Vztah mezi Evropskou unií a Čínou připomíná manželství z rozumu, které je plné napětí, neshod i výčitek, ale zároveň natolik propojené, že rozchod není možný. Čína zásobuje Evropu levnou výrobou a klíčovými technologiemi, EU jí na oplátku dodává stroje, luxus a know-how. Přes politické spory a vzájemné výtky obě velmoci dobře vědí, že bez sebe zatím nemohou fungovat, pokud chtějí zůstat globálními hráči.
Čína je jedním z klíčových obchodních partnerů Evropské unie, a Unie naopak pro Peking představuje důležitý exportní trh. Evropa spoléhá na čínskou rychlou a levnou výrobu, která zajišťuje plynulé zásobování širokého spektra zboží – od spotřební elektroniky přes textil až po solární panely. Čína naopak odebírá evropské stroje, automobilové komponenty, luxusní zboží a produkty chemického a farmaceutického průmyslu.
Tento obchodní vztah však stále častěji zatěžují politické spory, obvinění z neférových praktik i vzájemné celní výpady. Přesto ani jedna ze stran nemá zájem na přerušení vzájemné ekonomické provázanost, která je příliš výhodná, příliš hluboce zakořeněná a příliš komplexní na to, aby ji šlo rychle nahradit.
Proto silná slova politiků na obou stranách Eurasie musí být vnímána s jistou rezervou. Sankce, hrozby a varování sice vypadají rozhodně, ale v praxi narážejí na limity hospodářské reality. Co by například Evropa dělala bez čínských výrobků? Teoreticky lze část výroby přesunout do jiných rozvojových zemí – Vietnamu, Indie, Bangladéše či Mexika. Jenže rychlost, škálovatelnost a cena čínské manufaktury zůstávají zatím bezkonkurenční. A co víc, pracovní podmínky a dodržování lidských práv v těchto alternativních zemích často nebudou o mnoho lepší než v Číně, někde dokonce horší.
Čínské zboží je navíc pro evropské spotřebitele nejen otázkou ceny, ale i kulturní záležitostí. „Made in China“ je nápis, který si mnozí z nás pamatují už z dětství – z malých autíček, plastových vojáčků nebo figurek dinosaurů.
Dnes se tento štítek objevuje na celé řadě výrobků, které nás provázejí od rána do večera: od mobilních telefonů, počítačových komponent a domácí elektroniky přes oblečení, kuchyňské potřeby a dětské hračky až po svítidla, nábytek a sportovní vybavení. Nejde jen o „levné zboží“ – čínské firmy dnes dodávají i technologicky vyspělé komponenty pro evropský průmysl.
V době, kdy Evropská unie usiluje o zelenou transformaci a digitální suverenitu, hraje Čína klíčovou roli jako dodavatel surovin a technologií. Více než 90 % vzácných kovů, jako je neodym, dysprosium nebo prazeodym, nezbytných pro výrobu větrných turbín, elektromotorů nebo magnetů do harddisků, pochází z čínských dolů a zpracovatelských závodů. Stejně tak jsou čínské firmy dominantními hráči v produkci solárních panelů, akumulátorů pro elektromobily nebo síťových komponent.
Z evropského pohledu je tak Čína současně partnerem, konkurentem i systémovým rivalem. Evropská komise se pokouší o strategickou rovnováhu, kdy nechce přerušit obchodní toky, ale zároveň hledá cesty, jak snížit jednostrannou závislost. Mluví se o „de-riskingu“, tedy snižování rizik, ne o úplném rozchodu. Tento přístup je pragmatickým uznáním reality, že bez Číny to zatím nejde, a ještě nějakou dobu nepůjde.
Přesto roste tlak na diverzifikaci. Vlády i firmy se snaží hledat alternativní dodavatele v Asii, Latinské Americe či Africe. Evropské podniky také více investují do výzkumu, automatizace a budování vlastních kapacit v kritických sektorech. Ale čas hraje proti nim – zatímco Čína dokáže přizpůsobit svou produkci v řádu měsíců, evropské projekty hrají často v horizontu několika let.
A mezitím obchod běží dál. Denně proudí tisíce kontejnerů mezi čínskými přístavy a evropským pobřežím, a v každém z nich jsou stopy složitého vztahu, který spojuje dva světy. Je to vztah, který je možná velice napjatý, stejně tak však nepostradatelný.
V posledních letech se stalo téměř módou nálepkovat určité postoje jako „pročínské“ nebo „podporující čínský vliv“. Možná i tento komentář bude někdo vnímat podobně. Jenže cílem není ideologie, ale realismus. Svět je globalizovaný, vzájemně provázaný, a mezinárodní obchodní výměna je nejen běžná, nýbrž nezbytná. A je přirozené, že čím větší a silnější ekonomika je, tím víc může nabídnout i vyžadovat.
Evropská unie i Čína jsou dvě z největších ekonomických sil světa. Jedna reprezentuje model pluralitní demokracie a regulovaného trhu, druhá autoritářský systém se státem řízenou ekonomikou. Rozdíly jsou hluboké, ať už jsou politické, kulturní i hodnotové. Ale právě proto je důležité, aby spolu zůstaly v kontaktu. Ekonomický rozchod by byl drahý, složitý a potenciálně nebezpečný – nejen pro obě strany, ale i pro širší světový řád.
Čína a Evropská unie se nemusejí milovat, ani si bezvýhradně důvěřovat. Ale pokud chtějí dál vystupovat jako globální velmoci – nikoli jen jako regionální hráči, ale jako aktéři s vlivem na světové dění – musí se navzájem chápat, respektovat a jednat ve vzájemném zájmu. Velmocenský status totiž není jen otázkou HDP nebo vojenské síly. Je to i schopnost vyjednávat, udržovat stabilitu a tvořit pravidla, nikoli se jim jen přizpůsobovat.
Právě v tomto ohledu je vzájemný vztah EU a Číny zkouškou zralosti a geopolitické odpovědnosti. Globalizovaný svět neodpouští izolaci ani ideologickou zatvrzelost, jako se o to snaží Spojené státy pod vedením Donalda Trumpa. Stabilní, byť komplikované partnerství mezi Čínou a Unií tak není luxusem, ale jasným předpokladem toho, aby obě strany zůstaly u stolu, kde se rozhoduje o budoucnosti světa.
Izraelští ministři obrany a financí oznámili plány na vybudování nových osad v Pásmu Gazy a vyčlenění stovek milionů dolarů na rozšíření výstavby na okupovaném Západním břehu Jordánu. Krajně pravicová koalice premiéra Benjamina Netanjahua se před nadcházejícími parlamentními volbami, které jsou naplánovány na 27. října, snaží urychleně rozšířit kontrolu nad palestinským územím.
Americký prezident Donald Trump pohrozil Kanadě zavedením nových cel poté, co stovky lesních požárů zahalily velkou část severu Spojených států do hustého kouře. Trump označil situaci za invazi špinavého a nezdravého vzduchu do USA a obvinil sousední zemi ze záměrné nedbalosti při správě lesů. Uvedl, že bude telefonovat kanadskému premiérovi Marku Carneymu a bude žádat vysvětlení. V reakci na to někteří republikáni opětovně navrhli, aby se Kanada stala 51. státem USA, což v Kanadě vyvolalo vlnu nevole a protestní omezování cest do Ameriky.
I přes přísné zákazy režimu Kim Čong-una si jihokorejský pop, známý jako K-pop, nachází cestu k obyvatelům Severní Koreje. Pro mnohé uprchlíky, kteří nyní žijí v Jižní Koreji, znamenalo setkání s touto hudbou zásadní životní zlom a první dotek se svobodou.
Kdo nastoupí na uvolněné místo, až skončí druhý mandát Emmanuela Macrona? Hlavní favoritkou je navzdory posledním událostem jeho někdejší soupeřka Marine Le Penová. Potvrdily to i průzkumy, které proběhly po jejím odsouzení.
Epidemie smrtelně nebezpečné eboly v africké Demokratické republice Kongo řádí dál. Podle oficiálních údajů už se potvrdilo více než dva tisíce případů nemoci, ale experti se domnívají, že rozsah epidemie je reálně násobně větší.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj nabídl bývalému ministrovi vnitra Ihoru Klymenkovi post tajemníka Rady národní bezpečnosti a obrany (RNBO). Klymenko byl původně hlavní volbou hlavy státu na post nového ministra obrany, avšak masové občanské protesty proti odvolání jeho předchůdce Mychajla Fedorova tyto plány výrazně zkomplikovaly.
Evropská komise představila nový Akční plán pro elektrifikaci, jehož cílem je do roku 2040 zajistit čtyřicet šest procent celkové spotřeby energie v Evropské unii z elektřiny, což představuje zdvojnásobení současného stavu.
Vliv Donalda Trumpa na jeho věrnou voličskou základnu patřil v uplynulém desetiletí k nejvýraznějším faktorům americké politické scény. Dlouhodobě totiž převládal názor, že i přes chybějící širokou popularitu disponuje tak intenzivní oddaností velké části svých stoupenců, která z něj neustále činí mimořádně silného hráče. Současná data však ukazují, že toto zažité přesvědčení již pravděpodobně neplatí. Nový průzkum veřejného mínění společností Washington Post a Ipsos přinesl další doklad o tom, že se prezidentovo tvrdé jádro nejen výrazně zmenšilo, ale z historického pohledu je aktuálně velmi malé.
Minulý měsíc podepsal americký prezident Donald Trump s Íránem memorandum o porozumění a dohodu o příměří během večeře v Zrcadlovém sále ve Versailles. Volba tohoto místa, kterou inicioval francouzský prezident Emmanuel Macron s cílem zapůsobit na Trumpa dříve, než změní názor, okamžitě vyvolala historické srovnání s rozsáhlou Versailleskou smlouvou z roku 1919.
Běžní obyvatelé Ruska začínají poprvé po čtyřech letech války pociťovat přímé dopady konfliktu prostřednictvím citelného nedostatku pohonných hmot, rostoucí inflace a celkového zpomalování ekonomiky. Zatímco v Moskvě se tvoří dlouhé fronty u čerpacích stanic a řidiči mohou natankovat maximálně dvacet litrů na auto, v odlehlejších regionech, jako je Krasnodar, Dagestán nebo Tuva, dochází k úplnému kolapsu zásobování a desítky kilometrů dlouhým zácpám. Kreml se v této situaci snaží balancovat mezi obrovskými finančními nároky na udržení armády a snahou zachovat sociální stabilitu, která byla dlouho jeho politickou vizitkou.
Ukrajinské síly bezpilotních prostředků pod vedením velitele Roberta Brovdiho, známého pod přezdívkou „Maďar“, provedly v noci na pátek rozsáhlý úder v Černém moři. Cílem této operace se stalo dvanáct plavidel patřících do ruské takzvané stínové flotily. Hlavním účelem útoku bylo ochromit zásobovací trasy, kterými Rusko dopravuje palivo na okupovaná území na východě Ukrajiny a na anektovaný poloostrov Krym. Kyjev se tímto způsobem snaží zamezit obcházení mezinárodních sankcí a paralyzovat ruskou logistiku.
Ruský protiválečný opoziční politik Boris Naděždin varuje před kurzem, kterým prezident Vladimir Putin vede zemi. Podle něj současné směřování Kremlu uvrhne Rusko do chaosu a potenciálně i do naprosté katastrofy. Třiašedesátiletý politik tato slova pronesl v době, kdy na něj úřady stupňují tlak před zářijovými parlamentními volbami, ve kterých plánuje kandidovat.