V souvislosti s probíhajícím válečným konfliktem s Íránem se ukazuje, že jedním z jeho největších poražených by mohlo být Egypt, ačkoliv se nachází stovky kilometrů od samotné frontové linie. Islámská republika sice na nejlidnatější arabskou zemi nezaútočila raketami ani drony jako na její sousedy v Perském zálivu, dlouhodobé ekonomické a diplomatické náklady války však pro Káhiru mohou být mnohem fatálnější než pro státy, které přímým úderům čelily.
Nejviditelnější obětí konfliktu je egyptská ekonomika. Ta se již před vypuknutím bojů potácela v obrovských dluzích, které byly důsledkem špatného řízení a neúsporného utrácení režimu prezidenta Abdala Fattáha as-Sísího. Zahraniční měna potřebná ke splácení těchto závazků v současnosti převyšuje devizové rezervy země. Aby Káhira tuto propast zaplnila, vydávala pokladniční poukázky s vysokým výnosem, avšak miliardy tohoto spekulativního kapitálu ze země uprchly okamžitě poté, co Spojené státy a Izrael zahájily 28. únoru bombardování Íránu. Splácení úroků z těchto poukázek a dalších masivních dluhů letos pohltí 64 procent ročního egyptského rozpočtu, přičemž deficit dále prohlubuje válečný růst cen energií.
Monarchie v Perském zálivu dlouho pohlížely na Egypt jako na stát, který je příliš velký na to, aby mohl padnout. Aby udržely egyptské hospodářství nad vodou, investovaly tam v posledních letech miliardy dolarů do nákupů lukrativních pobřežních pozemků pro developerské projekty. Spojené arabské emiráty financují na středomořském pobřeží projekt za 35 miliard dolarů, Katar tamtéž investuje 30 miliard dolarů a Saúdská Arábie plánuje vlastní záměr na pobřeží Rudého moře. Kuvajt navíc jedná o přeměně svých vkladů v egyptské centrální bance ve výši 4 miliard dolarů na přímé investice.
Tato finanční velkorysost je však nyní kvůli postoji Káhiry v ohrožení. Sísího režim sice formálně odsoudil íránské útoky na arabské státy a vyzval k deeskalaci, ale vládci v Zálivu považovali tato prohlášení za chladná a čistě formální. Na egyptských státních televizních stanicích a přísně kontrolovaných sociálních sítích se navíc objevily projevy škodolibosti. Olej do ohně přilil i virální příspěvek bývalého egyptského ministra zahraničí Amra Músy na síti X, který vyjadřoval obavy, že by válka mohla posílit regionální pozici Izraele, aniž by reflektoval přímé ohrožení států Zálivu ze strany Íránu.
Po letech finančního sponzorování přitom ropné monarchie, zejména Spojené arabské emiráty, očekávaly od Egypta mnohem víc. Sísí během své volební kampaně v roce 2014 prohlašoval, že pokud budou arabské státy ohroženy, Egypt bude na místě a pomůže. V roce 2018 opět sliboval mobilizaci sil v případě přímého ohrožení bezpečnosti Zálivu. Po vypuknutí nynější války však as-Sísí pouze mdle zopakoval závazek poskytnout nezbytnou podporu pro zachování stability, aniž by následovaly jakékoli reálné kroky.
Kritika z Emirátů, které se staly hlavním terčem íránského ostřelování, byla obzvláště ostrá. Přední emirátský diplomat Anwar Gargaš se veřejně dotázal, kde jsou v dobách nejtěžších zkoušek ty domněle velké arabské a regionální státy. Egyptská pasivita vynikla zejména v porovnání s jinými zeměmi, které do oblasti okamžitě vyslaly své síly k obraně napadených. Velká Británie vyslala stíhačky Eurofighter do Kataru, Francie umístila letouny Rafale v Emirátech na ničení íránských dronů a poslala námořní skupinu do Středomoří k ochraně Jordánska. Námořní a protivzdušné kapacity poskytly také Austrálie a Itálie. Nejpřekvapivěji pak Izrael vůbec poprvé rozmístil v Emirátech systém Železná opona (Iron Dome) s vlastní obsluhou, což emirátská strana označila za moment, který jim otevřel oči v tom, kdo jsou jejich skuteční přátelé.
Málokdo sice čekal, že se Egypt s největší armádou v arabském světě, avšak s omezeným operačním dosahem, vrhne do přímé války, ale materiální pomoc se vzhledem k jeho finanční závislosti na Zálivu předpokládala. Káhira nakonec poslala několik systémů protivzdušné obrany na ochranu svých patronů až v průběhu dubna. Toto váhání však bude mít dlouhodobé finanční následky. Spojené arabské emiráty, na které mířilo bezmála 3 000 ze 7 000 íránských raket a dronů, jsou připraveny Káhiru za její absenci potrestat. Šokující dubnové vystoupení Emirátů z organizace OPEC jasně demonstrovalo odmítnutí kolektivní arabské hospodářské spolupráce, což předznamenává i konec emirátské ochoty držet nad Egyptem finanční ochrannou síť.
Saúdská Arábie a Katar sice nebudou jednat tak represivně, mimo jiné i proto, že se Egypt v jejich dlouhodobých sporech s Emiráty staví na saúdskou stranu, přesto však Káhira pocítí ekonomické dopady. Saúdská Arábie kvůli předválečnému hospodářskému poklesu již dříve omezila některé své obří domácí projekty. Po skončení války s Íránem budou muset Rijád i Dauhá řešit narušení exportu energií a náklady na domácí obnovu, což povede ke krácení zahraniční pomoci a investic. Prioritou těchto zemí bude poválečná situace na domácí frontě a egyptská válečná obojetnost tak bude zemi stát miliardové zdroje po mnoho nadcházejících let.
V souvislosti s probíhajícím válečným konfliktem s Íránem se ukazuje, že jedním z jeho největších poražených by mohlo být Egypt, ačkoliv se nachází stovky kilometrů od samotné frontové linie. Islámská republika sice na nejlidnatější arabskou zemi nezaútočila raketami ani drony jako na její sousedy v Perském zálivu, dlouhodobé ekonomické a diplomatické náklady války však pro Káhiru mohou být mnohem fatálnější než pro státy, které přímým úderům čelily.
Středomoří je schopné generovat hurikány a klimatické změny budou tyto jevy dále zhoršovat. V březnu 2026 způsobil cyklon tropického typu pojmenovaný Jolina značné škody napříč severní Afrikou. Podobně ničivé bouře Ianos v roce 2020 a Daniel v roce 2023 zasáhly Řecko, přičemž druhá jmenovaná vyvolala humanitární katastrofu v libyjském městě Derna, kde byly hlášeny tisíce mrtvých nebo pohřešovaných. Tyto útvary, které se vyskytují v netropických oblastech, se označují jako medikány, což je složenina slov Středomoří a hurikány.
Počet obětí epidemie eboly v Demokratické republice Kongo prudce vzrostl na nejméně 131 mrtvých z celkového počtu 513 podezřelých případů. Tyto údaje v noci na úterý v národní televizi oznámil konžský ministr zdravotnictví Samuel Roger Kamba. Zároveň však upozornil, že se jedná o odhad a je zapotřebí dalšího výzkumu, který s jistotou potvrdí, zda všechna tato úmrtí skutečně souvisela s ebolou. V reakci na vážnou situaci vyhlásilo africké Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí (Africa CDC) kontinentální stav nouze v oblasti veřejného zdraví, což této instituci umožňuje mobilizovat mimořádné zdroje včetně vyslání krizových týmů.
S příjezdem výzkumné a výletní lodi MV Hondius do nizozemského Rotterdamu se otevřelo kritické okno pro zastavení potenciálního šíření nebezpečného hantaviru kmene Andes. Nákaza tímto virem končí fatálně přibližně ve 40 procentech případů. Vzhledem k tomu, že plavidlo přepravovalo cestující zhruba ze dvou desítek zemí, čelí globální úřady pro ochranu veřejného zdraví první velké zkoušce v kontrole šíření infekcí od pandemie covidu-19. Jednotlivé státy však volí odlišné strategie pro monitorování vystavených osob i pro komunikaci s nervózní veřejností.
Miliardář Elon Musk utrpěl u soudu další porážku. Jeho pondělní prohra ve sledovaném právním sporu proti společnosti OpenAI a jejímu spoluzakladateli Samu Altmanovi je zatím posledním článkem v řadě nedávných soudních nezdarů a nucených mimosoudních vyrovnání. Podle právních expertů však ani tato série neúspěchů nejbohatšího muže planety neodradí od toho, aby se do právních bitev pouštěl i nadále.
Evropská komise představila dlouhodobý plán, který má čelit hrozící hnojivové krizi a s ní spojenému růstu cen potravin. Hlavním bodem této strategie, jejíž vydání bylo naplánováno na úterý, je intenzivnější využívání kravského hnoje a zemědělského odpadu k výrobě recyklovaných hnojiv. Kvůli pokračujícímu válečnému konfliktu v Íránu a stoupajícím nákladům na hnojiva sice hrozí prudký nárůst cen v obchodech, Brusel však vsadil na dlouhodobou regulační cestu namísto okamžitých řešení, což vyvolalo kritiku ze strany zemědělců i politiků.
Ruský prezident Vladimir Putin se chystá na návštěvu Pekingu, která se časově shoduje s 25. výročím podpisu Smlouvy o dobrém sousedství a přátelské spolupráci mezi Ruskem a Čínou. Oproti nedávné pompézní návštěvě amerického prezidenta Donalda Trumpa v Číně se Putinova cesta nese v podstatně skromnějším duchu a doprovází ji minimum předem zveřejněných informací. Podle mluvčího Kremlu je jedním z cílů Moskvy získat od čínského protějšku Si Ťin-pchinga informace z první ruky o jeho rozhovorech s americkým prezidentem. Naděje některých kruhů ve Washingtonu, že by Trump mohl Peking od Moskvy odpoutat, se ukázaly jako pouhé přání.
Evropa čelí nové vlně takzvaného čínského šoku, která ohrožuje místní továrny a nese s sebou riziko ztráty pracovních míst i faktické kolonizace průmyslu ze strany Pekingu. Analytici a obchodní zástupci se obávají, že propadající se směnný kurz a podpora čínských státních firem připomínají krizi ve Spojených státech amerických před pětadvaceti lety. Tehdy prudký nárůst čínského importu po vstupu země do Světové obchodní organizace vytlačil tamní průmysl a způsobil ztrátu až 2,5 milionu pracovních míst. Současný problém v Evropě však netkví v hotových výrobcích, jako jsou elektromobily, nýbrž v obrovském objemu dovážených komponentů, na nichž se unie stává stále závislejší.
Americká vláda pod vedením prezidenta Donalda Trumpa podle zjištění diplomatických zdrojů webu Politico projevuje stále větší ochotu provést vojenský útok proti Kubě. Tento posun představuje výraznou eskalaci oproti předchozím měsícům, kdy se Washington soustředil primárně na hospodářský a diplomatický tlak s cílem oslabit komunistický režim v Havaně. Představitelé administrativy jsou frustrováni skutečností, že dosavadní kampaň, která zahrnuje i palivovou blokádu ostrova, nepřiměla kubánské vůdce k zásadním ekonomickým a politickým reformám. Původní předpoklad, že slabé vedení Kuby podlehne tlaku pod vlivem amerických vojenských úspěchů ve Venezuele a Íránu, se nenaplnil, jelikož se Írán zkomplikoval a Kubánci se ukázali jako odolnější soupeř.
V měsících, které předcházely zavedení australského zákazu sociálních sítí pro mládež v prosinci 2025, se intenzivně diskutovalo o možných negativních dopadech tohoto opatření. Mezi hlavní obavy patřilo riziko, že dospívající přestanou konzumovat zprávy. Vzhledem k tomu, že většina mladých lidí využívá sociální sítě jako primární zdroj informací a mnozí jsou na nich závislí, jednalo se o reálnou hrozbu. Nově publikovaný výzkum nyní ukazuje, jaká je situace několik měsíců po vstupu legislativy v platnost.
Energetická krize se stává finanční noční můrou pro běžné občany a zároveň politickým problémem pro Bílý dům. Inflace ve Spojených státech opět výrazně roste, reálné mzdy klesají a voliči dávají prezidentu Donaldu Trumpovi za vinu, že cena benzinu stoupla na 4,50 dolaru za galon. Trump se tak ocitá v momentě, kdy musí zvážit krizová opatření, aby zabránil překonání rekordních cen z éry předchozího prezidenta Joea Bidena.
Americký prezident Donald Trump poslal Teheránu důrazné varování, že se jeho čas na vyjednávání neúprosně krátí. Reagoval tak na situaci, kdy rozhovory o ukončení válečného konfliktu uvízly na mrtvém bodě. Trump na své sociální síti Truth Social uvedl, že Írán musí jednat bezodkladně, jinak z něj nic nezbude, a zdůraznil, že čas je v tomto ohledu naprosto klíčový factor. Americký vůdce již dříve označil íránský protinávrh k americkým mírovým podmínkám za odpad. Toto nejnovější prohlášení přišlo po nedělním telefonickém rozhovoru s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem.
