Kanadské úřady čelí vlně ostré kritiky. Žadatele o azyl vrací přímo do rukou ICE

Jedním z mnoha postižených je i pětadvacetiletý Markens Appolon, který uprchl z Haiti před tamním brutálním násilím gangů, jež mu znemožnilo dokončit studia ekonomie. Mladík plánoval začít nový život v Montrealu, kde legálně žije jeho teta. Místo toho však již více než čtyři měsíce sedí v cele amerického imigračního úřadu. Appolon popsal, že s každým dalším dnem v detenci se jeho psychické zdraví rapidně zhoršuje, jelikož vidí, jak mu okolní svět a jeho sny o budoucnosti definitivně utíkají mezi prsty.

Imigrační právníci potvrzují, že případů podobných tomu Apponovu dramaticky přibylo po začátku druhého funkčního období amerického prezidenta Donalda Trumpa. Uprchlíci se sice snaží využít legitimní výjimky z takzvané Dohody o bezpečné třetí zemi, podle níž mohou v Kanadě požádat o azyl v případě, že tam již mají příbuzné. Kanadští pohraničníci však k prověřování těchto rodinných vazeb přistupují s extrémní rigiditou. V Apponově případě stačilo k odmítnutí to, že jeho teta byla v době jeho příchodu na hranice kvůli rodinné nouzi dočasně mimo kanadské území.

Právní experti upozorňují, že Spojené státy by kvůli dlouhodobému věznění uprchlíků a hrozbám masových deportací již vůbec neměly být považovány za bezpečnou zemi. Současně se však mění i politické klima v samotné Kanadě, kde vláda premiéra Marka Carneyho v březnu schválila novou legislativu, která výrazně zpřísnila pravidla pro přijímání uprchlíků. Kritici proto kanadský kabinet obviňují, že pod tlakem obav z masivního přílivu lidí z USA začal zavádět imigrační politiku v Trumpově stylu.

Otřesnou zkušenost s kanadským systémem má také devětadvacetiletý Tenzin, bezstátní uprchlík z Tibetu, který se pokusil přejít hranice loni v srpnu, přičemž v Torontu na něj čekala jeho rodina. Kanadští úředníci odmítli jeho příbuzné vůbec vyslechnout a Tenzin skončil v americkém imigračním zařízení v Buffalu. Během tamního pobytu v zimních měsících utrpěl ochrnutí obličejových svalů, přičemž dozorci ho do nemocnice transportovali v poutech a uprostřed sněhové bouře pouze v tenké teplákové soupravě s odůvodněním, že jim došly zimní kabáty. Jeho právničce se nakonec podařilo prokázat procesní pochybení a mladík byl v únoru propuštěn.

Podobně rigidnímu přístupu čelil i indický uprchlík Gurbir Singh, který z vlasti utekl poté, co obdržel výhrůžky smrtí od tamní policie. Když se na konci března pokusil požádat o azyl v Kanadě, pohraničníci mu odmítli uvěřit jeho identitu. Ačkoliv předložil platné dokumenty a jeho otisky prstů se shodovaly se záznamy v systému, úředníci ho přesto deportovali zpět do USA do rukou ICE. Singh strávil v americké detenci měsíc, než jeho právní zástupkyně donutila kanadskou stranu uznat jeho totožnost a umožnit mu legální vstup do země.

Odborníci na imigrační právo z Torontské univerzity poukazují na to, že Kanada má dostatečné kapacity na to, aby žadatele z USA bez problémů přijala. Oficiální vládní místa sice neustále deklarují, jak je země k uprchlíkům štědrá, realita na hranicích však ukazuje, že k tomu chybí jakákoliv politická vůle. Federální ministerstvo pro imigraci sice tvrdí, že Spojené státy neustále monitoruje, zda splňují lidskoprávní standardy bezpečné země, příběhy zadržených běženců ale svědčí o opaku.

Kanadská pohraniční agentura (CBSA) se k jednotlivým případům konkrétních uprchlíků odmítla z důvodu ochrany soukromí vyjádřit. Její mluvčí nicméně v oficiálním prohlášení uvedl, že úředníci postupují při posuzování žádostí naprosto nestranně a odpovědnost za prokázání rodinných vazeb leží plně na samotných uprchlících. Podle úřadu musí být jednoznačně dokázáno, že rodinný vztah v Kanadě skutečně existuje, a přehodnocení odmítavého stanoviska je možné pouze ve zcela výjimečných případech. Americký úřad ICE na žádosti o komentář nereagoval.