V Polsku došlo k zásadnímu posunu: Karol Nawrocki, kandidát podporovaný stranou Právo a spravedlnost (PiS) a spojenec amerického prezidenta Donalda Trumpa, zvítězil v prezidentských volbách. Jeho nástup do úřadu nebude mít dopad pouze na domácí politickou scénu, ale ovlivní rovněž směřování celé Evropské unie. Jaké dopady lze od Nawrockiho prezidentství očekávat na evropské dění – od vztahů mezi členskými státy EU až po širší geopolitické souvislosti?
Nawrocki dlouhodobě zastává postoj, že Brusel nesmí vnucovat členským státům jednotný způsob řešení všech výzev, obzvlášť v otázkách soudní reformy, mediálních svobody či migrace. Již v době, kdy stál v čele Institutu národní paměti (IPN), dával najevo skepsi vůči „federalistickým“ tendencím EU, které považoval za odtržené od národních zájmů. Jako prezident pravděpodobně aktivně využije své právo veta v Radě Evropy či v Evropské radě pokaždé, když bude vnímat návrhy unijních nařízení jako zásah do suverenity Polska. To může vyústit v častější blokování či zdržování klíčových iniciativ – například v oblasti klimatických cílů či rozpočtových opatření, kde je nejistá podpora pro již přijímané balíčky.
Na konkrétní úrovni to znamená, že Polsko bude výrazněji tlačit na přizpůsobení unijních pravidel tak, aby respektovala „kulturní a národní odlišnosti“. To může vyústit v menší ochotu Polska podporovat závazné sankce vůči Maďarsku kvůli porušování zásad právního státu – Varšava by mohla odmítat přijmout mechanismus podmíněnosti výplaty evropských fondů v závislosti na zachování nezávislosti soudnictví. Případné rozpory mezi Polskem a ostatními státy Visegrádské čtyřky (Česká republika, Slovensko, Maďarsko) se naopak prohloubí, nicméně Praha a Bratislava mohou být tlačeny k tomu, aby se více přiklonily ke konzervativnějším postojům, neboť Varšava nyní bude reprezentovat tvrdší linii než dosavadní prezident Andrzej Duda.
Soudní reforma byla vždy hlavním předmětem sporu mezi PiS a Evropskou unií. Bývalý prezident Duda i současná vláda často narazili na odpor při přístupu k nezávislosti justice, dosud však fungovaly určité kompromisy. Nový prezident Nawrocki, pravděpodobně ještě více než jeho předchůdce, bude zdůrazňovat nárok Polska na vlastní interpretaci ústavních kompetencí. Pokud Varšava odmítne plnit rozhodnutí Soudního dvora EU, může to vést ke zvýšenému počtu předběžných řízení a pokut. Ve výsledku se tak prohloubí princip rozdělených právních sfér v EU (tzv. „two-speed Europe“), v němž část států bude ochotna prosazovat přísnější unijní regulace a jiná – v čele s Polskem – bude hájit národní legislativní autonomii.
Karol Nawrocki opakovaně zdůraznil, že nebude podporovat vstup Ukrajiny do NATO, dokud Kyjev „plně neuzná odpovědnost za masakry Poláků ve Volyni“. Tato podmínka, která je politicky téměř neakceptovatelná pro ukrajinské vedení, prakticky znamená výrazné zpomalení nebo dokonce blokaci dalšího rozšiřování alianční bezpečnostní smlouvy na východ. Při klasickém dvoufázovém mechanismu (oznámení přistoupení do EU, spoléhající se zároveň na otevření cest pro strategické vojenské partnerství) by Moskva mohla využívat tento fakt k pronikání do evropských rozporů – vyvolávat pochybnosti o jednotě Západu vůči ruské agresi. Pro Ukrajinu to může znamenat zpomalení či odložení očekávaného přibližování k euroatlantickému bloku, což v současné válce proti Rusku představuje citelný strategický handicap. I ostatní státy, především pobaltské země, mohou začít zvažovat, zda je spolehlivost bezpečnostních záruk v rámci NATO „všemi členskými státy“ stále dostatečná.
Nawrocki se staví proti Zelené dohodě EU, považuje ji za hrozbu pro polskou uhelnou a průmyslovou tradici. Jako prezident bude tlačit na co nejdelší zachování provozu uhelných elektráren a odmítat snižování emisí podle unijních termínů. V praxi tak Polska může bránit přísnějším stanovením cílů v oblasti obnovitelných zdrojů a emisních povolenek. To nejenže oddálí postup k uhlíkové neutralitě v rámci EU, ale může znemožnit přijetí společného evropského financování energetických přechodů, protože blokáda Polska by mohla „zamrzat“ podobné iniciativy ve schvalovacím procesu EPSR (Evropského semestru a Politiky soudržnosti).
Evropské země, které už výrazně investovaly do zelené transformace (například Německo či Skandinávie), budou nuceny přizpůsobit své plány případné nepružné legislativě. Současně se tím otevírá prostor pro masivnější diverzifikaci dodávek plynu a ropy (objem vývozů z Ruska a Kataru), protože Polsko se kvůli odmítání evropských dotačních programů nebude tolik spoléhat na přechod k obnovitelným zdrojům. Z pohledu evropské vnitřní solidarity tedy výhra Nawrockého znamená dočasnou stagnaci ambiciózních klimatických cílů a posílení rolí tradičních fosilních paliv.
Karol Nawrocki bývá označován za „polského Trumpa“. Jako prezident bude pro další konzervativní a populistické síly v Evropě inspirací. Když v Itálii, Francii nebo Rakousku sledují úspěch tvrdé pravice v Polsku, mohou hledat paralely a poučit se z Nawrockiho komunikační strategie: apel na národní identitu, odmítání bruselských elitem, strach ze sociálních změn. Jeho vítězství tak bude sloužit jako impuls pro vyostření kampaní proti migrantům, proti Evropské unii či proti „liberálním elitám“ i v dalších členských státech.
Příkladem může být italská strana Bratři Itálie (Fratelli d’Italia) či francouzské Národní sdružení (Rassemblement National). Všude tam může dojít k vzájemné vzpouře proti jednostranné unijní agendě – a to v době, kdy se unie potýká s vnitřními spory ohledně rozpočtu na další sedmileté období, přerozdělování uprchlíků a reformy základy Schengenu. Pokud by se posílily postoje odmítající další integraci, hrozí, že EU vstoupí do období víceklíčového rozhodování, kdy každá země bude hájit především vlastní jednotlivé zájmy.
Východoevropské státy dlouhodobě očekávají solidarity za své úsilí v posilování východní hranice EU – a kritizují nedostatečné finanční i vojenské příspěvky na obranu proti ruské agresi. V případě, že Polsko – druhý nejlidnatější stát středovýchodní Evropy – začne stabilně blokovat evropské iniciativy, může dojít k ochladnutí vztahů mezi Visegrádskou čtyřkou a ostatními zeměmi, které se snaží o hlubší integraci (například Pobaltí či Pobaltí). To by mohlo vést k nové vlně bilateralismu: když Polsko odmítne sdílet společné unijní cíle, ostatní státy se mohou obrátit na Francii či Německo pro zajištění spolehlivější podpory.
Vítězství Nawrockého znamená pro Evropu zásadní prověrku vize, že unie může i nadále směřovat k větší integraci bez ohledu na rostoucí národní rozpory. Jeho éra bude bezpochyby obdobím, kdy se vyjeví, jak silný je princip solidarit a jak efektivně umí EU vyjednat kompromisy mezi členskými státy. Pro část Evropy, která v Nawrockiho programu vidí návrat k protekcionismu a odmítání společné evropské odpovědnosti, začíná nové období nejistot a testování hranic – testování, zda unie obstojí, když jeden z velkých států aktivně zpochybní klíčové směřování a programové cíle. Ať už bude výsledek jakýkoli, letošní volby potvrzují, že budoucnost evropské integrace není předem daná, ale bude se formovat v tuhých debatách mezi Bruselskou komisí a národními lídry, kteří budou hájit suverenitu nebo svou vizi trhu a hodnot nad rámec celounijních snah. V této hře o podobu Evropy bude Polsko pod Nawrockým jedním z nejdůležitějších hráčů.
Testy protisatelitních zbraní (ASAT) trvají sice jen vteřiny, ale kosmické smetí, které generují, ohrožuje satelity, astronauty a celosvětovou kosmickou ekonomiku o objemu 1,8 bilionu dolarů na desítky let dopředu. Dne 4. listopadu 2025 se kus kosmického smetí srazil s čínskou kosmickou lodí Shenzhou-20. Tato událost donutila Čínu odložit návrat tří astronautů, dokud inženýři neposoudí rozsah poškození plavidla. I když přesná povaha střetu a rozsah škod nejsou známy, je možné, že útočící kus kosmického odpadu nebyl větší než několik milimetrů. Při oběžných rychlostech se však trosky mohou srážet s objekty ve vesmíru rychlostí téměř desetkrát vyšší než rychlost střely.
Pobaltské země se snaží oslabit dohodu o globální minimální dani poté, co americký prezident Donald Trump stáhl svou podporu. Kritika této iniciativy, která má podkopat daňové ráje po celém světě, vyvrcholila během setkání ministrů financí Evropské unie v Bruselu. Několik malých zemí z východní Evropy, včetně Maďarska, Slovenska a pobaltských států, vyjádřilo obavy, že nová pravidla zvýší byrokracii a naruší konkurenceschopnost Evropy ve srovnání s USA.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj navštíví v pondělí Paříž, kde bude jednat s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem, oznámil Elysejský palác. Návštěva se uskuteční v době, kdy je Zelenskyjho vláda zasažena poškozujícím korupčním skandálem.
Ve španělském městečku Taradell v Katalánsku začala ambiciózní iniciativa, která měla místním lidem poskytnout komunitní zahrady pro pěstování vlastních potravin. Čtyři aktivisté se spojili s cílem podpořit environmentální praxi v zemědělství a podnikání a zároveň zajistit obnovitelné zdroje energie. Z projektu, který přerostl zahradničení, nakonec vzniklo družstvo Taradell Sostenible, které má nyní 111 členů a dodává energii více než 100 domácnostem. Mezi nimi jsou i ti nejzranitelnější obyvatelé oblasti.
Před šestnácti lety na klimatickém summitu v Kodani se bohaté a znečišťující země zavázaly, že do roku 2020 poskytnou chudším národům 100 miliard dolarů ročně. Tyto prostředky měly sloužit na snižování emisí a adaptaci na teplejší svět. V loňském roce si stanovily nový cíl, a to 300 miliard dolarů ročně do roku 2035. Sledování toho, co se za klimatické finance skutečně počítá, je však dlouhodobě složité, přičemž někteří odborníci tento systém označují za „divoký západ“ kvůli nejasným definicím, pochybným projektům a nadhodnocenému účetnictví.
Pokud prezident Donald Trump skutečně nemá co skrývat ve spojitosti s Jeffreym Epsteinem, pak zvolil poněkud zvláštní způsob, jak to demonstrovat. Přestože Trump nebyl obviněn z žádného protiprávního jednání ve spojitosti s odsouzeným sexuálním delikventem, jeho kroky nyní vyvolávají dojem, že je podezřelý. Tato optika sama o sobě může představovat politický problém, a to nezávisle na tom, co nakonec vyplyne z obsahu Epsteinových spisů.
I když se v současné době zdají být rozhovory o kontrole zbrojení s Ruskem nepravděpodobné, právě to je důvod, proč jsou tak naléhavě potřeba. Prezident Donald Trump sice pociťuje frustraci z rozhodnutí Vladimira Putina nesetkat se v říjnu v Budapešti ohledně války na Ukrajině, ale měl by mít na paměti, že Putin navrhl prodloužení smlouvy Nový START o strategické jaderné kontrole zbrojení o další rok. Tento krok je klíčový, protože pokud nebude dohoda prodloužena vzájemnou shodou mezi Washingtonem a Moskvou, automaticky vyprší v únoru 2026. Smlouva Nový START je, kromě Smlouvy o částečném zákazu jaderných zkoušek, poslední zbývající bilaterální dohodou mezi USA a Ruskem o kontrole jaderných zbraní.
Rozsáhlý průzkum veřejného mínění, který provedla agentura Ipsos na vzorku téměř 10 000 voličů v devíti západních zemích, odhaluje široké znepokojení nad stavem demokracie. Zhruba polovina dotázaných voličů napříč sedmi členskými státy Evropské unie, Spojeným královstvím a Spojenými státy americkými vyjádřila nespokojenost se způsobem, jakým demokracie funguje. S výjimkou Švédska, kde většina lidí hodnotí demokratickou politiku jako funkční, panuje ve všech ostatních zemích jasná většina obav ohledně rizika pro jejich systémy samosprávy v příštích pěti letech.
Analýza, kterou společně provedly deník The Guardian a organizace Carbon Brief, ukázala, že země jako Čína a bohaté ropné státy včetně Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů dostávají značné finanční prostředky určené na boj proti změně klimatu. Výzkum zkoumal dosud nezveřejněné materiály předložené OSN a data od Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), které ilustrují, jak jsou miliardy dolarů z veřejných zdrojů investovány do snah o zmírnění globálního oteplování. Vyšetřování obecně potvrdilo funkční systém, který přesouvá finanční kapitál od bohatých znečišťovatelů k zranitelným zemím. Tento systém má rozvíjejícím se ekonomikám pomáhat s ekologickou transformací a adaptací na teplejší klima.
Extrémní projevy počasí zesilují a planeta se rychle mění. Stále častější vlny veder, záplavy a dlouhotrvající sucha ukazují, že klimatická krize už není hrozbou budoucnosti, ale realitou současnosti. Země vysychá nejen kvůli menším srážkám, ale i rostoucí „žízni“ atmosféry, která odebírá půdě vlhkost rychleji, než ji dokáže doplnit. Nedostatek vody tak spouští dominový efekt – ohrožuje ekonomiku, přírodu i bezpečnost. A svět se možná blíží době, kdy se místo o ropu bude bojovat o vodu.
Realita klimatické krize se dramaticky liší podle místa, kde člověk žije. Jedním z extrémních příkladů je příběh Saúla Luciana Lliuyi, kečuánsky mluvícího farmáře z peruánské Andy. Jeho svědectví o proměně horské krajiny bylo letos představeno u německého soudu, kde žaluje energetický gigant kvůli hrozbě tání ledovců.
Dnes se v Číně vyrábí více než tři čtvrtiny celosvětové produkce lithium-iontových článků a země hostí šest z deseti největších světových výrobců baterií. Přitom ještě v roce 2005 měla Čína pouze dva výrobce baterií pro elektromobily. Tento meteorický vzestup je výsledkem kombinace strategické vládní podpory a zdatnosti čínských společností v hromadné výrobě a řízení nákladů.
