V íránském hlavním městě Teheránu se zoufale modlí za déšť. Město, jehož metropolitní oblast obývá zhruba patnáct milionů lidí, se potýká s tak vážnou vodní krizí, že prezident Masoud Pezeshkian naznačil, že by obyvatelé mohli být nuceni k evakuaci. Prezident na začátku měsíce prohlásil, že pokud do prosince nezaprší, bude v Teheránu zavedeno přidělování vody. Pokud sucho potrvá, budou se muset obyvatelé „evakuovat“. Ačkoli mnozí experti považují evakuaci za nerealizovatelnou, Pezeshkianova slova odrážejí mimořádnou vážnost situace v zemi.
Krize se neomezuje pouze na hlavní město. Přibližně dvacet íránských provincií nezaznamenalo ani kapku srážek od začátku období dešťů na konci září. Uvedl to Mohsen B. Mesgaran, profesor rostlinné vědy z University of California, Davis. Podle agentury Reuters je v současnosti efektivně vyschlých zhruba deset procent nádrží v zemi.
Kořeny íránských problémů s vodou jsou podobné jako v mnoha jiných částech světa. Patří sem desítky let nadměrného čerpání, stárnoucí a netěsnící infrastruktura, rozšiřování přehrad napříč řekami a špatné hospodaření doprovázené obviněními z korupce. To vše je umocněno změnou klimatu, která způsobuje teplejší a sušší počasí, kvůli čemuž se vyschlé nádrže rok co rok neobnovují.
Současné sucho je v Íránu nejhorší za posledních čtyřicet let. Hladiny vody klesají v době, kdy by se normálně očekávalo, že se zásoby budou doplňovat. Írán, který je převážně semi-aridní zemí, není sice nedostatkem vody neznámý, ale jen zřídkakdy postihuje Teherán, kde žije většina bohatých a vlivných obyvatel. Hlavní nádrže zásobující město jsou plné jen přibližně z 11 procent. Nádrž Latyan, ležící asi patnáct mil od města, je plná pouze z devíti procent. Její hladina klesla natolik, že z ní zbylo téměř zcela suché koryto řeky. Kriticky nízké zásoby hlásí i přehrada Amir Kabir severozápadně od Teheránu, která je naplněna zhruba na osm procent celkové kapacity.
Kaveh Madani, ředitel Institutu OSN pro vodu, životní prostředí a zdraví, popsal zemi jako v situaci „vodního bankrotu“. Írán čerpá z řek, jezer, mokřadů a podzemních zvodní (akviferů) mnohem rychleji, než se stíhají obnovovat. Podle expertů je za tuto situaci zodpovědný hlavně vládní cíl dosáhnout potravinové soběstačnosti, částečně v reakci na západní sankce. Po celá desetiletí politika podporovala rozšiřování zavlažovaného zemědělství v suchých oblastech. Zavlažovaná zemědělská půda se od roku 1979 zdvojnásobila, a to přesto, že žíznivé plodiny, zejména rýže, spotřebují většinu vody. Přibližně devadesát procent íránské vody směřuje do zemědělství.
Jasnou obětí této politiky je jezero Urmia v severozápadním Íránu. Kdysi jedno z největších slaných jezer na planetě se za poslední desetiletí smrštilo. I když v tom hraje roli sucho, větším faktorem jsou přehrady a studny, které v okolí vznikly na podporu farem a odřízly jezeru přítok. Zhoršující se situace je způsobena také stárnoucí infrastrukturou, jelikož se odhaduje, že 30 procent upravené pitné vody se ztratí kvůli netěsným distribučním systémům. Írán se nachází v šestém po sobě jdoucím roce sucha, jehož rozsah a intenzita jsou bezprecedentní v moderní době.
Vláda zkoušela i takzvané „cloud seeding“ (osev mraků), kde se do mraků vstřikují částice, aby vyvolaly déšť. Toto řešení však není vědecky prokázané a podle Madaniho slouží spíše jako symbol akce pro „zoufalé vlády“. Pro trvalé řešení je nutná rozsáhlá reforma, včetně diverzifikace ekonomiky směrem od vodově náročných odvětví, jako je zemědělství. To by však bylo politicky nepopulární a vyvolalo by problémy s nezaměstnaností.
Prozatím se úřady upínají k naději na déšť. Prezidentovo varování o evakuaci je vnímáno spíše jako vzdálená možnost. Situace je nicméně tak vážná, že i kdyby zapršelo, zřejmě to již nebude stačit. „Příroda nyní ukládá tvrdé limity,“ řekl profesor AghaKouchak. Akvifery, které byly vyčerpány, se neobnoví a ekosystémy nelze rychle obnovit. Čím déle bude vláda otálet se smysluplnými reformami, tím méně možností jí zůstane.
Zajatí afričtí rekruti, kteří bojovali na straně Ruska a skončili v ukrajinském zajetí, se stali součástí diplomatického a geopolitického boje o vliv mezi Moskvou a Kyjevem. Ukrajina se snaží na africkém kontinentu poukazovat na to, že Kreml zneužívá tamní obyvatele jako postradatelnou sílu v první linii.
Ukrajina bude podle dnešní zprávy Financial Times z nové 90miliardové půjčky EU nakupovat také čínské součásti pro výrobu dronů. Brusel tak fakticky přiznává, že Evropa ani po více než čtyřech letech války nedokáže v potřebném množství, za přijatelnou cenu a v požadovaných termínech vyrábět některé zcela klíčové komponenty moderní války.
Pražský hrad se rozhodl reagovat na vyjádření premiéra Andreje Babiš (ANO). Mluvčí hlavy státu zdůraznil, že Petr Pavel nepoužívá žádné osobní útoky na předsedu vlády. Vztah nejvyšších činitelů je momentálně poznamenán především sporem ohledem složení české delegace na uplynulém summitu NATO.
Jaké počasí máme očekávat v delším horizontu? Podle meteorologů z Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) by se nemělo výrazněji odklonit od toho, na co jsme během letních prázdnin dlouhodobě zvyklí.
Izraelský ministr obrany Jisra'el Kac oznámil, že jeho země je připravena v případě potřeby znovu zahájit vojenské operace proti Íránu, a to s ještě větší intenzitou. Reagoval tak na vyhrocenou situaci v regionu poté, co Spojené státy provedly masivní letecké údery na devadesát cílů v Íránu. K americkému útoku došlo jen několik hodin poté, co prezident Donald Trump prohlásil, že nedávné íránské útoky na lodě v Hormuzském průlivu znamenají konec mírové dohody.
Velká Británie se chystá v příštím roce uspořádat své největší cvičení domácí obrany za poslední desetiletí, jehož cílem je posílit připravenost země na případný válečný konflikt. Podle vyjádření Úřadu vlády ponese tato rozsáhlá akce název „Operation Albiston Shadow“ a zapojí se do ní nejen ministři, ale také stovky úředníků z řad státní správy a celého veřejného sektoru. Hlavním úkolem manévrů bude prověřit schopnost státního aparátu reagovat na krizové scénáře.
Ruská armáda zasáhla civilní plavidlo v blízkosti černomořského přístavu Oděsa. K útoku došlo jen několik hodin poté, co ruský prezident Vladimir Putin pohrozil odvetnými údery. Ty mají být podle šéfa Kremlu několikanásobně silnější než dosavadní ukrajinské útoky na ruské území. Rozsah těchto odvetných operací se má navíc v budoucnu dále zvyšovat.
Krymský poloostrov, který měl být po dvanácti letech od své anexe výkladní skříní ruské moci, se pro prezidenta Vladimira Putina stává zásadní vojenskou i politickou přítěží. Rusko z tohoto území vybudovalo masivně militarizovanou základnu a bezpečné zázemí, odkud v roce 2022 zahájilo invazi na jih Ukrajiny a odkud dříve podporovalo své operace v Sýrii. Současná ukrajinská strategie zaměřená na izolaci poloostrova však tuto dosud nedobytnou pevnost mění v kriticky zranitelné místo.
Venezuelská veřejnost dává stále hlasitěji najevo svůj hněv a rozhořčení nad vládním zvládáním následků ničivého dvojitého zemětřesení, které zemi zasáhlo 24. června. Katastrofa, která si podle oficiálních údajů vyžádala již nejméně 4 490 lidských životů, vyvolala obrovskou vlnu solidarity, ale také otevřeného odporu vůči politickým představitelům. Symbolem této narůstající společenské frustrace se stalo video zachycující truchlící matku, která přímo na ulici ostře konfrontovala poslance Nicoláse Madura Guerru, syna bývalého prezidenta.
Světová ekonomika již nečelí pouze nedostatku ropy jako takové, ale novému a závažnějšímu problému – nedostatku kapacit na její zpracování na benzin a naftu. Přestože obnovení blokády Hormuzského průlivu ze strany USA a Íránu vyhnalo ceny surové ropy nad 80 dolarů za barel, samotný dostatek suroviny na trhu situaci neřeší. Ropa se totiž nejprve musí rafinovat na využitelné produkty, jako jsou asfalt, plasty, topný olej, letecké palivo či motorová paliva.
Červnová rámcová dohoda z roku 2026 mezi Libanonem a Izraelem představuje nejvýznamnější diplomatický pokus o stabilizaci vzájemných vztahů za posledních téměř osmdesát let. Tento ambiciózní dokument si klade za cíl nejen ukončit válečný stav, ale také vytyčit cestu k úplnému odzbrojení šíitského hnutí Hizballáh a stažení izraelské armády z libanonského území. Realizace těchto bodů však v současné situaci naráží na hlubokou skepsi, kterou přiživuje dlouhá historie selhání předchozích příměří.
Analyzovat reakce internetových komunit na témata rozmanitosti a inkluze v kontextu fotbalu je sice složité, ale podrobný rozbor tisíců příspěvků na sociálních sítích podle expertů webu The Conversation ukazuje velmi zajímavou a v mnoha ohledech překvapivou realitu. Veřejnost totiž nevnímá všechny formy diverzity stejně a reakce uživatelů se výrazně liší podle toho, na jaký konkrétní aspekt se dané sdělení zaměřuje.
