Jak moc se svět změnil? Tradiční modely selhávají, globální nejistota se stala trvalým rysem

Finanční trhy na tento vývoj reagují rizikovým chováním, což je patrné zejména na americkém akciovém trhu. Ten se stále více odtrhává od reálné ekonomiky a je poháněn spekulativními sázkami na umělou inteligenci a technologické firmy, jejichž vysoké valuace počítají s bezproblémovou budoucností. Tímto přístupem aktéři na trhu systematicky podceňují geopolitická rizika, finanční křehkost i samotnou všudypřítomnou nejistotu, namísto toho, aby se připravovali na možné budoucí otřesy.

Vojenské konflikty, klimatické šoky nebo narušení dodavatelských řetězců mají často nelineární účinky a asymetrické důsledky, které destabilizují globální prostředí. Příkladem takového provázaného mechanismu je napětí v Hormuzském průlivu, které může kvůli nedostatku hnojiv ochromit zemědělskou produkci na třech kontinentech. Podobně se v minulosti projevily i energetické šoky v Evropě, jež zrychlily inflaci i v zemích, které z Ruska nedovážely téměř žádné suroviny.

Schopnost čelit krizím závisí na síle a kapacitě národních institucí, nikoli pouze na finančním bohatství státu. Příkladem je podle odborníků z webu The Conversation selhání strategického výhledu byla závislost Německa na ruském plynu, kterou země musela po vypuknutí krize kompenzovat nasazením masivního obranného štítu ve výši 200 miliard eur na nákup zkapalněného zemního plynu. Tento krok sice koupil Berlínské vládě čas, avšak mimořádné výdaje po propuknutí krize jsou vždy výrazně nákladnější než preventivní budování stabilního institucionálního zázemí.

Úspěšnou dlouhodobou strategii naopak demonstruje Dánsko, které po ropném šoku v roce 1973 transformovalo svou energetickou politiku. Dánské vlády tehdy prosadily padesátiletý plán, který integroval rozvoj větrné energie do průmyslové politiky a stavebního práva, a to na základě širokého politického i společenského konsensu. Výsledkem je, že dnes země generuje přibližně polovinu elektřiny z větrných elektráren, přičemž celkový podíl obnovitelných zdrojů dosahuje 67 procent, což Dánsku umožnilo zvládnout energetickou krizi v roce 2022 mnohem lépe než jiným státům.

Podobnou institucionální flexibilitu ukázalo Španělsko během pandemie covidu-19, kdy využilo krizi k zavedení univerzálnější ochrany v nezaměstnanosti pro dříve zranitelné pracovníky. Na nadnárodní úrovni pak Evropská unie reagovala vytvořením Mechanizmu na podporu obnovy a odolnosti ve výši 577 miliard eur. I přes kritiku ohledně zpoždění a složitých kontrolních procesů tento nástroj prokazatelně pomohl odvrátit další hospodářskou recesi a podpořil strukturální reformy v členských státech.

Důvěryhodné instituce plní v dobách nejistoty tři zásadní funkce, jimiž jsou stabilizace očekávání občanů a investorů, spravedlivé rozdělování dopadů krizí k zamezení sociálního kolapsu a schopnost adaptace na nové podmínky. Současná americká administrativa však podle odborníků činí chybu, když podkopává legitimitu vlastních nezávislých úřadů. Dubnový výhled Mezinárodního měnového fondu pro rok 2026 výslovně varuje, že politický tlak na nezávislé centrální banky může vážně narušit důvěru veřejnosti, zvýšit inflační očekávání a v důsledku zpomalit hospodářský růst.

Rostoucí vlna populismu v Evropě po Velké recesi ukazuje, co se stane, když instituce přestanou sloužit široké veřejnosti a ztratí svou legitimitu. Investice do inkluzivních institucí, které garantují předvídatelná pravidla a umožňují zapojení různých společenských skupin do rozhodování, proto nejsou politickým luxusem. Představují formu kolektivního pojištění, která pomáhá moderním společnostem absorbovat nepředvídatelné globální šoky bez následného sociálního rozpadu.