Ruský prezident Vladimir Putin se chystá na návštěvu Pekingu, která se časově shoduje s 25. výročím podpisu Smlouvy o dobrém sousedství a přátelské spolupráci mezi Ruskem a Čínou. Oproti nedávné pompézní návštěvě amerického prezidenta Donalda Trumpa v Číně se Putinova cesta nese v podstatně skromnějším duchu a doprovází ji minimum předem zveřejněných informací. Podle mluvčího Kremlu je jedním z cílů Moskvy získat od čínského protějšku Si Ťin-pchinga informace z první ruky o jeho rozhovorech s americkým prezidentem. Naděje některých kruhů ve Washingtonu, že by Trump mohl Peking od Moskvy odpoutat, se ukázaly jako pouhé přání.
Vztah mezi oběma mocnostmi, který samy státy označují za „přátelství bez hranic“, je však podle politických analytiků silně nerovnoměrný. Čína má ve vzájemném partnerství dominantní postavení a může si diktovat podmínky, což se projevuje zejména v hospodářské sféře. Zatímco pro Rusko představuje Čína vůbec největšího obchodního partnera, ruský podíl na celkovém mezinárodním obchodu Číny dosahuje pouhých 4 %. Čínská ekonomika je výrazně větší a asijská velmoc vyváží do Ruska více zboží než kterákoli jiná země na světě.
Dlouholeté západní sankce postupně donutily Moskvu k ještě hlubší obchodní provázanosti s Pekingem. Příkladem je technologický gigant Huawei, na kterého Spojené státy uvalily sankce a britská vláda ho po přezkoumání vyloučila ze svých sítí 5G. Tato firma využila absence západních konkurentů na ruském trhu a stala se klíčovým pilířem tamního telekomunikačního průmyslu. Kvůli narušeným vazbám se Západem se Čína pro Rusko stala první volbou při hledání technologických, vědeckých i průmyslových znalostí.
Od zahájení plnohodnotné invaze na Ukrajinu v roce 2022 je ruská válečná mašinerie stále závislejší na čínských součástkách. Podle dat agentury Bloomberg dováží Rusko více než 90 % sankcionovaného technologického zboží právě z Číny, což představuje meziroční nárůst o 10 %. Moskva si je tohoto asymetrického postavení dobře vědoma, což potvrdil i šéf Ruské rady pro mezinárodní záležitosti Dmitrij Trenin, když zdůraznil, že Rusko je velmocí, která odmítá být v pozici vazalského státu či pouhého mladšího partnera. Kvůli zpřetrhání vztahů se Západem však Rusko nemá k čínskému trhu žádnou reálnou alternativu.
Čína si obrovskou asymetrii ve vztazích uvědomuje, ale vůči svému sousedovi projevuje značnou zdrženlivost, aby nevyvolala odpor mezi ruskými elitami. Rusko sice v partnerství tahá za kratší konec, ale stále zůstává hrdým státem, který by nátlak hned nepřijal. To se ukázalo například v roce 2023, kdy Si Ťin-pching během návštěvy Moskvy naléhal na Putina, aby na Ukrajině nepoužíval jaderné zbraně. Jen o několik dní později ruská strana oznámila plány na rozmístění jaderného arzenálu v Bělorusku, což bylo vnímáno jako demonstrace nezávislosti na vnějších tlacích.
Ruská vleklá válka na Ukrajině sice přináší řadu rizik, pro Peking však představuje cenný zdroj informací při zvažování vlastních kroků ohledně potenciální invaze na Tchaj-wan. Rusko může Číně nabídnout specifické vojenské technologie a zároveň slouží jako testovací prostředí pro čínské vybavení a komponenty. Rusko navíc disponuje obrovskými energetickými zdroji, které jsou pro Čínu strategicky důležité. Putin v květnu naznačil, že obě strany jsou velmi blízko k významnému posunu v ropné a plynové spolupráci.
Tento posun se pravděpodobně týká plynovodu Síla Sibiře 2, ohledně kterého společnosti Gazprom a China National Petroleum Corporation podepsaly předběžnou dohodu po letech stagnujících jednání. Pokud bude tento projekt realizován, umožní přepravu 50 miliard metrů krychlových ruského plynu do Číny přes území Mongolska. Vzhledem k přetrvávající krizi v Hormuzském průlivu se čínská sázka na ruské energie ukazuje jako výhodná, protože Pekingu garantuje zajištění domácí energetické bezpečnosti v nestabilním světovém prostředí.
Vzájemný vztah obou zemí funguje jako flexibilní strategické partnerství, nikoli jako formální vojenská aliance, což oběma stranám poskytuje strategickou flexibilitu a odolnost vůči vnějším tlakům. Západní analytici mají tendenci vnímat toto spojení buď jako pevnou „osu autoritářství“ sjednocenou odporem vůči Západu, nebo jako křehké bratrství před kolapsem. Ani jeden z těchto pohledů však plně nevystihuje realitu dvou sousedních států, které přes všechny rozdíly sdílejí zásadní zájmy, jako je společná hranice o délce 4 300 kilometrů, komplementární ekonomiky a odpor vůči světovému řádu vedenému Spojenými státy.
Na rozdíl od západních zemí, které uplatňují sankce na základě lidskoprávních hodnot, Rusko a Čína jednání druhé strany nekritizují. Opakovaná obvinění z porušování lidských práv v čínské oblasti Sin-ťiang nebo úmrtí ruského opozičního lídra Alexeje Navalného sice vedly k větší opatrnosti Západu vůči oběma státům, Moskva a Peking však tyto záležitosti přecházejí a v rámci OSN se navzájem podporují. Tento pragmatický přístup k budování vztahů má navíc dlouhou tradici sahající až do sovětské éry.
Podle čínských politických analytiků je prezentace stoprocentní jednoty obou zemí částečně divadlem pro veřejnost, které slouží jako užitečný nástroj k překonání občasných rozdílů v zájmech. Zatímco Rusko usiluje o vybudování nového světového řádu, který by zcela obcházel USA, Čína zůstává opatrnější a dává přednost postupnému dosahování dlouhodobých cílů. To se projevilo i na zdrženlivé reakci Pekingu vůči americkým krokům v Íránu, kdy Čína nezrušila přípravy na Trumpovu návštěvu, čímž dala najevo ochotu neuzavírat dveře pro komunikaci s Washingtonem.
Kromě geopolitiky hrají roli také sílící vazby mezi obyvateli obou zemí. Putin a Si se snaží demonstrovat osobní přátelství a ruští úředníci v současnosti komunikují se svými čínskými protějšky častěji než s představiteli jiných států. Západní diplomaté sice pochybují o přirozené kulturní spřízněnosti běžných občanů a poukazují na to, že Rusové by v případě možnosti stále raději investovali do nemovitostí v Londýně či Paříži než v Pekingu, vzájemné kontakty přesto rostou. Vlivem přísnější vízové politiky Evropy a západních sankcí totiž Rusové stále častěji cestují do Číny díky bezvízovému režimu, využívají čínské telefony a jezdí v čínských automobilech, k čemuž přispívají i rozsáhlé výměnné a stipendijní programy mezi oběma společnostmi.
Americký ministr obrany Pete Hegseth na zasedání v Bruselu ostře zkritizoval evropské spojence v NATO a oznámil zahájení šestiměsíčního prověřování amerických sil v Evropě ze strany Pentagonu. Výsledek této revize bude přímo záviset na tom, jak rychle Evropané převezmou primární odpovědnost za vlastní bezpečnost. Podle Hegsetha má prověrka zajistit, aby Severoatlantická aliance směřovala k nezvratnému stavu, kdy vedení a hlavní obrannou roli na kontinentu převezme právě Evropa.
Nadcházející summit Severoatlantické aliance v Ankaře by měl posloužit jako příležitost k předvedení reálného pokroku v rámci bloku. To bylo hlavním poselstvím nedávné washingtonské cesty generálního tajemníka NATO Marka Rutteho, který se snažil podchytit evropskou dynamiku v oblasti obranných výdajů ještě předtím, než ji stihne narušit případná ambivalence ze strany Spojených států.
Cesta do Moskvy na jednání s Vladimirem Putinem by pro ukrajinskou hlavu státu Volodymyra Zelenského znamenala fatální chybu. V rozhovoru pro deník Kyiv Post to konstatoval Steven Pifer, bývalý velvyslanec USA na Ukrajině.
Americký prezident Donald Trump označil za absurdní, aby Spojené státy pokračovaly ve svém jednostranném vztahu se Severoatlantickou aliancí. Toto prohlášení učinil necelý týden před plánovaným summitem NATO, který se uskuteční v Ankaře. Na své sociální síti Truth Social Trump uvedli, že alianční partneři nestáli při USA a že vzájemný vztah s NATO není založen na reciprocitě.
Do íránského přístavního města Bandar Abbás na břehu Hormuzského průlivu se po měsících bojů vrací křehký klid. Místní rybáři opět vyplouvají na moře a na doky přivážejí své úlovky, mezi nimiž nechybí ani malí žraloci, kteří v oblasti platí za vyhledávanou delikatesu. Hormuzský průliv, klíčová námořní cesta pro globální obchod a energetiku, se stal hlavním ohniskem americko-izraelské války s Íránem, přičemž mezinárodní novináři dostali možnost navštívit íránskou stranu této strategické úžiny poprvé od vypuknutí konfliktu.
V Česku před týdnem sílila vlna rekordních veder. Tentokrát se v závěru týdne očekává jiné počasí, alespoň co se týká teplot. Nejtepleji bude na jižní Moravě, ale ani tam maxima nedosáhnou třicítky. Vyplývá to z předpovědi Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ).
Amerického prezidenta Donalda Trumpa zasáhla jedna smutná zpráva ze šoubyznysu. Ve věku 74 let zemřel zpěvák Victor Willis z legendární skupiny Village People, která se celosvětově proslavila hitem YMCA.
Mezinárodní snahy o ukončení severokorejského programu jaderných zbraní ztroskotaly. Výsledky nedávného ostentativního summitu mezi čínským prezidentem Si Ťin-pchingem a severokorejským vůdcem Kim Čong-unem v Pchjongjangu ukázaly, že nejzásadnější věci zůstaly nevyřčeny. Oficiální čínská prohlášení ze schůzky zcela vynechala jakoukoli zmínku o denuklearizaci, což značí jasný posun od dlouhodobého politického cíle Pekingu.
Teherán důrazně varoval amerického prezidenta Donalda Trumpa a Izrael před jakýmikoliv vojenskými útoky v době, kdy se země chystá na státní pohřeb nejvyššího vůdce ajatolláha Alího Chameneího. Tento klíčový představitel přišel o život při náletech hned v první den války. Írán dal jasně najevo, že jakékoliv vojenské akce během smutečních obřadů vyvolají okamžitou a velmi tvrdou odvetu.
Prezident Donald Trump s oblibou dává na odiv svou osobní moc, přičemž se obklopuje loajálními členy kabinetu, útočí na neoblíbené světové lídry a tlačí na velké americké korporace. Dokonce se podle BBC v Bílém domě nechal slyšet, že jeho moc nemá žádné limity. Tento přístup vyvolává ve Spojených státech rozsáhlé protesty pod hesly jako „Žádní králové“ či „Máme ústavu, ne krále“, jelikož kritici tvrdí, že Trump posouvá hranice prezidentských pravomocí dál než jeho předchůdci.
Americký viceprezident JD Vance ostře zkritizoval ty izraelské členy kabinetu, kteří odmítají novou dohodu mezi Washingtonem a Teheránem. Vzkázal jim, že Donald Trump je v současné době jediným hlavním představitelem státu na světě, který má pro Izrael pochopení, a že by si tamní politici měli uvědomit realitu situace, v níž se jejich země nachází.
Ruské zbraně použité při nočním raketovém a dronovém útok na Ukrajinu obsahovaly přibližně 35 000 součástek vyrobených v zahraničí. Uvedl to ukrajinský prezidentský komisař pro sankční politiku Vladyslav Vlasjuk, podle kterého toto zjištění poukazuje na přetrvávající mezery v mezinárodních kontrolách vývozu navzdory platným západním sankcím. Podle jeho vyjádření na sociální síti Facebook šlo ve velké míře o produkty dvojího užití nebo o civilní výrobky, které globální firmy vyprodukovaly ještě předtím, než byly přes prostředníky odkloněny do Ruska.
