BRICS se rozpadá? Summit bez Putina a Ťin-pchinga se proměnil v přehlídku slabin

Si Ťin-pching, který se pravidelně účastnil všech předchozích summitů BRICS, tentokrát oficiálně zůstal doma kvůli „kolizi v kalendáři“. Čínu tak v Riu zastupoval premiér Li Čchiang. Putin se neúčastnil kvůli obavám z mezinárodního zatykače, který na něj vydal Mezinárodní trestní soud za údajné únosy ukrajinských dětí. Brazílie, jako signatář římského statutu ICC, by totiž mohla být povinna ho zatknout.

Tato nepřítomnost dvou hlavních aktérů naznačuje, že BRICS jako celek se ocitá na rozcestí. Jeho nedávné rozšíření o šest nových členů – Indonésii, Írán, Egypt, Etiopii, Saúdskou Arábii a Spojené arabské emiráty – sice zvýšilo geografickou i ekonomickou váhu skupiny, zároveň však zvýšilo její vnitřní roztříštěnost. Rozdíly mezi jednotlivými členy v politickém zřízení, hospodářských prioritách i ve vztahu k Západu se dále prohlubují.

Zatímco Rusko a Čína razí tvrdou linii proti americké hegemonii a přiklánějí se k autoritářskému modelu řízení společnosti, státy jako Brazílie, Indie či Jižní Afrika zůstávají demokratické a jejich postoj ke geopolitickému soupeření je mnohem zdrženlivější. Noví členové, mezi nimiž převažují autokratické režimy, navíc tuto nerovnováhu prohlubují a mohou oslabit celkovou legitimitu a soudržnost BRICS jako alternativy k Západu.

Brazilská vláda v čele se prezidentem Lulou da Silvou se pokusila využít letošního summitu k prosazení konstruktivních návrhů – od podpory zelené transformace přes rovnější přístup k vakcínám až po reformu globálních institucí. Podle bývalého brazilského ministra zahraničí Antônia Patrioty se Západ, zejména Spojené státy, sám podílí na vzniku multipolárního světa svou nacionalistickou a unilateralistickou politikou.

Nicméně v pozadí summitu zůstávají zásadní rozpory. Indie například nadále odmítá návrhy na vytvoření společné měny BRICS, která by konkurovala americkému dolaru. Naopak Čína není ochotna podpořit indickou snahu o stálé členství v Radě bezpečnosti OSN. Klimatická agenda se navíc dostává do střetu se zájmy některých nových členů – zejména ropných velmocí jako Rusko, Saúdská Arábie či SAE.

Podle analytiků jako je Christopher Sabatini z Chatham House tak BRICS stále více připomíná volné sdružení s nejasným směřováním než jednotný blok. Jeho původní ambice působit jako protiváha Západu se rozplývá v řadě protichůdných zájmů, které členové nedokážou sladit ani při vrcholných diplomatických setkáních.

Podobně i odborník na globální správu Samir Puri upozorňuje, že konec americké dominance ve světě neznamená automaticky vznik nového řádu. Pokud se nikdo aktivně neujme iniciativy a nedokáže nabídnout životaschopnou alternativu, prázdné místo zůstane neobsazené.

To vše podtrhuje i letošní summit, který se nakonec více než demonstrací síly proměnil v přehlídku slabin. Přestože cíl vytvořit protiváhu západní hegemonii stále formálně platí, realita ukazuje, že BRICS k naplnění této ambice stále nemá dostatečně jasnou strategii ani jednotu.

V této souvislosti může být paradoxně absence Putina a Siho pro summit výhodou – odklon od ideologických proklamací otevřel prostor pro pragmatické návrhy a možná i větší akceschopnost. Zda se však podaří překonat hlubší rozpory mezi členy a dát skupině novou dynamiku, zůstává velmi nejisté.