V souvislosti s probíhajícím válečným konfliktem s Íránem se ukazuje, že jedním z jeho největších poražených by mohlo být Egypt, ačkoliv se nachází stovky kilometrů od samotné frontové linie. Islámská republika sice na nejlidnatější arabskou zemi nezaútočila raketami ani drony jako na její sousedy v Perském zálivu, dlouhodobé ekonomické a diplomatické náklady války však pro Káhiru mohou být mnohem fatálnější než pro státy, které přímým úderům čelily.
Nejviditelnější obětí konfliktu je egyptská ekonomika. Ta se již před vypuknutím bojů potácela v obrovských dluzích, které byly důsledkem špatného řízení a neúsporného utrácení režimu prezidenta Abdala Fattáha as-Sísího. Zahraniční měna potřebná ke splácení těchto závazků v současnosti převyšuje devizové rezervy země. Aby Káhira tuto propast zaplnila, vydávala pokladniční poukázky s vysokým výnosem, avšak miliardy tohoto spekulativního kapitálu ze země uprchly okamžitě poté, co Spojené státy a Izrael zahájily 28. únoru bombardování Íránu. Splácení úroků z těchto poukázek a dalších masivních dluhů letos pohltí 64 procent ročního egyptského rozpočtu, přičemž deficit dále prohlubuje válečný růst cen energií.
Monarchie v Perském zálivu dlouho pohlížely na Egypt jako na stát, který je příliš velký na to, aby mohl padnout. Aby udržely egyptské hospodářství nad vodou, investovaly tam v posledních letech miliardy dolarů do nákupů lukrativních pobřežních pozemků pro developerské projekty. Spojené arabské emiráty financují na středomořském pobřeží projekt za 35 miliard dolarů, Katar tamtéž investuje 30 miliard dolarů a Saúdská Arábie plánuje vlastní záměr na pobřeží Rudého moře. Kuvajt navíc jedná o přeměně svých vkladů v egyptské centrální bance ve výši 4 miliard dolarů na přímé investice.
Tato finanční velkorysost je však nyní kvůli postoji Káhiry v ohrožení. Sísího režim sice formálně odsoudil íránské útoky na arabské státy a vyzval k deeskalaci, ale vládci v Zálivu považovali tato prohlášení za chladná a čistě formální. Na egyptských státních televizních stanicích a přísně kontrolovaných sociálních sítích se navíc objevily projevy škodolibosti. Olej do ohně přilil i virální příspěvek bývalého egyptského ministra zahraničí Amra Músy na síti X, který vyjadřoval obavy, že by válka mohla posílit regionální pozici Izraele, aniž by reflektoval přímé ohrožení států Zálivu ze strany Íránu.
Po letech finančního sponzorování přitom ropné monarchie, zejména Spojené arabské emiráty, očekávaly od Egypta mnohem víc. Sísí během své volební kampaně v roce 2014 prohlašoval, že pokud budou arabské státy ohroženy, Egypt bude na místě a pomůže. V roce 2018 opět sliboval mobilizaci sil v případě přímého ohrožení bezpečnosti Zálivu. Po vypuknutí nynější války však as-Sísí pouze mdle zopakoval závazek poskytnout nezbytnou podporu pro zachování stability, aniž by následovaly jakékoli reálné kroky.
Kritika z Emirátů, které se staly hlavním terčem íránského ostřelování, byla obzvláště ostrá. Přední emirátský diplomat Anwar Gargaš se veřejně dotázal, kde jsou v dobách nejtěžších zkoušek ty domněle velké arabské a regionální státy. Egyptská pasivita vynikla zejména v porovnání s jinými zeměmi, které do oblasti okamžitě vyslaly své síly k obraně napadených. Velká Británie vyslala stíhačky Eurofighter do Kataru, Francie umístila letouny Rafale v Emirátech na ničení íránských dronů a poslala námořní skupinu do Středomoří k ochraně Jordánska. Námořní a protivzdušné kapacity poskytly také Austrálie a Itálie. Nejpřekvapivěji pak Izrael vůbec poprvé rozmístil v Emirátech systém Železná opona (Iron Dome) s vlastní obsluhou, což emirátská strana označila za moment, který jim otevřel oči v tom, kdo jsou jejich skuteční přátelé.
Málokdo sice čekal, že se Egypt s největší armádou v arabském světě, avšak s omezeným operačním dosahem, vrhne do přímé války, ale materiální pomoc se vzhledem k jeho finanční závislosti na Zálivu předpokládala. Káhira nakonec poslala několik systémů protivzdušné obrany na ochranu svých patronů až v průběhu dubna. Toto váhání však bude mít dlouhodobé finanční následky. Spojené arabské emiráty, na které mířilo bezmála 3 000 ze 7 000 íránských raket a dronů, jsou připraveny Káhiru za její absenci potrestat. Šokující dubnové vystoupení Emirátů z organizace OPEC jasně demonstrovalo odmítnutí kolektivní arabské hospodářské spolupráce, což předznamenává i konec emirátské ochoty držet nad Egyptem finanční ochrannou síť.
Saúdská Arábie a Katar sice nebudou jednat tak represivně, mimo jiné i proto, že se Egypt v jejich dlouhodobých sporech s Emiráty staví na saúdskou stranu, přesto však Káhira pocítí ekonomické dopady. Saúdská Arábie kvůli předválečnému hospodářskému poklesu již dříve omezila některé své obří domácí projekty. Po skončení války s Íránem budou muset Rijád i Dauhá řešit narušení exportu energií a náklady na domácí obnovu, což povede ke krácení zahraniční pomoci a investic. Prioritou těchto zemí bude poválečná situace na domácí frontě a egyptská válečná obojetnost tak bude zemi stát miliardové zdroje po mnoho nadcházejících let.
Spojené státy americké už v sobotu oslaví 250 let od vyhlášení Deklarace nezávislosti. Tento významný moment moderních světových dějin se bude připomínat i v Česku. Zbarví se například sídlo ministerstva zahraničí.
Tropické počasí sice na začátku letních prázdnin v Česku nepanuje, přesto v některých oblastech znovu hrozí požáry. Může za to sucho a vítr. Největší nebezpečí je na Moravě, vyplývá to z varování Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ).
Ruská federace čelí ve své válce proti Ukrajině závažným komplikacím, což ve svém nedělním vystoupení nepřímo potvrdil i sám Vladimir Putin. Ruský prezident poprvé veřejně přiznal, že země se potýká s nedostatkem pohonných hmot, který zapříčinily úspěšné ukrajinské útoky bezpilotních letounů na tamní ropné rafinerie. Kvůli zintenzivňující se ukrajinské ofenzivě jsou navíc uzavřena některá ruská letiště a armádní logistické trasy vykazují kritická selhání, což doprovází klesající podpora konfliktu mezi ruskou veřejností.
Podobně jako před týdnem v Evropě, i vlna veder, která v těchto dnech sužuje východní pobřeží Spojených států, by byla prakticky nemožná bez znečištění způsobeného fosilními palivy. Ve své páteční zprávě to uvedla vědecká síť World Weather Attribution, která zkoumá vliv klimatických změn na extrémní projevy počasí. Podle klimatoložky Friederike Otto z Imperial College London jsou dopady změn klimatu na každodenní život již zcela zjevné a situace se bude dál zhoršovat, dokud lidstvo nepřejde na čisté zdroje energií.
Ukrajina zahájila s Evropskou komisí jednání o zavedení nového sankčního mechanismu, jehož cílem je odradit třetí země od vývozu benzínu a dalších ropných produktů do Ruské federace. Tento krok reaguje na to, že opakované ukrajinské útoky na ruské rafinerie a sklady pohonných hmot výrazně ochromily tamní produkci. Výpadky v zásobování v ropně bohatém Rusku již vedly k zavedení plošných restrikcí prodeje paliv na čerpacích stanicích ve většině ruských regionů.
V Íránu začalo několik dní veřejného smutku za bývalého nejvyššího vůdce ajatolláha Alího Chameneího, který zahynul v únoru při společných úderech Spojených států a Izraele. Rakev s jeho tělem již dorazila do Teheránu, kde se shromažďují tisíce lidí, aby mu vzdaly úctu. Vládní duchovní v zemi nyní připravují rozsáhlé pohřební rituály a procesí, které se potáhnou přes celý nadcházející týden.
Před dvěma sty padesáti lety se zrodil americký sen, koncept slibující, že tvrdá práce a dodržování pravidel zajistí každému v USA pohodlný život střední třídy. Tento celosvětově exportovaný ideál, spojený s vidinou sociální mobility a ekonomických příležitostí, však v současnosti čelí vážné krizi. Podle průzkumu veřejného mínění organizace Associated Press-NORC věří v jeho existenci pouhá třetina Američanů. Výzkumné centrum Pew Research Center navíc uvádí, že většina obyvatel Spojených států se domnívá, že nejlepší dny má země již za sebou.
Německá armáda musí dosáhnout plné bojové připravenosti nejpozději do roku 2029, jelikož riziko vypuknutí ozbrojeného střetu s Ruskou federací je reálné. Na leteckém veletrhu ILA v Berlíně to uvedl náčelník generálního štábu Bundeswehru, generálporučík Christian Freuding.
Americký ministr obrany Pete Hegseth na zasedání v Bruselu ostře zkritizoval evropské spojence v NATO a oznámil zahájení šestiměsíčního prověřování amerických sil v Evropě ze strany Pentagonu. Výsledek této revize bude přímo záviset na tom, jak rychle Evropané převezmou primární odpovědnost za vlastní bezpečnost. Podle Hegsetha má prověrka zajistit, aby Severoatlantická aliance směřovala k nezvratnému stavu, kdy vedení a hlavní obrannou roli na kontinentu převezme právě Evropa.
Nadcházející summit Severoatlantické aliance v Ankaře by měl posloužit jako příležitost k předvedení reálného pokroku v rámci bloku. To bylo hlavním poselstvím nedávné washingtonské cesty generálního tajemníka NATO Marka Rutteho, který se snažil podchytit evropskou dynamiku v oblasti obranných výdajů ještě předtím, než ji stihne narušit případná ambivalence ze strany Spojených států.
Cesta do Moskvy na jednání s Vladimirem Putinem by pro ukrajinskou hlavu státu Volodymyra Zelenského znamenala fatální chybu. V rozhovoru pro deník Kyiv Post to konstatoval Steven Pifer, bývalý velvyslanec USA na Ukrajině.
Americký prezident Donald Trump označil za absurdní, aby Spojené státy pokračovaly ve svém jednostranném vztahu se Severoatlantickou aliancí. Toto prohlášení učinil necelý týden před plánovaným summitem NATO, který se uskuteční v Ankaře. Na své sociální síti Truth Social Trump uvedli, že alianční partneři nestáli při USA a že vzájemný vztah s NATO není založen na reciprocitě.