku ke Dni vítězství v Moskvě k vyslání ostrého vzkazu celému světu. Stalo se tak jen několik hodin poté, co americký prezident Donald Trump oznámil dosažení třídenního příměří mezi Ruskem a Ukrajinou. Putin ve svém projevu na Rudém náměstí dal jasně najevo, že navzdory snahám o klid zbraní nehodlá ve svých válečných cílech polevit.
Americký prezident Donald Trump prohlásil, že zvažuje přesun části amerických jednotek z Německa do Polska. Toto vyjádření přichází v době, kdy se Pentagon připravuje na stažení přibližně 5 000 vojáků z německých základen, k čemuž má dojít v průběhu nadcházejícího roku. Trump na dotaz novinářů uvedl, že Polsko o takový krok stojí a že on sám má s polským prezidentem velmi dobré vztahy, což tuto možnost činí reálnou.
Spojené státy americké v současné době očekávají reakci Íránu na návrh prozatímní dohody, která by měla ukončit konflikt na Blízkém východě. Americký ministr zahraničí Marco Rubio během své návštěvy Říma vyjádřil naději, že Teherán přijde se seriózní nabídkou, která by umožnila zahájit skutečný proces vyjednávání. Také prezident Donald Trump potvrdil, že očekává vyjádření íránské strany ve velmi krátké době.
Letošní oslavy Dne vítězství v Rusku se nesly v duchu bezprecedentních omezení, která jasně ukazují, jak hluboko do ruského vnitrozemí už válka na Ukrajině zasahuje. Tradiční přehlídka na Rudém náměstí se poprvé po dvaceti letech musela obejít bez těžké vojenské techniky. Kromě skromnějšího programu provázejí svátek také uzavírky letišť a dočasné vypnutí mobilního internetu, což Kreml odůvodňuje ochranou před ukrajinským „terorismem“.
Letošní oslavy Dne vítězství v Moskvě se do historie zapíšou jako jedny z nejskromnějších a nejvíce střežených v éře Vladimira Putina. Tradiční přehlídka na Rudém náměstí, která dříve sloužila jako oslnivá demonstrace ruské vojenské síly a vlivu, se kvůli „aktuální operační situaci“ musela obejít bez těžké bojové techniky. Podle expertů CNN vysílá toto rozhodnutí světu signál, který je v přímém rozporu s Putinovou snahou vypadat za každou cenu silně a pod kontrolou.
Rusko i Ukrajina oficiálně potvrdily třídenní příměří, které má trvat od 9. do 11. května. Dohodu, která zahrnuje úplné zastavení všech útočných operací, oznámil americký prezident Donald Trump. Součástí této diplomatické iniciativy je také rozsáhlá výměna válečných zajatců v poměru 1 000 za 1 000, což potvrdily obě válčící strany.
Oslavy Dne vítězství v Rusku, které tradičně slouží jako výkladní skříň vojenské síly Kremlu, se letos proměňují v symbol rostoucích problémů Vladimira Putina. Podle aktuálních informací budou letošní oslavy 9. května nejzvláštnější za celou dobu jeho vlády. Namísto velkolepé přehlídky moderní techniky se Moskva připravuje na paralyzované město a bezpečnostní opatření, která připomínají spíše stav obležení.
Administrativa Donalda Trumpa oznámila úspěšné zajištění a odvoz zásob vysoce obohaceného uranu, ovšem nikoliv z Íránu, jak se původně očekávalo, nýbrž z Venezuely. Americké ministerstvo energetiky v pátek uvedlo, že díky „rozhodnému vedení prezidenta Trumpa“ bylo z výzkumného reaktoru nedaleko Caracasu odstraněno 13,5 kilogramu této nebezpečné látky.