Časté verbální útoky prezidenta Donalda Trumpa, který neváhá označovat novináře či republikánské zákonodárce za hloupé a vlastizrádné, vedou řadu kritiků k úvahám o jeho duševním zdraví. Na sociálních sítích běžně šíří konspirační teorie, urážky a nepodložená obvinění, což u jeho odpůrců i některých bývalých spolupracovníků vyvolává dojem, že prochází vážným kognitivním a emocionálním úpadkem. Profesor Jeffrey Sonnenfeld z Yaleovy univerzity, který Trumpa osobně zná přes třicet let, však ve svém textu pro časopis TIME argumentuje, že se o žádné šílenství nejedná a prezident se chová naprosto stejně jako v minulosti.
Časté verbální útoky prezidenta Donalda Trumpa, který neváhá označovat novináře či republikánské zákonodárce za hloupé a vlastizrádné, vedou řadu kritiků k úvahám o jeho duševním zdraví. Na sociálních sítích běžně šíří konspirační teorie, urážky a nepodložená obvinění, což u jeho odpůrců i některých bývalých spolupracovníků vyvolává dojem, že prochází vážným kognitivním a emocionálním úpadkem. Profesor Jeffrey Sonnenfeld z Yaleovy univerzity, který Trumpa osobně zná přes třicet let, však ve svém textu pro časopis TIME argumentuje, že se o žádné šílenství nejedná a prezident se chová naprosto stejně jako v minulosti.
Sklon k přehánění, sebezviditelňování a překrucování faktů provází Trumpovu kariéru již od počátků jeho působení v New Yorku. Sonnenfeld připomíná, že již před deseti lety vydala skupina sedmadvaceti psychiatrů publikaci, která zpochybňovala Trumpovu způsobilost pro vysoký úřad kvůli projevům narcismu či sociopatickým tendencím. Autor článku přitom zažil Trumpovy grandiózní vize již v polovině devadesátých let při návštěvě floridského sídla Mar-a-Lago. Tehdy považoval tyto plány za nerealizovatelné a očekával, že projekt zkrachuje podobně jako Trumpovy aerolinky či kasina, avšak realita ukázala, že se mýlil a Trumpův instinkt podcenil.
V roce 2004 začal Sonnenfeld detailně analyzovat Trumpův styl vedení v rámci televizní show The Apprentice. Tehdy byl znepokojen tím, jakým způsobem se v pořadu zacházelo se ženami a že úspěch soutěžících byl postaven na vyhazování vlastních týmových kolegů. Široká veřejnost a někteří komentáři však tehdy tento autokratický přístup vnímali spíše jako osvěžující alternativu k tehdejším korporátním skandálům. Když Trump v roce 2015 zvažoval kandidaturu na prezidenta, autor textu mu tento krok osobně rozmlouval a předpovídal mu naprostý nezdar, v čemž se opět fatálně zmýlil.
Trump odstartoval svou kampaň vlnou urážek, přičemž ani tehdejší zákulisní snahy jeho týmu nedokázaly vykonstruovaný hněv zmírnit. Během tehdejších diskusí s předními republikánskými finančníky se Sonnenfeld setkal s výsměchem, když jako jediný prorokoval, že Trump získá stranickou nominaci. Ostatní analytici včetně Kellyanne Conway tehdy tvrdili, že Trump nemá šanci oslovit voličky a že se strana sjednotí na strategii jeho eliminace. Trump však dokázal efektivně využít populistický hněv, přičemž sám přiznal, že se původně rozhodoval mezi levou a pravou rétorikou, ale pravá strana mu nabídla rychlejší cestu k úspěchu.
Ve své knize Trump’s Ten Commandments autor dokumentuje, že současný prezident se stále drží stejných, neortodoxních a rušivých metod. Pokud Trump náhle začne hovořit o bezprostředních hrozbách pro národní bezpečnost v oblastech jako Grónsko, Venezuela, Kuba nebo Írán, nejde o projev pomatení mysli. Jedná se o promyšlenou taktiku, jak odvést pozornost veřejnosti od domácích politických neúspěchů, o kterých v danou chvíli nechce diskutovat. Strategie rozdělení společnosti a hledání viníků mu navíc pomáhá úspěšně likvidovat jakýkoli nesouhlas uvnitř Republikánské strany.
Stejný princip platí i pro jeho agresivní zahraniční politiku a vyjednávací styl. Když Trump otevřeně hrozí zničením tisícileté perské civilizace, dělá to záměrně proto, aby protistrana následně přijala jakékoli vyjednané řešení jako mnohem lepší variantu, než jaká původně hrozila. Podobně egocentrická je i jeho neukojitelná touha umisťovat své jméno na lodě, sály či zákony, což pramení ze strachu ze ztráty reputace a hrdosti. Ani tyto vlastnosti však nejsou v jeho chování ničím novým a provázejí ho celý život.
Ačkoli je Trump v mnoha částech světa terčem posměchu a v USA čelí nízké popularitě, která podle časopisu TIME aktuálně klesá i v důsledku dopadů války v Íránu, jeho chování zapadá do historických vzorců chování osobností usilujících o nesmrtelnost. Sonnenfeld odkazuje na svou starší studii o mýtickém hledání hrdinského statusu mezi vůdci a připomíná Shelleyho báseň Ozymandias, která varuje před marností sebestředných vládců, jejichž pomníky nakonec pohltí pouštní písek. Prezidentova celoživotní megalománie je sice pro zemi nebezpečná, ale nepředstavuje nepříčetnost.
Klimatické změny a politické posuny navíc mění vnímání rizik v širším kontextu. Zatímco Trumpova administrativa přistoupila k drastickým škrtům v rozpočtech na zahraniční pomoc a oslabila pozici vládní agentury USAID, svět čelí extrémním projevům počasí, jako je rodící se super El Niño. Vědci upozorňují, že kvůli celkovému oteplení planety jsou historické analogie pro odhadování současných katastrof čím dál méně spolehlivé. Schopnost vlád a humanitárních organizací efektivně reagovat na sucha či záplavy v rozvojovém světě tak může být v nadcházejícím období zásadně ochromena.
Tato politická realita se v USA střetává s klesající domácí podporou prezidenta, což Trumpa nutí k ještě intenzivnějšímu využívání jeho osvědčených komunikačních nástrojů. Spojené státy historicky hrály klíčovou roli při stabilizaci situace v oblastech postižených hladomorem, avšak současné omezení distribuce potravin a léků může krizi v nejvíce zranitelných regionech dál prohloubit. Podle analýzy Jeffreyho Sonnenfelda tedy Trumpovo chování nepředstavuje náhlou duševní poruchu, ale jasně čitelný a dlouhodobě záměrný vzorec, který se v krizových momentech pouze vyostřuje.
Uzavření Hormuzského průlivu představuje podle mořských biologů nebezpečí pro globální mořskou biodiverzitu. Tisíce nákladních lodí, které uvízly v Perském zálivu květnu a červenci v důsledku vojenského konfliktu, by totiž po obnovení provozu mohly do celého světa roznést vysoce invazivní druhy. Voda v této strategické oblasti je plná nehybně stojících plavidel, jejichž trupy se postupně stávají útočištěm pro nejrůznější mořské organismy – od mikroobů a řas až po svijonožce a další bezobratlé.
Německé bezpečnostní orgány odhalily v lese nedaleko Berlína tajný sklad se střelnými zbraněmi a municí, který byl podle vyšetřovatelů připraven pro nájemné vraždy plánované ruskou rozvědkou. O nálezu informoval deník Süddeutsche Zeitung ve spolupráci s veřejnoprávními stanicemi NDR a WDR.
Vedení amerického námořnictva diskutuje o možnosti přejmenovat rozestavěnou letadlovou loď USS Doris Miller po prezidentu Donaldu Trumpovi. Plavidlo mělo původně nést jméno černošského námořníka, který se proslavil hrdinským činem během japonského útoku na Pearl Harbor za druhé světové války.
Mírová jednání týkající se Pásma Gazy se opakovaně hroutí kvůli zásadním nedostatkům v nastavení kontrolních a vynucovacích mechanismů. Jednotlivé dohody uzavřené od ledna 2025 sice řeší výměnu rukojmích či stahování vojsk, žádná z nich však předem nedefinuje, kdo bude dohlížet na dodržování podmínek a jak se bude postupovat při jejich porušení.
Německo posiluje svou vojenskou přítomnost na východním křídle Severoatlantické aliance a vysílá do Litvy plně vybavenou brigádu. Tento krok představuje zásadní posun v německé obranné politice, neboť jde o vůbec první trvalé rozmístění německých vojáků v zahraničí od konce druhé světové války. Němečtí představitelé tímto rozhodnutím reagují na zhoršenou bezpečnostní situaci v Evropě a na potřebu efektivně odstrašit případnou agresi.
Pět let od návratu Tálibánu k moci v Afghánistánu zůstává režim hnutí extrémně radikální. Skupina podle očekávání nenaplnila své původní sliby o umírněnější vládě, respektování práv žen či udílení amnestií a v zemi nadále uplatňuje tvrdou represi. Zahraniční experti i OSN navíc opakovaně varují před tím, že Afghánistán opět slouží jako zázemí pro mezinárodní teroristické organizace.
Ruská agrese vůči Ukrajině se zdaleka neodehrává pouze na bojišti, ale má za cíl také úplné vymazání ukrajinské identity a kultury. Už od roku 2013 Vladimir Putin prosazuje narativ, že Ukrajinci a Rusové představují jeden národ. Tento dlouhodobý tlak vyvrcholil po plnohodnotné invazi v roce 2022, odkdy ruské síly systematicky útočí na ukrajinské kulturní instituce a tamní nakladatelský sektor.
První dáma Spojených států Melania Trumpová spojila svou dlouholetou vášeň pro automobilový sport s novou veřejnou iniciativou zaměřenou na mladé lidi opouštějící pěstounskou péči. V Růžové zahradě Bílého domu oznámila spuštění nového stipendijního programu v hodnotě dvou milionů dolarů. Tento projekt vznikl ve spolupráci se sérií IndyCar a společností Fox Corporation a jeho cílem je pomoci mladým dospělým při přechodu z pěstounského systému k samostatnému životu.
Koalice západních zemí podporujících Ukrajinu čelí po více než čtyřech a půl letech trvání konfliktu rostoucí únavě z války. Data výzkumné agentury YouGov podle The Conversation ukázala, že ve Francii, Německu či Španělsku již podpora mírových jednání převážila nad preferencí setrvat u vojenského řešení až do úplného stažení ruských vojsk. Téma pomoci Kyjevu se navíc stává klíčovým bodem politických debat například v Italii před nadcházejícími volbami.
Kreml odmítl možnost, že by se ruský prezident Vladimir Putin setkal s americkým rapperem Kanyem Westem, vystupujícím pod jménem Ye, během jeho plánovaného podzimního turné v Rusku. Informaci potvrdil mluvčí prezidentské kanceláře Dmitrij Peskov na čtvrteční tiskové konferenci, kde možnost případné schůzky rázně vyloučil.
Americká vláda pod vedením prezidenta Donalda Trumpa výrazně stupňuje tlak na Írán a vyhlásila takzvaný „hospodářský Den D“. Cílem této strategie je maximální ekonomická izolace Teheránu a zamezení obcházení stávajících sankcí za pomoci třetích zemí.
Izraelská vláda pokročila v realizaci mezinárodně kritizovaného plánu výstavby ve sporné oblasti E1 na Západním břehu Jordánu. Ministerstvo výstavby zveřejnilo výzvu k předkládání nabídek na výstavbu více než 1 200 bytových jednotek v těsné blízkosti Jeruzaléma. Cílem projektu je vytvořit souvislý blok židovských osad, který propojí Východní Jeruzalém s dalšími osadami na Západním břehu. Tento krok by fakticky rozdělením území na severní a jižní část znemožnil vznik celistvého palestinského státu.
