V uplynulém týdnu se na českých sítích strhla mela. Jakub Landovský, jehož zmocnění pro plnění závazků vůči NATO dnes schvaluje vláda, nejprve glosoval slova finského prezidenta Alexandra Stubba. Ten v projevu na Hradě vyzval přítomné v obecenstvu, ať si připomenou, jak pozitivně EU změnila jejich život za posledních třicet let. „V roce 1996 měla EU patnáct členů a 28 % světového HDP. Dnes má 27 členů, a 15 % globálního HDP,“ rýpl si nato novopečený zmocněnec vyzdvižením čísel, která příliš nepečetí vzkaz, jejž chtěl Stubb z Hradu vyslat.
Landovský tím odstartoval přestřelku, v níž mu mnozí spílali a namítali, že se mýlí, že EU za USA vlastně nijak nezaostává, že třeba zrovna Čechům za uplynulých třicet let znatelně vzrostla životní úroveň, takže už v západním zahraničí nejsou za „chudé příbuzné“, či že pokles podílu na světovém HDP představuje vlastně přirozený důsledek hospodářského rozkvětu jiných částí světa, zejména Asie a Číny.
Jak to tedy ve skutečnosti je?
To, že EU ekonomicky stále propastněji zaostává za USA, je těžko oddiskutovatelný fakt, na který upozorňují sami četní evropští špičkoví ekonomové. Klíčovým zdrojem je zaostávání EU, potažmo Evropy v produktivitě. Produktivita představuje fundamentální ekonomický ukazatel, neboť jde o hodnotu vytvořenou za danou jednotku času. Lze ji zvýšit třeba investicemi do výzkumu a vývoje, kde Evropa za USA rovněž zaostává. Dokonce i v poměru investic do výzkumu a vývoje k tržbám, které přitom mají například americké technologické firmy neskonale vyšší než ty evropské.
Pokud by EU držela s USA v produktivitě krok, její podíl na světovém HDP by sice také klesal, ale mnohem pomaleji, než klesá a klesal ve skutečnosti.
A že si USA kupují růst na dluh? Růst produktivity si tak úplně koupit nelze, musí se „vymyslet“ – výzkumem a vývojem. Je to totiž ukazatel intenzivní, ne extenzivní (ve smyslu růstu vyrobených tun oceli). A dále: pokud by se po roce 1990 dělily evropské země NATO s USA o obranné výdaje v poměru 50:50, veřejný dluh EU by dnes byl kolem zhruba 115 % HDP (namísto zhruba 80 %), zatímco dluh USA by se místo 120 % HDP pohyboval kolem 100 % HDP. EU má nižší dluh než USA jen díky vydatné „bezpečnostní dividendě“, kterou jí americký daňový poplatník v uplynulých dekádách posílal.
Navíc se mýlí ti, kdož ekonomické zaostávání EU za USA zlehčují poukazem na hospodářský vzestup a růst životní úrovně v Česku v uplynulých zhruba třicet let. Jde o nepochopení, že se jedná o dvě různé věci.
Pohled na data totiž odhaluje, že EU funguje jako „konvergenční stroj“ pro nové členské státy, včetně Česka, které dohánějí průměr EU relativně rychlým růstem produktivity. Například v Česku narostla v letech 1995 až 2019 hodinová produktivita práce o 81 %, zatímco v EU jako celku jen o 38 %. Česko na tom bylo dokonce lépe i než USA, kde stoupla o 62 %. Problémem EU je však to, že její ekonomičtí lídři narážejí na technologickou hranici: jádro EU (Německo, Francie, Itálie) nedokáže tuto hranici posouvat tak rychle jako USA, což vede k celkovému relativnímu poklesu EU vůči Spojeným státům.
Zvláště kritická je situace třeba v Itálii a Španělsku, kde produktivita přidala v daném období pouze 9, resp. 16 %. To je katastrofální výsledek. Zásadní díl viny na úpadku obou zemí nese euro. Ze tří důvodů.
Zaprvé, před jeho zavedením Itálie i Španělsko pravidelně řešily pokles své konkurenceschopnosti devalvací národní měny (liry a pesety), což zlevňovalo jejich export. S eurem o tuto možnost přišly.
Zadruhé, vstup do eurozóny přinesl jižním státům prudký pokles úrokových sazeb na úroveň Německa. Ve Španělsku levné úvěry vyvolaly masivní investiční boom, který se však soustředil do stavebnictví a realit namísto technologií. To sice dočasně zvýšilo HDP, ale hodinová produktivita stagnovala, protože tyto sektory mají nízkou přidanou hodnotu. V Itálii zase levné peníze umožnily státu odkládat bolestivé strukturální reformy (které by potenciálně též zvýšily konkurenceschopnost italských vývozců i bez devalvace), protože obsluha vysokého dluhu byla náhle levnější.
Zatřetí, v prvním desetiletí eura rostly mzdy a ceny v Itálii a Španělsku rychleji než v Německu, ale bez odpovídajícího růstu produktivity. Po vzniku eurozóny masivně mířil do jejích jižních zemí nový kapitál, jenž však končil v málo produktivních odvětvích typu již zmíněných realit ve Španělsku. Tím vzniklo takzvané reálné nadhodnocení, které ekonomiky typu Itálie či Španělska učinilo drahými a nekonkurenceschopnými.
Vedle eura je zásadním zdrojem zaostávání Evropy sílící angažmá státu v ekonomice. Jeden příklad za všechny. Někteří dnes bědují, že kapitalismus v Česku narazil na své limity. Třeba proto, že je tu drahé bydlení. Přitom v posledních deseti letech nastaly hned dva zásadní momenty, kdy by kapitalismus bez zásahu státu bydlení výrazně zlevnil, ale stát mu v tom právě svým zásahem zamezil. Nejprve v letech 2013 až 2017 stát, resp. jeho centrální banka, zabránil deflaci (tedy plošnému poklesu cen) vytvořením „z ničeho“ nových více než dvou bilionů korun, které umožnily rekordně zlevnit hypotéky (v podstatě je dotovat měnovou politikou státu) a vehnat skrze ně stovky nově na počítači vyťukaných miliard do nemovitostí. Pak, za covidu, stát zase nenechal nemovitosti pořádně cenově vyklesat tím, že se ve stovkách miliard zadlužil a dané peníze nalil do ekonomiky. Na dluh budoucích generací jim ještě navíc na tento jejich dluh zařídil nedostupné bydlení.
V obou případech se tak zhusta dělo za ponoukání a potlesku přesně těch, kteří dnes lamentují nad „limity kapitalismu“. Ve skutečnosti poznávají „limity etatismu“, před nimiž ti prozíraví varovali již před lety.
Spojené státy jsou kapitalističtější ekonomikou než Česko a EU, tudíž i proto starému kontinentu hospodářsky utíkají. Landovský se v zásadě trefil do černého.
Obyvatelé ukrajinského hlavního města se připravují na příchod nadcházející zimy v podmínkách neustálých ruských útoků a hrozby rozsáhlých výpadků energií. Kyjev se od konce srpna fakticky proměnil ve frontové město, přičemž nálety bezpilotních prostředků a raket probíhají běžně i během dne. Místní obyvatelé tak čelí neustálému přerušování práce i výuky ve školách a hustý dým z hořících objektů se stává součástí všedních dnů. Mnoho rodin proto v současnosti aktivně shání generátory, zásoby jídla a prostředky pro přežití bez tepla a vody.
Spojené státy a Polsko dojednávají dohodu o vybudování nové americké základny na polském území, která by měla ubytovat zhruba 10 tisíc vojáků. Tento krok představuje významný posun v rozmístění ozbrojených sil v Evropě a zároveň přímé varování adresované Ruské federaci. Snahu o zřízení základny oznámil polský ministr zahraničí Radosław Sikorski na akci Rady pro mezinárodní vztahy v New Yorku. V současné době se v Polsku nachází přibližně 7 tisíc amerických vojáků, přičemž další jednotky armády USA se přesouvají do Litvy a Estonska.
Ruská armáda stále častěji verbuje do bojů na Ukrajině zástupce ze zemí Latinské Ameriky, přičemž významným zdrojem nových posil do prvoliniových bojů se stalo Peru. Ruský náborový aparát se po diplomatických problémech a omezeních v Asii či Africe zaměřil na jihoamerický kontinent, kde láká muže na vidinu vysokého výdělku. Podle odhadů a výpovědí svědků odcestovaly do Moskvy jen v prvních měsících letošního roku stovky Peruánců. Mnozí z nich přitom původně věřili, že nebudou nasazeni přímo do nejtvrdších bojů.
Vstup Ukrajiny do Evropské unie by se mohl stát klíčovým prvkem jakékoli budoucí mírové dohody a zásadním pilířem evropské bezpečnosti. Ačkoli se hovoří o řadě překážek v oblastech korupce či zemědělství, politická vůle a stanovení pevného data vstupu mohou celý proces výrazně urychlit. Podle analytika Timothyho Ashe by přijetí Ukrajiny do Unie mohlo pro bezpečnost kontinentu udělat více než samotné členství v Severoatlantské alianci, píše Kyiv Post.
Íránská delegace vedená prezidentem Masúdem Pezeškijánem a ministrem zahraničí Abbásem Araghčím využila Zasedání Valného shromáždění OSN v New Yorku k rozsáhlé diplomatické iniciativě. Sedm měsíců poté, co Pezeškiján přežil americko-izraelský nálet, při kterém zahynul nejvyšší vůdce ajatolláh Alí Chameneí, se íránští představitelé setkali s desítkami zahraničních diplomatů. Teherán se na mezinárodním fóru snažil prezentovat jako stát dodržující mezinárodní právo v boji proti protivníkům, kteří vůči němu uplatňují válečné sankce a námořní blokádu.
Videa natočená v ruském zajetí, na kterých ukrajinští vojáci zdánlivě odmítají svou vlast, zanechávají hluboké rány v ukrajinské společnosti. Jedním z takových případů je příběh Vladimira Srebrodolského, který bojoval na východní frontě a po svém zajetí se objevil na propagandistickém záznamu. Ve videu šířeném na sociálních sítích uvedl, že se nechce vrátit na Ukrajinu a přeje si rychlý konec konfliktu. Záznam vyvolal v jeho rodné vesnici Karpylivka ostré spory a část sousedů ho začala považovat za zrádce. Situace vygradovala do té míry, že místní obyvatelé odmítli povolit jeho pohřeb v rodné obci.
V Ruské federaci proběhly volby do Státní dumy, které byly prvními parlamentními volbami od začátku plnohodnotné invaze na Ukrajinu. Hlasování se uskutečnilo za zcela mimořádných okolností, kdy se země potýká s ukrajinskými údery na svém vlastním území, zhoršující se ekonomickou situací a vojenskými neúspěchy.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu vystoupil na Valném shromáždění OSN s ostrým projevem, ve kterém odmítl obvinění, že Izrael páchá v Pásmu Gazy genocidu. Tato tvrzení označil za největší lež století a zdůraznil právo své země na obranu. Během svého vystoupení rovněž obhajoval vojenské kroky proti Íránu a ostře zkritizoval diplomaty, kteří před jeho projevem opustili jednací sál. Vystoupení se odehrálo v době zvýšeného mezinárodního tlaku na izraelskou vládu.
Turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan navrhl plnohodnotné členství své země ve Šanghajské organizaci pro spolupráci. Tento krok přišel necelé dva měsíce poté, co Turecko hostilo summit Severoatlantické aliance, jehož cílem bylo zdůraznit klíčovou roli země v transatlantické bezpečnosti. Turecko je členem NATO již od roku 1952 a zároveň zůstává kandidátským státem Evropské unie. Šanghajská organizace pro spolupráci, vedená Čínou a Ruskem a od roku 2023 zahrnující i Írán, však představuje alternativní, nezápadní vizi mezinárodního uspořádání.
Rychlý pokrok čínské umělé inteligence vyvolává ve Washingtonu obavy ze ztráty technologické dominance. Americký prezident Donald Trump prohlásil, že Spojené státy zatím v oboru vedou a tento stav musejí za každou cenu udržet, protože vítěz v oblasti umělé inteligence ovlivní globální rozložení sil. Washington sází na pokročilé čipy, špičkové výzkumné laboratoře a silné investory, přičemž tlačí ostatní země k výběru jednoho ze soupeřících táborů. Čína však přichází s alternativním přístupem, který oslovuje řadu rozvojových i rozvinutých států.
Ruská armáda rozšířila své útoky na ukrajinské území a začala se zaměřovat na datová centra i poskytovatele internetového připojení. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj uvedl, že cílem Moskvy je v maximální možné míře narušit běžný život obyvatel. Podle jeho slov tyto údery přímo ovlivňují schopnost lidí pracovat, studovat i zůstat ve spojení se svými blízkými. Při jednom z nedávných útoků ruský dálkově řízený dron zasáhl kancelářské centrum v Kyjevě. Na místě zahynuli čtyři lidé a došlo k vážnému poškození tamního datového centra.
Kriminalisté se již od předminulého víkendu zabývají případem mrtvého novorozence, jehož tělo se našlo v Rovensku pod Troskami na Semilsku. Podezřelou osobu či osoby se stále nepodařilo stanovit. Policie proto sáhne k poměrně neobvyklému postupu.