Leoš Mareš se kauzu údajné nevěry snažil dlouho vymlčet, ale nakonec se i na popud druhé manželky Moniky rozhodl vysvětlit, jak to celé vlastně bylo. Nově tak víme, kdo měl stát za rozšířením zvěstí o vztahu moderátora s asistentkou.
Pravdou je, že Mareš se ke spekulacím už jednou veřejně vyjádřil pro deník Blesk, jemuž řekl, že s asistentkou Kateřinou má naprosto standardní vztah. "Akorát ona je žena a já jsem muž. Pracujeme spolu a já si myslím, že je povoleno pracovat ve smíšeném kolektivu," podotkl s tím, že podobné zvěsti nejsou člověku nikdy příjemné.
Doma to ale zřejmě nestačilo, proto se moderátor rozhodl téma zvednout i ve středečním vysílání Evropy 2. Tam vyjádřil svůj názor, že došlo k nedorozumění kvůli sporu mezi jeho bývalým manažerem a již zmíněnou asistentkou. Za mikrofonem dokonce zavolal i manželce, která představila svůj vlastní a dost odlišný pohled na věc.
"Já si myslím, že Marcel to dělal cíleně, protože je zhrzený a protože máme přece podezření, že tě poškodil i v jiných věcech. Protože když šíříš takovou věc, která se týká rodiny, to je pro mě no go zóna," prohlásila Monika podle webuextra.cz.
Marešová zdůraznila, že takové jednání obzvlášť nechápe u někoho, kdo má rodinu a děti. "Mě by zajímalo, co by dělali, kdyby tohle někdo udělal jim?" položila řečnickou otázku.
"Každý ať si na svém večírku pomlouvá, koho chce, to je v pořádku. Ale určitě si nevytvoříš příběh na Instagram, to je cíleně odpálená bomba," dodala Leošova druhá žena.
V pražském Kongresovém centru se v sobotu večer odehrálo slavnostní udílení 33. ročníku cen Český lev, které oslavilo nejvýraznější filmové a televizní počiny loňského roku. Večerem poprvé provázela stand-up komička Bianca Cristovao, která ceremoniál otevřela futuristickou scénkou z Prahy roku 2050 a následně sál bavila vtipy o české politice i svém slavnějším bratrovi Benovi.
Zatímco se pozornost světové veřejnosti upírá k válečnému konfliktu na Blízkém východě, ukrajinská armáda využívá taktické situace k postupu ve své protiofenzivě. Od konce ledna 2026 se ukrajinským silám podařilo osvobodit více než 400 kilometrů čtverečních území na jihu a východě země. Tento vývoj výrazně narušuje plány Ruska na jeho očekávanou jarní ofenzivu ještě předtím, než mohla naplno začít.
V průmyslovém přístavu Rás al-Chajma ve Spojených arabských emirátech se rozhostilo tísnivé ticho. Tam, kde obvykle vládne čilý námořní ruch, nyní nehybně kotví lodě. Na obzoru se v oparu rýsují stovky tankerů, které v posledních dnech vytvořily nekonečnou frontu podél vodní cesty, jež se stala nejnebezpečnějším místem pro světovou plavbu – Hormuzského průlivu.
Americký prezident Donald Trump ohlásil začátek boje za uvolnění strategického Hormuzského průlivu, který je momentálně ochromen probíhajícím konfliktem s Íránem. Na své sociální síti Truth Social Trump zdůraznil, že Spojené státy zajistí bezpečný a volný průjezd touto klíčovou obchodní tepnou „tak či onak“. Podle jeho slov je nepřijatelné, aby byla světová ekonomika rukojmím teheránského režimu.
Americké letectvo provedlo v noci na sobotu rozsáhlý úder na íránský ostrov Charg, který tvoří pilíř tamního hospodářství. Právě z tohoto strategického místa v Perském zálivu totiž proudí do světa přes 90 % íránské ropy.
Zatímco se pozornost světa od konce února 2026 upírá k americkým a izraelským úderům v Íránu, v jeho stínu se rozhořel další zásadní konflikt. Vztahy mezi Pákistánem a afghánským hnutím Tálibán dosáhly bodu mrazu, což vyvrcholilo 27. února vyhlášením „otevřené války“ ze strany Islámábádu. Tato situace vyvolává zásadní otázku: Co vlastně Pákistán v Afghánistánu sleduje?
Historie se opakuje a Spojené státy kráčejí v Íránu do stejné pasti, jakou si před dvěma dekádami připravily v Iráku, varují experti. Ačkoliv americká armáda tehdy dosáhla všech svých taktických cílů – Saddám Husajn byl dopaden a režim se zhroutil během tří týdnů – politický výsledek byl katastrofální. Irák je dnes autoritářským státem s hlubokými vazbami na Teherán. Tato propast mezi vojenským úspěchem a politickou realitou je přesně tím místem, kde americké strategie v uplynulých letech selhaly.
Mezi Evropskou unií a Spojenými státy nebezpečně houstne atmosféra a hrozba návratu k otevřené obchodní válce je čím dál reálnější. Washingtonu dochází trpělivost s Bruselem, který podle amerických představitelů neplní dohodu uzavřenou loni v červenci v Turnberry. Americký obchodní zmocněnec Jamieson Greer si podle webu Politico postěžoval, že zatímco USA své závazky splnily, EU neimplementovala prakticky nic a příslušná legislativa o clech zůstává měsíce zablokovaná.
Německý kancléř Friedrich Merz v posledních dnech výrazně přehodnotil svůj postoj k válce v Íránu a začal se otevřeně vymezovat proti strategii amerického prezidenta Donalda Trumpa. Zatímco ještě minulý týden během návštěvy v Bílém domě Merz ujišťoval Trumpa o své plné podpoře a shodě na cíli svrhnout režim v Teheránu, jeho nadšení nyní vystřídala ostrá kritika. Tento obrat přichází ve chvíli, kdy se naplno projevují ničivé dopady konfliktu na německou ekonomiku a bezpečnost.
Hamas v sobotním prohlášení nečekaně vyzval Teherán, aby se při svých vojenských operacích vyvaroval útoků na sousední země. Ačkoliv hnutí plně uznává právo Íránské islámské republiky reagovat na agresi všemi dostupnými prostředky v souladu s mezinárodním právem, apeluje na své „íránské bratry“, aby do konfliktu nezatahovali okolní státy. Tento diplomatický apel přichází v době extrémního napětí, které zachvátilo celý region Perského zálivu.
Americké námořnictvo a námořní pěchota se připravují na posílení své přítomnosti na Blízkém východě, což pro CBS News potvrdili dva vládní představitelé. Očekává se, že do regionu dorazí obojživelná pohotovostní skupina a její expediční jednotka, kterou by měla vést výsadková loď USS Tripoli se základnou v Japonsku. Tato formace obvykle zahrnuje přibližně 5 000 námořníků a příslušníků námořní pěchoty rozmístěných na několika plavidlech.
Válka v Íránu, která naplno propukla po zahájení amerických a izraelských úderů 28. února 2026, uvrhla světové trhy do chaosu. Ceny energií vyletěly strmě vzhůru a ropa typu Brent, která se ještě koncem února prodávala za zhruba 70 dolarů za barel, bleskově překonala hranici 100 dolarů. I když cena k 10. březnu mírně klesla na 90 dolarů díky prohlášení Donalda Trumpa o brzkém konci války, nejistota v Evropě trvá.
