Trumpova Rada míru čelí ostré kritice za nadržování Izraeli

Mluvčí Hamásu Cházim Qásim tato obvinění ze strany bulharského diplomata rázně odmítl. Podle něj Mladenovova zpráva pouze kopíruje oficiální izraelská stanoviska a slouží jako průhledný pokus o ospravedlnění budoucí vojenské eskalace ze strany Tel Avivu. Odpůrci Rady míru navíc upozorňují, že dokument podává zcela zkreslený obraz reality, jelikož hlavním porušovatelem klidu zbraní, který byl dohodnut loni v říjnu, je ve skutečnosti samotný Izrael, jehož armáda v oblasti stále provádí letecké údery.

Izraelské síly navíc prokazatelně postoupily za původní demarkační linii a rozšířily území pod svou přímou kontrolou z domluvených 53 procent na nejméně 60 procent. Vojáci také pravidelně střílejí na Palestince, kteří se k této pohyblivé hranici přiblíží na vzdálenost několika stovek metrů, což si od vyhlášení říjnového příměří vyžádalo životy již více než 850 lidí. Izrael navíc neplní závazek vpouštět do enklávy 600 kamionů s humanitární pomocí denně a nadále blokuje dovoz materiálu dvojího užití, což humanitárním organizacím znemožňuje dovážet i tak základní věci, jako jsou vodovodní trubky nebo těžká technika na odklízení trosek.

V Mladenovově zprávě se přitom otevřená kritika Izraele vůbec neobjevuje, jelikož dokument obsahuje pouze obecné výzvy adresované všem stranám. Podle analytiků může svalování viny výhradně na bedra Hamásu poskytnout izraelskému premiéru Benjaminu Netanjahuovi politickou legitimitu k případnému obnovení plnohodnotné války. Muhammad Shehada z Evropské rady pro zahraniční vztahy upozornil, že Izrael nesplnil žádný ze svých závazků z první fáze dohody, a pokud Hamás odevzdá zbraně, které představují jeho jedinou vyjednávací páku, ztratí jakoukoli záruku, že židovský stát bude plnit fázi druhou.

V průběhu března a dubna představila Rada míru palestinským frakcím upravené verze mírového plánu, které počítaly se vznikem zvláštní komise pro dohled nad odzbrojením Hamásu výměnou za reciproční kroky ze strany Izraele. Odevzdávání těžkých zbraní, mezi něž ovšem text řadil i běžné útočné pušky, mělo probíhat postupně během 90 dnů pod dohledem mezinárodních organizací, avšak pod formálním palestinským vedením. Izraelský analytik Gershon Baskin sice existenci tohoto plánu přivítal, ale ostře zkritizoval Mladenova za to, že z patové situace viní jen Hamás, který přitom ochotu k postupnému odzbrojení vyjádřil, ovšem pod podmínkou, že Izrael začne plnit své vlastní závazky.

Mladenov ve svém vystoupení v OSN rovněž obvinil Hamás, že upevňuje svou moc nad zbývajícími 40 procenty území Gazy, které má stále pod kontrolou. Hamás se však podle Baskina již od února snaží o to, aby do oblasti mohl vstoupit Národní výbor pro správu Gazy (NCAG), což je dvanáctičlenný panel palestinských technokratů vytvořený Radou míru, který má převzít civilní řízení. Představitelé hnutí uvnitř Gazy si uvědomují, že nemají peníze ani zdroje a že je místní obyvatelstvo již nepodporuje, takže jsou k předání moci v zásadě připraveni.

Hlavní překážkou pro převzetí moci civilními technokraty je tak podle dostupných informací izraelská vláda, která vytrvale odmítá povolit členům tohoto výboru vstup do Gazy z Egypta, kde momentálně pobývají v nuceném exilu. Izraelci argumentují tím, že by v Gaze vznikla podobná situace jako v Libanonu, kde sice existuje oficiální vláda, ale reálnou moc v ulicích drží ozbrojené milice. Podle Baskina však Tel Aviv tento argument pouze zneužívá k tomu, aby připravil domácí veřejnost na obnovení bojů, k čemuž mu pomáhají i izraelská média, která denně nadhodnocují zprávy o tom, jak Hamás masivně obnovuje své síly.

Bývalý blízkovýchodní vyjednavač Daniel Levy potvrdil, že Hamás myšlenku odzbrojení a předání vládních funkcí nikdy neodmítl a je připraven vzdát se těžkých zbraní i veřejného nošení výzbroje na ulicích. Upozornil však, že hnutí rozhodně nehodlá vyvěsit bílou vlajku a kapitulovat bez jakýchkoli záruk. Celá situace tak uvízla na mrtvém bodě, což odnášejí i samotní členové správního výboru NCAG, kteří jsou nuceni pobývat v jednom z káhirských hotelů.

Členové tohoto výboru se sice účastní různých seminářů o budování státu a nedávno odletěli do Bruselu na jednání s představiteli Evropské unie, mají však přísný zákaz komunikovat s médii. Kvůli naprostému nedostatku reálného pokroku přímo v Pásmu Gazy již čtyři členové výboru pohrozili svou rezignací, protože si uvědomili, že jejich přítomnost v Káhiře slouží Izraeli pouze jako zástěrka pro získání drahocenného času. Mladenov je sice nakonec přesvědčil, aby ve funkcích setrvali, ale lidé blízcí výboru přiznávají, že kvůli spojení s Radou míru jejich prestiž a kredit mezi samotnými Palestinci rapidně klesá.