Stěžejní obchodní dohoda EU s USA se zasekla. Překážkou je jediný muž

Evropská unie
Evropská unie , foto: Pixabay
Klára Marková 16. června 2026 18:14
Sdílej:

Předseda výboru pro mezinárodní obchod Evropského parlamentu Bernd Lange se v posledních měsících stal hlavní interní překážkou pro schválení transatlantické obchodní dohody mezi Evropskou unií a Spojenými státy. Tento sedmdesátiletý německý sociální demokrat, známý spíše svým metodickým a mírným vystupováním, dokázal na půdě parlamentu zformovat silnou koalici složenou ze středolevých, liberálních a zelených zákonodárců. Společně vyjádřili hlubokou nedůvěru vůči americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi a postavili se proti dohodě, kterou považovali za jednostrannou a pro Evropu nebezpečnou.

Základem sporu se stala obchodní dohoda, kterou loni v červenci uzavřel Trump s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou v jeho skotském golfovém rezortu Turnberry. Podle tohoto ujednání měla Unie schválit legislativu rušící cla na americké průmyslové zboží, zatímco Washington slíbil zastropovat cla na většinu evropského exportu na 15 procentech a snížit poplatky za evropská auta. Vedení v Bruselu i evropské vlády dohodu původně rychle podpořily ve snaze odvrátit hrozbu celní války a zachovat stabilitu, avšak Lange využil legislativních pravomocí parlamentu k tomu, aby proces schvalování na dlouhé měsíce zablokoval.

Langeho odpor podle webu Politico výrazně zesílil po sérii kroků ze strany Washingtonu, které nastaly krátce po uzavření příměří. První vážnou trhlinou bylo srpnové zavedení padesátiprocentních amerických cel na stovky produktů obsahujících ocel a hliník. Definitivní zvrat v postupu parlamentní koalice pak přinesla Trumpova hrozba anektovat Grónsko a následné americké hrozby obchodním embargem vůči Španělsku za jeho nesouhlas s válkou v Íránu. Tyto události vedly Langeho k požadavku, aby byl text dohody právně zajištěn proti nepředvídatelným krokům americké administrativy, což vyvolalo značnou nevoli u nejsilnější lidovecké frakce EPP, která se obávala destabilizace byznysu a hrozby vypuknutí plnohodnotné obchodní války.

Vyjednávací pozice německého europoslance byla silně ovlivněna zájmy jeho domovského spolkového státu Dolní Sasko, kde sídlí automobilka Volkswagen a ocelářský koncern Salzgitter. Trumpova cla na ocelové deriváty totiž přímo ohrožovala tisíce tamních pracovních míst. Patová situace se začala částečně uvolňovat až v polovině března, kdy americký obchodní zmocněnec Jamieson Greer v telefonickém rozhovoru Langeho ujistil, že Washington některé produkty z těchto cel brzy vyjme. To umožnilo posunout legislativní proces k finálnímu hlasování, které bylo naplánováno na polovinu června.

Během napjatých institucionálních vyjednávání v Bruselu zastával Lange pozici nekompromisního vyjednavače, což vytvářelo protiváhu k diplomatickému přístupu komisaře pro obchod Maroše Šefčoviče. Lange tvrdě požadoval zavedení takzvané „sunrise clause“, která by implementaci dohody podmínila reálným snížením amerických cel na ocel, a prosazoval mechanismus pro okamžité pozastavení evropských ústupků v případě nového ohrožení územní celistvosti ze strany USA. Požadoval také, aby platnost dohody vypršela v březnu 2028, tedy ještě před koncem Trumpova prezidentského mandátu. Evropská komise a Rada EU však jeho požadavky mírnily z obavy před přílišným vyhrocením vztahů s Amerikou.

Napětí vyvrcholilo během nočního vyjednávacího maratonu na konci května, kdy emoce v sále vedly k hlasitým projevům nesouhlasu a hrozbám odchodem z jednání ze strany unijních úředníků. Šefčovičova hlavní úřednice pro obchod Sabine Weyandová nakonec prosadila kompromisní formulaci, podle které má Komise větší volnost při posuzování toho, zda Spojené státy podmínky dohody plní. Lange v této závěrečné fázi tlaku ustoupil a přijal upravené znění textu, které sice zohledňuje jeho klíčové body, ale v méně závazné formě.

Výsledný kompromisní text, o kterém parlament rozhoduje v závěrečném plenárním hlasování, dává Evropské komisi možnost pozastavit platnost obchodní dohody, pokud Washington nesníží cla na evropskou ocel a hliník do konce roku 2026. Z textu naopak zcela vypadla pasáž o ochraně územní celistvosti EU a samotné datum vypršení platnosti smlouvy bylo posunuto až na konec roku 2029. Přestože Lange nedosáhl splnění všech svých původních požadavků, upravený text podle něj vytváří jasnou politickou odpovědnost a dává Unii do rukou nezbytné nástroje pro případ, že by Washington své závazky porušil.

Stalo se