V Polsku došlo k zásadnímu posunu: Karol Nawrocki, kandidát podporovaný stranou Právo a spravedlnost (PiS) a spojenec amerického prezidenta Donalda Trumpa, zvítězil v prezidentských volbách. Jeho nástup do úřadu nebude mít dopad pouze na domácí politickou scénu, ale ovlivní rovněž směřování celé Evropské unie. Jaké dopady lze od Nawrockiho prezidentství očekávat na evropské dění – od vztahů mezi členskými státy EU až po širší geopolitické souvislosti?
Nawrocki dlouhodobě zastává postoj, že Brusel nesmí vnucovat členským státům jednotný způsob řešení všech výzev, obzvlášť v otázkách soudní reformy, mediálních svobody či migrace. Již v době, kdy stál v čele Institutu národní paměti (IPN), dával najevo skepsi vůči „federalistickým“ tendencím EU, které považoval za odtržené od národních zájmů. Jako prezident pravděpodobně aktivně využije své právo veta v Radě Evropy či v Evropské radě pokaždé, když bude vnímat návrhy unijních nařízení jako zásah do suverenity Polska. To může vyústit v častější blokování či zdržování klíčových iniciativ – například v oblasti klimatických cílů či rozpočtových opatření, kde je nejistá podpora pro již přijímané balíčky.
Na konkrétní úrovni to znamená, že Polsko bude výrazněji tlačit na přizpůsobení unijních pravidel tak, aby respektovala „kulturní a národní odlišnosti“. To může vyústit v menší ochotu Polska podporovat závazné sankce vůči Maďarsku kvůli porušování zásad právního státu – Varšava by mohla odmítat přijmout mechanismus podmíněnosti výplaty evropských fondů v závislosti na zachování nezávislosti soudnictví. Případné rozpory mezi Polskem a ostatními státy Visegrádské čtyřky (Česká republika, Slovensko, Maďarsko) se naopak prohloubí, nicméně Praha a Bratislava mohou být tlačeny k tomu, aby se více přiklonily ke konzervativnějším postojům, neboť Varšava nyní bude reprezentovat tvrdší linii než dosavadní prezident Andrzej Duda.
Soudní reforma byla vždy hlavním předmětem sporu mezi PiS a Evropskou unií. Bývalý prezident Duda i současná vláda často narazili na odpor při přístupu k nezávislosti justice, dosud však fungovaly určité kompromisy. Nový prezident Nawrocki, pravděpodobně ještě více než jeho předchůdce, bude zdůrazňovat nárok Polska na vlastní interpretaci ústavních kompetencí. Pokud Varšava odmítne plnit rozhodnutí Soudního dvora EU, může to vést ke zvýšenému počtu předběžných řízení a pokut. Ve výsledku se tak prohloubí princip rozdělených právních sfér v EU (tzv. „two-speed Europe“), v němž část států bude ochotna prosazovat přísnější unijní regulace a jiná – v čele s Polskem – bude hájit národní legislativní autonomii.
Karol Nawrocki opakovaně zdůraznil, že nebude podporovat vstup Ukrajiny do NATO, dokud Kyjev „plně neuzná odpovědnost za masakry Poláků ve Volyni“. Tato podmínka, která je politicky téměř neakceptovatelná pro ukrajinské vedení, prakticky znamená výrazné zpomalení nebo dokonce blokaci dalšího rozšiřování alianční bezpečnostní smlouvy na východ. Při klasickém dvoufázovém mechanismu (oznámení přistoupení do EU, spoléhající se zároveň na otevření cest pro strategické vojenské partnerství) by Moskva mohla využívat tento fakt k pronikání do evropských rozporů – vyvolávat pochybnosti o jednotě Západu vůči ruské agresi. Pro Ukrajinu to může znamenat zpomalení či odložení očekávaného přibližování k euroatlantickému bloku, což v současné válce proti Rusku představuje citelný strategický handicap. I ostatní státy, především pobaltské země, mohou začít zvažovat, zda je spolehlivost bezpečnostních záruk v rámci NATO „všemi členskými státy“ stále dostatečná.
Nawrocki se staví proti Zelené dohodě EU, považuje ji za hrozbu pro polskou uhelnou a průmyslovou tradici. Jako prezident bude tlačit na co nejdelší zachování provozu uhelných elektráren a odmítat snižování emisí podle unijních termínů. V praxi tak Polska může bránit přísnějším stanovením cílů v oblasti obnovitelných zdrojů a emisních povolenek. To nejenže oddálí postup k uhlíkové neutralitě v rámci EU, ale může znemožnit přijetí společného evropského financování energetických přechodů, protože blokáda Polska by mohla „zamrzat“ podobné iniciativy ve schvalovacím procesu EPSR (Evropského semestru a Politiky soudržnosti).
Evropské země, které už výrazně investovaly do zelené transformace (například Německo či Skandinávie), budou nuceny přizpůsobit své plány případné nepružné legislativě. Současně se tím otevírá prostor pro masivnější diverzifikaci dodávek plynu a ropy (objem vývozů z Ruska a Kataru), protože Polsko se kvůli odmítání evropských dotačních programů nebude tolik spoléhat na přechod k obnovitelným zdrojům. Z pohledu evropské vnitřní solidarity tedy výhra Nawrockého znamená dočasnou stagnaci ambiciózních klimatických cílů a posílení rolí tradičních fosilních paliv.
Karol Nawrocki bývá označován za „polského Trumpa“. Jako prezident bude pro další konzervativní a populistické síly v Evropě inspirací. Když v Itálii, Francii nebo Rakousku sledují úspěch tvrdé pravice v Polsku, mohou hledat paralely a poučit se z Nawrockiho komunikační strategie: apel na národní identitu, odmítání bruselských elitem, strach ze sociálních změn. Jeho vítězství tak bude sloužit jako impuls pro vyostření kampaní proti migrantům, proti Evropské unii či proti „liberálním elitám“ i v dalších členských státech.
Příkladem může být italská strana Bratři Itálie (Fratelli d’Italia) či francouzské Národní sdružení (Rassemblement National). Všude tam může dojít k vzájemné vzpouře proti jednostranné unijní agendě – a to v době, kdy se unie potýká s vnitřními spory ohledně rozpočtu na další sedmileté období, přerozdělování uprchlíků a reformy základy Schengenu. Pokud by se posílily postoje odmítající další integraci, hrozí, že EU vstoupí do období víceklíčového rozhodování, kdy každá země bude hájit především vlastní jednotlivé zájmy.
Východoevropské státy dlouhodobě očekávají solidarity za své úsilí v posilování východní hranice EU – a kritizují nedostatečné finanční i vojenské příspěvky na obranu proti ruské agresi. V případě, že Polsko – druhý nejlidnatější stát středovýchodní Evropy – začne stabilně blokovat evropské iniciativy, může dojít k ochladnutí vztahů mezi Visegrádskou čtyřkou a ostatními zeměmi, které se snaží o hlubší integraci (například Pobaltí či Pobaltí). To by mohlo vést k nové vlně bilateralismu: když Polsko odmítne sdílet společné unijní cíle, ostatní státy se mohou obrátit na Francii či Německo pro zajištění spolehlivější podpory.
Vítězství Nawrockého znamená pro Evropu zásadní prověrku vize, že unie může i nadále směřovat k větší integraci bez ohledu na rostoucí národní rozpory. Jeho éra bude bezpochyby obdobím, kdy se vyjeví, jak silný je princip solidarit a jak efektivně umí EU vyjednat kompromisy mezi členskými státy. Pro část Evropy, která v Nawrockiho programu vidí návrat k protekcionismu a odmítání společné evropské odpovědnosti, začíná nové období nejistot a testování hranic – testování, zda unie obstojí, když jeden z velkých států aktivně zpochybní klíčové směřování a programové cíle. Ať už bude výsledek jakýkoli, letošní volby potvrzují, že budoucnost evropské integrace není předem daná, ale bude se formovat v tuhých debatách mezi Bruselskou komisí a národními lídry, kteří budou hájit suverenitu nebo svou vizi trhu a hodnot nad rámec celounijních snah. V této hře o podobu Evropy bude Polsko pod Nawrockým jedním z nejdůležitějších hráčů.
Spojené státy vyvíjejí silný diplomatický nátlak na palestinské vedení, aby stáhlo svou kandidaturu na funkci místopředsedy Valného shromáždění OSN. Washington se obává, že by tato pozice umožnila Palestincům řídit významné debaty o Blízkém východě, zejména během ostře sledovaného týdne summitů na vysoké úrovni v New Yorku. Podle interního dokumentu ministerstva zahraničí dostalo americké velvyslanectví v Jeruzalémě pokyn předat Palestinské autonomii oficiální protest. Diplomatická depeše výslovně varuje, že pokud palestinská strana kandidaturu do stanoveného termínu nestáhne, budou následovat blíže nespecifikované důsledky.
Námořnictvo íránských Revolučních gard oznámilo, že během uplynulých 24 hodin umožnilo proplout více než 25 plavidlům včetně ropných tankerů skrze strategický Hormuzský průliv. Podle oficiálních údajů Teheránu trasou úspěšně prošlo celkem 26 lodí. Tato zpráva přichází v době, kdy Írán otevřeně varoval, že pokud Spojené státy a Izrael obnoví své útoky na islámskou republiku, stávající konflikt se rozšíří i daleko mimo oblast Blízkého východu.
Během snahy svrhnout současné vedení v Íránu se objevila nová tvrzení, podle kterých měly Spojené státy a Izrael v úmyslu dosadit do čela země populistu Mahmúda Ahmadínežáda. Bývalý íránský prezident, jenž vládl v letech 2005 až 2013, byl v minulosti známý svými ostrými výpady vůči Izraeli. Později se však dostal do konfliktů s nejvyšším vůdcem Alím Chameneím, načež změnil svou rétoriku, začal režim kritizovat a prezentoval se jako ochránce chudých.
Letní prázdniny jsou už za rohem, přesto zprávy kolem letecké dopravy nepůsobí pro turisty zrovna uklidňujícím dojmem. Dovolenkáři po celé Evropě se letos musí přizpůsobovat dražší ropě, rostoucím cenám leteckého paliva i nejistotě spojené s konfliktem na Blízkém východě.
Léto v Česku sice ještě nezačalo, ale na počasí typické pro nejteplejší část roku už došlo. A podle předpovědi ho přinese i probíhající týden. Víkend totiž nabídne maxima vyšší než 25 stupňů, vyplývá z informací Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ).
Organizace pro výživu a zemědělství ve středu varovala, že uzavření Hormuzského průlivu by mohlo během šesti až dvanácti měsíců vyvolat vážnou celosvětovou krizi cen potravin, pokud vlády nezačnou rychle jednat.
Světová zdravotnická organizace ve středu potvrdila, že bilance nynější epidemie eboly ve střední Africe dosáhla šesti set podezřelých případů a sto třiceti devíti úmrtí. Šéf organizace Tedros Adhanom Ghebreyesus na tiskové konferenci v Ženevě varoval, že kvůli dlouhému časovému úseku, který uplynul do samotného odhalení viru, budou tato čísla i nadále stoupat. Laboratoře dosud potvrdily padesát jedna případů v Demokratické republice Kongo a dva v sousední Ugandě. Podle odhadů odborníků nákaza v regionu skrytě kolovala pravděpodobně již před několika měsíci, než byla poprvé oficiálně zaznamenána.
Evropští lídři ve středu ráno neskrývali triumfální náladu poté, co Evropská unie dospěla k dohodě o zavedení dlouho odkládané obchodní smlouvy se Spojenými státy. Tento krok přichází po měsících celních hrozeb a transatlantického napětí.
Podle vyjádření amerického prezidenta Donalda Trumpa chyběla v pondělí pouhá hodina k vydání rozkazu k zahájení nové vlny leteckých úderů na Írán. Šéf Bílého domu však na poslední chvíli prostřednictvím sociálních sítí oznámil, že poskytne více času diplomatickému vyjednávání. O den později Trump potvrdil, že americká flotila válečných lodí v regionu je plně připravena k okamžité akci. Skutečný rozsah bezprostředního nebezpečí obnovení bojů však zůstává nejasný, neboť představitelé některých států v Perském zálivu uvedli, že o žádné chystané vojenské operaci neměli informace.
Ruský prezident Vladimir Putin během své středeční státní návštěvy v Pekingu prohlásil, že vztahy mezi Ruskem a Čínou dosáhly bezprecedentně vysoké úrovně. Při jednání se svým protějškem Si Ťin-pchingem se zaměřil především na rozvoj širší hospodářské spolupráce a řešení aktuálních mezinárodních otázek. Ruský vůdce oslovil čínského prezidenta jako drahého přítele a poukázal na dlouhodobou kontinuitu jejich obchodních vztahů, přičemž zmínil, že vzájemný obchodní obrat se za posledních pětadvacet let zvýšil více než třicetkrát.
Ruský prezident Vladimir Putin a čínský vůdce Si Ťin-pching během svého nynějšího vrcholného setkání v Pekingu obnovili plány na výstavbu plynovodu Síla Sibiře 2. Ačkoliv obě strany dospěly k obecnému porozumění ohledně tohoto strategického projektu, podrobnosti o samotné stavbě nebo konkrétní časový harmonogram jejího dokončení nebyly zveřejněny. Tento ambiciózní energetický projekt, který má přepravovat až padesát miliard metrů krychlových zemního plynu ročně, byl v uplynulých letech opakovaně zablokován, zejména kvůli vleklým neshodám obou zemí ohledně výsledné ceny suroviny.
Britský premiér Keir Starmer čelí ostré kritice poté, co Spojené království v tichosti zmírnilo přísné sankce na ruskou ropu. Londýn dříve deklaroval, že zcela zablokuje dovoz ruské ropy zpracované ve třetích zemích, což mělo za cíl co nejvíce omezit finanční toky směřující do Kremlu. V důsledku eskalující války v Íránu a s ní spojeného prudkého růstu cen paliv však britská vláda změnila postoj. Nově tak umožní import leteckého paliva a nafty, které byly z ruské ropy rafinovány v jiných státech.
