Boj o extrémní počasí má vítěze. Jedna země z něj dokáže příkladně profitovat

Anthony Albanese
Anthony Albanese, foto: Facebook Anthony Albanese
Klára Marková 22. května 2025 12:55
Sdílej:

Australský premiér Anthony Albanese dosáhl historického vítězství, když se mu podařilo nejen obhájit svůj mandát ve volbách v květnu 2025, ale zároveň učinit z klimatické politiky vítězný volební program. Jeho úspěch je pozoruhodný i z globální perspektivy, protože Austrálie patřila po dlouhá léta k zemím, kde klimatická opatření znamenala politický pád – premiéři ztráceli funkce, strany přicházely o podporu a veřejná debata se proměnila v ideologický střet. Podle webu Politico se tak právě Austrálie stala vítězem v klimatických válkách.

Ministr pro změnu klimatu a energetiku Chris Bowen přitom shrnul aktuální situaci slovy: „Války stále trvají, ale dobří začínají vyhrávat.“ Laboristé, vedení Albanesem, získali v letošních volbách největší většinu za posledních 80 let, což je výsledek, který lze přičíst především strategii, jež kladla důraz na ekonomickou příležitost plynoucí z přechodu k obnovitelným zdrojům.

Na rozdíl od Spojených států, kde republikáni po roce 2024 rychle demontují klimatické reformy prezidenta Bidena, se Austrálie vydala cestou pragmatické transformace. Albanese se stal prvním premiérem za posledních dvacet let, který nejen dokončil celé funkční období, ale navíc byl zvolen podruhé – i díky environmentálním prioritám své vlády.

Klíčem k úspěchu byla jednoduchá, ale účinná ekonomická komunikace. Namísto moralizování či apokalyptických scénářů vsadila Labor strana na srozumitelný slogan: přechod na čistou energii = pracovní příležitosti. Austrálie se tak pozicionovala jako budoucí světová supervelmoc v oblasti obnovitelných zdrojů, aniž by přestala těžit ze svých tradičních zdrojů jako uhlí a zemní plyn.

Bowen popsal posun jako přechod od „klimatického vítězství“ v roce 2022 k „energetickému vítězství“ v roce 2025. Pomohla i externí událost: prudký pokles popularity opozičního lídra Petera Duttona po zásahu Donalda Trumpa a jeho obchodních válek, které poškodily konzervativní kampaň v závěru předvolebního boje.

Jedním z klíčových poučení z australské zkušenosti je důraz na pozitivní motivaci (tzv. „carrot“ přístup) místo restrikcí. Laboristé zavedli například přímé energetické příspěvky ve výši 300 dolarů na domácnost, daňové úlevy pro elektromobily, dotace na solární panely, bateriová úložiště a úsporné spotřebiče. Díky tomu má dnes solární panely třetina domácností – nejvyšší podíl na světě.

Austrálie se zároveň jasně distancovala od uhlíkových daní, které v roce 2013 vedly k pádu premiérky Julie Gillard. Tato zkušenost se opakuje i v Kanadě, kde nový premiér Mark Carney rovněž ustoupil od uhlíkové daně pro spotřebitele a zaměřil se pouze na regulaci velkých průmyslových znečišťovatelů.

Konzervativní opozice mezitím vsadila na drahou variantu – jadernou energii – s odhadovanými náklady 331 miliard dolarů. Dutton navíc ztratil svůj mandát poté, co navrhl výstavbu reaktoru přímo ve svém volebním obvodě.

Australská vláda přitom zůstává realistická. Nezavrhla ani těžbu uhlí a plynu, která zemi zajišťuje druhé místo na světě v exportu těchto surovin. Cílem je však do budoucna stát se také „obnovitelnou supervelmocí“. Právě proto Austrálie usiluje o pořádání klimatického summitu OSN v příštím roce, přičemž chce klást důraz na ekonomické argumenty – nikoliv morální výčitky.

Přesto ani australský model není zcela bez problémů. Zemědělci nadále protestují proti výstavbě nových přenosových sítí, které protínají jejich pozemky. I tak ale platí, že klimatická debata se přesunula z kulturní války do sféry ekonomické racionality.

Významnou roli sehrává i povinná volební účast, která snižuje vliv ideologických okrajů a nutí politiky hledat širší konsensus. Jak poznamenal miliardář a klimatický aktivista Andrew Forrest: „Australané berou slova politiků s rezervou a hledají fakta. A proto došli k jiným závěrům než voliči v Severní Americe.“

Stalo se
Novinky
Péter Magyar

Magyar začal úřadovat. Tvrdě zkritizoval maďarská státní média

Maďarská státní média se ocitla pod ostrou palbou kritiky budoucího premiéra Pétera Magyara, který jejich fungování přirovnal k propagandě totalitních režimů, jako bylo nacistické Německo nebo současná Severní Korea. Magyar je obvinil z šíření lží a strachu. Podle jeho slov si každý Maďar zaslouží média veřejné služby, která vysílají pravdu, a nikoliv vládní tlampač.

Novinky
Donald Trump

Trump pohrozil Británii koncem obchodní dohody

Americký prezident Donald Trump opět rozvířil vody mezinárodní diplomacie, když pohrozil revizí obchodní dohody se Spojeným královstvím. Ve svém nejnovějším výpadu označil současný stav vzájemných vztahů za „smutný“ a britskou vládu obvinil z toho, že Spojené státy nepodpořila v klíčovém okamžiku konfliktu s Íránem. Podle Trumpa byla loňská dohoda, která Británii zajistila výhodnější podmínky a snížení cel na automobily či ocel, z jeho strany velkorysým gestem, které však může být kdykoliv změněno. 

Novinky
Hormuzský průliv

Hormuzský průliv se otevírá a lodě se začínají vracet, prohlásil Trump. Írán tvrdí něco jiného

Navzdory krachu nedělních jednání v Islámábádu zůstávají komunikační kanály mezi Teheránem a Washingtonem otevřené. Mluvčí íránského ministerstva zahraničí Esmáíl Bagháí potvrdil, že výměna zpráv mezi oběma stranami pokračuje prostřednictvím pákistánského zprostředkovatele. Íránská pozice v klíčových otázkách byla podle něj jasně stanovena a v následných kontaktech opakovaně potvrzena, což dává naději na další diplomatický posun.

Novinky
Benjamin Netanjahu a Donald Trump

Končí dlouholetý šéf Mossadu. Tvrdil Netanjahuovi a Trumpovi, že útoky na Írán způsobí změnu režimu

Novým šéfem izraelské tajné služby Mossad se má v červnu stát Roman Gofman, dosavadní vojenský tajemník premiéra Benjamina Netanjahua. Gofman do funkce nastoupí v kritické době, kdy se Izrael již více než 40 dní nachází ve válečném stavu s Íránem. Podle informací z izraelských bezpečnostních kruhů Gofman sdílí optimistické přesvědčení svého předchůdce Davida Barney, že přímý vojenský střet s Teheránem povede k rychlému pádu tamního teokratického režimu.