Ruský prezident Vladimir Putin se chystá na návštěvu Pekingu, která se časově shoduje s 25. výročím podpisu Smlouvy o dobrém sousedství a přátelské spolupráci mezi Ruskem a Čínou. Oproti nedávné pompézní návštěvě amerického prezidenta Donalda Trumpa v Číně se Putinova cesta nese v podstatně skromnějším duchu a doprovází ji minimum předem zveřejněných informací. Podle mluvčího Kremlu je jedním z cílů Moskvy získat od čínského protějšku Si Ťin-pchinga informace z první ruky o jeho rozhovorech s americkým prezidentem. Naděje některých kruhů ve Washingtonu, že by Trump mohl Peking od Moskvy odpoutat, se ukázaly jako pouhé přání.
Vztah mezi oběma mocnostmi, který samy státy označují za „přátelství bez hranic“, je však podle politických analytiků silně nerovnoměrný. Čína má ve vzájemném partnerství dominantní postavení a může si diktovat podmínky, což se projevuje zejména v hospodářské sféře. Zatímco pro Rusko představuje Čína vůbec největšího obchodního partnera, ruský podíl na celkovém mezinárodním obchodu Číny dosahuje pouhých 4 %. Čínská ekonomika je výrazně větší a asijská velmoc vyváží do Ruska více zboží než kterákoli jiná země na světě.
Dlouholeté západní sankce postupně donutily Moskvu k ještě hlubší obchodní provázanosti s Pekingem. Příkladem je technologický gigant Huawei, na kterého Spojené státy uvalily sankce a britská vláda ho po přezkoumání vyloučila ze svých sítí 5G. Tato firma využila absence západních konkurentů na ruském trhu a stala se klíčovým pilířem tamního telekomunikačního průmyslu. Kvůli narušeným vazbám se Západem se Čína pro Rusko stala první volbou při hledání technologických, vědeckých i průmyslových znalostí.
Od zahájení plnohodnotné invaze na Ukrajinu v roce 2022 je ruská válečná mašinerie stále závislejší na čínských součástkách. Podle dat agentury Bloomberg dováží Rusko více než 90 % sankcionovaného technologického zboží právě z Číny, což představuje meziroční nárůst o 10 %. Moskva si je tohoto asymetrického postavení dobře vědoma, což potvrdil i šéf Ruské rady pro mezinárodní záležitosti Dmitrij Trenin, když zdůraznil, že Rusko je velmocí, která odmítá být v pozici vazalského státu či pouhého mladšího partnera. Kvůli zpřetrhání vztahů se Západem však Rusko nemá k čínskému trhu žádnou reálnou alternativu.
Čína si obrovskou asymetrii ve vztazích uvědomuje, ale vůči svému sousedovi projevuje značnou zdrženlivost, aby nevyvolala odpor mezi ruskými elitami. Rusko sice v partnerství tahá za kratší konec, ale stále zůstává hrdým státem, který by nátlak hned nepřijal. To se ukázalo například v roce 2023, kdy Si Ťin-pching během návštěvy Moskvy naléhal na Putina, aby na Ukrajině nepoužíval jaderné zbraně. Jen o několik dní později ruská strana oznámila plány na rozmístění jaderného arzenálu v Bělorusku, což bylo vnímáno jako demonstrace nezávislosti na vnějších tlacích.
Ruská vleklá válka na Ukrajině sice přináší řadu rizik, pro Peking však představuje cenný zdroj informací při zvažování vlastních kroků ohledně potenciální invaze na Tchaj-wan. Rusko může Číně nabídnout specifické vojenské technologie a zároveň slouží jako testovací prostředí pro čínské vybavení a komponenty. Rusko navíc disponuje obrovskými energetickými zdroji, které jsou pro Čínu strategicky důležité. Putin v květnu naznačil, že obě strany jsou velmi blízko k významnému posunu v ropné a plynové spolupráci.
Tento posun se pravděpodobně týká plynovodu Síla Sibiře 2, ohledně kterého společnosti Gazprom a China National Petroleum Corporation podepsaly předběžnou dohodu po letech stagnujících jednání. Pokud bude tento projekt realizován, umožní přepravu 50 miliard metrů krychlových ruského plynu do Číny přes území Mongolska. Vzhledem k přetrvávající krizi v Hormuzském průlivu se čínská sázka na ruské energie ukazuje jako výhodná, protože Pekingu garantuje zajištění domácí energetické bezpečnosti v nestabilním světovém prostředí.
Vzájemný vztah obou zemí funguje jako flexibilní strategické partnerství, nikoli jako formální vojenská aliance, což oběma stranám poskytuje strategickou flexibilitu a odolnost vůči vnějším tlakům. Západní analytici mají tendenci vnímat toto spojení buď jako pevnou „osu autoritářství“ sjednocenou odporem vůči Západu, nebo jako křehké bratrství před kolapsem. Ani jeden z těchto pohledů však plně nevystihuje realitu dvou sousedních států, které přes všechny rozdíly sdílejí zásadní zájmy, jako je společná hranice o délce 4 300 kilometrů, komplementární ekonomiky a odpor vůči světovému řádu vedenému Spojenými státy.
Na rozdíl od západních zemí, které uplatňují sankce na základě lidskoprávních hodnot, Rusko a Čína jednání druhé strany nekritizují. Opakovaná obvinění z porušování lidských práv v čínské oblasti Sin-ťiang nebo úmrtí ruského opozičního lídra Alexeje Navalného sice vedly k větší opatrnosti Západu vůči oběma státům, Moskva a Peking však tyto záležitosti přecházejí a v rámci OSN se navzájem podporují. Tento pragmatický přístup k budování vztahů má navíc dlouhou tradici sahající až do sovětské éry.
Podle čínských politických analytiků je prezentace stoprocentní jednoty obou zemí částečně divadlem pro veřejnost, které slouží jako užitečný nástroj k překonání občasných rozdílů v zájmech. Zatímco Rusko usiluje o vybudování nového světového řádu, který by zcela obcházel USA, Čína zůstává opatrnější a dává přednost postupnému dosahování dlouhodobých cílů. To se projevilo i na zdrženlivé reakci Pekingu vůči americkým krokům v Íránu, kdy Čína nezrušila přípravy na Trumpovu návštěvu, čímž dala najevo ochotu neuzavírat dveře pro komunikaci s Washingtonem.
Kromě geopolitiky hrají roli také sílící vazby mezi obyvateli obou zemí. Putin a Si se snaží demonstrovat osobní přátelství a ruští úředníci v současnosti komunikují se svými čínskými protějšky častěji než s představiteli jiných států. Západní diplomaté sice pochybují o přirozené kulturní spřízněnosti běžných občanů a poukazují na to, že Rusové by v případě možnosti stále raději investovali do nemovitostí v Londýně či Paříži než v Pekingu, vzájemné kontakty přesto rostou. Vlivem přísnější vízové politiky Evropy a západních sankcí totiž Rusové stále častěji cestují do Číny díky bezvízovému režimu, využívají čínské telefony a jezdí v čínských automobilech, k čemuž přispívají i rozsáhlé výměnné a stipendijní programy mezi oběma společnostmi.
Ruský prezident Vladimir Putin se chystá na návštěvu Pekingu, která se časově shoduje s 25. výročím podpisu Smlouvy o dobrém sousedství a přátelské spolupráci mezi Ruskem a Čínou. Oproti nedávné pompézní návštěvě amerického prezidenta Donalda Trumpa v Číně se Putinova cesta nese v podstatně skromnějším duchu a doprovází ji minimum předem zveřejněných informací. Podle mluvčího Kremlu je jedním z cílů Moskvy získat od čínského protějšku Si Ťin-pchinga informace z první ruky o jeho rozhovorech s americkým prezidentem. Naděje některých kruhů ve Washingtonu, že by Trump mohl Peking od Moskvy odpoutat, se ukázaly jako pouhé přání.
Evropa čelí nové vlně takzvaného čínského šoku, která ohrožuje místní továrny a nese s sebou riziko ztráty pracovních míst i faktické kolonizace průmyslu ze strany Pekingu. Analytici a obchodní zástupci se obávají, že propadající se směnný kurz a podpora čínských státních firem připomínají krizi ve Spojených státech amerických před pětadvaceti lety. Tehdy prudký nárůst čínského importu po vstupu země do Světové obchodní organizace vytlačil tamní průmysl a způsobil ztrátu až 2,5 milionu pracovních míst. Současný problém v Evropě však netkví v hotových výrobcích, jako jsou elektromobily, nýbrž v obrovském objemu dovážených komponentů, na nichž se unie stává stále závislejší.
Americká vláda pod vedením prezidenta Donalda Trumpa podle zjištění diplomatických zdrojů webu Politico projevuje stále větší ochotu provést vojenský útok proti Kubě. Tento posun představuje výraznou eskalaci oproti předchozím měsícům, kdy se Washington soustředil primárně na hospodářský a diplomatický tlak s cílem oslabit komunistický režim v Havaně. Představitelé administrativy jsou frustrováni skutečností, že dosavadní kampaň, která zahrnuje i palivovou blokádu ostrova, nepřiměla kubánské vůdce k zásadním ekonomickým a politickým reformám. Původní předpoklad, že slabé vedení Kuby podlehne tlaku pod vlivem amerických vojenských úspěchů ve Venezuele a Íránu, se nenaplnil, jelikož se Írán zkomplikoval a Kubánci se ukázali jako odolnější soupeř.
V měsících, které předcházely zavedení australského zákazu sociálních sítí pro mládež v prosinci 2025, se intenzivně diskutovalo o možných negativních dopadech tohoto opatření. Mezi hlavní obavy patřilo riziko, že dospívající přestanou konzumovat zprávy. Vzhledem k tomu, že většina mladých lidí využívá sociální sítě jako primární zdroj informací a mnozí jsou na nich závislí, jednalo se o reálnou hrozbu. Nově publikovaný výzkum nyní ukazuje, jaká je situace několik měsíců po vstupu legislativy v platnost.
Energetická krize se stává finanční noční můrou pro běžné občany a zároveň politickým problémem pro Bílý dům. Inflace ve Spojených státech opět výrazně roste, reálné mzdy klesají a voliči dávají prezidentu Donaldu Trumpovi za vinu, že cena benzinu stoupla na 4,50 dolaru za galon. Trump se tak ocitá v momentě, kdy musí zvážit krizová opatření, aby zabránil překonání rekordních cen z éry předchozího prezidenta Joea Bidena.
Americký prezident Donald Trump poslal Teheránu důrazné varování, že se jeho čas na vyjednávání neúprosně krátí. Reagoval tak na situaci, kdy rozhovory o ukončení válečného konfliktu uvízly na mrtvém bodě. Trump na své sociální síti Truth Social uvedl, že Írán musí jednat bezodkladně, jinak z něj nic nezbude, a zdůraznil, že čas je v tomto ohledu naprosto klíčový factor. Americký vůdce již dříve označil íránský protinávrh k americkým mírovým podmínkám za odpad. Toto nejnovější prohlášení přišlo po nedělním telefonickém rozhovoru s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem.
Jakýkoli vojenský zásah ze strany Spojených států by vedl ke krveprolití s nevyčíslitelnými následky pro mír a stabilitu v celém regionu. Na sociální síti X před tím varoval kubánský prezident Miguel Díaz-Canel, který zároveň zdůraznil, že Kuba pro nikoho nepředstavuje hrozbu. Reagoval tak na zprávy o tom, že by Washington mohl přistoupit k vojenské akci.
I malé zvýšení fyzické aktivity v každodenním životě může mít zásadní vliv na naše dlouhodobé zdraví a délku života. Nový rozsáhlý výzkum, který analyzoval data od 150 000 dospělých ve Spojených státech, Velké Británii a Skandinávii, ukázal, že pouhých pět minut středně intenzivního pohybu denně dokáže odvrátit přibližně jedno z deseti předčasných úmrtí. Mezi takové aktivity patří například svižná chůze, jízda na kole nebo chůze po schodech.
Andy Burnham oznámil, že se nebude pokoušet o návrat Spojeného království do Evropské unie. Ve svém prvním velkém projevu od oznámení kandidatury v doplňovacích volbách v obvodu Makerfield uvedl, že by země uvízla v permanentních problémech, pokud by se neustále dokola vedly stejné debaty. Místo toho slíbil nekompromisní zaměření na domácí politiku, opravu vlastní země a její opětovné zprovoznění.
Asteroid o velikosti jednoho až dvou školních autobusů v pondělí těsně mine Zemi. Podle Evropské vesmírné agentury se k naší planetě přiblíží na vzdálenost 91593 kilometrů, což odpovídá přibližně jedné čtvrtině vzdálenosti mezi Zemí a Měsícem. Těleso objevili astronomové v Arizoně teprve 10. května a dostalo označení 2026JH2. Objekt patří do skupiny Apollo, což jsou asteroidy obíhající Slunce po drahách, které protínají oběžnou dráhu Země.
Evropa se pravděpodobně nikdy plně neoprostí od závislosti na cizích technologiích, protože se až příliš spoléhá na software ze Spojených států a hardware z Číny. V rozhovoru pro server Politico to uvedl šéf finské bezpečnostní a zpravodajské služby Juha Martelius. Situaci na evropském kontinentu přirovnal k tělu napadenému dvěma druhy rakoviny s tím, že operace je sice nejspíš nemožná, ale dá se s tím žít.
Tvrdé zásahy Trumpovy administrativy proti nelegální imigraci by mohly Spojené státy v následujících deseti letech připravit až o 479 miliard dolarů na ušlých daňových příjmech. Podle daňových odborníků totiž represe a obavy ze zátahů imigračních úřadů odrazují lidi bez legálního statusu od podávání daňových přiznání.