Polsko se v posledních letech profiluje jako nekompromisní obranná pevnost – doslova buduje nejsilnější armádu v Evropě. Když se podíváme na řadu opatření, která Varšava zavádí, je jasné, že se nepřipravuje jen na pasivní ochranu v rámci kolektivní obrany NATO, ale usiluje o vlastní robustní, moderní a početně impozantní ozbrojené síly.
Polské obranné výdaje už dnes představují více než 4 % HDP, s ambicí v příštím desetiletí dosáhnout i 5 %. Takový rozpočet umožňuje nejen modernizovat zastaralou techniku, ale i realizovat nákupy nejnovějších vojenských systémů.
Objednávky tanků – ať už jde o americké Abramsy nebo korejské tanky K2 a jejich polonizovanou verzi K2PL – spolu s dodávkami samohybných houfnic HIMARS a moderních letadel (FA-50, F-16, F-35 či cvičné M-346) jasně ukazují, že Polsko si klade za cíl zásadně zvýšit svou palebnou sílu. Navíc se plánuje výrazné navýšení počtu aktivních vojáků – zhruba na 300 tisíc, což by mělo vést ke vzniku až šesti obrněných divizí, jež by výrazně předstihly své západoevropské protějšky.
Proč Polsko dělá takový obrovský krok? Klíčovým důvodem je jeho geografická poloha na východní hranici Evropy, přímo u Ruska a Běloruska. Historické zkušenosti s ruskou agresí a nedostatek důvěry v politickou a obrannou solidaritu některých států přiměly Varšavu, aby se nespoléhala pouze na kolektivní obranu NATO. I když je členem aliance a Článek 5 poskytuje určitý stupeň záruky, polští politici a odborníci stále zdůrazňují, že „bez vlastních sil“ se země do budoucna nevydrží, když se geopolitická situace na východě ještě více zhorší.
Zůstává otázkou, zda se Polsko může spolehnout na NATO. V praxi je situace dvojsečná. Na jedné straně je Polsko jedním z klíčových členů aliance a díky své strategické poloze a masivním investicím představuje důležitý pilíř kolektivní obrany. Na druhé straně ale silné vyzbrojování Varšavy naznačuje, že Polsko si chce zajistit maximální vlastní schopnosti a být méně závislé na dodatečné podpoře ze strany spojenců.
Zatímco ostatní evropské státy často zápasí s politickou neochotou zvyšovat obranné rozpočty, Varšava naopak aktivně tlačí na další investice, a to nejen kvůli vlastní bezpečnosti, ale i proto, aby na mezinárodní scéně zaujala dominantní postavení. Svou roli hraje také nástup Donalda Trumpa do čela USA a jeho očividná neochota k obraně Evropy.
Tato strategie má i své riziko – budování extrémně silné armády může podnítit další zbrojní závody a vyvolat napětí nejen v rámci NATO, ale i mezi jednotlivými evropskými státy. Otázkou zůstává, zda bude tato cesta dlouhodobě udržitelná a zda se posílená armáda promítne i do větší politické autonomie v rámci transatlantické aliance.
Zatímco některé hlasy varují, že masivní zbrojní závody mohou destabilizovat evropskou bezpečnost, polští představitelé tvrdí, že takové kroky jsou nezbytné. V opačném případě by Rusko mohlo využít evropské nerozhodnosti a slabých obranných kapacit některých zemí k dalším agresivním krokům. Politická rétorika zdůrazňuje, že „mír je nejlépe zajištěn silnou obranou“ – a zde je Polsko příkladem, kdy investice do modernizace a rozšíření armády není jen výdajovým impulzem, ale i strategickou nutností.
Důležitým aspektem je také otázka, do jaké míry se Polsko stále spoléhá na NATO. I když je členem aliance, snaha o posílení vlastních obranných schopností ukazuje, že Varšava si nepřeje být pasivním článkem v kolektivní obraně. Naopak, silná a moderní armáda by měla poskytnout Polsku větší manévrovací prostor v jednáních se spojenci a zvyšovat jeho vliv v rámci aliance. Taková transformace by mohla dokonce přimět další členy NATO k přehodnocení svých obranných rozpočtů a investic do modernizace.
Polské vyzbrojování je jasným signálem, že země, která je dlouhodobě ohrožována potenciální agresí z východu, se již nechce spoléhat pouze na kolektivní obranu NATO. Investice do moderních tanků, letadel, houfnic a další vojenské techniky spolu s plánovaným nárůstem počtu vojáků ukazují, že Polsko usiluje o vybudování nejmodernější a nejpočetnější armády Evropy. Tato strategie, ačkoliv vyvolává otázky ohledně stability a budoucí rovnováhy sil v Evropě, zároveň podtrhuje nezbytnost připravenosti v nejistých geopolitických časech.
Ačkoliv Polsko zůstává pevně spojené s NATO, ambice stát se obranně soběstačným hráčem naznačují, že je připraveno čelit hrozbám nejen kolektivně, ale i na vlastní pěst. Konečné otázky však zní: zda takové masivní investice posílí bezpečnost regionu, nebo naopak vyvolají další zbrojní závody, a zda bude Polsko schopno udržet rovnováhu mezi vlastním obranným rozvojem a loajalitou k transatlantickým závazkům. Jeden je však jistý – polská cesta k nejmodernější armádě Evropy již byla nastavena, a její dopad na budoucnost evropské bezpečnosti bude jistě jedním z klíčových témat následujících let.
Unijním úředníkům pokazil tento červencový víkend americký prezident Donald Trump, když oznámil, že od srpna uvalí třicetiprocentní clo na dovezené zboží z Evropské unie. V Bruselu se dnes narychlo sejdou velvyslanci členských zemí. Unijní diplomaté každopádně stále věří, že je možná dohoda s Američany.
Poprvé bez manžela po svém boku dorazila Andrea Bartošková v sobotu na slavnostní zakončení karlovarského filmového festivalu. Doprovod ale měla více než na úrovni. Společnost jí totiž dělal prezident Petr Pavel, který navštívil závěr 59. ročníku filmové přehlídky.
První polovina probíhajícího víkendu byla na řadě míst propršená. Třetí červencový víkend by snad mohl přinést lepší počasí. Naznačuje to předběžná předpověď Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ).
Po šéfce Evropské komise Ursule von der Leyenové přišly i první reakce českých politiků na záměr amerického prezidenta Donalda Trumpa uvalit od srpna třicetiprocentní clo na zboží z Evropské unie, tedy i z Česka. Podle ministra průmyslu Lukáše Vlčka (STAN) je Unie připravena hájit vlastní zájmy.
59. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary je minulostí. Nejvyšší cenu, tedy Křišťálový glóbus, po osmi letech opět obdržel domácí zástupce. Uspěl totiž česko-slovenský dokument Raději zešílet v divočině slovenského dokumentaristy Mira Rema.
Snad jen Jiří Bartoška byl větší tváří karlovarského festivalu než Marek Eben. Právě slavný moderátor se letos opakovaně chopil slova, aby hereckého kolegu připomněl. Organizátorům sice složil poklonu, ale přiznal, že bez Bartošky to není úplně ono.
Evropská unie chce s Washingtonem nadále jednat o obchodní dohodě. Pokud Spojené státy od srpna opravdu uvalí třicetiprocentní clo na dovoz zboží z unijního trhu, Brusel je podle Ursuly von der Leyenové připraven chránit zájmy členských zemí a přijít s protiopatřeními.
Asi všichni jsme se domnívali, že Dara Rolins bude mít radost z návratu Pavla Nedvěda do Česka. Teď už je to ale úplně jasné. Slovenská zpěvačka poskytla důkaz v podobě všeříkající fotografie ze svého domova.
Spojené státy od srpna uvalí na zboží dovezené z Evropské unie třicetiprocentní clo. Oznámil to americký prezident Donald Trump, který v sobotu zveřejnil příslušný dopis na sociálních sítích. Clu ve stejné výši bude podléhat i zboží z Mexika.
Je vysoce pravděpodobné, že americký prezident Donald Trump a jeho čínský protějšek Si Ťin-pching se setkají ještě letos. Podle zpravodajské stanice CNN to v pátek řekl šéf americké diplomacie Marco Rubio.
Felix Slováček nemohl chybět v Karlových Varech, ale manželku Dádu Patrasovou nechal doma, ačkoliv se spolu před časem objevili mezi lidmi, kterým se ona po smrti jejich milované dcery Aničky vyhýbala. Co říká jeho žena na Slováčkovu přítomnost na filmovém festivalu?
Vypnutí přepínačů paliva během vzletu zřejmě způsobilo tragickou červnovou nehodu letounu společnosti Air India v indickém Ahmedabádu, kterou přežil jediný člověk. Vyplývá to z předběžných závěrů vyšetřování, které bude pokračovat. Informovala o tom CNN.