Polsko se v posledních letech profiluje jako nekompromisní obranná pevnost – doslova buduje nejsilnější armádu v Evropě. Když se podíváme na řadu opatření, která Varšava zavádí, je jasné, že se nepřipravuje jen na pasivní ochranu v rámci kolektivní obrany NATO, ale usiluje o vlastní robustní, moderní a početně impozantní ozbrojené síly.
Polské obranné výdaje už dnes představují více než 4 % HDP, s ambicí v příštím desetiletí dosáhnout i 5 %. Takový rozpočet umožňuje nejen modernizovat zastaralou techniku, ale i realizovat nákupy nejnovějších vojenských systémů.
Objednávky tanků – ať už jde o americké Abramsy nebo korejské tanky K2 a jejich polonizovanou verzi K2PL – spolu s dodávkami samohybných houfnic HIMARS a moderních letadel (FA-50, F-16, F-35 či cvičné M-346) jasně ukazují, že Polsko si klade za cíl zásadně zvýšit svou palebnou sílu. Navíc se plánuje výrazné navýšení počtu aktivních vojáků – zhruba na 300 tisíc, což by mělo vést ke vzniku až šesti obrněných divizí, jež by výrazně předstihly své západoevropské protějšky.
Proč Polsko dělá takový obrovský krok? Klíčovým důvodem je jeho geografická poloha na východní hranici Evropy, přímo u Ruska a Běloruska. Historické zkušenosti s ruskou agresí a nedostatek důvěry v politickou a obrannou solidaritu některých států přiměly Varšavu, aby se nespoléhala pouze na kolektivní obranu NATO. I když je členem aliance a Článek 5 poskytuje určitý stupeň záruky, polští politici a odborníci stále zdůrazňují, že „bez vlastních sil“ se země do budoucna nevydrží, když se geopolitická situace na východě ještě více zhorší.
Zůstává otázkou, zda se Polsko může spolehnout na NATO. V praxi je situace dvojsečná. Na jedné straně je Polsko jedním z klíčových členů aliance a díky své strategické poloze a masivním investicím představuje důležitý pilíř kolektivní obrany. Na druhé straně ale silné vyzbrojování Varšavy naznačuje, že Polsko si chce zajistit maximální vlastní schopnosti a být méně závislé na dodatečné podpoře ze strany spojenců.
Zatímco ostatní evropské státy často zápasí s politickou neochotou zvyšovat obranné rozpočty, Varšava naopak aktivně tlačí na další investice, a to nejen kvůli vlastní bezpečnosti, ale i proto, aby na mezinárodní scéně zaujala dominantní postavení. Svou roli hraje také nástup Donalda Trumpa do čela USA a jeho očividná neochota k obraně Evropy.
Tato strategie má i své riziko – budování extrémně silné armády může podnítit další zbrojní závody a vyvolat napětí nejen v rámci NATO, ale i mezi jednotlivými evropskými státy. Otázkou zůstává, zda bude tato cesta dlouhodobě udržitelná a zda se posílená armáda promítne i do větší politické autonomie v rámci transatlantické aliance.
Zatímco některé hlasy varují, že masivní zbrojní závody mohou destabilizovat evropskou bezpečnost, polští představitelé tvrdí, že takové kroky jsou nezbytné. V opačném případě by Rusko mohlo využít evropské nerozhodnosti a slabých obranných kapacit některých zemí k dalším agresivním krokům. Politická rétorika zdůrazňuje, že „mír je nejlépe zajištěn silnou obranou“ – a zde je Polsko příkladem, kdy investice do modernizace a rozšíření armády není jen výdajovým impulzem, ale i strategickou nutností.
Důležitým aspektem je také otázka, do jaké míry se Polsko stále spoléhá na NATO. I když je členem aliance, snaha o posílení vlastních obranných schopností ukazuje, že Varšava si nepřeje být pasivním článkem v kolektivní obraně. Naopak, silná a moderní armáda by měla poskytnout Polsku větší manévrovací prostor v jednáních se spojenci a zvyšovat jeho vliv v rámci aliance. Taková transformace by mohla dokonce přimět další členy NATO k přehodnocení svých obranných rozpočtů a investic do modernizace.
Polské vyzbrojování je jasným signálem, že země, která je dlouhodobě ohrožována potenciální agresí z východu, se již nechce spoléhat pouze na kolektivní obranu NATO. Investice do moderních tanků, letadel, houfnic a další vojenské techniky spolu s plánovaným nárůstem počtu vojáků ukazují, že Polsko usiluje o vybudování nejmodernější a nejpočetnější armády Evropy. Tato strategie, ačkoliv vyvolává otázky ohledně stability a budoucí rovnováhy sil v Evropě, zároveň podtrhuje nezbytnost připravenosti v nejistých geopolitických časech.
Ačkoliv Polsko zůstává pevně spojené s NATO, ambice stát se obranně soběstačným hráčem naznačují, že je připraveno čelit hrozbám nejen kolektivně, ale i na vlastní pěst. Konečné otázky však zní: zda takové masivní investice posílí bezpečnost regionu, nebo naopak vyvolají další zbrojní závody, a zda bude Polsko schopno udržet rovnováhu mezi vlastním obranným rozvojem a loajalitou k transatlantickým závazkům. Jeden je však jistý – polská cesta k nejmodernější armádě Evropy již byla nastavena, a její dopad na budoucnost evropské bezpečnosti bude jistě jedním z klíčových témat následujících let.
Poslanecká sněmovna ve čtvrtek večer vyslovila důvěru vládě premiéra Andreje Babiše (ANO). Stalo se tak na závěr jednání, které s přestávkami probíhalo od úterý. Babišova vláda je u moci od poloviny prosince, kdy její členy jmenoval prezident Petr Pavel.
Babyboom v českém šoubyznyse bude pokračovat i letos. Radostnou novinkou se v polovině ledna pochlubila herečka a zpěvačka Barbora Poláková. Její dvě děti se totiž dočkají nevlastního mladšího sourozence.
Karlos Vémola zřejmě má alespoň nějakou šanci se dostat z vazby. V posledních dnech se mluví o tom, že by se mohl dostat ven na kauci. Nyní se objevily další podrobnosti k tomuto scénáři. Peníze by podle nich dalo na stůl hned několik lidí.
Nevyzpytatelné je počasí v Česku během posledních dní. Po sněhové nadílce následovala epizoda, kdy opakovaně hrozil výskyt nebezpečné ledovky. Další změnu přinese druhá polovina tohoto týdne. Meteorologové očekávají inverzi.
Nejtěžší moderátorskou disciplínou jsou samozřejmě přímé televizní přenosy. Vyzkoušel si je i Karel Šíp, jenž v živém vysílání zažil asi nejtěžší okamžiky ve své desítky let trvající kariéře. Jak na to dnes vzpomíná?
Íránská justice oficiálně popřela zprávy o tom, že by plánovala popravu šestadvacetiletého Erfana Soltáního, který byl zadržen během nedávných masových nepokojů. Organizace pro lidská práva Hengaw přitom začátkem týdne varovala, že rodina mladého muže byla informována o jeho popravě naplánované na tuto středu. Soltání, majitel obchodu s oblečením, se stal symbolem pro tisíce zadržených Íránců, u nichž panují obavy z nespravedlivých a bleskových procesů.
Dánský ministr zahraničí a jeho grónská kolegyně odletěli do Washingtonu s nadějí, že najdou pochopení u ministra zahraničí Marca Rubia. Místo klidného dialogu je však v Bílém domě čekal tvrdý střet s JD Vancem. Viceprezident USA si za poslední rok vybudoval pověst politika s otevřeně nepřátelským postojem k evropským vládám, což v Bruselu i Kodani vyvolává čiré zděšení.
Spojené státy se ocitají na hraně dalšího zásadního vojenského rozhodnutí. Zatímco se svět ještě nestihl vzpamatovat ze svržení režimu Nicoláse Madura ve Venezuele, pozornost administrativy Donalda Trumpa se nyní naplno přesunula k Íránu. Situace v Teheránu je nejnapjatější za poslední roky a tamní režim čelí nebývalému tlaku z ulice i ze zahraničí. Pro globální trhy však Írán nepředstavuje jen další „padající domino“, ale strategický nervový uzel, jehož destabilizace může mít drtivé dopady na světovou ekonomiku.
Situace v Minneapolisu se v noci na čtvrtek dramaticky vyhrotila poté, co federální agent postřelil a zranil muže, který na něj měl podle oficiálních zpráv zaútočit. Incident okamžitě zažehl nové kolo násilných nepokojů v ulicích, kde se policie a federální složky střetly se stovkami demonstrantů.
Administrativa Donalda Trumpa se loni v létě prezentovala nálety na íránská jaderná zařízení jako jeden ze svých největších vojenských triumfů. Tehdy americké stealth bombardéry B-2 shodily čtrnáct obřích bomb na dva klíčové objekty bez jediné vlastní ztráty. Nyní však prezident Trump hrozí Teheránu novou odvetou v reakci na brutální potlačování protivládních protestů, které si podle aktivistů vyžádalo tisíce životů. Analytici se však shodují, že případný nový útok by vypadal zcela jinak než loňská operace, protože podpora demonstrantů vyžaduje jiný přístup.
Americký prezident Donald Trump opět potvrdil svou pověst nepředvídatelného lídra, který si užívá roli dirigenta globálního chaosu. Zatímco celý svět se zatajeným dechem čekal, zda Spojené státy zahájí ničivý úder na Írán, Trump o této otázce války a míru hovořil v Oválné pracovně během akce na podporu plnotučného mléka ve školách. Mezi vzpomínkami na dětství a nabízením pět dní staré lahve mléka novinářům jen tak mimochodem prohodil, že útok na Teherán možná odloží, protože mu jakési zdroje slíbily zastavení poprav demonstrantů.
Americká veřejnost se staví velmi odmítavě k plánům prezidenta Donalda Trumpa na ovládnutí Grónska. Podle čerstvého průzkumu stanice CNN, který realizovala agentura SSRS, se proti snaze získat toto dánské autonomní území vyjádřilo hned 75 % Američanů. Pro Trumpův záměr rozšířit území Spojených států hlasovala pouhá čtvrtina dotázaných, což naznačuje, že prezidentovy ambice narážejí na domácí scéně na silný odpor.