Trumpova administrativa aktivně připravuje plány na vojenské údery proti Íránu

Závažnost situace podtrhuje fakt, že vysocí vojenští a zpravodajští představitelé Spojených států dostali příkaz zrušit své plány na nadcházející prodloužený víkend spojený s oslavami Dne obětí války. Toto opatření bylo zavedeno jako přímá reakce na nutnost být v plné pohotovosti pro případ, že by padlo definitivní rozhodnutí o zahájení útoků. Mluvčí Bílého domu k těmto krokům uvedl, že prezident si za všech okolností ponechává otevřené všechny dostupné varianty řešení a úkolem ministerstva obrany je být připraven okamžitě vykonat jakýkoliv rozkaz vrchního velitele ozbrojených sil.

Do pátečního odpoledne tamního času sice žádné konečné rozhodnutí o odpálení raket či zahájení náletů nepadlo, avšak samotná existence těchto plánů vyvolává obrovskou nervozitu na mezinárodní scéně. Pokud by se Spojené státy rozhodly k novým masivním úderům přistoupit, znamenalo by to okamžitý kolaps křehkého příměří, které mezi Washingtonem a Teheránem v současnosti platí. Tento klid zbraní je přitom jedinou zárukou, že se konflikt, který trvá již téměř tři měsíce, nerozhoří s ještě větší intenzitou.

Dosavadní mírové rozhovory, které mají za cíl najít trvalé řešení blízkovýchodní krize, se podle pozorovatelů ocitly na mrtvém bodě. Americký ministr zahraničí Marco Rubio nicméně po jednání šéfů diplomacií zemí Severoatlantické aliance ve Švédsku prohlásil, že v rozhovorech s Íránem nastal určitý posun, ačkoliv ho nechce nijak zveličovat, ale ani podceňovat. Spojené státy jsou podle něj v nepřetržitém kontaktu s pákistánskými zprostředkovateli, kteří se snaží obě znepřátelené strany udržet u jednacího stolu.

Rubio otevřeně přiznal, že k dosažení finální dohody zbývá vykonat ještě obrovské množství práce a Washington se zatím v požadovaném cíli nenachází. Hlavní překážkou zůstává neústupnost obou vlád v klíčových strategických otázkách, kde se jejich pozice sice v některých detailech přiblížily, ale v zásadních bodech stále narážejí na nepřekonatelné rozdíly. Trump by podle svého ministra zahraničí sice jednoznačně preferoval uzavření dobré a stabilní dohody, ale Teherán musí přistoupit na tvrdé podmínky.

Mezi hlavní americké požadavky, přes které podle Bílého domu nejede vlak, patří vyřešení obav z možného přístupu Íránu k jaderným zbraním a kompletní revize budoucího programu obohacování uranu. Washington dává jasně najevo, že nehodlá akceptovat polovičatá řešení, která by islámské republice umožnila v budoucnu obnovit své vojenské jaderné ambice. Íránská delegace naopak tyto požadavky vnímá jako zásah do své suverenity, což debaty v posledních týdnech paralyzovalo.

Dalším kritickým bodem, na kterém celé diplomatické úsilí selhává, je budoucí status a správa strategicky významného Hormuzského průlivu. Marco Rubio v této souvislosti varoval alianční partnery z NATO, že se musí začít připravovat na krizový scénář, takzvaný plán B, pro případ, že by Írán tuto klíčovou námořní cestu odmítl definitivně uvolnit. Ministr varoval před situací, kdy by si Teherán průliv zcela přivlastnil a začal komerčním lodím diktovat vlastní pravidla a vybírat poplatky za průjezd, což by vyžadovalo tvrdou vojenskou reakci.

Spojené státy tak dávají íránskému vedení jasně najevo, že jejich trpělivost s vleklým vyjednáváním není nekonečná. Rubio zdůraznil, že Washington jedná s velmi složitou a nevyzpytatelnou skupinou lidí, a pokud se jejich přístup k dohodě v nejbližší době radikálně nezmění, prezident Trump již dříve jasně deklaroval, že má k dispozici jiné, mimodiplomatické nástroje. Přípravy na vojenské údery v Pentagonu jsou tak přímým varováním, že Spojené státy jsou připraveny vynutit si své zájmy silou.