Vztah mezi Evropskou unií a Čínou připomíná manželství z rozumu, které je plné napětí, neshod i výčitek, ale zároveň natolik propojené, že rozchod není možný. Čína zásobuje Evropu levnou výrobou a klíčovými technologiemi, EU jí na oplátku dodává stroje, luxus a know-how. Přes politické spory a vzájemné výtky obě velmoci dobře vědí, že bez sebe zatím nemohou fungovat, pokud chtějí zůstat globálními hráči.
Čína je jedním z klíčových obchodních partnerů Evropské unie, a Unie naopak pro Peking představuje důležitý exportní trh. Evropa spoléhá na čínskou rychlou a levnou výrobu, která zajišťuje plynulé zásobování širokého spektra zboží – od spotřební elektroniky přes textil až po solární panely. Čína naopak odebírá evropské stroje, automobilové komponenty, luxusní zboží a produkty chemického a farmaceutického průmyslu.
Tento obchodní vztah však stále častěji zatěžují politické spory, obvinění z neférových praktik i vzájemné celní výpady. Přesto ani jedna ze stran nemá zájem na přerušení vzájemné ekonomické provázanost, která je příliš výhodná, příliš hluboce zakořeněná a příliš komplexní na to, aby ji šlo rychle nahradit.
Proto silná slova politiků na obou stranách Eurasie musí být vnímána s jistou rezervou. Sankce, hrozby a varování sice vypadají rozhodně, ale v praxi narážejí na limity hospodářské reality. Co by například Evropa dělala bez čínských výrobků? Teoreticky lze část výroby přesunout do jiných rozvojových zemí – Vietnamu, Indie, Bangladéše či Mexika. Jenže rychlost, škálovatelnost a cena čínské manufaktury zůstávají zatím bezkonkurenční. A co víc, pracovní podmínky a dodržování lidských práv v těchto alternativních zemích často nebudou o mnoho lepší než v Číně, někde dokonce horší.
Čínské zboží je navíc pro evropské spotřebitele nejen otázkou ceny, ale i kulturní záležitostí. „Made in China“ je nápis, který si mnozí z nás pamatují už z dětství – z malých autíček, plastových vojáčků nebo figurek dinosaurů.
Dnes se tento štítek objevuje na celé řadě výrobků, které nás provázejí od rána do večera: od mobilních telefonů, počítačových komponent a domácí elektroniky přes oblečení, kuchyňské potřeby a dětské hračky až po svítidla, nábytek a sportovní vybavení. Nejde jen o „levné zboží“ – čínské firmy dnes dodávají i technologicky vyspělé komponenty pro evropský průmysl.
V době, kdy Evropská unie usiluje o zelenou transformaci a digitální suverenitu, hraje Čína klíčovou roli jako dodavatel surovin a technologií. Více než 90 % vzácných kovů, jako je neodym, dysprosium nebo prazeodym, nezbytných pro výrobu větrných turbín, elektromotorů nebo magnetů do harddisků, pochází z čínských dolů a zpracovatelských závodů. Stejně tak jsou čínské firmy dominantními hráči v produkci solárních panelů, akumulátorů pro elektromobily nebo síťových komponent.
Z evropského pohledu je tak Čína současně partnerem, konkurentem i systémovým rivalem. Evropská komise se pokouší o strategickou rovnováhu, kdy nechce přerušit obchodní toky, ale zároveň hledá cesty, jak snížit jednostrannou závislost. Mluví se o „de-riskingu“, tedy snižování rizik, ne o úplném rozchodu. Tento přístup je pragmatickým uznáním reality, že bez Číny to zatím nejde, a ještě nějakou dobu nepůjde.
Přesto roste tlak na diverzifikaci. Vlády i firmy se snaží hledat alternativní dodavatele v Asii, Latinské Americe či Africe. Evropské podniky také více investují do výzkumu, automatizace a budování vlastních kapacit v kritických sektorech. Ale čas hraje proti nim – zatímco Čína dokáže přizpůsobit svou produkci v řádu měsíců, evropské projekty hrají často v horizontu několika let.
A mezitím obchod běží dál. Denně proudí tisíce kontejnerů mezi čínskými přístavy a evropským pobřežím, a v každém z nich jsou stopy složitého vztahu, který spojuje dva světy. Je to vztah, který je možná velice napjatý, stejně tak však nepostradatelný.
V posledních letech se stalo téměř módou nálepkovat určité postoje jako „pročínské“ nebo „podporující čínský vliv“. Možná i tento komentář bude někdo vnímat podobně. Jenže cílem není ideologie, ale realismus. Svět je globalizovaný, vzájemně provázaný, a mezinárodní obchodní výměna je nejen běžná, nýbrž nezbytná. A je přirozené, že čím větší a silnější ekonomika je, tím víc může nabídnout i vyžadovat.
Evropská unie i Čína jsou dvě z největších ekonomických sil světa. Jedna reprezentuje model pluralitní demokracie a regulovaného trhu, druhá autoritářský systém se státem řízenou ekonomikou. Rozdíly jsou hluboké, ať už jsou politické, kulturní i hodnotové. Ale právě proto je důležité, aby spolu zůstaly v kontaktu. Ekonomický rozchod by byl drahý, složitý a potenciálně nebezpečný – nejen pro obě strany, ale i pro širší světový řád.
Čína a Evropská unie se nemusejí milovat, ani si bezvýhradně důvěřovat. Ale pokud chtějí dál vystupovat jako globální velmoci – nikoli jen jako regionální hráči, ale jako aktéři s vlivem na světové dění – musí se navzájem chápat, respektovat a jednat ve vzájemném zájmu. Velmocenský status totiž není jen otázkou HDP nebo vojenské síly. Je to i schopnost vyjednávat, udržovat stabilitu a tvořit pravidla, nikoli se jim jen přizpůsobovat.
Právě v tomto ohledu je vzájemný vztah EU a Číny zkouškou zralosti a geopolitické odpovědnosti. Globalizovaný svět neodpouští izolaci ani ideologickou zatvrzelost, jako se o to snaží Spojené státy pod vedením Donalda Trumpa. Stabilní, byť komplikované partnerství mezi Čínou a Unií tak není luxusem, ale jasným předpokladem toho, aby obě strany zůstaly u stolu, kde se rozhoduje o budoucnosti světa.
Zatímco globální průměrná teplota za posledních 30 let rostla přibližně o 0,26 °C za dekádu, Evropa a Arktida zažívají dvojnásobné tempo oteplování. Podle dat ERA5 programu Copernicus Climate Change Service se Evropa oteplila od poloviny 90. let přibližně o 0,53 °C za dekádu, Arktida dokonce o 0,69 °C.
Ve válkou zmítaném Pásmu Gazy se každou noc odehrává drama, které nepřestává znepokojovat světovou veřejnost. Matky se probouzejí opakovaně ze spánku, aby si ověřily, že jejich děti ještě dýchají — ne proto, že by hrozilo bombardování, ale kvůli hladu. Nedostatek potravy, způsobený dlouhotrvající blokádou, která následovala po útoku Hamasu ze 7. října, uvrhl více než milion dětí do přímého ohrožení života.
Podle informací agentury Reuters nařídil Elon Musk během ukrajinské protiofenzivy na podzim roku 2022 vypnutí satelitního pokrytí Starlink nad částí Chersonské oblasti. Tři zdroje obeznámené se situací uvedly, že Musk požádal jednoho z hlavních inženýrů společnosti SpaceX o deaktivaci služby v okolí města Beryslav, kde se ukrajinské jednotky pokoušely obklíčit ruské síly.
Kreml dal jasně najevo, že válka na Ukrajině nebude ukončena v časovém rámci 50denního ultimáta, které nedávno představil americký prezident Donald Trump. Během třetího kola jednání navrhl Kyjev schůzku nejvyšších představitelů obou států do konce srpna, podle mluvčího prezidenta RF Dmitrije Peskova je však nepravděpodobné, že se taková schůzka uskuteční.
Vysoké teploty nejenže způsobují nepohodlí, ale zároveň mohou mít závažné dopady na lidské zdraví. Vlny extrémního vedra, které letos zasáhly rozsáhlé oblasti severní polokoule, přinášejí vedle známých projevů jako nevolnost, závratě nebo dehydratace také méně známý, avšak významný efekt: urychlení biologického stárnutí. Podle nových studií může dlouhodobé vystavení vysokým teplotám poškodit buňky a tkáně a způsobit rychlejší biologické stárnutí, které se může lišit od kalendářního věku člověka.
Společnost Paramount zažívá několik perných týdnů. Důvodem je rozhodnutí vyplatit Donaldu Trumpovi 16 milionů dolarů, namísto toho, aby se s ním soudila. Mnozí předpovídali, že by spor pravděpodobně vyhrála. K tomuto kroku došlo zrovna ve chvíli, kdy firma potřebovala schválení fúze za 8 miliard dolarů od federálních úřadů, což vyvolalo obrovský poprask.
Vztah mezi Evropskou unií a Čínou připomíná manželství z rozumu, které je plné napětí, neshod i výčitek, ale zároveň natolik propojené, že rozchod není možný. Čína zásobuje Evropu levnou výrobou a klíčovými technologiemi, EU jí na oplátku dodává stroje, luxus a know-how. Přes politické spory a vzájemné výtky obě velmoci dobře vědí, že bez sebe zatím nemohou fungovat, pokud chtějí zůstat globálními hráči.
Podle průzkumů rostoucí počet extrémních klimatických jevů, jako jsou povodně, lesní požáry a hurikány, nezvýšil povědomí o hrozbách spojených se změnou klimatu. Místo toho lidé mění svou představu o tom, co považují za „normální“. Tento jev, označovaný jako „efekt vařící žáby“, způsobuje, že si postupné změny těžko všímáme.
Uznání palestinské státnosti znovu rozděluje světovou diplomacii. Zatímco Francie jako první velká evropská mocnost oznámila, že Palestinu oficiálně uzná, USA a Izrael takový krok tvrdě odmítají. Tvrdí, že legitimizuje násilí a ohrožuje mír. Přesto se počet států podporujících dvoustátní řešení dál rozrůstá – uznání Palestiny nyní podporují tři čtvrtiny celého světa.
V reakci na rostoucí napětí mezi Ruskem a západními zeměmi přinesl ruský deník Komsomolskaja Pravda, označovaný novináři jako „oblíbené Putinovy noviny“, bizarní prognózu. Podle ní by Evropská unie mohla zaútočit na Rusko již v roce 2027, uvedl server Meduza.
Po intenzivních bouřkách, které ve čtvrtek zasáhly Moravu, vydal dnes Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) naléhavou výstrahu před silnými bouřkami pro oblast Čech. Očekává se, že nepříznivé počasí zasáhne region v odpoledních a večerních hodinách během pátku i soboty.
Humanitární organizace tvrdě kritizují Evropskou unii za její nedostatečnou reakci na humanitární katastrofu v Gaze. Podle nich jsou výzvy k umožnění dodávek pomoci nedostatečné bez uplatnění tvrdších opatření vůči Izraeli, zejména sankcí.