V Polsku došlo k zásadnímu posunu: Karol Nawrocki, kandidát podporovaný stranou Právo a spravedlnost (PiS) a spojenec amerického prezidenta Donalda Trumpa, zvítězil v prezidentských volbách. Jeho nástup do úřadu nebude mít dopad pouze na domácí politickou scénu, ale ovlivní rovněž směřování celé Evropské unie. Jaké dopady lze od Nawrockiho prezidentství očekávat na evropské dění – od vztahů mezi členskými státy EU až po širší geopolitické souvislosti?
Nawrocki dlouhodobě zastává postoj, že Brusel nesmí vnucovat členským státům jednotný způsob řešení všech výzev, obzvlášť v otázkách soudní reformy, mediálních svobody či migrace. Již v době, kdy stál v čele Institutu národní paměti (IPN), dával najevo skepsi vůči „federalistickým“ tendencím EU, které považoval za odtržené od národních zájmů. Jako prezident pravděpodobně aktivně využije své právo veta v Radě Evropy či v Evropské radě pokaždé, když bude vnímat návrhy unijních nařízení jako zásah do suverenity Polska. To může vyústit v častější blokování či zdržování klíčových iniciativ – například v oblasti klimatických cílů či rozpočtových opatření, kde je nejistá podpora pro již přijímané balíčky.
Na konkrétní úrovni to znamená, že Polsko bude výrazněji tlačit na přizpůsobení unijních pravidel tak, aby respektovala „kulturní a národní odlišnosti“. To může vyústit v menší ochotu Polska podporovat závazné sankce vůči Maďarsku kvůli porušování zásad právního státu – Varšava by mohla odmítat přijmout mechanismus podmíněnosti výplaty evropských fondů v závislosti na zachování nezávislosti soudnictví. Případné rozpory mezi Polskem a ostatními státy Visegrádské čtyřky (Česká republika, Slovensko, Maďarsko) se naopak prohloubí, nicméně Praha a Bratislava mohou být tlačeny k tomu, aby se více přiklonily ke konzervativnějším postojům, neboť Varšava nyní bude reprezentovat tvrdší linii než dosavadní prezident Andrzej Duda.
Soudní reforma byla vždy hlavním předmětem sporu mezi PiS a Evropskou unií. Bývalý prezident Duda i současná vláda často narazili na odpor při přístupu k nezávislosti justice, dosud však fungovaly určité kompromisy. Nový prezident Nawrocki, pravděpodobně ještě více než jeho předchůdce, bude zdůrazňovat nárok Polska na vlastní interpretaci ústavních kompetencí. Pokud Varšava odmítne plnit rozhodnutí Soudního dvora EU, může to vést ke zvýšenému počtu předběžných řízení a pokut. Ve výsledku se tak prohloubí princip rozdělených právních sfér v EU (tzv. „two-speed Europe“), v němž část států bude ochotna prosazovat přísnější unijní regulace a jiná – v čele s Polskem – bude hájit národní legislativní autonomii.
Karol Nawrocki opakovaně zdůraznil, že nebude podporovat vstup Ukrajiny do NATO, dokud Kyjev „plně neuzná odpovědnost za masakry Poláků ve Volyni“. Tato podmínka, která je politicky téměř neakceptovatelná pro ukrajinské vedení, prakticky znamená výrazné zpomalení nebo dokonce blokaci dalšího rozšiřování alianční bezpečnostní smlouvy na východ. Při klasickém dvoufázovém mechanismu (oznámení přistoupení do EU, spoléhající se zároveň na otevření cest pro strategické vojenské partnerství) by Moskva mohla využívat tento fakt k pronikání do evropských rozporů – vyvolávat pochybnosti o jednotě Západu vůči ruské agresi. Pro Ukrajinu to může znamenat zpomalení či odložení očekávaného přibližování k euroatlantickému bloku, což v současné válce proti Rusku představuje citelný strategický handicap. I ostatní státy, především pobaltské země, mohou začít zvažovat, zda je spolehlivost bezpečnostních záruk v rámci NATO „všemi členskými státy“ stále dostatečná.
Nawrocki se staví proti Zelené dohodě EU, považuje ji za hrozbu pro polskou uhelnou a průmyslovou tradici. Jako prezident bude tlačit na co nejdelší zachování provozu uhelných elektráren a odmítat snižování emisí podle unijních termínů. V praxi tak Polska může bránit přísnějším stanovením cílů v oblasti obnovitelných zdrojů a emisních povolenek. To nejenže oddálí postup k uhlíkové neutralitě v rámci EU, ale může znemožnit přijetí společného evropského financování energetických přechodů, protože blokáda Polska by mohla „zamrzat“ podobné iniciativy ve schvalovacím procesu EPSR (Evropského semestru a Politiky soudržnosti).
Evropské země, které už výrazně investovaly do zelené transformace (například Německo či Skandinávie), budou nuceny přizpůsobit své plány případné nepružné legislativě. Současně se tím otevírá prostor pro masivnější diverzifikaci dodávek plynu a ropy (objem vývozů z Ruska a Kataru), protože Polsko se kvůli odmítání evropských dotačních programů nebude tolik spoléhat na přechod k obnovitelným zdrojům. Z pohledu evropské vnitřní solidarity tedy výhra Nawrockého znamená dočasnou stagnaci ambiciózních klimatických cílů a posílení rolí tradičních fosilních paliv.
Karol Nawrocki bývá označován za „polského Trumpa“. Jako prezident bude pro další konzervativní a populistické síly v Evropě inspirací. Když v Itálii, Francii nebo Rakousku sledují úspěch tvrdé pravice v Polsku, mohou hledat paralely a poučit se z Nawrockiho komunikační strategie: apel na národní identitu, odmítání bruselských elitem, strach ze sociálních změn. Jeho vítězství tak bude sloužit jako impuls pro vyostření kampaní proti migrantům, proti Evropské unii či proti „liberálním elitám“ i v dalších členských státech.
Příkladem může být italská strana Bratři Itálie (Fratelli d’Italia) či francouzské Národní sdružení (Rassemblement National). Všude tam může dojít k vzájemné vzpouře proti jednostranné unijní agendě – a to v době, kdy se unie potýká s vnitřními spory ohledně rozpočtu na další sedmileté období, přerozdělování uprchlíků a reformy základy Schengenu. Pokud by se posílily postoje odmítající další integraci, hrozí, že EU vstoupí do období víceklíčového rozhodování, kdy každá země bude hájit především vlastní jednotlivé zájmy.
Východoevropské státy dlouhodobě očekávají solidarity za své úsilí v posilování východní hranice EU – a kritizují nedostatečné finanční i vojenské příspěvky na obranu proti ruské agresi. V případě, že Polsko – druhý nejlidnatější stát středovýchodní Evropy – začne stabilně blokovat evropské iniciativy, může dojít k ochladnutí vztahů mezi Visegrádskou čtyřkou a ostatními zeměmi, které se snaží o hlubší integraci (například Pobaltí či Pobaltí). To by mohlo vést k nové vlně bilateralismu: když Polsko odmítne sdílet společné unijní cíle, ostatní státy se mohou obrátit na Francii či Německo pro zajištění spolehlivější podpory.
Vítězství Nawrockého znamená pro Evropu zásadní prověrku vize, že unie může i nadále směřovat k větší integraci bez ohledu na rostoucí národní rozpory. Jeho éra bude bezpochyby obdobím, kdy se vyjeví, jak silný je princip solidarit a jak efektivně umí EU vyjednat kompromisy mezi členskými státy. Pro část Evropy, která v Nawrockiho programu vidí návrat k protekcionismu a odmítání společné evropské odpovědnosti, začíná nové období nejistot a testování hranic – testování, zda unie obstojí, když jeden z velkých států aktivně zpochybní klíčové směřování a programové cíle. Ať už bude výsledek jakýkoli, letošní volby potvrzují, že budoucnost evropské integrace není předem daná, ale bude se formovat v tuhých debatách mezi Bruselskou komisí a národními lídry, kteří budou hájit suverenitu nebo svou vizi trhu a hodnot nad rámec celounijních snah. V této hře o podobu Evropy bude Polsko pod Nawrockým jedním z nejdůležitějších hráčů.
Americký prezident Donald Trump označil novou ropnou dohodu s Venezuelou za největší ropný obchod v historii lidstva. Zjištění deníku The Guardian však ukazují, že tento projekt čelí řadě právních i logistických překážek a hrozí mu úplný kolaps. Americká administrativa sice tvrdí, že získá kontrolu nad obrovskými zásobami ropy, odborníci ale její prohlášení označují za zavádějící. Projekt navíc naráží na americké i venezuelské zákony a klíčové ropné společnosti se od něj distancují.
Ruské armádní síly se podle ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského záměrně zaměřují na civilní infrastrukturu a školy v Kyjevě. Cílem těchto intenzivních útoků je vytvořit na obyvatele hlavního města takový tlak, aby byli nuceni metropoli opustit. Ruská taktika se podle ukrajinské hlavy státu snaží vyvolat dojem síly a zároveň ochromit chod klíčových institucí. Moskva tímto postupem do značné míry navazuje na svou strategii z počátku plnohodnotné invaze, kdy se pokoušela ukrajinské centrum moci zásadním způsobem destabilizovat.
Kanadský ministerský předseda Mark Carney potvrdil, že jeho vláda prověřovala teoretickou možnost amerického vojenského zásahu proti Kanadě. V rozhovoru pro deník The New York Times označil tento scénář za extrémní riziko s nízkou pravděpodobností, avšak s potenciálně devastujícími dopady. Podle jeho slov je povinností každého lídra provádět důkladné řízení rizik a připravit se i na ty nejméně pravděpodobné události. Dodal, že by bylo neodpovědné podobnou možnost zcela ignorovat.
Evropské státy začínají podle webu Politico postupně spolupracovat s takzvanou Radou míru, kterou k řízení a obnově Pásma Gazy vytvořil Donald Trump. Ačkoliv evropské země tento orgán původně odmítaly, současné humanitární potřeby je nutí k účasti na společných projektech. Evropská komise přistupuje ke spolupráci opatrně, neboť ambiciózní plány na demilitarizaci a rekonstrukci enklávy zůstávají do značné míry pouze na papíře. I přes skepsi a nepokojenost však evropští diplomaté uznávají, že orgán představuje významnou politickou sílu úzce propojenou s klíčovými americkými spojenci.
Válka s Íránem se dostává do dalšího přelomového bodu v souvislosti se změnami v Hormuzském průlivu a blížícími se volbami ve Spojených státech. Přestože ropné tankery průlivem opět proplouvají ve stále větším množství a páka Teheránu se zmenšuje, jeho vliv na tuto klíčovou námořní tepnu zdaleka nezmizel. Íránští lídři se nacházejí před těžkým rozhodnutím, zda dál vojensky eskalovat situaci i přes hrozící odvetné údery, nebo nečinně přihlížet k postupnému kolapsu vlastního vývozu ropy. Mnozí západní analytici podle National Interest tvrdí, že omezené možnosti dohnaly Írán na pokraj kapitulace, tyto závěry však přehlížejí fakt, že nejpravděpodobnější cestou Teheránu zůstává další vyostření konfliktu.
Dánská vojenská zpravodajská služba zveřejnila novou hodnotící zprávu, ve které varuje před výrazným stupňováním hybridní války ze strany Ruska vůči zemím Severoatlantické aliance. Podle dánských analytiků hrozí v nadcházejících měsících častější a závažnější útoky, které mohou mít pro zasažené státy podstatně těžší následky než v minulosti. Zpráva poukazuje na to, že Moskva stále častěji využívá sabotáže, destruktivní kybernetické údery a útoky pomocí bezpilotních prostředků přímo na evropském území. Hlavním cílem těchto operací je narušit podporu směřující na Ukrajinu nebo jí úplně zabránit.
Britský premiér Andy Burnham ve svém vystoupení na Valném shromáždění Organizace spojených národů v New Yorku obvinil Rusko z vedení rozsáhlé fake news války. Podle šéfa britské vlády Moskva dlouhodobě zneužívá společenské štěpení po odchodu Spojeného království z Evropské unie k rozsévání pochybností a strachu. Během svého projevu světovým lídrům oznámil plán na zřízení nového Národního centra pro informační obranu. Tato specializovaná jednotka má za úkol čelit kybernetickým hrozbám a manipulacím s veřejným míněním ze strany nepřátelských států.
Podle španělského deníku El Mundo americká ústřední zpravodajská služba CIA varovala několik středomořských států před hrozbou bezprostředně hrozících ruských hybridních operací. Moskva podle těchto informací plánuje využít maskované obchodní lodě plující po Středozemním moři k vypouštění bezpilotních letounů směrem k pobřeží Španělska, Itálie a Francie.
Generální prokurátor Brazílie Jorge Messias důrazně prohlásil, že jakékoli zahraniční zasahování do brazilských institucí a demokratických procesů je absolutně nepřijatelné. Reagoval tak na zprávu deníku The Guardian, podle níž se kampaň Donalda Trumpa pokoušela nasměrovat americké státní prostředky na kampaň namířenou přímo proti brazilskému Nejvyššímu soudu.
Sbližování Španělska s Čínou vyvolává stále větší napětí uvnitř Evropské unie. Zatímco v ulicích Barcelony probíhaly velkolepé oslavy tradičního festivalu La Mercè, jehož čestným hostem se jako vůbec první asijská metropole stala Šanghaj, v diplomatických kuloárech Unie roste znepokojení. Španělský premiér Pedro Sánchez navštívil čínského prezidenta Si Ťin-pchinga již čtyřikrát během čtyř let a po opětovném zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem opakovaně vyzývá EU ke zlepšení vztahů s Pekingem. Tento přístup však naráží na odpor řady evropských partnerů, kteří Čínu považují za strategického rivala a geopolitickou hrozbu.
Ukrajinská armáda poprvé v bojových podmínkách použila novou taktickou balistickou střelu FP-7. Úspěšné nasazení zbraně potvrdil ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj na sociální síti Telegram, přičemž ocenil dosažené výsledky a zdůraznil nutnost zahájení sériové výroby. Výrobce zbraně, společnost Fire Point, uvedl, že raketa je vyvíjena jako balistický zachytávač v rámci evropského programu protiraketové obrany s názvem Freyja. Bližší podrobnosti o místě a způsobu prvního bojového nasazení prezidentská kancelář neposkytla.
Finanční situace Centra Johna F. Kennedyho pro múzická umění ve Washingtonu se výrazně zhoršila poté, co se jeho předsedou stal Donald Trump a orgány instituce rozhodly o umístění jeho jména na budovu. Vnitřní dokumenty a finanční výkazy získané novináři odhalují prudký pokles příspěvků i tržeb z prodeje vstupenek. Po hlasování správní rady o přejmenování centra klesly finanční dary o čtyřicet dva procent a přísliby nových darů propadly o více než sto procent. Výrazný propad příslibů byl způsoben tím, že dřívější dárci své příslíbené finanční prostředky stáhli zpět.
